Lidskoprávní krize Západu

Tomáš Tožička

Zveřejnění informací o mučení vězňů v USA ukazuje na zásadní popírání lidských práv. Pokud EU nezaujme jasné stanovisko proti takovému jednání, stane se lidskoprávní agenda na Západě jen cárem papíru a nikdo nás už nebude brát vážně.

V předvečer Mezinárodního dne lidských práv byla zveřejněna zpráva z vyšetřování Výboru pro tajné služby Senátu USA, která odhaluje praktiky CIA při mučení vězňů podezřelých z terorizmu. Dnes víme, že mnozí z nich byli nevinní. Základní informace přinesl v Deníku Referendum Petr Jedlička. Ze zprávy je jasné, že docházelo k brutálnímu mučení a nátlaku a to s vědomím prezidenta USA, G. W. Bushe a části jeho administrativy.

Do nelidského zacházení s vězni bylo zapojeno také několik desítek dalších států, včetně zemí EU, s největší pravděpodobností i té naší. Především se však jednalo o totalitní režimy na blízkém východě, se kterými USA úzce spolupracují. Pro nás je dobré si připomenout, že spolupráci s nimi navazovali také Václav Havel a Karel Schwarzenberg.

Trasy údajné ilegální přepravy vězňů v režimu „mimořádného vydávání“ podle listu Rzeczpospolita, 17 April 2009

Za zprávu se postavil i konzervativní senátor John McCain, Obamův protikandidát v posledních prezidentských volbách. Poukázal na to, že mučení nevedlo k žádným zásadním odhalením. McCain byl vojákem americké okupační armády ve Vietnamu, byl zajat a prošel mučírnami Vietkongu. „Vím z osobní zkušenosti, že násilí na vězních vede spíše k horším informacím, než k lepším,“ prohlásil McCain. „Oběti mučení řeknou cokoli a podají jakoukoli informaci, která by podle nich mohla udělat mučitelům radost a je zbavit utrpení.“

V tom je ovšem McCain prudce v rozporu se znalostmi českých expertů Českého rozhlasu a České televize, jakými jsou Roman Joch, Kryštof Kozák a Teodor Marjanovič. Ti shodně mučení spíše obhajovali a naznačovali, byť v rozporu se zprávou, že mučení může být efektivní. K otázce lidských práv, na něž se McCain také odvolával, se česká média vůbec nedostala.

×
Diskuse
TT
December 11, 2014 v 15.32
Oprava
V textu byl opraven omyl, že USA dosud neratifikovaly Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z r. 1984. USA smlouvu ratifikovaly v r. 1994 s výhradou.
ČSSR ratifikovalo s výhradami v r. 1988, ČSFR odvolalo výhrady a ČR přistoupilo v r. 1993.
December 11, 2014 v 16.34
Jde také o Mezinárodní humanitární právo, ne "jenom" o lidská práva
Dovolila bych si upozornit, že zásadním bodem je to, že USA nepřistoupily k Protokolu I a Protokolu II Ženvevských konvencí.
Jde totiž přednostně o doržování/ porušování/ přehlížení Mezinárodního humanitárního práva (IHL), které se vztahuje k období války, nikoliv o porušování lidských práv.
Lidská práva jsou platná v období míru. Některá z nich jsou odňatelná (např. právo volit).
USA totiž byly ve válečném stavu.
Mezinárodní humanitární právo, jehož základem jsou právě Ženevské konvence, stanovuje, jak se mají chovat strany konfliktu v období násilných jevů ve společnosti (zdaleka nejde jen o válku dvou a více států, ale i o konflikt mezi nestátními skupinami a státy, případně nestátními skupinami), a která práva jedinců jsou zaručena, neodňatelná a za jakých podmínek. Včetně přímých účastníků bojů a válečných zajatců a uvězněných v souvislosti s konfliktem.
Protokol I mj. ustanovuje, že je nutné i během bojů co nejvíce chránit civilisty a jejich majetek a že účastníci konfliktu musejí být rozeznatelní od civilistů a nesmějí zneužívat civilní infrastrukturu.
Protokol II mj. ustanovuje, jak se chovat k bojovníkům, kteří se aktivně neúčastní konfliktu.
A v jakéže společnosti se to USA ocitly tím, že nepřistoupily k těmto protokolům? Zjednodušeně jsou v jedné řadě s Izraelem, Íránem, Irákem (od dob Saddáma Husajna), Pákistánem, Tureckem a Indií. (Mj. tyto dva protokoly formálně uznává např. Čína, Rusko a Saúdská Arábie).
December 11, 2014 v 16.57
I já přidávám jednu opravu/ vsuvku: ve válce byly nejenom USA, ale TAKÉ JEJICH SPOJENCI.
Proto je na daný problém nahlíženo přednostně prizmatem jus in bello (mezinárodní humanitární právo), nikoliv jako na jus in pace (lidská práva).
TT
December 12, 2014 v 14.40
Zajímavý aspekt
Zajímalo by mě ovšem, zda je "válka s terorismem" skutečně válkou ve smyslu, v němž by se na ní uplatňovala humanitární práva. Mnoho těch osob bylo uneseno ze zemí s nimiž USA ve válečném konfliktu nebyly.

Na problém možného zapojení dalších zemí, včetně té naší, v článku upozorňuji.
December 12, 2014 v 16.50
Ano, IHL se na ty unesené vztahuje
Ano, IHL platí i pro ty unesené, protože byly uneseni v souvislosti s konfliktem (pro podezření ze zločinů souvisejících s konfliktem, pro získání informací souvisejících s konfliktem atp.).
Navíc USA vyhlásily velice široce "válku proti terorismu", kde se válečným polem jaksi stal celý svět. V tom případě ale je na každém místě (v souvislosti s konfkliktem) platné IHL.
Jenomže USa nepřistoupily právě na ty dva Protokoly, takže mohou kličkovat, že se jich ustanovení/ porušení IHL netýká. Však administrativa USA dobře ví proč k těm Protokolům nepřistoupila (a ani se na to nechystá).
Mučení není "jenom" zločinem proti lidskosti, ale i válečným zločinem.
December 12, 2014 v 16.51
oprava: byli uneseni
December 12, 2014 v 17.03
Ještě bych dodala, že IHL a lidská práva se do jisté míry překrývají, není to buď jedno (právo pro stav míru), nebo druhé (právo pro stav války). Oba právní rámce však mají přesahy, které jsou specifické pro ten který stav, ve kterém specifické přesahy toho druhého rámce nejsou aktuální.
V přesahu právního rámce za stavu války přestává být univerzální právo na život. Za určitých stanovených podmínek je legální a legitimní zabít nepřítele, nejedná se o kriminální čin. Mučení je zločinem v obou právních rámcích. Stejně tak újmy na právu zadržených a vězněných.
TT
December 12, 2014 v 21.16
Super,
díky za vysvětlení.