Hrdlička lovcem slimáků aneb normalizace nacismu bez hákových křížů

Nacismus vylézající ze svých černých děr dnes již nepotřebuje symboliku hákových křížů. Nejvíce mu pomáhá politika založená na kolektivní vině, podněcování plošné nenávisti a náš tichý souhlas s ní.

Od kapitulace nacistického Německa uběhlo již více než sedmdesát dva let. Ačkoli je nacismus coby pojem stále přítomen v živé debatě, používáme ho často jako do určité míry metaforické označení pro extremistické a násilné postoje založené na kolektivní nenávisti. Hrůzy nacismu v plné síle jsou pro nás většinou již jen útržky černobílých dokumentárních filmů a fotek dávné doby a máme pocit, že se něco podobného nemůže opakovat, protože myšlenky nacismu jsou atraktivní pouze pro několik málo obskurních šílenců na okraji společnosti. Jsou opravdu nenávratně pryč?

Zkoumání historie a moderní společenské vědy nás však systematicky nabádají, abychom nebyli neskromně bohorovní. Žádný historický boj není nikdy vybojován navždy a plátno s uhlazenou malbou civilizované a humanistické společnosti může být kdykoli snadno protrženo, aby odhalilo démony, kteří jsou s námi navždy neodlučně spojeni. Stačí vhodná příležitost, nahodilý souběh okolností.

Tak jako marnivá celebrita nepřijde do společnosti dvakrát ve stejných šatech, ani žádný režim se nevrací ve stejném historickém kostýmu. Ostatně to, čím se nacismus zapsal do historie, nebyly hákové kříže, hajlování ani konkrétní volba nepřítele. Tím hlavním, proč není zapomenut, jsou hrůzy, které byly bezprostředním důsledkem státní politiky založené na principech kolektivní viny a plošné diskriminace vybraných skupin obyvatelstva. Přístup státu a společnosti k člověku se neřídil tím, jak se ten který člověk chová, ale k jaké náhodně zvolené skupině patří. To je ten nejpodstatnější definiční znak, podle kterého poznáme, že máme tu čest se stejnou ideologií, a tedy i s ní nerozlučně spjatými stejnými důsledky.

Snail_slug_nature_slow_leopard_pattern-571910Hrdličkův sloupek Pozor na slimáky je přímou obdobou nacistické degradační propagandy vůči Židům. Má za úkol skupinu lidí dehumanizovat a zbavit ostatní obyvatelstvo všech lidských ohledů k nim. Foto pxhere.com

Nacisté těžili z morální a ekonomické devastace Německa po první světové válce. Aby ji však mohli skutečně využít, potřebovali masivní propagandu, pomocí které vštěpovali veřejnosti svoji interpretaci historie, a především označili původce problémů a svého nepřítele – Židy. Od počátku třicátých let chrlil tisk dehonestující a dehumanizační články a karikatury na jejich adresu. Ta byla natolik účinná, že když v roce 1938 proběhl masivní protižidovský pogrom známý jako Křišťálová noc, vyjádřili s ním sice někteří Němci nesouhlas, ale nevyvolal žádnou efektivní reakci.

Vzdálená historie?
Od této historie jsme přes sedmdesát let daleko, a přesto jako by začínala znovu ožívat. V devadesátých letech zažila Česká republika vlnu rasistického násilí, především vůči Romům a černošským studentům a turistům. Pachateli byli vesměs extremisté z okraje společnosti. Nejvíce etablovaným rasistou a ultrapravicovým lídrem byl v té době ostatními opovrhovaný a ignorovaný Miroslav Sládek, jehož strana působila několik volebních období v parlamentu se ziskem 6–8 procent.

Následovala dekáda relativního klidu, po ní se však nacházíme ve zcela jiné situaci. Frustraci občanů, z nichž podstatná část žije čtvrt století po pádu komunismu v relativní chudobě a sleduje výkyvy politické kultury mezi korupcí a neskrývanou korupcí, osedlali političtí podnikatelé s beznadějí. Jako na zavolanou začali navíc do Evropy přicházet ve větším počtu lidé prchající před válkami a bídou. Lidé, kteří na první pohled nevypadají jako my. Jiný jazyk, jiná kultura, jiné náboženství. Ideální mobilizační nepřítel, zvláště když je mezi vyznavači jeho náboženství několik teroristů a na Blízkém východě vede válku teroristická organizace, formálně se hlásící ke stejnému náboženství. České země zachvátila protimuslimská hysterie.

Zpočátku ji živily a podněcovaly bizarní extremistické spolky a aktivisté jako Martin Konvička a Islám v ČR nechceme, bývalý člen Svobodných Petr Hampl nebo Eva Hrindová a Naštvané matky. Jejich propaganda, založená na hoaxech, dezinterpretacích a z kontextu vytrhávaných zprávách, postupně zapouštěla v populaci kořeny. Z části národa, která před pěti lety nevěděla o islámu vůbec nic, se během neděle stali fundovaní pseudoexperti, vykrmení chorobnými nesmysly samozvaných znalců islámu a bojovníků proti němu v jedné osobě.

Tato propaganda, skutečnými odborníky spíše ignorovaná a příliš nereflektovaná, pomohla utvořit v široké populaci sice zcela perverzní, ale zato natolik robustní obraz o islámu a muslimech, že je jen stěží narušitelný jak argumenty zvnějšku, tak vlastní zkušeností.

Je-li poptávka, přijde nabídka
Kde je poptávka, vzniká nabídka a kde se extremistům podaří získat pozornost, tam je v určité míře začnou napodobovat ti dříve umírnění. Tak se stalo a kromě SPD Tomia Okamury, která je na lhaní a systematickém vyvolávání strachu a nenávisti programově postavena, začali politiku nenávisti k cizincům přebírat i politici a frakce tradičních stran.

V ČSSD se tak například Milan Chovanec s flintičkou na hrudi pokouší zalichotit okamurovským voličům pokusem prosadit do ústavy děsivou formulaci, že každý občan má právo držet a nosit zbraň kvůli obraně státu. Děsivá je mimo jiné proto, že řada dalších politiků si bez váhání začala půjčovat metody nacistické propagandy a začala veřejnosti servírovat obraz nepřítele na život a na smrt – muslimů a imigrantů.

Jedním z takových je Chovancův stranický kolega, místostarosta Brna Bohunic Milan Hrdlička. Ten zveřejnil v oficiálním radničním zpravodaji naprosto neuvěřitelný sloupek Pozor na slimáky, který je přímou obdobou nacistické degradační propagandy vůči Židům. Ta měla za úkol je dehumanizovat a zbavit německé obyvatelstvo všech lidských ohledů k nim. To stejné dělá Hrdlička, který o muslimech píše jako o slimácích (odvozeno z hanlivého "muslimák", oba termíny hojně používané fanoušky IvČRN), kteří k nám míří po slizké cestičce jako invaze, nekontrolovaně se tu množí, chtějí nás ovládnout a všecko zničit.

Ani v ODS není syn Václava Klause jediným, kdo se snaží pomocí povzbuzování nenávisti a xenofobie přitáhnout Okamurovské voliče. Osvědčenou metodu propagandy – fotografie ve lživém kontextu – používá například Klausova kolegyně Zuzana Majerová Zahradníková. Zde zveřejnila fotku hořícího policejního auta s popisem "Krev, teror a strach. To je islám, to jsou muslimští přistěhovalci." Popis a kontext, do kterého fotku Zahradníková zasadila, je přitom zcela vylhaný. Ve skutečnosti v příběhu muslimové ani přistěhovalci nehráli žádnou roli. Šlo o útok francouzského demonstranta proti změnám zákoníku práce na policejní demonstraci proti násilí na policistech.

Jiným příkladem kapitalizace nenávistných nálad vůči muslimům je spolek Brno+, jejž vedou dva brněnští politici ODS: bývalý starosta Bohunic Robert Kotzian a starosta Starého Lískovce Vladan Krásný. Ti se ve své kritice integračního programu pro cizince brněnského magistrátu zaměřují na jedinou skupinu ze všech cílových skupin programu – na arabsky mluvící cizince. U všech ostatních skupin, jako jsou Vietnamci nebo Ukrajinci, nemají pánové z Brno+ s programem problém. Arabsky mluvící však na principu kolektivní viny automaticky přímo spojují s teroristy, extremisty a uživateli sociálních dávek a chtějí je vyloučit z práv, která přiznávají ostatním:

"Pak nám vyjde, že na usnadnění jednání osob z arabského jazykového prostředí s úřady město vynaloží přes 2 mil. Kč. To se týká i žadatelů o azyl z tohoto jazykového prostředí, tj. typově těch imigrantů, kteří dnes svým chováním sužují mnohá evropská města.
[...]
Možnost v Brně snadněji dosahovat na sociální dávky, třeba díky interkulturním politrukům, které nám nyní zajistili zastupitelé z Žít Brno, může být v budoucnu jedním z faktorů, které učiní Brno pro ilegální imigranty z arabského jazykového prostředí přitažlivější."

Toto jsou náhodně vybrané příklady, lze jich doložit mnohem více. Protimuslimské memy, které masivně kolují po internetu, jsou technicky i obsahově stejné jako plakáty nacistické dehumanizační propagandy proti Židům. Protimuslimské dehonestační generalizace na základě pouhé kolektivní viny a příslušnosti ke skupině jsou obsahově i technicky totožné s protižidovskou nacistickou propagandou, kterou šířily noviny jako Der Stürmer nebo Völkischer Beobachter.

Standardní výbava politiků
Znepokojující je, že tato nenávistná propaganda přestává být doménou okrajových extremistů a stává se postupně výbavou v tomto dříve umírněných politiků, stran i médií. Z izolovaného problému na okraji společnosti se pomalu stává stále přijatelnější norma v jejím středu. Dokonce i premiér Bohuslav Sobotka se nechal přimět k šílenému výroku, že "v Česku už muslimy nechceme".

Šiřitelé kolektivní nenávisti se přestávají za své názory stydět a přestávají se bát, že se jimi ze společnosti vyloučí. Cítí podporu a souznění se spiklenecky pomrkávajícím okolím. Nacistická dehumanizační propaganda místostarosty Hrdličky musela projít schválením redakční radou, než se dostala do tisku. Musela projít rukama různých lidí a ti všichni řekli: fajn.

Není to izolovaný úlet jednoho nechutného šílence. Je to odraz toho, že nepotřebujeme uniformy a hákové kříže k tomu, aby se nacismus pomalu vracel z černých děr na denní světlo. Nepotřebujeme k tomu dokonce ani antisemitismus, najdeme si jiného nepřítele. Kulisy a rekvizity se mění. Ale podstata zůstává stejná: politika založená na kolektivní vině, podněcování plošné nenávisti a perzekuce a náš tichý souhlas s ní.

A co si myslíte vy? Diskuse (10 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Nebezpečí nevhodného a častého používání některých silných slov v politickém boji Sobota, 7.Října 2017, 16:20:55

Časté používání silných slov vede k degradaci jejich významu. To znamená buď (doufejme, že nechtěnou) relativizaci zla v minulosti, nebo také to, že pro současné zlo už nebudeme mít vhodné pojmenování s konsenzuálně chápaným významem.

Z hlediska zachování úměrnosti by pak "humanističtí sekerníci" museli za "fašistu" označit i současného německého prezidenta Frank-Waltera Steinmeiera. Ten nyní totiž pronesl naprosto stejná slova, za jaká předtím tito "humanističtí sekerníci" označovali některé své názorové oponenty také jako "fašisty":

"Doch wir werden den politisch Verfolgten nur dann auch in Zukunft gerecht werden können, wenn wir die Unterscheidung darüber zurückgewinnen, wer politisch verfolgt oder auf der Flucht vor Armut ist." Beide Gruppen könnten nicht die gleichen uneingeschränkten Ansprüche geltend machen.

(http://www.tagesschau.de/inland/steinmeier-einheitsfeier-101.html)

Jakmile se zneužívání jazyka stane běžným prostředkem politického boje, slova ztratí svůj dorozumívací význam a například takové slovo "fašista", na jehož významu bylo možno ještě donedávna dosáhnout dobré všeobecné shody, už nebude znamenat to co dřív, ale bude ve skutečnosti označovat člověka, který nesdílí mé pevné přesvědčení, člověka, kterého z důvodu jeho odlišného přesvědčení nenávidím.

----------------------

Poznámka pro "humanistické sekerníky": Tím se samozřejmě nezastávám pana Hrdličky, ani se neztotožňuji s jeho vyjádřením.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Aby mi bylo dobře rozuměno: Jsem proti cílenému vyvolávání reaktivní nenávisti. Sobota, 7.Října 2017, 17:33:48

Reaktivní nenávist obyvatel v cílových zemích migrace je vyvolávána nesmyslnými požadavky na nerozlišování mezi migranty, požadavky na volnou prostupnost hranic pro kohokoliv.

Pro uprchlíky a lidi prchající před válečnými konflikty (tedy pro ty, kteří potřebují naši pomoc) jsou tyto nereálné "humanistické" požadavky ve skutečnosti škodlivé a prospívají jen obchodníkům s lidmi, kteří pak pravděpodobně ze svých zisků financují terorismus.

Ta reaktivní nenávist domácího obyvatelstva, adresovaná původně jen oněm "humanistickým sekerníkům", je pak v symbiotickém vztahu "xenofobních fašistů" a "humanistických nápravců světa" nenápadně přesměrovávána na všechny muslimy. Vyhovuje to oběma stranám konfliktu, i těm, kteří na tom vydělávají: "Xenofobní fašisté" tím získávají popularitu a podporu, "humanističtí nápravci světa" popularitu a podporu sice v konečném součtu ztrácejí, oni ji ale nepotřebují, stačí jim pocit morální nadřazenosti, přičemž ve vyvolané nestabilitě vidí určitý revoluční potenciál ke zničení "starého prohnilého světa". Nakonec to vyhovuje i pašerákům lidí, kterým tato situace zajišťuje větší a bezpečnější zisky, než například obchod s drogami.

Ivo Horák - Praha 3

Pane Nusharte, Sobota, 7.Října 2017, 19:34:9

kdo u nás (abychom zůstali doma, článek se ostatně vztahuje k ČR) vznáší (nesmyslné) požadavky na nerozlišování mezi migranty a požadavky na volnou prostupnost hranic pro kohokoliv? Kteří politici, či jiní relevantní činitelé?

Pamatuji si, že útoky na intektuály a humanisty (samozřejmě dané do uvozovek) se počaly záhy po pádu starého režimu (za něhož byly ostatně snadno mobilizovatelné). M. Sládek jejich neblahý potenciál dobře vytušil a vyhmátl a rozhodně se svými voliči a posluchači na Merkelovou nečekal. Stačil mu Havel a stačil by mu kdokoliv jen trochu slušnější a skrupulóznější než byl on sám. Tady bych spatřoval "jádro pudla", ne v čím dál slábnoucích požadavcích většího idealismu.

Martin Profant - Praha 7

Ivo Horákovi Neděle, 8.Října 2017, 09:41:58

Nejsem sice politicky relevantní, ale ten první požadavek vznáším např. já. A to ze dvou důvodů:

a) My rozlišovat mezi těmi, kdo uprchli před válkou a kdo před stavem, ve kterém umírají jejich děti hlady neumíme. Tedy přesněji neumíme na potápějící se lodi v oceánu nebo v dav na hranici. To ostatně vyjadřuje i Steinmeier tím slůvkem "zurrückgewinnen". Bez řádného procesu o azylu to nejde.
Jde o racionální důvod, který se vztahuje k řádnému naplňování mezinárodních úmluv, které ratifikovala jak Česká republika, tak tuším všechny země EU.

b) Ten druhý důvod je morální. Nehodlám někomu říkat, víš, ve Vaší zemi není oficiálně válka a to, že tvého staršího bratra zastřelili bojůvky, které překročily hranice s Kongem a tvého mladšího vládní vojska, když stávající prezident před volbami vyhlásil stanné právo (inteligentní čtenář si zemi, kde to není výjimečné snadno najde, naše MZV věcí ji považuje za zcela bezpečnou) A už vůbec bych neuměl říkat do tváře matce, že její dítě sice zemřelo hlady, protože její nutriční příjem nestačil na vytváření mateřského mléka, ale to víte, válka to není.

NIcméně jako občan liberální demokracie považuji ten druhý důvod za věc, o které mohu své spoluobčany jen přesvědčovat. U toho prvního se ale opírám o platné zákony a právě jako občan liberální demokracie trvám na jejich plnění. Pokud se někomu nezdají, nechť nejprve prosadí jejich změnu, ale do té doby nechť jedná podle nich.

Mimochodem, ze stejných důvodů jsem překvapen, že Hrdlička nečelí trestnímu stíhání a pochopitelně nebudu volit stranu, která toleruje u svých členů otevřené pohrdání zákony této země.

Martin Profant - Praha 7

Jiřímu Nushartovi Neděle, 8.Října 2017, 09:52:3

Jako "humanistický sekerník" jsem fascinován, když vidím, u koho hledáte jakou motivaci. Respektive, jak Vám zcela vypadla možnost, že by se někdo mohl snažit pomoci lidem v nouzi z jiných důvodů, než pocitu morální nadřazenosti či pro zisk vlivu a dotací.

V tom Vašem světě jsou vlastně subjektem jen "humanističtí sekerníci" a hlasatelé nenávisti vůči skupině obyvatel. Ostatní občane jsou jen objekt jejich manipulace a běženci vlastně existují jen jako strategická záminka.
Smutný a vyprázdněný svět pasivních mas, je mi vás lito, že v něm žijete.

p.s. Sekerník je označení mistra, který umí postavit vodní hamr nebo mlýn. Náročné a vážené povolání.
Z politického pokleslého žargonů 1. republiky to slovo sice avancovalo v padesátých letech do přijatelných vrstev jazyka jako označení politického fanatika, který jde přes mrtvoly, ale používalo se v podobě "sekyrník" -- takže spisovný tvar zbyl pro toho řemeslníka.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Nejen místostarosta Hrdlička Neděle, 8.Října 2017, 11:27:31

Lidovecký starosta Crha ze stejné obce se za Hrdličku a jeho výplod zcela postavil, a podpořil ho.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Reaktivní nenávist Neděle, 8.Října 2017, 17:45:28

Konstrukce podle, které člověk nemá zodpovědnost za své názory, ale mají ji lidé názorů opačných se nutně dostává do nesnází, jakmile si položíme otázku, zda to neplatí pro obě strany.

Za sebe můžu pana Nusharta ujistit, že si za své názory můžu já sám nikoliv třeba on, pokud si myslí něco jiného než já.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Panu Profantovi Neděle, 8.Října 2017, 19:46:36

Mnohokrát jsem třeba v souvislosti s "lidovou justicí" padesátých let slyšel výraz "komunistická sekernice".

Výraz "komunistická sekyrnice" jsem neslyšel ani jednou.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Reaktivní nenávist Pondělí, 9.Října 2017, 11:29:24

Myslím, že to samozřejmě pro obě strany platit může (například v případě migrační krize se mi zdá, že to pro obě strany platí – je možno to podpořit mnoha příklady, agresivita je na obou stranách).

Pak jsou tu samozřejmě i lidé, kteří si za své názory mohou sami. Domnívám se, že právě na ně je vhodné apelovat, aby ten bludný kruh vzrůstající nenávisti byl přetnut.

Podle mě však existuje rozdíl mezi názorem a přesvědčením (přesvědčením ve smyslu "víra"), na který se zapomíná, a v důsledku toho pak dochází k mnoha možná zbytečným sporům. Názor ještě není přesvědčením o (svojí) pravdivosti, umožňuje dialog, nezakládá nenávist. Na internetu se však lidé sdružují do "bublin", ani ne tak podle názoru, ale spíše podle (nezlomného) přesvědčení.

Nelze asi být člověkem bez přesvědčení (tedy bez "víry" – nikoli nutně v náboženském smyslu), je ale možné pokoušet se uvědomit si, co je ještě mým názorem a co už je mým přesvědčením – čemu věřím bez důkazů (prováděných v racionální rovině). Řekl bych, že přesvědčení se (narozdíl od názoru) často týká takových věcí jako dobro a zlo, pravidla správného chování apod. Jsou samozřejmě pokusy uchopit "dobro" a "zlo" racionálně, v rovině názoru, ale činí to nemalé obtíže.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Panu Profantovi Pondělí, 9.Října 2017, 12:20:55

Ta možnost (že by se někdo mohl snažit pomoci lidem v nouzi z jiných důvodů, než pocitu morální nadřazenosti či pro zisk) mi nevypadla. Takoví lidé samozřejmě existují. Kdybych chtěl mít pocit morální nadřazenosti, klidně napíšu, že mezi ně patřím i já:-)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.