„Pocit ohrožení spojuje všechny občany České republiky, kteří si váží svobody i na úkor pohodlí. Každý den musíme sledovat pokrytectví našich politiků, kteří tuší a vědí, že islám je špatný a že prostřednictvím migrace nás ohrožuje víc než kdy jindy. Bojí se to ale říkat nahlas. Bojí se novinářů, pachatelů dobra z neziskovek, různých mediálních celebrit. Tím mají svázané ruce a nemohou účinně čelit hrozbě, která stravuje celou Evropu,“ hřímala Eva Hrindová, zakladatelka islamofobního spolku Naštvané matky, na demonstraci v září 2015.

Po vyhoštění všech migrantů a zavření hranic s ní tehdy volal i někdejší zakladatel cestovky pro plyšáky a předseda čerstvě vzniklého hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomio Okamura. Odborník na hmyz a zakladatel Bloku proti islámu Martin Konvička na tomtéž pódiu přirovnával jednání Evropské unie k uzavírání další Mnichovské dohody. Slovo jim předávala odhodlaná mladá samoživitelka a organizátorka řetězce protimigrantských demonstrací Lucie Hašková.

Jejich obavám z vrcholící uprchlické krize, které řečníci rámovali jako projev osobní odvahy, tleskalo přibližně osm set lidí přímo „u koně“ na Václavském náměstí. Těšili se i zájmu médií.

Vrchol vzedmutí protimigrantské blbé nálady představovala o dva měsíce později demonstrace konaná k příležitosti 17. listopadu. Tehdy na Albertově neřečnili jako tradičně zástupci studentů a vysokých škol, ale Konvička, kterého týden nato obvinila policie z podněcování k nenávisti, protože se Facebooku svěřil se svými tužbami namlet muslimy do masokostní moučky. Nebo je alespoň zavřít do koncentráků.

Na Albertově vystoupil Konvičkovi po boku prezident Miloš Zeman. „Když se ptám, co způsobuje migraci, pak vím, že velká většina těchto ilegálních migrantů jsou mladí, dobře živení muži. A já se ptám, proč tito muži nebojují za svobodu své země proti Islámskému státu,“ prohlásil prezident státu, v němž mají dle Hrindové politici strach vyjádřit se proti migraci. Poslouchaly ho dva tisíce lidí.

Konvička rozbrečel turistku a předal žezlo Okamurovi

Jenže pozornost, kterou na sebe ustrašené rádoby vlastenectví spojené s voláním po zákazu islámu přitáhlo, předcházela pád. Zapálení bojovníci za kulturní homogennost se u pultíku střídali s pragmatiky, kteří si na tématu obrany proti neznámému snědému nepříteli snažili znásobit volební preference.

„Okamura si akce přivlastňoval. Chtěl, abych za peníze organizovala demonstrace čistě pro SPD. Jenže mně nešlo o úspěch. Já v tom měla srdce. Chtěla jsem dokázat, že jako národ za něco stojíme. Tomio mluvil o lidech jako o číslech. Neustále se ptal na počet účastníků,“ vzpomíná na své prozření Hašková. „Okamura se mi vyšplhal po zádech. Mrzí mě, že z demonstrací nevytěžilo více subjektů. Pomohly pouze Okamurovi, člověku, v nějž nemám důvěru,“ rekapituluje.

Už 6. února 2016 demonstroval každý zvlášť. Jeden tisíc příznivců přitáhla demonstrace Bloku proti islámu a Úsvitu, druhý tisíc šel raději podpořit SPD. Hašková, která prohlásila, že se „klidně spojí s ďáblem, pokud to pomůže“, se dala dohromady s fašizující stranou Národní demokracie, na jejíž demonstraci dorazila pouhá stovka lidí.

V dubnu 2016 se — kvůli penězům — rozkmotřily i Blok proti islámu a Úsvit, organizace, které měly do krajských voleb kandidovat v koalici. Definitivně tím předaly žezlo krále migrantofobů Okamurovi. V květnu 2016 skončil Blok proti islámu úplně. Rovněž kvůli penězům.

Vznikla Iniciativa Martina Konvičky. Pak vznikla strana Alternativa pro Česko, následoval spolek Alternativa pro Českou republiku a nakonec strana Alternativa pro Českou republiku 2017. Národovci se roztříštili do uštěkaných střípečků, z nichž každý myslel svůj boj vážně — jako jediný. A nenáviděl všechny ostatní.

V srpnu 2016 Pražany neděsili migranti, ale Konvička. Osedlal velblouda a na výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy na Staroměstském náměstí simuloval převzetí hlavního města islamisty. Výstřely z falešných zbraní rozbrečely turistku, která netušila, že jde o sehranou scénku. Za jízdu na velbloudovi v kostýmu imáma se Konvičkovi smějí lidé dodnes.

V lednu 2017 Konvička založil spolek Sedmá republika a v Ostravě kandiduje do Senátu. To nic nemění na tom, že už dnes nikoho moc nezajímá.

Jeho parťák z Bloku proti islámu, absolvent sociologie Petr Hampl letos vydal knihu Prolomení hradeb. Snaží se v ní vysvětlit, proč si „pravdoláska“ a „elity“ vybraly zrovna tak nebezpečnou ideologii, jakou je neomarxismus. Nicméně na jeho besedy o tom, jak migrační krizi připravili už desítky let dopředu „oni“, nechodí víc než pár desítek lidí.

Většina Čechů už proti islámu je

Hrindová dál vede Naštvané matky, dál bloguje, dál bojuje proti feminismu, „který vytváří armádu samoživitelek“, a v nakladatelství Naštvaných matek vydala Hamplovu knihu, o kterou nikde jinde nestáli. Výsluní zájmu i v jejím případě nahradilo šero. „Islám už není téma. Většina Čechů už proti islámu je. Není třeba jim to vysvětlovat,“ komentuje to Hrindová. V tom má asi bohužel pravdu.

Vloni vznikla za účelem obrany hranic už čtvrtá česká domobranecká organizace Zemská domobrana. Její členové se však scházejí nejčastěji ke společnému poslechu Ortela, který stejně jako Okamura na vlně podněcování k islamofobii zbohatl.

Haškové zprvu zbýval kromě fašistů z Národní demokracie ještě Jiří Černohorský, taxikář, zakladatel spolku Čest, svoboda a respekt a výbušný autor emotivních projevů stylizující se do role mesiáše. V roce 2016 spolu uspořádali několik demonstrací, kterých se nezúčastnilo více než tři sta padesát lidí. A pak se spolu přestali bavit.

Hašková tvrdí, že se Černohorský snažil převzít její spolek Za naši kulturu a bezpečnou zem a přeměnit jej v politickou stranu. Černohorského ambice založit stranu skutečně pronásledují dodnes — protiunijních stran bojujících za suverénní slovanskou vlast máme zřejmě málo. V partaj by ale mohl přeměnit svůj vlastní spolek.

Černohorský obhajuje přerušení kontaktu s Haškovou tvrzením Ondřeje Kvapilíka. Novovlastenec Kvapilík se prý do jedné z mála mladých žen v hnutí zamiloval a půjčil jí 112 tisíc, které prý již nikdy víc nespatřil. Takže zase kvůli penězům. O Haškové se dnes mezi národovci mluví přinejlepším jako o zrádkyni, daleko častěji však jako o matraci či couře.

Dnes Hašková investuje aktivistickou energii pouze do sociálních sítí, hlavně videí, případně sbírek pro matky v nouzi. S ďábly, předsedou Národních demokratů Bartošem či Dělnické strany Vandasem, už chodí jenom na kávu.

Ta bude mluvit jinak, až ji znásilní černá poloopice

Zato Černohorský se nevzdává. „Musíme najít statečnost v srdci a musíme se sjednotit. Musíme hodit za hlavu všechny ty nesmysly, který proti sobě máme, protože ten je za tu stranu a ten je za tu stranu. My nejsme jenom Češi. My jsme národ!“ zdůrazňuje Černohorský v dalším ze svých naléhavých projevů na letošní červnové demonstraci proti „globálním paktům“, tedy mezinárodním smlouvám týkajícím se migrace.

Dlouho dopředu avizovaným shromážděním na pražském Klárově na protest proti dohodě Dublin IV., Marrakéšské deklaraci a Istanbulské úmluvě, které upravují pravidla migrace, chtěl Černohorský navázat na úspěšné demonstrace z let 2015 a 2016. Marně. Přes sliby nedorazil ani Ortel. Asi stovku účastníků, z nichž značnou část tvořili řečníci, uondal déšť a čtyři hodiny zaměnitelných projevů.

„Každý den se přemlouvám, abych pokračoval. Chápete, že jsme v prdeli? Na Želivského hotel plný negrů, na Balabence hotel plný negrů,“ sčítá Černohorský hrozby, zatímco se v kavárně přehrabuje třesoucí se rukou ve třech kopečcích zmrzliny.

Cestou sem využil dopravní kolony a natočil ve svém taxíku video, v němž prohlásil, že kohokoliv, kdo půjde proti občanům této země, zabije. „Ta bude mluvit jinak, až jí znásilní nějaká černá poloopice,“ vrtí hlavou nad nesouhlasným komentářem pod videem a následně se rozhořčuje: „Oni o mně budou říkat, že jsem extremista. O člověku, co má v přátelích Cikány a Ukrajince a co miluje děti.“

I Černohorský dávno ztratil víru v Okamuru. „Na toho zmrda jsem naštvanej víc než na kohokoliv jinýho. On tu šanci měl. A nevyužil ji! Už mohly být předčasný volby. Je pozdě. Demokracie už nic nezmění. To chce defenestraci, normálně defenestraci,“ zaklíná se zpod své vlajkou ověnčené kšiltovky.

Ženou nám sem migranty, aby snížili naši životní úroveň

Černohorský dnes spolu s aktivistou a asistentem europoslankyně za německou protimigrantskou stranu AfD Zdeňkem Chytrou objíždí obce s besedami o „globálních paktech“. Poté, co koncept přerozdělovacích kvót zamrzl, se dnes protimigranstký boj soustředí právě na mezinárodní smlouvy, které jsou pro koordinované řešení migrace nezbytně nutné.

Chytra besedy zahajuje strukturovanou prezentací o údajném obsahu mezinárodních smluv, které prý ilegální migraci zlegalizují. „Všechno je jasný a jde z toho mráz po zádech. Marrákéšská deklarace je jako socialistická příručka. Ženou nám sem migranty, aby snížili naši životní úroveň. Aby měli všichni vše. To už jsme tu jednou měli,“ artikuluje rozvážně Chytra.

Zaměstnanec Evropského parlamentu oblečený v elegantním obleku se s učitelskou trpělivostí táže: „Je to jasný? Pochopili jsme všichni, co to znamená?“ Načež muže, který o migrantech nejčastěji mluví jako o verbeži, všichni plácají po zádech a chválí ho za jeho analýzu, ačkoliv „analýzu“ za Chytru dělají lidé z AfD.

Pak nastupuje Černohorský, bez prezentace, zato však se srdcem na dlani. Přešlapuje po místnosti jako český lev v kleci a gradujícím hlasem promlouvá k lidu. „Ať si celej globální pakt strčej do prdele! Než jsem do tohoto svinstva tři roky zpět vkročil, byl jsem hlupák. Věřil jsem v Havla, OSN, Ameriku...“ svěřuje se s myšlenkovými prohřešky. „Ale dnes, když vkročím na louku, cítím, co jsem předtím necítil. Miluji svoji zemi! A nikomu ji nedám!“ huláká ve spasitelském afektu.

To, že besedy pořádají řadoví členové SPD, kteří si tak připravují půdu pro kampaň před komunálními volbami, překvapivě Černohorskému nevadí. Asi v zájmu své nezlomné snahy národoveckou scénu sjednotit.

Černoch na lavičce zabírá místo důchodcům

Na závažnost situace neupozorňují formou besed pouze Chytra s Černohorským. Po obcích jezdí i Klára Samková, advokátka, někdejší členka Bloku proti islámu a málem kandidátka na europoslankyni za tehdy ještě Okamurův Úsvit.

Její kandidatura, kořeněná Okamurovým dušováním se, že v sobě bývalá manželka romského aktivisty nemá ani kapku cikánské krve, padla pro neprokázané podezření, že klamala Českou spořitelnu. Samková dnes funguje jako solitérka: vede protiislámskou organizaci Éra žen a do obecních knihoven distribuuje protiislámské knihy.

Také někdejší členka Bloku proti islámu Marie Čapková přeměnila pozůstatky pardubické buňky Bloku na Pardubický salón a organizuje protiunijní a protimigranstké debaty v kavárně Evropa. Výjimečně se beseduje i v Praze, třeba když dorazí protimigrantská blogerka žijící v Itálii Monika Pilloni.

Tu v její nové domovině pohoršil třeba i pohled na černocha sedícího na lavičce. Kompromitující fotografii ihned zaslala do hromadného chatu migrantofobů s tím, že dotyčný zabírá místo důchodcům. Pražská shromáždění, besedy nebo třeba piety k příležitosti významných výročí ale plní především funkci platformy pro setkávání uzavřeného kruhu aktivistů.

Zadlužený agent Kremlu v pozadí

Občas se v Praze konají i akce specifického zahraničně-politického zaměření. Jejich témata lze shrnout jednoduše: Kosovo je Srbsko a Krym není Ukrajina. Ty často organizuje proruský aktivista a poloviční Srb Žarko Jovanovič, respektive jeho spolek Hej občané! Pořádá i tradiční květnové uctění památky sovětských vojáků spojených s příjezdem ruského motorkářského gangu Noční vlci a s průvodem ruského Nesmrtelného pluku.

Jovanovič se zároveň podílí na provozu „alternativního“ webu Welcome to Reality — Freedom for Europe a vede internetový projekt Raptor TV. Jeden z dvojice členů spolku Hej občané! a zároveň reportérů Raptor TV Robert Žák a Jan Dolenský nechybí na žádné akci, kde „Česká televize není — nebo možná nechce být,“ jak sami říkávají. Tedy na akcích prezentujících zaujatě proruský pohled na věc.

„Chce tu někdo cokoliv říct? Dáme prostor komukoliv! Jsme totiž necenzurovaná televize!“ vyzývají pokaždé zmateně pobíhající reportéři Raptor TV účastníky novovlasteneckých akcí. Proslovy kohokoliv zoufale potřebují. Jelikož zpravidla vysílají živě a reportáže nesestříhávají, polovinu jejich výstupů tvoří několikaminutové tiché záběry na místo akce.

Roli Jovanovičova dvorního fotografa plní Vít Hassan, který pracuje i pro Parlamentní listy. Tento poloviční Súdanec přitom ještě nedávno fotil třeba pro Romeu. Psal, že politická nekorektnost je politicky korektní termín pro hulvátství.

Jenže teprve v táboře odmítačů politické korektnosti se mu dostalo uznání, ačkoliv se přes jeho spolupráci s novými islamofoby nemohou přenést přívrženci tradiční krajní pravice. Hassan se raději k ničemu nevyjadřuje. Fotí islamofoby, občas nechá vyfotit sebe s Jovanovičovem nebo herečkou Janou Yngland Hruškovou a každému se na potkání chlubí, že je novinář. Snaha mu ale nepomohla. V srpnu tohoto roku ho na demonstraci v Dubí napadli dva příznivci Vandasovy DSSS…

Kromě prorusky a prosrbsky orientovaných akcí Jovanovič organizoval třeba „vítání Frau Merkel“ při příležitosti příjezdu německé kancléřky do Prahy nebo hromadnou „vlasteneckou grilovačku“. Zná se se všemi napříč scénou a objevuje se na akcích po celé republice, kde se občas v uspěchaném projevu podělí o své postřehy ze zahraničí.

Do zahraničí totiž jezdí často. Zvládá pokrývat slovenské demonstrace, maďarské volby a samozřejmě si odskočit i do Ruska. Podílel se na prezidentské kampani Miloše Zemana.

Stejně jako Černohorského přitom Jovanoviče trápí několikero exekucí. Většina společností, převážně malých optik, v nichž podnikal, uvízla v likvidaci. Dle insolvenčního rejstříku se nedaří dlužníka nalézt a zastihnout. Na transparentním účtu spolku Hej občané! nejsou zaznamenány žádné finanční transakce a zbyl na něm zůstatek pouhých dvou set korun. Účetní závěrky, ačkoliv mu to nařizuje zákon, neodevzdal.

Kdo zadluženému Jovanovičovi platí zaměstnance či letenky, zůstává záhadou. On sám o sobě s potutelným úsměvem mluví jako o „agentovi Kremlu“.

Novovlastenci se cítí jako novodobý disent

Zdaleka nejúrodnější půdu ale pro šíření xenofobní ideologie samozřejmě představuje internet. Nejde jenom o alternativní weby či blogy Moniky Pilloni nebo v Německu žijící Lucie Provazníkové, která „ví, jak na ni čumí Arabové z místní herny a kadeřnictví“. Protimigrantští aktivisté se čím dál více uchylují k audiovizuální formě, a tak propagandu šíří kromě Raptor TV i dvě alternativní internetová rádia — Svobodný vysílač, od nějž se před třemi lety odtrhlo Svobodné rádio.

Populárními se stala desítky minut dlouhá live videa na Facebooku. K těm se kromě Haškové, Černohorského nebo Chytry uchyluje třeba islamofobní herečka Jana Yngland Hrušková, která je zpestřuje používáním filtrů s kloboučkem či hippie brýlemi, jako by chtěla své jízlivé proslovy sama zesměšnit. Nebo sportovec Sany Davis, který v šestasedmdesátém emigroval před komunismem do Kanady a teď na dálku bojuje za bezpečnost České republiky před migranty.

Na Facebooku lze najít desítky národovecky zaměřených skupin zaspamovaných samozvanými nositeli „zakázané“ pravdy. Ačkoliv si migrantofobové na Facebook neustále stěžují, poněvadž je pravidelně za projevy xenofobního světonázoru blokuje — naposledy zrušil stránku Naštvaným matkám —, uvědomují si jeho sílu a trpělivě migrují mezi svými záložními profily. Své online mučednictví samozřejmě využívají k výkřikům o cenzuře a o režimu méně svobodném, než byl ten před rokem 1989.

Na jejich pocitu, že jsou systémem úmyslně umlčovanou menšinou, se za tři roky nic nezměnilo. Naopak se čím dál hlouběji propadají do konspirátorské bažiny domněnek, že uprchlickou či ekonomickou krizi připravili strůjci „Nového světového řádu“ desítky let dopředu.

Ortel je pro ně novodobým Karlem Krylem. Svobodné rádio novodobou Svobodnou Evropou. Konvičkovo zrušené policejní stíhání neúspěšným pokusem započít novodobý politický proces. S příměry k minulému režimu pracují stejně jako kdysi čeští neonacisté.

S pohrobky českých neonacistů a neofašistů, třeba s Generací identity nebo Národní demokracií, dokonce začínají spolupracovat. Asi už přistoupili na tezi Haškové „Raději s ďáblem než s uprchlíkem“.

Cesta do pekel

Jedna zásadní věc se ale změnila. Místopředsedou ČSSD se letos stal Jaroslav Foldyna, který stál po boku Jovanoviče třeba při demonstraci proti odtržení Kosova nebo vítání Nočních vlků. Politik, který si předvolební polévku přihříval výroky jako „Je potřeba to říci naplno. Romové zneužívají sociální systém.“

Nejvíce preferenčních hlasů ze členů ODS při loňských volbách získal bojovník proti inkluzi a politické korektnosti Václav Klaus mladší. Tedy člověk, který uprchlickou krizi komentuje slovy: „Slyšíte i hlasy, že není náhoda, že se takové masy daly najednou do pohybu jako teď, že to někdo podporuje. Ani na záběrech uprchlíků nevidíte, že by vypadali nějak zuboženě.“

Závod o co nejautentičtější nevítače se stal součástí kampaní před prezidentskými i parlamentními volbami. Na jeho dráhu naskočili všichni od Topolánka po Drahoše. Tématu migrace se raději vyhýbaly i strany, které na principy humanismu nezanevřely, jako Zelení či Piráti.

Premiér Andrej Babiš, kterého migrantofobové vnímají nejen jako prounijního, ale dokonce i jako promigračního, odmítl v rámci pomoci Itálii přijmout pouhých padesát migrantů. „Takový přístup je cesta do pekel,“ komentoval přijímání migrantů Babiš.

I tři roky zpět bylo tvrzení, že se zdejší politici bojí vyjádřit proti migraci, spíše panickým dojmem Hrindové. Dnes je ale realitou, že se čeští politici bojí vyjádřit pro migraci. Možná právě proto už Konvička nikoho nezajímá. Možná právě proto přišlo na Klárov pouhých sto lidí. Fóbie z migrantů Konvičku nepotřebuje, protože se stala normou.