Lidskoprávní krize Západu

Zveřejnění informací o mučení vězňů v USA ukazuje na zásadní popírání lidských práv. Pokud EU nezaujme jasné stanovisko proti takovému jednání, stane se lidskoprávní agenda na Západě jen cárem papíru a nikdo nás už nebude brát vážně.

Foto11

Tomáš Tožička

11.12.2014 09:18

Související

V předvečer Mezinárodního dne lidských práv byla zveřejněna zpráva z vyšetřování Výboru pro tajné služby Senátu USA, která odhaluje praktiky CIA při mučení vězňů podezřelých z terorizmu. Dnes víme, že mnozí z nich byli nevinní. Základní informace přinesl v Deníku Referendum Petr Jedlička. Ze zprávy je jasné, že docházelo k brutálnímu mučení a nátlaku a to s vědomím prezidenta USA, G. W. Bushe a části jeho administrativy.

Do nelidského zacházení s vězni bylo zapojeno také několik desítek dalších států, včetně zemí EU, s největší pravděpodobností i té naší. Především se však jednalo o totalitní režimy na blízkém východě, se kterými USA úzce spolupracují. Pro nás je dobré si připomenout, že spolupráci s nimi navazovali také Václav Havel a Karel Schwarzenberg.


Trasy údajné ilegální přepravy vězňů v režimu „mimořádného vydávání“ podle listu Rzeczpospolita, 17 April 2009

Za zprávu se postavil i konzervativní senátor John McCain, Obamův protikandidát v posledních prezidentských volbách. Poukázal na to, že mučení nevedlo k žádným zásadním odhalením. McCain byl vojákem americké okupační armády ve Vietnamu, byl zajat a prošel mučírnami Vietkongu. „Vím z osobní zkušenosti, že násilí na vězních vede spíše k horším informacím, než k lepším,“ prohlásil McCain. „Oběti mučení řeknou cokoli a podají jakoukoli informaci, která by podle nich mohla udělat mučitelům radost a je zbavit utrpení.“

V tom je ovšem McCain prudce v rozporu se znalostmi českých expertů Českého rozhlasu a České televize, jakými jsou Roman Joch, Kryštof Kozák a Teodor Marjanovič. Ti shodně mučení spíše obhajovali a naznačovali, byť v rozporu se zprávou, že mučení může být efektivní. K otázce lidských práv, na něž se McCain také odvolával, se česká média vůbec nedostala.

Světová média v této souvislosti také připomínají prezidenta Bushe, který několikrát odmítl obvinění z používání mučení na vězních. Bývalý prezident Polska Aleksander Kwasniewski v souvislosti se zprávou po letech mlčení přiznal, že Polsko poskytovalo tajné základny Spojeným státům pro vyslýchání vězňů. „Byli jsme ujištění, že s vězni bude zacházeno humánně,“ omlouvá své tehdejší jednání.

Trýznění vězňů, porušování lidských práv a především transport vězňů ze strany USA a spolupracujících zemí bylo předmětem vyšetřování Evropského parlamentu. Vyšetřování EP bylo v médiích zpochybňováno a mnohdy i vysmíváno jako protiamerický pamflet. Dnes se ukazuje, že bylo zcela oprávněné. Tragickým faktem ovšem zůstává, že mlčení evropských politiků prodloužilo utrpení mnoha lidí, z nichž mnozí, jak dnes víme, byli nevinní.

Na Den lidských práv proběhla v Praze demonstrace na jejich ochranu. Zajímavé je, že se na ní neobjevila žádná kritika flagrantního porušování lidských práv v USA. Byla zaměřena čistě proti současné vládě a lidskoprávní agendu využila jen jako nástroj kritiky, aniž by o skutečné naplňování práv většina demonstrantů skutečně stála.

Lidskoprávní krize Západu, jak můžeme bezpochyby současnou událost nazvat, přichází v době, kdy se tato problematika poprvé v historii České republiky stala žhavým tématem. Je tomu tak proto, že se první náměstek ministerstva zahraničních věcí prof. Petr Drulák pokusil lidská práva včlenit do koncepce naší zahraniční politiky.

On sám říká, že se pokusil dodat lidským právům v naší politice univerzální rozměr a neomezovat je jen na práva politická. Při podrobném zkoumání dosavadních materiálů a koncepcí však rychle zjistíme, že kromě pár obecných proklamací žádná stanoviska k prosazování lidských práv ve světě naše zahraniční politika nemá. Pokud by se to Drulákovi skutečně povedlo, šlo by vlastně o průkopnický krok, který by lidská práva konečně do naší politiky dostal.

V diskuzi s Drulákem vystoupila celá řada českých intelektuálů, kteří kritizovali jeho východisko postavené na Všeobecné deklaraci lidských práv. Jejich stanoviskem bylo, že jakási tradiční práva stojí nade vším a ostatní je jen přívažek, který vlastně až zas tak důležitý není. Nejvýznamnějšími autory této novátorské kategorizace lidských práv byli prof. Jiří Přibáň a JUDr. Jiří Pehe. Tradiční práva v tomto pojetí jsou především svoboda slova, svobodné volby, právo na vlastnictví…

Jejich teze byla mylná od samého počátku, protože mezinárodní právo podobnou kategorizaci nezná. Ale současná lidskoprávní krize ukazuje, jak fatálním omylem byl jejich přístup. Svoboda slova ani právo podílet se na výkonu moci nemohla přinést uneseným osobám z jiných zemí žádné právo a žádné bezpečí. Současný demokratický systém USA ani neumožní, aby byli viníci potrestáni.

Lidská práva naštěstí nezáleží jen na Západu
Už v reakci na Jiřího Přibáně jsem upozorňoval, že jeho kategorizace a povyšování jemu sympatických lidských práv nad jiné nemá žádnou historickou ani právní oporu. Mezinárodní právo zná pouze jednu kategorizaci. Ta vyjímá z univerzálních práv speciální kategorii, tzv. tvrdé jádro lidských práv. Těchto lidských práv by se neměla týkat žádná derogace, to znamená, že žádný stát je nesmí omezit z žádného důvodu.

Klasicky jsou do tvrdého jádra lidských práv řazena: právo na život, právo nebýt mučen ani podrobován nelidskému či ponižujícímu zacházení, právo nebýt držen v otroctví ani v nevolnictví, právo na zákaz retroaktivity trestního práva. Připomeňme si však, že například kontinentální Africká charta lidských práv nepřipouští žádnou derogaci schválených lidských práv.

Současná situace nedává příliš velkou šanci, že by viníci byli stíháni. Navíc by americký prezident viníky zcela určitě amnestoval, jako se to stalo při podobných zločinech. Jedinou možností zůstává využít některé jiné jurisdikce pro požadování náhrady škody v občansko-právním procesu. Podobné soudy s USA však většinou nevedou k úspěchu. Příkladem může být kauza Kanaďana Mahera Arara, který byl CIA unesen, vězněn a mučen. Nakonec se kanadským úřadům podařilo jej zachránit. Protože soudy USA jeho obvinění odmítají, vyplatila mu Kanadu náhradu deset milionů dolarů.

Otázkou je, jak na zprávu o mučení v USA budou reagovat příslušné orgány Evropské unie a také diplomacie členských států. Vzhledem k tomu, že EU, podobně jako USA, musí neustále čelit kritice selektivního uplatňování lidských práv, byla by důrazná reakce velmi záhodná. Pokud je role EU při uplatňování lidských práv zpochybňována již nyní, pak bez adekvátní reakce na těžký prohřešek USA bude téměř nulová.

EU si sama v roce 2008 stanovila Obecné zásady EU v otázce mučení a jiného krutého zacházení. Je jednoduché tyto směrnice vytahovat proti nejchudším zemím. Bohužel jejich uplatnění proti našim spojencům v africkém rohu či na blízkém východě a proti našim obchodním partnerům v Asii selhávají. Pokud selžou i v kritice našich nejbližších spojenců, můžeme konstatovat jediné: Celá poválečná snaha o nastolení univerzálního minima lidských práv, na němž se shodne většina států, je mrtvá.

Naštěstí můžeme doufat, že není mrtvá zcela. Nejedná se o čistě západní ideu a s lidskoprávní krizí Západu také nezanikne. Bude jen třeba hledat jiné formy a nové partnery. Najednou se zdá, že i poněkud konzervativní idea současného vedení ministerstva zahraničních věcí získává svou mezinárodní důležitost.

Univerzalita lidských práv je nezbytná nejen v jejich chápání, ale především v jejich uplatňování. Tam čeká českou diplomacii ještě velký kus práce. Porušování lidských práv, zvláště pak jejich tvrdého jádra, je stejně fatální v Číně jako v USA, v Etiopii jako na Kubě, Saudské Arábii jako v Bělorusku. Forma politických režimů a jejich vztah k nám tu nehraje roli.

Anebo vlastně hraje. Přeci je pro nás mnohem důležitější říci příteli, když dělá chybu. A když se tak rádi oháníme naší křesťanskou tradicí, neměli bychom ani zapomenout na ono biblické: Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?

A co si myslíte vy? Diskuse (8 příspěvků)

Tomáš Tožička - Praha

Oprava Čtvrtek, 11.Prosince 2014, 15:32:41

V textu byl opraven omyl, že USA dosud neratifikovaly Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z r. 1984. USA smlouvu ratifikovaly v r. 1994 s výhradou.
ČSSR ratifikovalo s výhradami v r. 1988, ČSFR odvolalo výhrady a ČR přistoupilo v r. 1993.

Km-pasovka0001

Klára Mičkalová - Doma

Jde také o Mezinárodní humanitární právo, ne "jenom" o lidská práva Čtvrtek, 11.Prosince 2014, 16:34:5

Dovolila bych si upozornit, že zásadním bodem je to, že USA nepřistoupily k Protokolu I a Protokolu II Ženvevských konvencí.
Jde totiž přednostně o doržování/ porušování/ přehlížení Mezinárodního humanitárního práva (IHL), které se vztahuje k období války, nikoliv o porušování lidských práv.
Lidská práva jsou platná v období míru. Některá z nich jsou odňatelná (např. právo volit).
USA totiž byly ve válečném stavu.
Mezinárodní humanitární právo, jehož základem jsou právě Ženevské konvence, stanovuje, jak se mají chovat strany konfliktu v období násilných jevů ve společnosti (zdaleka nejde jen o válku dvou a více států, ale i o konflikt mezi nestátními skupinami a státy, případně nestátními skupinami), a která práva jedinců jsou zaručena, neodňatelná a za jakých podmínek. Včetně přímých účastníků bojů a válečných zajatců a uvězněných v souvislosti s konfliktem.
Protokol I mj. ustanovuje, že je nutné i během bojů co nejvíce chránit civilisty a jejich majetek a že účastníci konfliktu musejí být rozeznatelní od civilistů a nesmějí zneužívat civilní infrastrukturu.
Protokol II mj. ustanovuje, jak se chovat k bojovníkům, kteří se aktivně neúčastní konfliktu.
A v jakéže společnosti se to USA ocitly tím, že nepřistoupily k těmto protokolům? Zjednodušeně jsou v jedné řadě s Izraelem, Íránem, Irákem (od dob Saddáma Husajna), Pákistánem, Tureckem a Indií. (Mj. tyto dva protokoly formálně uznává např. Čína, Rusko a Saúdská Arábie).

Km-pasovka0001

Klára Mičkalová - Doma

Čtvrtek, 11.Prosince 2014, 16:57:21

I já přidávám jednu opravu/ vsuvku: ve válce byly nejenom USA, ale TAKÉ JEJICH SPOJENCI.
Proto je na daný problém nahlíženo přednostně prizmatem jus in bello (mezinárodní humanitární právo), nikoliv jako na jus in pace (lidská práva).

Tomáš Tožička - Praha

Zajímavý aspekt Pátek, 12.Prosince 2014, 14:40:6

Zajímalo by mě ovšem, zda je "válka s terorismem" skutečně válkou ve smyslu, v němž by se na ní uplatňovala humanitární práva. Mnoho těch osob bylo uneseno ze zemí s nimiž USA ve válečném konfliktu nebyly.

Na problém možného zapojení dalších zemí, včetně té naší, v článku upozorňuji.

Km-pasovka0001

Klára Mičkalová - Doma

Ano, IHL se na ty unesené vztahuje Pátek, 12.Prosince 2014, 16:50:47

Ano, IHL platí i pro ty unesené, protože byly uneseni v souvislosti s konfliktem (pro podezření ze zločinů souvisejících s konfliktem, pro získání informací souvisejících s konfliktem atp.).
Navíc USA vyhlásily velice široce "válku proti terorismu", kde se válečným polem jaksi stal celý svět. V tom případě ale je na každém místě (v souvislosti s konfkliktem) platné IHL.
Jenomže USa nepřistoupily právě na ty dva Protokoly, takže mohou kličkovat, že se jich ustanovení/ porušení IHL netýká. Však administrativa USA dobře ví proč k těm Protokolům nepřistoupila (a ani se na to nechystá).
Mučení není "jenom" zločinem proti lidskosti, ale i válečným zločinem.

Km-pasovka0001

Klára Mičkalová - Doma

Pátek, 12.Prosince 2014, 16:51:16

oprava: byli uneseni

Km-pasovka0001

Klára Mičkalová - Doma

Pátek, 12.Prosince 2014, 17:03:12

Ještě bych dodala, že IHL a lidská práva se do jisté míry překrývají, není to buď jedno (právo pro stav míru), nebo druhé (právo pro stav války). Oba právní rámce však mají přesahy, které jsou specifické pro ten který stav, ve kterém specifické přesahy toho druhého rámce nejsou aktuální.
V přesahu právního rámce za stavu války přestává být univerzální právo na život. Za určitých stanovených podmínek je legální a legitimní zabít nepřítele, nejedná se o kriminální čin. Mučení je zločinem v obou právních rámcích. Stejně tak újmy na právu zadržených a vězněných.

Tomáš Tožička - Praha

Super, Pátek, 12.Prosince 2014, 21:16:14

díky za vysvětlení.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.