Svět, a zvláště Evropa, se v poslední době zcela pochopitelně zabývá největší migrační krizí od poslední světové války, naprostá většina občanů byla zaskočena krutými atentáty v Paříži, bombou v ruském dopravním letadle i eskalací války v Sýrii. Je tedy pochopitelné, že se vývoj v Řecku ztratil ze zorného pole sdělovacích prostředků a přestali se jím zabývat i politici, kteří se k němu před několika měsíci vyjadřovali téměř denně.

Ovšem nepříznivá situace řeckých občanů se nijak nezměnila. Stejně tak se moc nezměnilo dilema řecké vlády, která byla zvolena, protože slíbila ukončit politiků škrtů a úspor, jíž pod tlakem Evropské unie prosazovala minulá zadlužená pravicová vláda. A po několika měsících neúspěšného vyjednávání s evropskými politiky podepsali představitelé levicové strany Syriza Memorandum, jehož principy lze naplnit jen podobnou politikou škrtů a úspor.

Šlo o porážku a kapitulaci, nebo o kompromis a prohranou bitvu, která Řekům poskytla čas a možnost pokračovat v boji za snížení dluhu a za budoucnost, jež by zemi umožnila zůstat v eurozóně i zajistit svým občanům důstojný život v přijatelných podmínkách? A je taková vize budoucnosti vůbec realistická?

Ti, kteří podepsání Memoranda považovali za nepřijatelnou kapitulaci, ze Syrizy odešli a založili si novou stranu — Lidovou jednotu. Ta však v následných volbách propadla a těsně nepřekonala tříprocentní bariéru pro vstup do parlamentu.

Od léta sloužící nová vláda Alexise Tsiprase dnes stojí před úkolem, vedle něhož mi vyřešení kvadratury kruhu připadá jako dětská hříčka. A tak jsem se rozjel do Athén pohovořit si jak s osobami z nejbližšího okolí premiéra Tsiprase, tak s lidmi z akademického prostředí či se spoluzakladatelem Syrizy, jehož skepse donutila ze strany odejít, aniž by se vzdal původních ideálů.

Nejdříve jsem zašel do kanceláře Syrizy v Aténách, kde jsem pohovořil s dvěma experty na zahraniční politiku: Natashou Theodorakopoulou (NT), která je členkou ústředního výboru Syrizy, kde má na starosti zahraniční vztahy, a je zároveň jedna ze dvou zástupců Syrizy ve vedení Strany evropské levice se sídlem v Bruselu. A také s Christosem Kanellopoulosem (ChK), který je poradcem Yannise Bournouse, zahraničního experta Syrizy, a zároveň druhým zástupcem Syrizy ve Straně evropské levice.

Natasha je opatrně optimistická, a často opakuje, že při dalším jednání s evropskými věřiteli by Syriza mohla být úspěšnější. Snažil jsem se pochopit, odkud v sobě takový optimismus bere.

JK: Odkud berete optimismus, že se vám může podařit současnou nepříznivou situaci zvrátit?

NT: Během minulého vyjednávání nebylo vůbec možné se zabývat otázkou dluhu. Druhá strana dokonce odmítla uznat, že tento dluh je nesplatitelný. Ovšem po referendu a vlastně i díky následné složité a těžké dohodě se nám podařilo dosáhnout toho, že nyní je otázka dluhu na jednacím stole. Nyní všichni souhlasí s tím, že dluh nelze splatit. Musíme tedy najít řešení.

Je samozřejmě možné, že věřitelé nenavrhnou to, co skutečně potřebujeme, což je odpis výrazné části dluhu. Asi navrhnou něco odlišného, ale výsledkem musí být významné snížení některých našich závazků, které máme alespoň pro první rok. Pozitivní je, že se nyní můžeme soustředit na vyřešení toho hlavního problému, kterým je samotný dluh. Ke skutečnému smysluplnému jednání může dojít až po prvním vyhodnocení celého programu.

Chápu, že nám nyní nemohou navrhnout něco zcela kvalitativně odlišného. Ale dokonce i (německý ministr financí) Schäuble začíná chápat, že status quo je neudržitelný, že něco nového musí navrhnout. Pravděpodobně se to nebude týkat odpisu části dluhu, ale spíše například prodloužení doby splatnosti, úpravy pravidel těch splátek. Musíme být optimističtí. Pokud bychom nebyli optimističtí, tak bychom tu ani nebyli.

Proč si myslíte, že zvláště Němci byli při jednání o Řecku v první polovině roku tak neústupní? Nepoužívali nějaký dvojí metr? K Ukrajině, kde je naděje na zlepšení ekonomické situace daleko menší, přistupují mezinárodní finanční instituce daleko vstřícněji.

NT: Řecko bylo nuceno vyjednávat v době, kdy se Evropa potýká s velkými problémy. A v Řecku došlo k politické změně, která se Evropanům vůbec nelíbí. V řadě dalších států dochází, nebo v příštích letech dojde, k podobnému vývoji. To oni také chápou, a tak se rozhodli nás potrestat tak, aby ostatní viděli, že žádné ústupky nelze vybojovat, že neexistuje šance, že by se německá politika mohla změnit. Jde jim o jasný vzkaz španělskému Podemos, irské Sinn Fein, do Itálie či novému labouristickému vůdci v Británii Jeremymu Corbynovi.

Jste si vědomi nějakého vnějšího tlaku na kancléřku Merkelovou?

ChK: Řecko bylo vždy geopolitickým problémem, ne ekonomickým.

Pokud víme, tak jistý tlak na německé představitele byl vyvíjen ze strany USA. Prezident A Barack Obama uvažuje spíše v geopolitických termínech než v ekonomických. Chápe, že Řecko je země mezi Evropou a Blízkým východem, a tak je pochopitelné, že si nepřeje žádnou změnu v řeckém vnímání geopolitické rovnováhy. I proto se snažil ovlivnit Angelu Merkelovou.

Představitelé eurozóny uvažují v termínech stabilizace, takže se domnívají, že pokud by Řecko odešlo z eurozóny, tak dojde k nepřijatelné destabilizaci. Podobně to vidí i USA. Je možné, že kancléřka Merkelová tento pohled nesdílí na sto procent. A Schäuble je přesvědčen, že stabilizaci lze zajistit jen prostřednictvím drastických úspor, škrtů a strukturálních reforem.

↗

Německá kancléřka Angela Merkelová s řeckým premiérem Alexisem Tsiprasem. Foto archiv EC

Jaké budou vaše první kroky, jež by mohly směřovat ke změně?

NT: Jsme pod velkým časovým tlakem, protože potřebujeme do konce roku dosáhnout jisté rekapitalizace bank. Příští rok to bude složitější, protože úprava zákona ovlivní situaci evropských bank. (Ve dnech mezi vznikem a vydáním rozhovoru Řecko rekapitalizace bank dosáhlo — pozn. red.)

ChK: A potřebujeme co nejdříve otevřít diskusi o restrukturalizaci našeho dluhu. Nemůžeme čekat. Příští tři roky budeme mít velké problémy. Musíme postavit naši ekonomiku zas na nohy. Klíčová je rekapitalizace. Kontroly kapitálu téměř zničily řeckou ekonomiku. Proto neměl Tsipras jinou možnost než podepsat to Memorandum. Pokud by kontroly kapitálu pokračovaly v té formě, jak nám byly vnuceny v červenci, tak by to vedlo k propuštění stovek tisíců lidí. Naši podnikatelé jsou závislí na dovozech a v té době nemohli poslat do zahraničí platby za zařízení, za materiály, za cokoliv. Dodnes jsou tisíce firem na pokraji bankrotu.

Vzhledem k tomu, že kontroly kapitálu byly formálně zavedeny naší vládou, činí nás řada lidí za ně odpovědnými, i když mnoho jich chápe, že toto opatření nám bylo vnuceno Evropskou centrální bankou (ECB). Každopádně se ale na té vině podílíme, neboť lidé tvrdí, že kontroly kapitálu byly výsledkem našeho vyjednávání.

Takže skutečnost, že jednání o dluhu je na stole, považujeme za náš úspěch, neboť to dříve vůbec nepřicházelo v úvahu. Během minulého jednání argumentovala druhá strana, že dluh se dá zvládnout. Stejný postoj zaujala i minulá řecká vláda. Věřitelé pouze změnili názor až koncem června, kdy přiznali, že dluh je nesplatitelný. To tenkrát tvrdili jen představitelé Mezinárodního měnového fondu (MMF), ale dnes s tím souhlasí každý.

NT: Nyní (začátek prosince 2015 — pozn. JK) to vypadá, že došlo k pozitivní dohodě ohledně kapitalizace bank. Také se ukázalo, že banky potřebovaly daleko méně financí, než jsme původně odhadovali. Teď se musíme soustředit na vyhodnocení první fáze realizace programu, k čemuž dojde na začátku 2016, a poté budeme moci konečně začít vyjednávat restrukturalizaci dluhu. Jsme si vědomi skutečnosti, že to bude nesmírně složité. Schäuble chce pokračovat v nastoupeném kurzu bez jakékoliv změny. Ale chce spolupracovat s MMF, pokud jde o řecký program. Ale MMF to zatím jednoznačně odmítá. S tím, že nejdříve je nutné se dohodnout právě na restrukturalizaci našeho dluhu. To se pochopitelně Schäublemu nezamlouvá. Opakuje, že otázky Memoranda je možné diskutovat pouze mezi Řeckem a evropskými institucemi.

Je také možné, že celkovou situaci může ovlivnit i vývoj vztahů mezi Německem a USA. Zdá se jisté, že jsme svědky jistého zápasu mezi Německem a USA o některá pravidla mezinárodního obchodu. Někteří pozorovatelé dokonce hovoří o jisté formě obchodní války, jejíž součástí byl například i skandál kolem emisí vozidel Volkswagenu.

Ani původní koalice států, prosazujících drastické škrty a úspory, již není zcela jednotná. Nemohli jsme nevzít na vědomí, že některé státy, například Rakousko, Francie či Itálie, dávaly v těch nejsložitějších momentech vyjednávání najevo značné pochopení pro naše postoje, ale pochopitelně svou podporu mírnily, neboť se nechtěly dostat do konfrontace s kancléřkou Merkelovou. A měly pravděpodobně i další své vlastní důvody. Je však evidentní, že mají obavu ze Schäubleho plánu pro Evropu. To jasně řekli například Francouzi.

ChK: Podařilo se nám odhalit před světem negativní stránku Německa. Všiml si toho i známý filozof Jürgen Habermas. Snažili se mnoho desítek let představit Evropě svou vlídnou tvář, ale tuhle část jejich diplomacie jsme zcela rozbili. Pevně věříme, že existují v Evropě některé vlády, které jsou připraveny nám pomoci v dalším jednání o obsahu Memoranda. To je pro nás nesmírně důležité.

↗

Zapomenutý transparent z kampaně před letním referendem. Foto NA, flickr.com

Galerie (6)