Hledáme dobrého maháradžu

Petr Pospíchal

Při dni lidských práv je třeba si připomenout, že Česká republika má k světu dluh. Jednou z možností, jak jej umenšit, je přijmout symbolických pět tisíc syrských uprchlíků.

Den lidských práv je pěknou příležitostí, abychom se zamysleli nad tím, v čem jako společnost i jako stát selháváme. Lecjaké diskuse o lidských právech se vedou, některé jsou i užitečné. Ale ti nejohroženější, nejslabší a nejhladovější nemohou čekat, až si my mezi sebou všechno řekneme. Je třeba začít s činy.

A tak bychom my — tedy Česká republika — měli k lepší podobě tohoto světa přispět alespoň malou, symbolickou měrou, bez velkých gest a s pokorou, která by nám slušela — jsme na tom lépe, než většina jiných. Moje výzva je skromná: přijměme symbolických pět tisíc uprchlíků ze Sýrie!

Pouhých pět tisíc! Svět tím nezachráníme, válku tím neuhasíme. Myslím, že to je to nejmenší, co udělat můžeme a také myslím, že to udělat musíme. Pět tisíc lidí, kteří nemají vůbec nic a kteří někde budou muset začít nový život, nemají-li pomřít v uprchlických táborech na epidemie, hladem nebo beznadějí.

Dobře vím, že pět tisíc se na první pohled každému jeví jako velké množství. Ale není to tak. Pět tisíc uprchlíků se mezi námi, deseti milióny, rozptýlí tak, že si jich ani nepovšimneme. Žiji ve městě, které má něco přes deset tisíc obyvatel.

Na takové město by uprchlíků vyšlo pět, tedy mnohem méně, než lidí z podobných zemí žije v našem městě nyní — žije u nás jeden Pákistánec s rodinou, je u nás pár Indů, několik Turků, o dalších jistě ani nevím, protože je nemám jak poznat. Na celou Prahu by uprchlíků vyšlo pět set.

Lišila se protižidovská rétorika v době Nicholase Wintona od současného vzepětí emocí proti muslimům? Foto Li-sung, Wikimedia Commons

To je množství, které by se pohodlně vešlo jen do volných bytů, které jsou v držení městských částí, dokonce i kdyby před nimi měli přednost naši bezdomovci, naše černé, do lesů a polí, kamsi za město odháněné svědomí. Peněz na financování přijetí pěti tisíc uprchlíků máme také, a kdyby se chtělo tvrdit, že nemáme, tak je to přece otázka priorit.

×