poznamenávám k textu Tomáše Tožičky. Do listopadu 1989 s menšími odchylkami sledoval Havel zahraničněpolitické postoje Charty 77, které často prosazovali jeho přátelé, například Jiří Dienstbier st. nebo Jaroslav Šabata. Viz například Pražská výzva z roku 1985 volající po sjednocení Německa, solidarita s nikaragujskou levicí, odpor vůči apartheidu, problematičnost jaderné energetiky nebo vztah k feminismu a „zelené“ politice. Havel byl tehdy rozhodným odpůrcem války. Už v listopadu 1989 se ale jeho postoje začaly měnit, stále více pochopení měl pro zahraniční politiku USA, až bohužel skončil přímou podporu bombardování Jugoslávie a válečného tažení v Iráku. Dokonce kritizoval i to, že se o důvodech propagace války nemluví pravdivě, například se ujišťuje, že Saddám Husajn disponuje zbraněmi hromadného ničení, a že se tolik usiluje o postup, aby to bylo v souladu s Chartou OSN. Husajn byl to diktátor, a bylo správné zničit jeho moc, zvláště jeho porušování lidských práv, říkal, když už byl v prezidentském důchodu.
Havel se změnil v Antihavla. Neokonzervativní intelektuálové, zvaní „pražská kavárna“, navazují ovšem na Antihavla, ne na Havla, který byl levicový a značně zelený liberál se silnými antikapitalistickými postoji. Přitom více než dvacet let – s výjimkou čtyř let, kdy ministrem zahraničí byl Jan Kavan, byla česká zahraniční politika tak selektivní, že to zavánělo až karikaturou selektivnosti. Přípustné bylo jen to, co vyhovovalo zájmům momentální americké „administrativy“, jejím postojům k Izraeli, ke Kubě, k Saudské Arábii, ke Gruzii i k Rusku.
Předchůdci „pražské kavárny“, hlavně Člověk v tísni a Respekt s novinářem Janem Macháčkem, vybrali tři země, Bělorusko, Kubu a Barmu, aby to bylo geopoliticky vyvážené, a všechnu energii soustředili na kritiku porušování „lidských práv“ v těchto zemích. Práva člověka zúžili na práva občanská a politická, jako kdyby práva sociální, hospodářská, kulturní a také – jak správně dodává Petr Drulák – environmentální a džendrová základními právy nebyla.

Stal jsem se tedy mrzkou lůzou. - Pro amerikofily (a že v Americe je i co milovat, podrobnosti u E. Koháka): Ich bin im abscheulich Pöbel.

a domnívám se že jde o dezorientační text na objednávku privátního plátku, který svou argumentační neobratností dokumentuje nervozitu jedné frakce neokonzervativní elity.
Pan ministr financí nakupuje levné pracovní síly......saprlot.

Pořád jsem čekal, kdy nazveš Petra Uhla něčím - agentem Putina, čí něčím podobným. Asi přece jen v tobě něco zůstalo z původní, nerozložené osobnosti, ze slušného člověka, ale ne na dlouho. Bohužel jsem se dočkal, přece jen si to nevydržel.

Pokud pan Uhl patří do 4. cenové skupy, ty patříš už jenom pod most... nebo rovnou do tej řeky. Snad by bylo lépe, kdybys tam skočil... anebo navštěvoval psychoterapii. Kdybys tam skočil, tak tě vytáhnou a pošlou na stejné místo. Tak je lépe si to chladné vykoupáni v Isaře ušetřit.

"Bombardování Jugoslávie" Petra Uhla je ve skutečnosti míněna vojenská operace NATO na ukončení série balkánských válek, schválená mj. německými vládními Zelenými i českou vládní ČSSD. S "Jugoslávii" to nemá moc společného, je to jen hra na city které se zúčastní manipulátoři nebo neznalí, aniž bych chtěl hádat do jaké z těchto kategorii pan Uhl patří.

Intervence byla totiž vedena proti "Svazové Republice Jugoslávii", tedy zbytku z nacionalistického projektu "Velkého Srbska" devadesátých let, které nemělo nic společného s historickým pojmem "Jugoslávie" z dob "socializmu"). Pokud intervenci NATO v Kosovu (a proti vojenským objektům v Srbsku) pan Uhl dává do stejné roviny jako válku v Iráku pod prokazatelně vylhanou záminkou, pak pozici Respektu značně usnadňuje.

Ostatně, jeden z mála světlých bodů který bych na Respektu dokázal vyjmenovat bylo, že jejích komentátor dění na Balkáne, Filip Tesař, jako jeden z mála v médiích ČR, ne-li zcela osamocený, do detailů znal nejen místní reálie v celém regionu, ale i společensko-historický a mediální kontext vedoucí od roku 1987 neodvratně k válkám, masovým vraždám a dokonce i genocidě.

A podotknu: K válkám ukončeným až v roce 1999 intervencí NATO, díky osobní angažovanosti především M. Albrightové, ale i Václava Havla. Jak by dnes vypadalo Kosovo a Balkán bez intervence NATO, bez S. Miloševiče v Haagu, to by nejspíš nechtěl vědět ani Petr Uhl.

A nakonec, citace bývalého prezidenta Bosny, Stjepana Kljujiče z dne úmrtí V. Havla: "Především bych podotkl, že V. Havel jako velký humanista významně podpořil Bosnu pozváním předsednictva do Prahy. To se stalo ještě daleko před jeho návštěvou Sarajeva. A musím podotknout, že se jednalo o jistý incident v české politice, protože tehdejší premiér Václav Klaus byl přítel S. Miloševiče a nepřál si příjezd delegace BaH, takže nás Havel v podstatě přijal soukromě. Byli jsme ubytováni v jeho soukromé rezidenci 40 km daleko od Prahy. Předseda vlády se s námi nechtěl ani sejít".

Zkrátka, být Petrem Uhlem, přečetl bych si předchozí odstavec dvakrát, a popřemýšlel, zda chci být na straně S. Miloševiče a V. Klause, tedy lidí kteří po tři roky obklíčili a snažili se "vyhladovět" Sarajevo, a to není ani jejích nejvýznamnější z mnoha zločinů, nebo na straně V. Havla a S. Kljujiče. Mezitím totiž není prostřední cesta, nelze prosazovat a požadovat poloviční obklíčení, poloviční ostřelování civilistů, poloviční vyhladovění měst ani poloviční genocidu, stejně jako nešlo v roce 1999 statisíce lidí na Kosovu ochránit nijak jinak, než vojenskou intervencí.

Nemám ve zvyku se odvolávat na kodex diskuse a myslím, že by měl být používán výjimečně a s mírou maximálně tolerantní.. Nicméně myslím, že jste tu míru překročil.

Na rozdil od vas jsem poprve prispevkem p. Kolarika potesen. Jezto jako elektrikar z ostravskeho dolu, jsem navzdy a neodvolatelne zarazen mezi luzu ze ctvrte cenove, ocitl jsem se razem v lepsi spolecnosti. Dekuji pane Kolarik.

p.s. Tomu kavarnikovi Uhlovi nakonec neuskodi, kdyz na chvilku zkusi, jak se zije socce a luze ze IV cenove. -:)

Malá korekce. Ich bin ein abscheulicher Pöbel. Řekl bych.

Těší mne, vítejte na palubu.

Nejde o to, jaké veřejné místnosti navštěvujeme. Mám sice rád kavárny, ty ale už v Praze bohužel prakticky vymřely. A než bych chodil do těch podniků, které se tu dnes za kavárny vydávají, ostatně pochybují, že bych v nich potkal Petra Uhla, to půjdu vždycky raději do poctivé hospody. Čtvrtá cenová mi nevadí, ale taxování lidí, jejich zařazování podle vyjádřeného postoje. To, že pan Kolařík nahrazuje myšlenkovou práci s jiným názorem denunciací toho, kdo ten názor vyřkl. Prostě sprosťáctví.

Ale Pavel Kolařík se tak chová už dosti dlouho. Ovšem útok na Petr Uhla je už trochu silná káva.
Nakonec i na Štampacha, jež byl jím označen za Putinova agenta (nebo KGB, už nevím). Já jej označuji za odpadlého kněze, což je, ale nedovolil bych si kritizovat jeho politické postoje, postoje člověka, který byl v 70.letech z politických důvodů zavřen v kriminálu.

P.S. Co se týče kaváren, navštěvuji Caffé Louvre, dobře vedený podnik, chodí tam i Karel, a pak Kavárnu u Vojtěcha.

tedy v kavárně Louvre.
Pro pohodlí diskutujících přetiskuji dvě věty z kodexu:
"Diskusní fórum má sloužit k výměně názorů a argumentů, prezentování doplňujících informací, souvislostí a podobně. Diskusní fórum nemá sloužit ke vzájemnému urážení, spamování, chatování apod."
A uvědomuji si, že jsem se před časem také provinil.
Pro pana Kolaříka připojuji překlad do evropštiny:
Nikoliv ad personam, nýbrž ad rem.

Myslím si naopak, že Kodex diskusí by měli dodržovat všichni, nejen Pavel Kolařík, ale ovšem i on. Tady byl kritizován oprávněně.

Používat Kodex diskusí selektivně ke kritice jedné osoby je podezřelé. Pan Kolařík není jediný, kdo zde nadává. "Čtvrtá cenová skupina" je argument naprosto stejného druhu jako napříkad "lůza z pražské kavárny" (Marek Franěk).

"...nahrazuje myšlenkovou práci s jiným názorem denunciací toho, kdo ten názor vyřkl" je výtečná formulace. Nehodí se jen na poslední výkřik Pavla Kolaříka.

Co kdybychom se dohodli, že Kodex diskusí budeme dobrovolně dodržovat všichni, když už se redakce DR o diskuse nezajímá? Nemožné, jistě, ale proč vlastně?

psal jsem pro (všechny) diskutující, včetně mne a jiní jistě také. Pro pana Kolaříka byl určen překlad.
Překlad zpět, jinými slovy totéž, co formulace výše:
Diskutuje se k věci, nikoliv o osobách.

Dobrý den,

diskuze sledujeme, i když jim nevěnujeme tolik pozornosti, kolik by si zasloužily, to je pravda. Občas někomu napíšu soukromý dopis, dříve jsem více vstupovala i do diskuzí samotných, teď už fakticky nedělám rubriku názory a mám na to méně času (pohybuju se víc v terénu).

V tomto konkrétním případě, který jsem zaznamenala záhy po uveřejnění příspěvku, mi přišlo nepřípadné zareagovat, protože jsem v minulosti přešla i jiné prohřešky proti kodexu a nechtěla jsem být horlivá, když se jedná o mého otce.

Před nedávnem jsem požádal redakci DR, aby odstranila jeden velmi urážlivý příspěvek výše pojednávaného diskutéra proti mé osobě. Redakce se ani neobtěžovala odpovědět. Z toho jsem usoudil, že sprosté urážení v diskusích je na DR považováno za běžný způsob komunikace. A rozhodl jsem se, že tedy přitvrdím, když je to zde vnímáno jako správné. Proč na lůzu z gastronomického zařízení určitého typu neodpovědět lůzou z gastronomického zařízení jiného typu? Přece jednou ze základních pouček interpersonální komunikace je, že člověk má komunikovat takovým způsobem, jaké je v daném prostředí běžné.
V tomto kontextu beru svatouškovské výzvy pana Kubičky („mějme se všichni rádi“) jako mimo mísu. Onen dotčený diskutují je určitě dodržovat nebude.

Nevyzýval jsem anarchisticky k ignorování kodexu. Jen jsem zdůraznil, že mi osobně více konvenuje jeho velkorysejší použití, které se nerozčiluje kvůli každému tlustému slovu: existují i momenty, kdy je vulgarismus plně funkční, a proto -- jako výjimka potvrzují pravidlo -- přípustný i v konverzaci slušných lidí. A naopak, zcela spisovná a ve všech ohledech korektní fráze může být pro svojí otřelost a tupost přestupkem vůči vší slušnosti.
Nicméně máte pavdu, kodex jsem porušil a omlouvám se za to. Poznámkou mimo téma jsem zaplácl místo pro diskusi, kterou si jak Tožičkův článek, tak Uhlova poznámka rozhodně zasloužili.
Ještě že alespoň pan Mirza Hadžič upozornil na diskutabilnost souřadné spojky mezi zásahem NATO v Jugoslávii a podporou druhé invaze do Iráku. Oboje bylo porušení mezinárodního práva, ale přesto si stejně jako MH myslím, že něco jiného je to právo porušit, abych zastavil faktické a spolehlivě doložené použití armády vůči vlastnímu obyvatelstvu -- právě jen zastavil, bez rozvracení správy země, bez její okupace a s jasně deklarovaným a prosazeným cílem, a něco jiného irácká avantýra.

Asi to fakt podceňujeme, nicméně ta vaše žádost se mi, pane Fraňku, nedostala. Dám si závazek, že budu diskuze více kontrolovat. S mazáním mám problém, protože pak se často ztratí logika diskuze, ale pokusím se více vyhrožovat narušitelům, popřípadě i mazat.

Jak píše pan Franěk, mnohdy jsou redakcí tolerovány mnohem urážlivější příspěvky. Kdyby mi někdo napsal, jako pan Kolařík, že se hlásím k mrzké lůze čtvrté cenové skupiny, přišlo by mi to okořeněné, asi by mě vyprovokoval k diskusi, k zamyšlení, ale rozhodně bych se neurazil. Bohužel se setkávám, že mě tu diskutující urážejí např. tím, že hodnotí bez znalosti faktů a zkušeností moje profesní schopnosti, označují mě za nacistu nebo stalinistu, ačkoli jsem ničím tyto režimy nikdy neschvaloval. Souhlasím s panem Kubičkou. Asi jsme si na porušování kodexu, od některých diskutujících pravidelně, zvykli. Nechápu tedy, proč nyní někdo vidí v oku pana Kolaříka smítko.

Dost záleží na tom, co diskutující sleduje. Pokud chce přesvěčit čtenáře, tak se bude nejspíše snažit argumentovat k věci. A nic nenamítám proti ostrým argumentům pokud sedí, naopak. Nemyslím ale, že by mne někdy přesvěčily urážky, ať již kohokoliv.
Pokud chce diskutující ulevit svým emocím, tak asi bude nadávat, a jeho projev chápu jako výraz rozbouřené mysli. Kodex by měl přispět k tomu, aby se šel bouřit jinam.

Kromě toho si také myslím, že příspěvek pana Mirzy Hadžiče případně připomněl situaci v dané době. Rozhodování jistě nebylo lehké, ale bylo nutné se rozhodnout.

Také bych chtěl poděkovat panu Hadžičovi za přesné zhodnocení situace v rozpadlé Jugoslávii devadesátých let. Kritika Václava Havla za tzv. „humanitární bombardování“ vždy byla a je nespravedlivá.

Sám jsem celá devadesátá léta války v Jugoslávii sledoval a dobře vím, kolik nesčetných pokusů ztroskotalo, když civilizované státy Evropy chtěly usměrnit Miloševiče a jeho teroristickou soldatesku. Byli to oni, kdo deset let trvající válku vyvolal, podněcoval a vždy v ní hrál prim. Šlo o uskutečňování dávného snu srbských nacionalistů o velké Serbii.

Žádná varování nebral Miloševič vážně a nesčetněkrát vystavoval obyvatelstvo riziku vojenského zásahu NATO, obyvatelstvo, které mezitím masakroval a podněcoval ke krvavým odvetám. Myslel si, že nakonec stejně nikdo zvenčí nezasáhne.

Kdo je vinen? Ten kdo deset let vraždí bezbranné obyvatelstvo nebo ten, kdo tomu řetězu genocid jde po stodesátém varování nakonec přece jen zabránit? Vždyť nemusela padnout jediná bomba, kdyby Miloševič mír z Rambouilett, který byl posledním ultimátem NATO Miloševičovi, přijal.

Dobrou noc, Jiří Vyleťal

To je možná pravda, ale Havel nemusel být prezidentem a potom by nemusel rozhodovat tyto věci, zachoval by si tvář a nezpronevěřil by se svým ideálům. Když se člověk dostane nahoru k moci, musí obvykle dělat to, co nechtěl.
i jiné politiky bychom pak museli soudit podle podle toho, co mohli dělat v situaci, která se utvořila.
Ale vždycky soudíme podle svých sympatií k tomu či onomu.

Ano, Václav Havel byl účasten politické moci, k níž se dostal díky aureole jakési svatosti, která nad ním byla tou mocí dál udržována.
Jak vůbec může tak strašně naivní člověk vstupovat do vysoké politiky? Člověk tak naivní, že může slibovat nesplnitelné...

Z vánočního projevu Václava Havla v prosinci 1989:

Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků… Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím. Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň, sám odstoupím z funkce. Pro mně není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovaný, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly byt daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismus. Za svůj třetí úkol považuj i podporu toho, co vede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, těžce pracujících, příslušníků národnostních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoli důvodů hůře než ostatní. Žádné potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale nabízeny těm, kteří je nejvíc potřebují. Připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální otřesy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají. Všichni chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice víc než kdo jiný. Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoli jiného. Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor! Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražovaní? Mnohokráte a jasně tato vláda řekla ve svém programovém prohlášení, včetně dalších dokumentů a ministři na svých tiskových konferencích, že jejich úsilím je, aby přechod od neekonomiky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti nezaměstnanosti, bez jakýchkoli sociálních krizí a podobně. Žádné gigantické zdražovaní nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme. Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme. Podlé mého mínění nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury. Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci, nebo dokonce ke ztrátám základních sociálních jistot, musí naši ekonomové přijmout prostě jako úkol, který jim byl zadán. Zde neplatí žádné: NEJDE TO!

Poslala mi ho před časem mailem má dcera a jí ho možná také někdo poslal. Nebudu se hádat, zda je nebo není pravý.
Zato jsem na vlastní uši slyšela Havlova slova, že nemohli lidem dopředu říct o tom, že bude zase kapitalismus, protože to slovo mělo tehdy špatný zvuk.
Ale taky vám to neumím nijak dokázat.

Není důležitá naprosto přesná citace projevu Václava Havla. Je důležité, že tak, jak text, jenž uvádí paní Hájková, vyznívá, to Václav Havel bezpochyby myslel. A myslela to tak s ním ohromná většina občanů Československa. Také moje maličkost.

Že to celé dopadlo velmi špatně, je vina Václava Havla jenom z malé části a je to vina nepřímá. Nepřímá v tomto smyslu, že o cokoliv z toho, co je v rozporu s tím, co paní Hájková jako Havlův vánoční projev uvádí, Václav Havel neusiloval.

Špatné úmysly bych Václavu Havlovi nikdy nepřičítal. Pouze málo prozíravosti.

Jenže minimálně tuto „havlovskou“ vinu, až na několik málo jednotlivců, kteří prozíraví byli a bylo jim jasné kam nekritické nadbíhání naprosto všemu západnímu povede, a nadto se dokázali ozvat, neseme skoro všichni. Také má maličkost.

Váš Jiří Vyleťal

Vám věřím, pane Vyleťale.

To, že ten projev kromě úvodní pasáže je falzum důležité je. Není to nepřesná citace, ale falzum. Špatné úmysly bych tomu, toho, kdo ho podvrhl, přičítal. Svědčí také o malé soudnosti těch, kdo ho šíří. Tím nemyslím paní Hájkovou, ale například Terezu Spencerovou, která jako jeden z mála tomu hoaxu naletěla a citovala ho v Literárních novinách.Televizní projev nelze utajit a jeho přesné znění si lze snadno ověřit.

Prolhat se k pravdě? Já říkám ne.

Například to, jak V.H. říkal, že není nepřítelem socialismu, i to, jak mluvil o tom, že špičková zdravotnická péče nebude jen pro vyvolené, si osobně pamatuji.
Co přesně je tedy v projevu zfalšováno, pánové. Mohli byste dát na ten pravý odkaz? Na oficiálních stránkách jsem ho nenašla.

Paní Hájková, v tomto ohledu s Vámi plně souhlasím - člověk natolik naivní co se týče realit tohoto světa se nikdy neměl pouštět do vysoké politiky. Havlovi je sice možno přičíst k dobru, že opravdu měl dobré úmysly - ale jeho představy o možnostech budoucího vývoje se natolik zásadně rozcházely s realitou (jmenovitě s realitou kapitalismu), že jeho humanistické snílkovství se v daných reáliích nakonec jevilo až jako parodie.

Co se týká těch jeho zde zmíněných (jemu připisovaných) výroků, pak je sice možné, že pokud jsou uváděny jako jeho vánoční projev ke konkrétnímu datu, jedná se možná v dané formě o falzum - ale pokud mě má vlastní paměť hrubě neklame, v podstatě plně odrážejí tehdejší Havlovy výroky, které pronesl opakovaně při různých příležitostech. To "Zde neplatí žádné: Nejde to!" pronesl tuším v přímé polemice proti V. Klausovi, s jeho konceptem "tržní ekonomiky bez přívlastků".

Ještě jednou: je bezpochyby chvályhodné, že Havel chtěl provést ekonomickou transformaci bez sociálních otřesů (a sám snad skutečně věřil tomu, že je to možné) - ale tato jeho víra byla opravdu jenom planým snílkovstvím, bez jakéhokoli vztahu k realitě právě toho nastupujícího "trhu bez přívlastků".

a to konfrontace ideálu společenských maxim necynické inteligence s realitou nekritické akceptace neoliberalismu inteligencí jak neinformovanou tak cynické povahy.
Jde o důležitý a podnětný podvrh.........bych dodal.

http://vaclavhavel.cz/showtrans.php?cat=projevy&val=923_projevy.html&typ=HTML

S tím podvrhem si někdo dal práci, protože jsou tam promíšeny autentické pasáže z toho projevu a falza. Proto asi máte dojem, že si to pamatujete.

Paměť je notoricky nespolehlivá, je zcela běžné, že si lidé pamatují jako vlasní zážitek něco, co slyšeli vyprávět nebo si pamatují, že slyšeli to, co jen považují za pravděpodobné. Ale Tereza Spencerová vystupuje jako solidní publicistka a taková práce s prameny ji činí nedůvěryhodnou.

ale ano, samozřejmě, že se to dá poznat na první pohled, pokud ovšem člověk není citově zaujat v tom směru, aby tomu falzu věřil. Ujišťuji Vás, že jsem tomu nevěřil ani na minutu i když jsem to četl v Literárkách, kde by člověk přece jen čekal solidní žurnalistickou práci.

přímo v tištěných literárkách to snad nebylo, ale v blogu Terezy Spencerové na webu Literárních novin.

Řeknu vám tohle. Vztah mnoha lidí k Havlovi nestojí na tomto jediném projevu, který, jak říkáte, je podvrh. Pokud jde o můj vztah k němu, věřím, že si v závěru života uvědomil, jakých omylů se dopustil a jsem ochotná mu leccos odpustit, i když je mi velice proti mysli to, že se z něj dělá ikona. Ale to není jeho vina, za to nemůže. Nezlobím se na něho i proto, že tuším, jak vysoká politika může člověka změnit a že je těžké se tomu bránit.
Před čtvrt stoletím jsem se kvůli Havlovi málem pohádala s tchánem (dnes už nežije), který ho už tenkrát nemohl ani vidět a podezíral ho, že mu jde především o vrácení majetku, a proto chce zpátky kapitalismus. Bránila jsem ho s poukazem právě na jeho slova, že není nepřítelem socialismu. Podotýkám, že tchán nikdy nebyl v KSČ, na rozdíl ode mne.
Ovšem jestli jsem si něčím jistá, tak je to tím, že většina komunistů (a taky dost nekomunistů) mu nikdy v životě neodpustí!

No ano, ale je to podvrh nebo je to "podvrh, jak říkáte" ? Věříte, že se lze prolhat k pravdě?

Tím "prolhat se k pravdě" v tomto kontextu myslím tolerovat lež v dílčí věci v rámci jakési celkové pravdy. Jenomže pak hrozí, že se ta celková pravda postupným hromaděním lží promění v lež cekovou. To se u nás stalo. V režimu, který byl před 25 lety poražen.

Lidí, kteří Havlovi neodpouštějí, je hodně, nalevo i napravo. Klaus mu také neodpustí.

Jak si můžu být naprosto jistá, že to je podvrh, pane Kubičko? Jenom proto, že jste mi na internetu ukázal projev ze 16.prosince, který je odlišný? Jak mám vědět, že podvržený projev nebyl opravdu pronesen někdy jindy a na internetu prostě není? Můžu a nemusím vám přece věřit. Lze dokázat, že něco je, ale nelze dokázat, že něco neexistuje.
Víte ostatně, že jsem ideologický člověk...
Četla jsem v jedné Žižekově knize, jak se zmiňuje o příběhu z románu Patricie Highsmithové, kde údajně jakýsi člověk zbořil mýtus nějakým jiným lidem - prostě jim řekl, že celou dobu věřili lži, začež oni pak zabili, protože zboření svého mýtu nesnesli.
Mýty jsou pro člověka důležité.

nemůžete být vůbec ničím. Neexistence čehokoliv se v principu nedá dokázat Bertrand Russel uvádí příklad čajové konvice obíhající zemi někde mezi dráhou Marsu a Země, to se vyvrátit nedá.

Věříte třeba, že opravdu existují USA? Já to ze své zkušenosti potvrdit nemůžu. Byl jsem tam jen velmi krátce a vypadalo to tam podezřele jako v lepších amerických filmech. Co když to letadlo, kterým jsem tam přiletěl, jen zakroužilo nad Atlantikem, a přistálo někde v Evropě, kde jsou ty rozsáhlé ateliéry, kde kapitalisti všechny ty údajně americké filmy točí?

Taky bych si mohla v archivu vytáhnout staré noviny z osmdesátého devátého a začít hledat, Třeba bych něco našla. Ale jsem na to trochu líná. Nebo se spíš musím v práci věnovat něčemu jinému.
Ubezpečuji vás, že Václav Havel je mi celkem lhostejný. I to, zda ten projev pronesl nebo ne. Dokonce jsem spíš nakloněna věřit tomu, že ne. Mění to něco?

bez textu

Jak se však plánuje "nezaměstnanost, sociální krize a gigantické zdražování", to bych tedy nedoufal vidět ani v nějaké absurdní hře toho chronologicky vzato "prvního" Havla..

Jinak je zřejmé, že nálepky selektivity se nejsnáze nalepují pomocí selektivity, (když už člověk jednou kouká, aby byl, co je, a ne to, co není, jak tomu často je.) Je možná škoda, že nám tak zaniká ta věcná zmínka o opčním protokolu.. Jen naše škoda, to zdá se není...
http://www.odpovednareforma.cz/

Lidé mají často tendenci si něco domýšlet.
Například někteří všude vidí agenty KGB...

Když jsem ten projev citovala, myslela jsem si, že je pravý. Teď už o tom pochybuji, a sice na základě výpovědí zde diskutujících. Jediné, co odmítám, je odložení jisté pochybnosti. Prostě si pochybnost chci nechat. Panu Kubičkovi by jistě nevadilo, že si pochybnost nechám, kdybych si ji nechala pro sebe a navenek řekla: Ano pane Kubičko, máte pravdu, ten projev neexistuje.

dobře, já uznávám, že člověk by neměl zveřejňovat nic, co nemá dostatečně ověřeno. V tom spočívá moje vina. Ale kdybych nemohla mluvit o tom, nač myslím, jen protože to nemám ověřeno, musela bych pořád jen mlčet.
Prosím vás, já jsem ani nevěděla, že existuje nějaký oficiální Havlův web. Nikdy dříve mě nenapadlo po něčem takovém pátrat. A stejně – proč bych vlastně musela nějakému oficiálnímu webu věřit?

Není na tom koneckonců založena postmoderna, tedy na zpochybňování autorit, včetně různých oficiálních stanovisek?

který zlomyslným způsobem obnažuje Havla - jeho vědomou spoluúčast na řádění konzervativní revoluce.
Ale byl nám také nabídnut text k nezlomyslné úvaze o našem vlastním podílu na na/výsledcích perestrojky zde.
Je pravdou, že zdravé psýše společnosti neprospívá označovat zvoleného představitele všech za neznalého.
Je pravdou, že demokracie je tehdy psychicky zdravá, když nabízí moc reprezentativním charakterům.
Je pravdou, že doposud všem doposud zvoleným představitelům byly široce atestovány nadprůměrně výrazné psychické nedostatky.
Je pravdou, že nezbývá než strkat hlavu do písku pomocí postmoderní iluze, že to vše je OK i na DR?
Je pravdou iluze, že my a námi vyvolení jsme OK , nebo je pravdou, že DR místem, které umožňuje nebýt OK .............bych se zeptal tvářívtvář Hospodinovi.

Neboť byl byl vlastně kompilací Havlových výroků:
Listopad 1989 - Letenská pláň
Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte
V prosinci 1989 před volbou prezidenta
Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků... Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím.
Z balkonu Melantrichu 1989
Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, že pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím z funkce.
17. 12. 1989 v Čs. televizi
V budoucnu se, podle mého mínění, musí prezidentský úřad vymezit. Prezident nemůže mít tak velké pravomoci, jako má dnes.
Prosinec 1989
Pro mne není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem.
1.1.1990 v novoročním projevu
Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: o republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí.
Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co vede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národnostních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují.
Připravujeme koncepci důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají.
Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme nejen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by mohlo oslabit naši povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat...
23. 1. 1990 při projevu ve Federálním shromáždění
Všichni chceme republiku sociálně spravedlivou, v níž nikdo nebude trpět existenční nejistotou, v níž nebudou strádat lidé ponížení, staří, děti či lidé jakkoli handicapovní. Chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice více než kdo jiný.
V dubnu 1990 ve veřejném projevu
Náš stát by už nkdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoliv jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnohému se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako jejich rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout...
Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor!
Na tiskové konferenci po přijetí zákona o volbách na dotaz novinářů
Ptáte se s údivem, jestli bude inflace, jestli bude zdražování? Mnohokrát a jasně tato vláda řekla ve svém programovém prohlášení včetně dalších dokumentů, a ministři na svých tiskových konferencích, že jejich úsilím je, aby přechod od NEekonomiky k ekonomice byl pokojný, bez sociálních aspektů, bez návaznosti nezaměstnanosti, bez jakýchkoliv sociálních krizí nebo podobně. Jestli se sem tam pohne cena cigaret nebo něčeho, to v této chvíli nevím, zatím je snaha, aby se nehýbalo nic, alespoň v nejbližších měsících. Žádné gigantické zdražování nebo dokonce nezaměstnnost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme. (Poznámka redakce: za rok dělala inflace a zdražení 56 %.)
1990
Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme.
29. 6. 1990 ve Federálním shromáždění
Podle mého mínění nesmí náš stát šetřit na investicích do školství a kultury... Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci nebo dokonce ke ztrátě základních sociálních jistot, musí naši ekonomové přijmout prostě jako úkol, který jim byl zadán. Zde neplatí žádné „Nejde to!“
Text měl být uveden v tomto provedení. Paní Hájková, nikomu jste vcelku nenaletěla, pokud nepočítáte ty, kteří se o to pokusili zde.

nevyvratitelné důkazy. Nebo také házením vajec.
Nádherné je jejich odkopání. Demokraté, ale jen těch vyšších cenových skupin. Raději se "šlechtou", než s mrzkou lůzou. Konec maškarády.

jsou kojení svérázným pojetím demokracie.
Jde o prostor který neleží u moře, o prostor nátury nevybízené k umu neohraničeného odhalování podivností/zpochybňování vysoce vážených, opěrných principů naší milé civilizace.
Ingebor Bachmann však nabízí v Böhmen liegt am Meer -- tedy obdobné skutečnosti - zcela jiný a žádoucí rozměr. Důvod nezbytnosti víry ve vidinu Čech ležících u moře vyjádřila veršem (mnou zhruba přeoraným) :
V poklidu se denně probouzím do dřeně kostí zrychtovaný
a do dřeně kostí cítím, že jsem neztracen.
DR liegt am Meer.....říkávám si stále častěji po ránu.

no, naletěla jsem tak trochu někomu, kdo zde tvrdil, že v tom textu jsou pasáže a slovní obraty, které by Havel, jak ho znal, nikdy nevyslovil.
Ještěže jsem si vyhradila aspoň to právo o všem pochybovat.

že za všechno zlé může Havel a jemu podobní nemohu souhlasit.
Za něco totiž může aligátor a já (záměr, nezáměr) :-)

Vyhlížím den, kdy to naše moře zcela rozplaví horu zrnek (pravd i nepravd), z nichž sestává kurzíva na DR, https://www.youtube.com/watch?v=XDJEPjvbbs4

Když mi řeknete komu a za co, tak se možná omluvím. To víte, pocházím z mrzké lůzy, tak nejsem moc inteligentní.

Ale na svůj původ jsem patřičně hrdá.

Alespoň od těch, kteří se zde pár dní vystavovali jako jediní nositelé pravdy, mravokárci všech těch "naivů", kteří, na rozdíl od nich, se za pomoci rodičů, a též povinné školní docházky nenaučili základům přemýšlení a hlavně domýšlení se.
Stačilo by napsat : Hloupě jsem naletěl, vše bylo jinak, měl jsem málo informací. Pardon paní Hájková, měla jste pravdu vy.
Taková omluva by stačila. Byla by příjemným překvapením, důkazem kultivovanosti autora. Zázraky se ale nedějí a delší dobu víme, s kým máme co dočinění.
Jsem rád, že se za svůj původ nestydíte, paní Hájková. Potom, co jsem četl o české šlechtě, jsem byl rád, že se v mém rodokmenu, kam jsem tedy dopátral, nikdo s "modrou" krví nevyskytuje. Drtivá většina "šlechticů" byla značně nešlechetných. A to je ještě dost jemně psáno.
Uniklo mi, kde se v diskusi píše o tom, že za zlé může Havel a jemu podobní. Mohl by mi někdo tuto pasáž ukázat? Děkuji.

Diskuse došla od Macháčka přes Druláka až k Havlovi a k hodnocení převratu před 25 lety a následného vývoje. Takže paní Hájková, hleďte, co jste způsobila, a díky Vám za to. Zdá se, že to je to, co nám leží na mysli a na srdci, a podle mne zcela oprávněně a užitečně. Střízlivé hodnocení minulosti je východiskem pro realistické cílevědomé jednání dnes.

Netroufám si soudit, zda Havlovy sliby a ujišťování ohledně budoucnosti byly čistě výrazem politicko ekonomické naivity, nebo zda otcem myšlenek a projevů bylo přání (Angličani tomu říkají "wishful thinking" a vážení profesoři ekonomie přiznali, že v letech před krizí byli jeho obětí), nebo zda si myslel, že tak mluvit bylo součástí jeho role rodíciho se politika a prezidenta. Myslím, že dnes již bychom si měli být vědomi, že Havel měl své chyby, a přesto sehrál (podle mne) jedinečnou pozitivní roli a hraje jí dodnes jako symbol politiky, která uznává sílu ideálu. Na rozdíl od politiky "pragmatické", aneb "urvi co můžeš - a pak se třeba ztrať z dohledu!" Osobně si myslím, že u Havla šlo o směs všech tří motivací s největší dávkou té první.
ALE: pochybuji, že někdo z domácí sféry byl moudřejší, ani pánové z Prognostického ústavu. Ti měli nastudovánu učebnici s abstraktními diagramy, ale realitu neznali, tak jako všichni ostatní. A nikdo, včetně učených západních sovětologů, nevěděl jak "z rybí polévky udělat zpět živé akvarium", tj. fungující tržní ekonomiku a (dobrou) demokratickou společnost.
Obojí vyžaduje slušně vyspělou občanskou společnost, aktivní občany, kteři uvědoměle dodržují základní pravidla, jako že se nekrade - ani ve fabrice, ani v obchodě, ani ze státního. Na to jsme zvyklí nebyli a populární politik přece řekl, že špinavé peníze se nepoznají. Ekonomové obecně byli přesvěčeni, že spravedlnost (tedy vláda práva) do ekonomiky nepatří (psal jsem o tom na jiném místě v DR). A tak jsme si vytvořili náš kapitalismus a naši demokracii a teď nad tím bědujeme, jsme na sebe navzájem v diskusi nevraživí, a volíme populistické spasitele.

Ještě k Havlovi: nejspíše vyjadřoval nálady a touhy většiny, která toužila se "vrátit na západ". Ten "Západ", který znala z krátkých výletů do Rakouska a Německa a toužila po bohatých supermarketech, dostupných exotických dovolených a především po svobodě. Nejen cestovat, ale mít přístup k lákavé světové kultuře i nekultuře. Po svobodě vytvořit si život po svém, podnikat. Mnozí čeští meloucháři a kutilové svobody podnikat využili, i když mnozí ztroskotali. Ti kteří uspěli, jsou na svůj podnik oprávněně hrdí (zájemci si mohou stáhnout ročenku 2013 České manažerské asociace nebo si prolistovat pár čísel Ekonoma, a přečíst o účastnících každoročních soutěží "Manažer roku"). To jsou lidé, kteří spolu s českou šikovností a obecnou pružností, pomáhají udržovat nezaměstnanost u nás na nižší úrovni, než je ve většině Evropy.

Ten "projev" je podvrh sestavený jako koláž z částí autentických Havlových vyjádření v období od prosince 89 do června 90 (koláž byl mimochodem oblíbený Havlův literární postup). Paní Hájková korektně píše, že částečně nenaletěla (a tedy částečně naletěla).
Nevidím důvod se rozčilovat.

Občas se mi to stává, pane Kubičko, že někomu naletím. Možná i proto, že jsem jednou nohou pořád tak trochu mimo realitu. Ale na druhé straně mi tato vlastnost umožňuje udržet si jistý odstup od všeho dění, což také není k zahození. Bez toho bych na tom byla hůř.
Takže k žádnému rozčilování nemám důvod.

Ale naletěla jsem obojím, pane Kolaříku. Jenomže zatímco v tom prvním případě nevím, komu jsem naletěla (autor vánočního podvrhu je totiž neznámý), v tom druhém to vím zcela přesně.
Tak to je.

Nepochybně. A bezdomovci si samozřejmě také mohou sami za to, že jsou na ulici, že?

Zase paušalizujete, pane Kolaříku. Já osobně žádného beránka nepotřebuji. Ale nedivte se lidem, že jsou na Havla naštvaní.
Mají potřebu hledat viníka, protože odpovědnost prostě není něco, co je vlastní každému ve stejné míře nebo co nějak padá samo z nebe.
Odpovědnosti je třeba lidi postupně učit. A než se to naučí, tak by asi někdo měl být zodpovědný i za ně.

Jinak logicky budeme tam, kam směřujeme.

Zde leží básník jež miloval svět
a pro pravdu šel se bít
a když mohl srdce k boji vytasit
stal se neoliberálním politikem......
nebo:
Zde leží politik jež miloval svět
a pro jeho pravdu šel se bít
a když nemohl srdce k boji vytasit
stal se básníkem....
nebo:
Zde leží ......pokračování je libovolně otevřené a nekonečné

Co si jeden z takovéto kontroverzní koláže vybere a jaké konklusium označí za podstatné nabízí možnost nekonečně směšného obviňování ..... bych se domníval.
Nevidím důvod se rozčilovat.......ach.

A vy, pane Kolaříku, jste zcela nevinen?

Jde o to, že jsou snahy adorovat někoho, kdo byl jen člověkem. Že se buduje kult osobnosti Nedotknutelného, Neomylného a Nekritizovatelného. To je dobré tak pro náboženství, ale ne pro rozvoj demokracie.
Lidé, kteří jsou na VH naštvaní, by měli být naštvaní na sebe. Na to, že mu tenkrát naletěli, že mu věřili vše, co jim napovídal. Pro ně to ovšem mohla být užitečná škola. Měli by z toho pochopit, že věřit vše politikům je důkazem ztráty zdravého rozumu. Měli by si zachovávat onu zdravou skepsi, kterou má paní Hájková. Po ovoci poznávat je.
V souvislosti se IV. cenovou mě napadá, jak církev a její ověčky degradovala. Kristus miloval chudé. Dnešní církev a její ovečky nad nimi ohrnují nos. Těžké to bude mít papež František s jeho přáním "chudá církev pro chudé"!

.............pokud je to v mých silách.

Já si zase myslím, že míra viny každého z nás je patrně přímo úměrná výši našich schopností něco s daným stavem dělat v poměru k ochotě něco s daným stavem dělat. A samozřejmě by nemělo zůstat jen u ochoty.

Byl jsem poněkud omráčen, když jsem po dvoudenní nepřítomnosti otevřel mou mailovou schránku, ve které bylo přes šedesát upozornění na nové diskusní příspěvky. Poté se ukázalo, že až na tři se všechny vztahují k jedné jediné diskusi; a po přečtení těchto diskusních příspěvků se opravdu nelze ubránit pocitu, obsaženému v úvodní řádce tohoto textu.

Takže, snad by neškodilo si ujasnit:

1. ano, jednalo se o sestavení různých Havlových výroků v jeden jediný; pokud byl tedy onen text prezentován jako jeden ucelený "Vánoční projev", pak se skutečně nejednalo o originál

2. jak se ale vyjevilo, prakticky všechny výroky v inkriminovaném textu obsažené jsou a u t e n t i c k é (nutno vyslovit uznání panu Ševčíkovi za jeho námahu s vyhledáním zdrojů), Havel je skutečně při různých příležitostech učinil.

Takže, v celkovém kontextu mluvit o nějakém "falzu" by bylo skutečně velice přehnané a velice nepřiměřené. Docela to budí dojem, že skalní zastánci Havla - aby nemuseli připustit poskvrnu na své ikoně - se "zakousli" na čirých formáliích, aby se nemuseli vypořádávat se samotným obsahem.

Faktický a neoddiskutovatelný stav věcí je ten: Havel vyslovil sliby, které nikdy nebyly naplněny.

Je nutno mu připsat k dobru (či přinejmenším mu přiznat jako polehčující okolnost), že on opravdu chtěl mít transformaci bez dramatických sociálních dopadů; a podle všeho tomu ve svém čase i sám upřímně věřil, že je něco takového možné.

Na straně druhé, Havla nelze exkulpovat z jeho odpovědnosti za to, jak dramaticky se jeho sliby rozcházely s realitou tohoto světa. Když například slíbím, že do pěti let se každý občan České republiky stane milionářem, když si jenom poctivě začne ukládat drobné do prasátka - je možné, že přitom budu mít opravdu poctivé úmysly, ale nezbaví mě to odpovědnosti za nesmyslnost takovýchto slibů.

Takže, nakonec nelze nežli zopakovat ještě jednou: někdo s natolik mizivými vědomostmi a naivními představami o reáliích tohoto světa, v prvé řadě o reáliích (kapitalistické) ekonomiky nikdy neměl vstupovat do vysoké politiky. A když už do ní - pod tlakem mimořádných okolností - vstoupit musel, pak měl dodržet svůj výslovný slib, a odejít z ní při první vhodné příležitosti.

Takto se sám chytil do své vlastní pasti, že musel víceméně trpně asistovat faktické transformaci svých vlastních iluzí o "lepším socialismu" v tvrdou realitu holého kapitalismu bez přívlastků.

Anebo, jak to ve své ad hoc koláži kouzelně vyjádřil pan Petrasek: své vlastní transformaci od básníka v neoliberála.

No ano, samozřejmě jsme se už dověděli od někdejších účastníků Občanského fóra, že v něm byli i lidé, co chtěli věšet komunisty. O tom není pochyb, pane Kolaříku.
Možná i proto to tak špatně dopadlo, protože jste měli na své straně některé dost pomstychtivé lidi. Nebo vy byste si také přál věšení?

Autem non Homo popularis.
Věšelo by se rádo. Jenže to nešlo. Za kopečkama byla velká ruská armáda a ozbrojené složky měli v rukou pořád komanči. Takže se z nouze udělala cnost a VH je veleben za pokojný převrat, který byl ovšem zinscenován a proveden jinými.
Jsou to bajky, jako ta o tom, jak odsud Kocáb vyhnal Rusy.
Ale že se nám to tu pěkně vybarvuje, co? Taková krize odkryje charakter nejlépe.

Věšelo by pár potrhlých mašínovců, Západ o nic podobného neměl zájem a ten rozhodoval. Pokud došlo k předání ekonomiky pokojně, proč to komplikovat občanskou válkou? Takže jediný, kdo to odskákal, byl největší přítel Západu, jediný východní politik, který odsoudil invazi v roce 1968, nositel nejvyšších britkých a francouzských vyznamenání NC, kterého sejmuli Amíci.
Pokud předání prošlo pokojně v celé Evropě, nebylo žádnou zásluhou VH, že se tak stalo i u nás. Opakuji, že se jedná jen o další bajku jeho příznivců.

Já se na pana Kolaříka nezlobím, že to napsal. Prostě to potřeboval ze sebe dostat a já ho chápu.

na mou neohrabanost se kterou se snažím:
- dostat mou zpupnost pod kontrolu
- podpořit kypění vášní ne zde, ale jinde ..v duchnách atak
- neopustit domněnku že je to možné
- věnovat prčinnosti za účelem profitu sockapitalismu
- usilovat o poznání jak prodloužit současnou periodu liberální demokracie
- ......................................

Ale nevěšelo by se. Ani rádo, ani nerado.
Ona se ta revoluční změna nedala provést bez stovek tisíc lidí, kteří by prostě věšet nechtěli. Ano, mezi představiteli revoluční moci bylo pár těch, co by věšeli rádi -- ale jak si tak vzpomínám na jejich neschopnost, ti by také nevěšeli, protože by neuměli uvázat oprátku.
Možná příliš zobecňuji osobní zkušenost, ale kromě pár neštastných zatrpklíků (většinou stejně s bolševickou minulostí) by ještě tak nejspíše byli ochotni věšet ti, co měli strach, aby se nepřipomínala jejich minulost. Bezpáteřné stvůrky z aparátu a nomenklatury KSČ, co ukazovali novým páníčkům, kterými dveřmi a s kým to nepůjde. Když jsem měl chvíli tu smůlu, že si tihle lidé mysleli, že budu rozhodovat v jednom ústavu ČSAV, dostal jsem od tří lidí pokoutně seznam těch, kterých se vyvarovat a nejlépe je vyhodit. Kupodivu se ty seznamy vždycky lišili jen v jednom jménu :-)

Mě se té z doby nejvíce ekluje vzpomínka na "prověrkové" komise. Já jsem před nimi nestál, ale vím, kdo v nich kádroval například u nás. Z velké části neschopný netáhla, který si dokazovaly, příčinou toho, že nic nedokázaly, není jejich neschopnost a lenost, ale to, že je k ničemu nepustili komanči. Najednou si ti nýmandové uzurpovali moc a šli rozhodovat, kdo bude dělat ředitele obrovského podniku. Nejčastěji ten, kdo jim nejvíce lezl do zadku. Často to byli lidé, kteří kvůli různým kriminálním deliktům byli vyhozeni ze svých postů a samozřejmě také z KSČ. Ti pak byli rehabilitováni a odškodňováni. Mnohem častěji, než ti, kdo na to měli skutečný nárok. Můj kolega z práce byl ještě týden po 17. listopadu na školení VUML, ale za dva dny po školení zakládál OF. Také byl členem kádrové komise. Mimochodem nedávno se vrátil z basy za nějaké rozkrádání ve velkém. K nám, do podniku. chodil jeden lidovec, dost velký opilec a stavěl do pozoru mé vyděšené šěfy.
Můj známý, který nám vozil z Prahy Vokno a s kterým jsme pořádali různé akce, sledované Stb /víceméně undergroundová hudba a takové srazy, kde se stejně nejvíc pařilo/ se objevil v Cibulkových seznamech jako agent. V oficálních seznamech není, nesoudil se, jen prostě žádného agenta nedělal. Na blití bylo, že za ním chodili lidé, kteří, na rozdíl od něj, "hašišáka", chodili pravidelně na 1.Máj, k volbám a byli tzv. socialisticky angažovaní. Byl jsem jednou svědkem, jak jej přišli "kádrovat". Kyž jsem se jich zeptal, na koho z nich by tak asi donášel, když všichni zařezávali v řadě, jsem odpověď nedostal. Pak už aspoň přestali chodit. A dnes mu lezou do zadku, protože má tři hospody.
Nebyla to doba skutečných hrdinů.

Pane Ševčíku, jediné řešení je zrušit politickou moc, aby se k ní podobné typy vždycky znovu nedostaly. A i když se k ní dostanou jiné typy (například idealisté jako byl Havel), tak je ta moc stejně semele. Ovšem zrušení politické moci není uskutečnitelné najednou, předtím je třeba zrušit moc ekonomickou. Zatím je možné pouze snažit se zabraňovat kumulaci moci. A nepodléhat jí, čili nepodléhat realitě :-)