Chci přispět X

Spadla klec. Babiš bohužel vyhrává zejména vinou slabosti svých odpůrců

Fakt, že Babišova vláda získala ve Sněmovně důvěru, je velkou porážkou české parlamentní demokracie. Jedná se kromě jiného o úplný kolaps levice. Dosavadní odpor přitom nebyl účinný, mimo jiné vinou zavádějícího a plytkého antikomunismu.

Jakub_cb

Jakub Patočka

12.07.2018 10:57

Související

Politický projekt Andreje Babiše soustavně popisujeme jako nejvážnější ohrožení české demokracie od roku 1989. Nikoli ovšem jako úkaz, který podoben meteoru náhodně spadl z nebes, nýbrž jako předvídatelný – a v našich novinách dlouhodobě předvídaný – a de facto zákonitý důsledek politiky české pravice, která Babišově vzestupu předcházela. Právě chronické opomíjení tohoto aspektu současné situace je příčinou, proč dnes Babišova vláda získala ve Sněmovně důvěru a proč je odpor proti ustavování jeho režimu zatím fatálně neúčinný.

V první reakci na výsledek voleb vloni v říjnu jsme tvrdili, že „strategickým cílem demokratických stran musí být vyvolání předčasných voleb, v nichž by obnovily svou sněmovní převahu.“ Dosažení takového cíle nebylo nemožné i díky v českých poměrech vcelku fascinující zásadovosti pravicových stran a Pirátů.

Taťána Malá a Robert Pelikán: dva typy Babišem použitých kouřových clon. Foto FB Andreje Babiše

Babišova neschopnost sestavit funkční vládu s důvěrou se zřejmě začínala zakusovat do jeho voličské přízně. A kdyby důvěru nedostal ani dnes, možnost předčasných voleb by se přiblížila.

Nejpříznivější možnost rozuzlení současné situace, přesně v duchu vývoje české politiky po listopadu, dnes nad ránem ale padla. Bohužel úplné selhání české levice, zejména ČSSD, i neobratnost opozice, jak sněmovní tak občanské, způsobují, že Babišovým hlavním protihráčem je dnes Zemanův Hrad, což je vzhledem k rozsáhlému průniku jejich horších zájmů, veskrze skličující zpráva. Demokratická opozice ovšem netahá za kratší konec jen v důsledku volebního výsledku, ale také vinou svých chyb.

1. Nejvážnějším problémem Andreje Babiše není jeho trestní stíhání
Během typicky neproduktivní a úmorné sněmovní debaty zaznívaly proti Babišově vládě dva základní argumenty: za prvé Babiš je trestně stíhaný kvůli dotačnímu podvodu, jímž financoval své opulentní sídlo Čapí hnízdo, za druhé jeho vládu podporují komunisté. K druhému argumentu více vzápětí.

Trestní stíhání kvůli Čapímu hnízdu je sice důležitým faktem, který by opravdu měl Babiše vyřazovat z veřejného života, ale není argumentem zdaleka nejpodstatnějším. Vzbuzuje se dojem, že nebýt trestního stíhání, byl by vstup do Babišovy vlády vlastně v pořádku. Tak to ale není ani v nejmenším.

Časopis Forbes vloni uvedl, že Babiš za čtyři roky ve vládě zbohatl o čtyřicet osm miliard, tedy o miliardu měsíčně. Jinak řečeno, jednu dotaci na Čapí hnízdo si de facto nosil domů každý pracovní den. Byl to důsledek kolosálního střetu zájmu, de facto institucionalizované korupce, kterou česká politická veřejnost nedokázala dostatečně důkladně popsat a odsoudit.

Problém je přitom systémový, nejedná se excesy, ale o princip. Jak jsme ukázali v reportážích a analýzách sebraných do knihy Žlutý baron, Babiš proměňuje klíčové segmenty veřejné správy v součást svého podnikání. Z institucí od České inspekce životního prostředí po Finanční správu dělá fakticky organizační jednotky Agrofertu. Není nejmenší důvod se domnívat, že to nyní nebude pokračovat v ještě masivnějším měřítku.

Z českého státu se stává Babišův zajatec. Faktické, organizační včlenění složek veřejné správy do Babišova holdingu je pravou podstatou povahy jeho vládnutí. Když tu před pár dny v rozhovoru přirovnal polský novinář Witold Szablowski Erdoganův režim k finanční mafii, vystihl velmi přesně tendenci, která se už v minulém období zřetelně projevovala u nás.

Nyní se vystupňuje. Nikoli Babišovo trestní stíhání, ale odmítnutí vlády „finanční mafie“ Agrofertu má být korunním důvodem pro nepřípustnost jakkoli se podílet na jeho vládě a také všech snah o její co nejrychlejší ukončení.

2. Antikomunismus je jedním z hlavních Babišových spojenců
Druhý zhusta zaznívající argument – a poslanci STAN si ho dokonce přinesli do Sněmovny na tričku – se vymezuje proti tomu, že Babišovu vládu budou podporovat komunisté. Je to argument, který vychází z naprostého nepochopení listopadové revoluce v roce 1989 a vývoje po ní.

Komunisté v listopadu 1989 dobrovolně – sametově – předali moc výměnou za to, že se budou moci nadále svobodně účastnit politické soutěže. Sebevědomí nové demokratické moci nesené Občanským fórem spočívalo v přesvědčení, že demokracie už provždy dokáže manifestovat své přednosti, takže komunisté se k moci už nikdy nedostanou, ba během jedné dvou generací vymřou.

To se ovšemže nestalo. Jednak vinou chyb polistopadové politiky a jednak vinou antikomunistů, kteří s Husákovými pohrobky zacházeli, jako by hrozilo, že obnoví jeho režim. Oni proti tomu nikdy příliš vehementně neprotestovali, nebylo by to pro ně vzhledem k různým folklorním sklonům kmene jejich pošetilých voličů výhodné.

V praxi se komunisté ale postupně na všech úrovních včleňovali do nových politických poměrů, včetně jejich odpudivého korupčně-klintelistického charakteru. Otevřeně řečeno, komunisté se v polistopadovém kapitalismu zabydleli, znormalizovali se.

Proto se dnes při jednáních s Babišem chovají vlastně úplně stejně, jako by se chovala ODS, kdyby ji nedej bože zase ovládl nějaký Klaus: prodávají svou podporu za prebendy. Jak jsme již před časem napsali, poslední tajemství komunistů totiž tkví v tom, že jsou ve všem podstatném stejní jako jiné strany polistopadového politického provozu.

Absurdní komičnost současných antikomunistických tirád podtrhuje fakt, že komunisté jsou kritizováni za podporu vlády Andreje Babiše, muže, který zosobňuje nejodpornější typ predátorského kapitalismu. Kdyby je viděl Karel Marx, neoblékal by si na protest tričko, ale hnal by ji s bičem v ruce jako Ježíš kupčíky z chrámu.

Vojtěch Filip se ze svých antikomunistů musí radovat. Vedou pro něj sami kampaň a on už nemusí dělat vůbec nic.

Tato groteskní povaha českého antikomunismu není ale bohužel jen směšná. Je výtečným spojencem každého zdejšího protagonisty snah o posun české společnosti k populistickému autoritářství, od nějž jeho voliči žádné skrupule ani neočekávají, takže mu jakýkoli typ dohody s komunisty nebudou mít za zlé. Věděl to Klaus při prezidentské volbě, ví to Babiš dnes.

Toto pokrytectví se pokusil prolomit Miroslav Kalousek, když před dvanácti lety v jedné ze svých hvězdných hodin chtěl vstoupit do vlády s ČSSD, tolerované komunisty. Kdyby byla vznikla, bylo by to legitimní a čisté řešení, namísto vlády opřené tehdy o dva hlasy přeběhlých poslanců zkorumpovaných či zastrašených za Zemanovy asistence. Kdyby Kalousek byl tenkrát prosadil svou, kyvadlo mezi levicí a pravicí by nezastavilo svůj pohyb a možná tu mohl podnes fungovat standardní demokratický provoz.

Pokrytectví českého antikomunismu by si zasluhovalo širší rozbor, k němuž se brzy vrátíme. Teď snad připomínkou jen jediného jména, jednoho z největších „příběhů dvacátého století“: umíte si představit, co by v den hlasování o důvěře obludné Babišově vládě řekl na jejich postup českým komunistům i antikomunistům archetyp československého politického hrdinství a celoživotní komunista František Kriegel? Jak hluboce by se za jedny i za druhé styděl?

3. Parlamentní levice se zcela zkompromitovala
Leč čert vem komunisty, nakonec odpor proti nim je samozřejmě při všem tom zlu, jež mají na svědomí, docela pochopitelný aspoň esteticky. Co ale nepřestává fascinovat, je sebevražedné počínání ČSSD. Věnovali jsme se mu nedávno. Před postupem, který je zhoubný pro demokracii i pro stranu samu, tu varovali mnozí, mezi nimi i autorita z nejpovolanějších, poslední exilový předseda Karel Hrubý. Není třeba vše dnes opakovat.

Janu Hamáčkovi je ale namístě připomínat, že se stal nejtemnější postavou ČSSD od Zdeňka Fierlingera. Nikdo soudný nebere vážně jeho řeči o odpovědnosti za stát. Za Zemana, Babiše a komunisty řeší jejich problémy.

Nelze brát vážně člověka, který nedodržel jediné své slovo, netrval na jediné své podstatnější podmínce, a jehož počínání tak nelze zdůvodnit ničím jiným než dětinskou touhou usednout aspoň na chvilku v ministerském křesle. Je to celé mimořádně trapné představení.

Je velká škoda, že Milan Chovanec nepřišel do Sněmovny osobně říct, proč pro vládu nebude hlasovat, ač to, co napsal na sociálních sítích, je přesné. Je ještě větší škoda, že to neudělal už nikdo z dalších poslanců a poslankyň.

Je jasné, že by museli vysvětlit, proč se odmítají podvolit výsledku stranického referenda. Ale to bylo možné: o jak mimořádně nepoctivou proceduru se jednalo, jsme tu rozebírali.

Dnešní ovčí hlasování poslaneckého klubu ještě dále komplikuje jakékoli úvahy nad stopovými rezidui možností obrody ČSSD. S nikým, kdo si jakkoli zadává s touto vládou, nepůjde počítat. Jediný Chovanec, obtěžkaný však tolika jinými problémy z minula, si dnes zachoval tvář.

Skončí-li ČSSD úplným debaklem v podzimních volbách, jak by se mělo skládat její budoucí vedení za rok na sjezdu? Snad z úspěšných komunálních politiků a senátorů. Jenomže stranu, jejíž místní organizace jsou dnes na Facebooku schopny sdílet fašistickou propagandu Tomáše Ortela, by také čekal takřka nadlidský úkol zcela se zbavit svých zemanovských píštělů, v čele s místopředsedou Foldynou.

Jistě, dokázala-li se Labour Party zbavit Kena Livingstona, bývalého londýnského starosty, nemuselo by to být nemožné, není to nic mimo evropskou politickou kulturu. Ale bohužel teď to spíše vypadá tak, že českou humanitně-demokratickou, na masarykovské tradice navazující, levici čeká už příští rok titánský úkol obrozovat se úplně od nuly.

4. Neplačte za Pelikánem a Stropnickým. Jejich vina je větší než Malé
Vznik druhé Babišovy vlády je také příležitostí naposledy se vyslovit k lidem, kteří ještě po volbách pár měsíců dělali Babišovu stafáž, ale z nepohodlného obležení komunisty a rasisty koukali co nejrychleji vycouvat. Na mysli máme zejména ministry Martina Stropnického a Roberta Pelikána.

Odchod ministra Pelikána oplakali dost příznačným způsobem v Respektu Ondřej Kundra a Andrea Procházková v článku Případ Pelikán s podtitulem „Jak ministr spravedlnosti marně hledal dobro v hnutí ANO“. Byl to důležitý text, protože ukazuje, že pošetilé uvažování o povaze Babišova politického podniku se v Respektu pěstuje podnes: autoři Pelikánovo působení v Babišových vládách líčí také jako jeho „osobní oběť“.

Jejich text – z letošního dubna! – končí dost neuvěřitelnou větou: „Sám před sebou si zachoval tvář, budoucnost ANO je dále otevřená.“ Zachoval-li si Robert Pelikán tvář sám před sebou, vypovídá to především o jeho nesoudnosti. Protože jeho role by rozhodně neměla být připomínána v dobrém, jak se o to Respekt pokouší.

A pokládá-li týdeník současně budoucnost hnutí ANO za „otevřenou“, ukazuje to, že se posud nezbavil iluzí, které v jednom ze svých nejzoufalejších textů zformuloval vloni šéfredaktor Erik Tabery, když doporučil českým demokratickým stranám, aby se pokusily Babiše kultivovat. Možná teď v Respektu napíší, že je Hamáček vlastně poslechl.

Ironii stranou, Respekt tu fakticky nastoluje dilema, které řeší mnozí, ač už by mělo být vývojem dávno rozřešeno. Otázka zní, zda je správné pokoušet se z nějaké pozice v rámci Babišova režimu napravovat, co se dá, anebo zdali je správné zbavovat ho legitimity rezignacemi, odporem a konfrontací. Výsměšně se o tom mluvilo za Husákova režimu jako o snaze „reformovat stranu zevnitř“.

Je opakovaně a nejen námi doloženo, že politické hnutí ANO je projektem, který ohrožuje základy české demokracie, oním politickým rychlíkem Budapešť - Moskva. Ale nikdo z lidí, kteří ANO po roce 2013 opustili, s čestnou výjimkou Kristýny Zielenkové tak neučinil způsobem, který by pojmenoval věci tak, jak jsou, a tudíž zasluhoval obdivu.

Co všechno Robert Pelikán zkoušel, a co nedokázal vinou vlastní, Respektem paradoxně v onom citovaném článku dosti zevrubně doložené, nekompetence, mu nemůže přece být přičteno k dobru, ale k tíži. Neboť i svým neúspěšným snažením tvořil Babišovi pro oslíky mezi liberály mrkvičku.

Taková Táňa Malá nevěděla, co činí a byla dost možná jen volavkou na odpoutání pozornosti od mnohem závažnější, fatálně nebezpečné podstaty vznikající vlády. Byla snad až příliš výmluvnou ilustrací nových poměrů, a tak se stala snadno obětovanou položkou Babišovy mašinérie.

Role Martina Stropnického a Roberta Pelikána je mnohem temnější. Oba budovali po celou dobu zlu alibi a oba by to už dávno měli vědět. Společnosti k tomu dluží – stejně jako Respekt – jasné slovo.

5. Odpor, má-li mít naději, musí hledět vpřed, ne do minulosti
Dosavadní odpor proti nastupujícímu Babišovu režimu byl politicky zcela neproduktivní, byl veden estetickými kritérii, nikoli správným pochopením pravidel mocenského zápasu, Babišovy metody ovládání institucí a přiměřenou analýzou rozložení sil. Po dnešku je situace ještě mnohem horší.

Uvědomme si, že dnešek od roku 1989 dělí více let než rok 1945 od roku 1918 a přestaňme se strašit komunisty. Žijeme už v úplně jiné epoše. Zlo, s nímž se dnes potýkáme, má z většiny původ po roce 1989, nikoli před ním. A každopádně nepůjde překonat s pohledem upřeným do minula: lidi, kteří ze vzteku volí Babiše a Zemana, nezajímá tolik, co bylo, jako je zajímá to, co bude.

Pokud chceme, aby byl odpor proti Babišově režimu účinný, musíme také okamžitě přestat moralizovat o slušnosti, to dnes totiž dovedou i nácci v Brně. Naopak musíme co nejpraktičtěji analyzovat Babišovy metody a cíle. A s takovouto konkrétní a přesnou znalostí věci pak bránit v jeho dalším postupu při ovládání veřejného politického prostoru.

Už dříve jsme psali, že příštími zásadními terči jsou veřejnoprávní média a bezpečnostní sbory. Babišova metoda ovládání institucí bude nejspíše kopírovat způsob ovládnutí České inspekce životního prostředí či deníků Mafra.

Poměrně velké složky institucí zůstanou netknuty – mýtit se bude jen to, co projeví přílišnou ochotu k autonomii či k nerespektování zájmů impéria Agrofertu. Jana Moravcová, vyhozená šéfka Ústecké inspekce životního prostředí v Žlutém baronovi líčí dosti neuvěřitelnou scénu, jak si ministr Brabec pozval všechny ředitele k pohovoru, všechny zásadové pochválil, polichotil jim, a v zápětí je nechal vyhodit.

Podobně z naší analýzy fungování obou deníku Mafra vyplývá, že velká část provozu je netknuta přímým politickým řízením: zčásti funguje autocenzura, zčásti editoriální politika. Přímou propagandistickou práci provádějí jen malé skupinky pod vedením šéfredaktorů a editorů.

Čím lépe ostatní pracují, tím lépe pro Babišovu propagandu: vytváří se tím iluze nezávislého média. Manipulace – vynecháváním nepohodlných témat, disproporčním zdůrazňováním chyb protivníků, kampaněmi proti politicky voleným terčům a vhodným časováním textů – je za kouřovou clonou zdánlivě běžného provozu o to účinnější.

Stejný model se teď dá čekat v policii i v bezpečnostních službách: všechno bude postaru, jen ti, kdo by chtěli řešit kriminální činnost Agrofertu, půjdou. A všichni budou vědět, že je přece dost jiných zločinů, jimiž se lze zabývat. Vedle toho vznikne – možná už vzniklo – nějaké malé oddělení, které bude mít na starosti „zvláštní úkoly“. Ve veřejnoprávních médiích čekejte úplně stejný model.

Je pravděpodobné, že ostrůvky svobody se budou likvidovat „bezbolestně" ekonomicky. Soudě dle tlaku, pod nímž tu jsou už prakticky všechna na oligarchii nezávislá média, se to ostatně už děje.

Že je Hamáček ministr vnitra, že má ČSSD ministerstvo kultury? Úlohy ministrů ČSSD budou vyloženě ceremoniální. Snad zvládnou provozovat jakýs takýs marketing v sociálních sítích, ale všichni okolo je budou brát zhruba tak vážně jako Babiš během koaličních jednání. Hamáčkova poslední pamětihodná role nastane, až bude vysvětlovat ukončení Babišova trestního stíhání.

Situace je vážná a máme-li obstát, je třeba propojovat veškerý potenciál k odporu. Musíme hledat jazyk a témata, jež mohou aktivistické prostředí liberálních odpůrců autoritářství, prostředí někdy hanlivě svými odpůrci nazývaného „pražská kavárna“, spojit s čipernou a tvořivou silou hnutí nové levice.

Je třeba hledat příležitosti k rozhovoru a budovat prostor shody – musí platit krédo: kdo není proti nám, je s námi. I pravice se nejméně z jedné věci musí poučit: nabízené alternativy nesmí být diskriminační, ani antisociální.

Shoda by se měla tvořit i kolem některých bodů budoucího programu: od nové mediální politiky, která ochrání pluralitu, nezávislost a kvalitu, přes program emancipace občanské společnosti včetně posilování odborů, až po shodu v tom, že úplně jiný, zásadní důraz se začne klást na vzdělání.

Jedním z prvních praktických kroků, k nimž by se měla parlamentní opozice odhodlat, je úplný bojkot Babišových médií. Je to jediná realistická cesta, jak v současné mocenské konstelaci co možná nejúčinněji neutralizovat Babišovu převahu v mediálním prostoru.

Zcela zásadní je také opustit dlouholetý absurdní mýtus o tom, že občanské iniciativy a politické strany musí oddělovat neprodyšná membrána. Je to nesmysl, jeden z nejtragičtějších omylů Václava Havla, který v reálné politické práci vyloženě brání.

Základním kritériem musí naopak být hledisko účinnosti a hledání co praktičtějších forem spolupráce občanských iniciativ a demokratické stranické opozice. I nám musí začít jít o výsledek, nejen o estetický dojem.

Babiše porazíme jedině tehdy, dokážeme-li vyprávět zcela nový příběh zaměřený do budoucnosti, příběh o oživené demokracii, která přinese spravedlnost a rovné šance pro všechny. Je přitom třeba trvat na tom, že spravedlnost pro všechny znamená spravedlnost pro všechny. Pro všechny. Tedy také pro každého uprchlíka, muslima, Žida, Roma, homosexuála, bezdomovce nebo živnostníka.

Není to pohodlná cesta, ale je to jediná šance. V dějinách vždycky nakonec platilo, že láska porazila nenávist. Demokraté vítězili jen tehdy, když to věděli – a chovali se podle toho.

A co si myslíte vy? Diskuse (25 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Petrasek Milan - penzista

Dosud stále triumfální antikomunismus a role KSČM Čtvrtek, 12.Července 2018, 18:13:19

KSČM byla založena a udržovaná při životě za účelem neurotizace politického prostředí. Trvale slouží jako rudý hadr, či otloukánek k odvádění pozornosti od zneužívání parlamentní demokracie, od zamlžované nezákonné činnosti stále urputněji se přeskupujících mocenských struktur.
Legalizace role KSČM jako přímého partnera z mlh se vynořivšího oligarchy/premiéra, je proto pouze souvislým projevem jejího zadání ....... bych se domníval.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Liberálové přece sami ničí demokracii tím, Čtvrtek, 12.Července 2018, 22:30:56

že se vyhýbají normální demokratické soutěži a bijí na poplach bez většiny ve sněmovně pár měsíců po volbách během sestavování vlády. Tím i vlastně otupují případný společenský aktivismus až státní převrat nebo útok na veřejnoprávní média bude skutečně hrozit. Občanům vlastně říkají, že tu už demokracie vlastně není, když nerespektují právo šéfa vítězné strany nominovat sebe jako lídra do čela vlády a jednat se všemi sněmovními stranami o vládě. Občané si řeknou, demokracie není ohrožena nebo už tu dávno není, tak co řešit. Proč by tu nemohla být vláda stran, které mají ve sněmovně 107 nebo 115 hlasů? Slovy ODS před 12 lety řeknu, že celá ta opoziční fronta pěti stran nedokázala přijmout porážku ve volbách.

Jinak přidám, že Babiš se dostal k moci nejen na základě chyb pravice, ale i na základě chyb ČSSD, jichž je Milan Chovanec hlavním reprezentantem. Vychvalovat ho tady je, bohužel, jen další projev současné prohry levice tentokrát s protagonistou - šéfredaktorem tohoto jinak prospěšného média.

Aleš Morbicer - Ostrava

Pátek, 13.Července 2018, 07:33:10

Poznámka na okraj:

Jakub Patočka, šéfredaktor Deníku REFERENDUM, v textu vyzývá k nerespektování vnitrostranického referenda. To není moc taktické. Slyším ty hlasy --- jen se podívejte na neomarxisty v ČSSD. Je žádná demokracie nezajímá. Kdyby to referendum dopadlo tak, jak chtějí, tak na jeho výsledky nedají dopustit. Když dopadlo naopak, prostě ho odmítnou respektovat...

Nicméně je fakt, že i když bylo referendum platné -- protože každý člen měl jeden hlas, který mohl svobodně dát jedné ze dvou variant, anebo nehlasovat a spolehnout se na rozhodnutí hlasujících členů -- bylo poněkud zvláštní. Trvalo dlouho, prosakovaly průběžné výsledky atd... - psalo se zde o tom.
A bylo to bráno automaticky jako nedobré.

Ale proč by to vlastně nemělo být správně?

Občas o referendech přemýšlím. Intenzivněji od doby britského referenda o brexitu. Tam bylo jasně vidět, že se jednak mnozí lidé rozhodují až na poslední chvíli a na základě iracionálních vlivů (jen těch hlasů, co ihned po volbě říkalo ----- "kdybych věděl jak to dopadne, hlasoval bych proti odchodu z EU"), jednak že se celá kampaň dá ovlivnit lhaním - jen stačí mít bohaté mecenáše a umět lhát.

Jak tedy zajistit, aby ve výsledku skutečně šlo o svobodnou vůli hlasujících, neovlivněnou machinacemi a založenou na poctivě prodiskutovaném kvalifikovaném hlasování?

Jako nejnadějnější se mi jevilo potvrzovací referendum. Tedy že by lidé své prvotní rozhodnutí museli ještě po nějakém kratším čase opakovaně potvrdit. Vždyť i Písmo říká, mluv ano ano, ne ne. Hlasovalo by se tak dlouho, dokud by nepadl potvrzený verdikt.
S tímhle návrhem jsem to schytal už tady v diskusi a uznávám, není to nic moc.

Ale vnitrostranické referendum ČSSD načrtlo nový možný rozměr.
Proč by vlastně nemohlo být referendum po nějaký čas otevřené, s průběžně zveřejňovaným výsledkem a dokonce i možností v tento vymezený čas svůj hlas měnit?

Samozřejmě, tohle je spíš úkol pro i-government, s klasickými volebními lístky a místnostmi by to nešlo, ale představme si to:
Po dobu řekněme jednoho měsíce, kdy by referendum probíhalo, by se každý den ráno zveřejňoval průběžný stav hlasování, kolik lidí je pro, kolik proti a kolik nehlasovalo.
(každý hlasující má zároveň právo svůj hlas v této lhůtě měnit, jako závazný se bude brát ten v okamžiku uzávěrky)

Podle mě by to bylo jiné, než jen v jeden termín hodit hlas a pak to sečíst.
U průběžného otevřeného referenda by v tom závěrečném měsíci tváří v tvář průběžným výsledkům gradovala společenská diskuze, lež by to měla těžší.
Lidé by cítili, že to bude opravdu jejich vůle, co rozhodne.

Bylo by to živé a žité referendum.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Pane Ungere Pátek, 13.Července 2018, 08:24:1

Dosáhl jste svého, máte svého podvodníka a konfidenta jako právoplatného premiéra s důvěrou. Doufal jsem, že už budete na toto téma mlčet.

David Unger - psycholog, Kroměříž

Pane Kolaříku, Pátek, 13.Července 2018, 10:56:18

představte si, že vůbec nejsem s touto prokremelskou vládou spokojený. Rozhodně se s ní identifikuji méně než s vládou B. Sobotky a ani s tou jsem se zcela neidentifikoval. Ale dokážu se zdržet hysterických reakcí. Je to alespoň vláda s homogenní voličskou podporou české nacionální levice. Ani ten nejskvělejší liberálně-levicový deník novou levici z prachu české kotliny a moravských úvalů neuplácá...

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Kde dělá Jakub Patočka chybu? Pátek, 13.Července 2018, 11:18:58

Je asi pravda, že Babiš vyhrává slabostí svých odpůrců. K nim ovšem pan Patočka patří. Boji proti Babišovi věnoval posledních pět let svého života a nedosáhl vůbec ničeho.

V čem je chyba? Domnívám se, že i v tomto článku Jakub Patočka opakuje chyby, které v minulosti vedly k jeho notorické politické neúspěšnosti.

Úspěch v politice záleží do značné míry na získávání spojenců a uvážlivé volbě těch, na které chceme útočit.

O jakých spojencích Patočka uvažuje? Konstatuje, že levice zkolabovala. Parlamentní levice je slabá a Babiše podporuje, žádná levice mimo parlament, která by jí mohla nahradit, se nerýsuje.

Kdo tedy zbývá? Ti, na které Jakub Patočka útočí.

Babišovi zatím vzdorují převážně liberální nezávislá média, včetně Respektu a strany, které lze cum grano salis považovat za liberální, včetně STAN.

Nevím, jakým krkolomným myšlenkovým postupem dospěl Jakub Patočka k tvrzení, že antikomunismus je Babišovým spojencem. To Ondřej Slačálek v A2armu projevil více myšlenkové pružnosti https://a2larm.cz/2018/04/omluva-antikomunistum-nekterym/


Petrasek Milan - penzista

Antikomunismus dnes je čertovo kvítko Pátek, 13.Července 2018, 12:17:15

Ať už v KSČM vyhraje kdokoli, pokud se v této straně neodehraje opravdová revoluce v postojích, zůstane nacionalistickou, konzervativní a autoritářskou koulí na noze české levice...rezimuje O.S. ve zmíněném textu: omluva-antikomunistům-nekterám.
Což není zcela jasným dokladem, že KSČM se nepodílí na populistické strategii jednoho miliardáře na čele jedné vlády, jednoho vrávorajícího demokratického režimu.....bych mínil.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 13.Července 2018, 12:24:18

Já ocituji úryvek z "fejsbukového" textu Romana Kandy, který to vyjadřuje, myslím, přesně:
"Fráze o návratu komunistů k moci, plíživé normalizaci a sunutí na Východ vytvářejí prostor pro morální pokrytectví a alibismus právě tím, že příčiny dnešního stavu přesouvají kamsi k vnějším hranicím našeho světa, jako nevysvětlitelnou záhadu (jak se to mohlo stát?); navíc neblaze stupňují naše resentimenty.
Antikomunismus je mrtev, protože mrtvý je komunismus 20. století. Jestli je v něčem současná situace cenná, pak tím, že demystifikuje naše dlouholeté iluze a ideologické tiky. Komunisté přece nejsou vůbec žádní komunisté, ale parta politických byznysmenů a technokratů, která je v lecčem bližší SPD než předlistopadové KSČ."

David Unger - psycholog, Kroměříž

Pátek, 13.Července 2018, 13:19:15

Plně souhlasím s tím, co napsal pan Kubička, děkuji.

Vojtěch Klusáček - Brno

Pátek, 13.Července 2018, 14:00:31

Nedá mi se nezeptat. Co by bylo při vládě ODS, TOP, STAN - oproti současné Babišově - jinak, líp?

David Unger - psycholog, Kroměříž

K panu Klusáčkovi Pátek, 13.Července 2018, 16:26:41

Dobrá otázka. Právě že nic. Více by se dusily investice a platy ve veřejném sektoru, včetně těch učitelských.

Pavel Krupička - Praha 5

Co by bylo lepší při vládě ODS, TOP, STAN? Pátek, 13.Července 2018, 16:57:55

Odpověď se myslím skrývá hlavně v podstatě osobnosti vědoucích představitelů těchto stran ve srovnání se zástupci vlády, která je teď u moci. A tím nemyslím jen Andreje Babiše a Vojtěch Filipa, ale hlavně Miloše Zemana a také Tomia Okamura, který je připraven zaskočit a již s Babišem spolupracuje. Dlouhodobé vládnutí a působení na určitou část společnosti od těchto autokratů a populistů bez sebereflexe a morálky může mít pro tuto zemi zničující důsledky (pomíjím fakt, že vláda je těď bez komunistů, SPD a ANO nesestavitená).

Dalším problémem jsou finanční možnosti Andreje Babiše (jen jeho roční zisky jsou miliardové) a síla jeho a svým způsobem spojeneckých médií (TV Barrandov, Parlamentní listy...) a médií tiše spolupracujících (např. TV Nova s velkým diváckým dosahem), navíc jeho člověk již stojí v čele Českého rozhlasu. Jsou tu známky toho, že k Babišovi je částečně loajální např. i justice. A pokud ne, tak se ji snaží ovládnout, spolu se státní správou, policí, veřejnoprávními médii atd. Skončit to může nedemokratickou vládou oligarchie a s tím souvisejícími obtížně zvratitelnými změnami politického systému, což by, domnívám se, při např. středopravicové vládě nehrozilo. I představitelé těchto stran by se snažili ovládnout systém, ale zdaleka ne tak intenzivně jako Babiš. Navíc nemají jeho možnosti a motivaci (např. vyhnout se trestnímu stíhání).

David Unger - psycholog, Kroměříž

K panu Krupičkovi Pátek, 13.Července 2018, 17:42:33

Při vládě středopravicových stran by změna nehrozila, protože ony již si svůj výrazně oligarchizující a klientelistický systém již vybudovaly. Jsme nyní svědky, jak různé složky tohoto systému bojují proti proti mocenské skupině Andreje Babiše.

Otázka tedy je, zda bude za vlády AB zase o něco méně demokracie nebo to málo, co je teď či bylo v roce 2013.

Mocenské kruhy kolem Miloše Zemana vnímám jako poměrně samostatnou kapitolu a nelze opomenout, že MZ byl zvolen v přímé volbě jako neodvolatelný z mandátem na 5 let. Bez ohledu na to, jaká je vláda nebo co se děje ve sněmovně.

Nelze ještě více zničit to, co je již zničeno nebo tak poničeno, že to neplní svou funkci.

Pavel Krupička - Praha 5

Panu Ungerovi Pátek, 13.Července 2018, 18:59:8

To ano, klientelistický systém tu už je, ale roztříštěný a snad si i navzájem konkurující (a nespojoval bych ho moc se stávajícím vedením středopravicových stran), Babiš ale začíná stát nad ním a koncentruje ve svých rukou čím dál větší podíl moci, takový, o kterém se nějakým stávajícím klientelistickým kruhům může jen zdát.

Ačkoli si částečně konkurují, tak bez Miloše Zemana by podle mě nebyl Andrej Babiš, ani Tomio Okamura a jiní podobní a naopak, proto pro mě nejsou "samostatnou kapitolou", ale naopak je stavím do jedné lajny.

Rozbité to jistě je, ale bojím se, že může být ještě hůř. Ideální by ( z mého hlediska) byla teď pro zemi v této situaci nějaká (středo) levicová demokratická vláda, což je ale je samozřejmě na dlouho jen takový sen.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Paní Hájková Pátek, 13.Července 2018, 22:20:23

Vy s těmi svými oblíbenými zemanovci nedáte pokoj, že.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 13.Července 2018, 23:00:54

Roman Kanda vůbec není zemanovec. Je to v podstatě intelektuál z "pražské kavárny", kterou přece Zeman pohrdá. Literární kritik a autor píšící do Tvaru.
http://www.ucl.cas.cz/cs/pracovnici/vyzkumni-pracovnici/1243-kanda-roman

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Dobrou chuť hlavně panu Klusáčkovi Sobota, 14.Července 2018, 11:22:40

https://echo24.cz/a/SJP7S/testy-odhalily-v-kuratech-salmonelu-propadly-hlavne-vyrobky-agrofertu

Aleš Morbicer - Ostrava

Sobota, 14.Července 2018, 13:11:43

Ne komunismus, ale kokainismus je problém naší politické elity.

Podle národního drogového koordinátora bere nemalá část českých poslanců kokain.
(o chlastu ani nemluvě)

Až při čtvrteční pološílené debatě před hlasováním o důvěře vládě mi to naplno došlo.
Střízliví lidé by přece nemohli dělat a říkat, co dělali a říkali.
Jedině že byli sjetí jako papriky - pak to smysl dává.

Soudně uznaný obdivovatel nacismu Ferdinand Peroutka kdysi napsal, že přes všechny skandály a krize se stranický a parlamentní systém první republiky ukázal jako dobrý.

Také jsem jeho velký zastánce.

Nebo jsem býval?

Teď už fakt nevím...

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Máte pravdu, pane Morbicere Sobota, 14.Července 2018, 13:39:47

O to více je třeba ocenit opoziční poslance KDU-ČSL, TOP09, STAN, ODS a pirátů, kteří mluvili jasně, srozumitelně, a zejména mravně.

Ale co naděláte, když je politická elita, o které se zmiňujete, svým hlupstvím, gaunerstvím, buranstvím a ano, zřejmě narušenými osobnostmi na základě konzumace drog, absolutně převálcovala.

A průměrný čecháček, Zemanův volič, jim k tomu tleská, neboť to se mu líbí, to mu vyhovuje.

K "průměrným čecháčkům" ovšem přiřazuji také průměrné obyvatele "Moravěnky naší zlaté" a též hrdého, svébytného Slezska, aby nedošlo k nedorozumění.

Pavel Krupička - Praha 5

Psychopati mezi politiky, bojkot Agrofertu Sobota, 14.Července 2018, 13:48:48

Možná jsou ti politici někdy i sjetí (chápu, byl to spíš vtip), ale pravděpodobněji je mezi nimi větší množství lidí, které mají určité rysy některých poruch osobnosti nebo mají přímo osobnostní poruchu, jedná se asi téměř výhradně o disociální a narcistické poruchy osobnosti.

Výrobky Agrofertu se snažím nekupovat, škoda že to nedělá více lidí, myslím, že by to Babiš pocítil. Ale někdy je to těžké, vlastní toho opravu hodně.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Může se někdo ještě smát Jakešovi na Červeném Hrádku? Sobota, 14.Července 2018, 14:07:34

A pokud ano, může vysvětlit, co je na tom směšného? Vždyť toto je úroveň dnešních mocných, dnešních mocipánů v Česku.

A českým voličům se to líbí.

Vojtěch Klusáček - Brno

Sobota, 14.Července 2018, 17:23:44

Hmmm, odpovědi na otázku, co by bylo za za vlády TOP a ODS líp, se patrně nedočkám. Konkrétně třeba - vzdaly se tyto strany plánu zavádět školné? Znovu povolit kouřit v restauracích? Zrušily by nucené práce pro nezaměstnané? Opustily plán privatizace zdravotnictví a hromadného rušení špitálů? Nebo program nenavyšování platů učitelů, sester, lékařů?

Co by za jejich vlády bylo oproti Babišově "pravici s lidskou tváří" jinak?

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Sobota, 14.Července 2018, 17:47:13

Za prvé jste se odpovědi dočkal, neboť pan Unger s vámi nadšeně souhlasil, a za druhé se zklidněte, protože už jste to vyhráli.

Předvolební kecy už si nechte. Už je dávno po volbách, které jste vyhráli, a už máte dokonce vládu s důvěrou. A jak pravil Zeman při své inaugaraci, republika je teď vaše. Tak si to užijte.

Vojtěch Klusáček - Brno

Sobota, 14.Července 2018, 18:43:5

Útok a podsouvání je, když se to vezme kolem a kolem, rovněž odpověď. Pro pisatele typická, chtělo by se dodat.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Bolševik lže, jenom aby nevyšel ze cviku Sobota, 14.Července 2018, 18:52:33

Dokonce i v takové banalitě, že se údajně "nedočkal odpovědi".

Nebo je zde ještě někdo, kdo odpověď pana Ungera "nevidí"? :-)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.