Mýty tzv. znalců české zahraniční politiky

Jiří Paroubek

K odklonu současné vlády a prezidenta od odkazu Václava Havla v mezinárodních vztazích nedochází. Vláda se snaží o pragmatickou a relativně samostatnou zahraniční politiku prováděnou v národním zájmu. Také Havel byl realistický politik.

Česká média se v posledních dnech přímo těšila na to, jak dva z vrcholných představitelů českého státu — předseda vlády a předseda sněmovny — dostanou ve Washingtonu ceres, neboť ČR se údajně odklání od odkazu Václava Havla. Nazval bych tento údajný odklon od politiky lidských práv mýtem č. 1.

Ve Washingtonu se žádná hrůzná tortura Bohuslava Sobotky a Jana Hamáčka nekonala. Vlastně jen starý popleta, senátor McCain, má problém s některými výroky prezidenta Zemana vůči Ukrajině či Rusku. A to se čekalo. Pan senátor by proti Rusku nejraději zahájil křižácké tažení, a vrátil se tak k nejlepším tradicím republikánské strany z časů Barryho Goldwatera z počátků šedesátých let minulého století.

Komentátorům a novinářům v českých mainstreamových médiích a těm odborníkům i kvaziodborníkům, kteří jsou dennodenně zváni do veřejnoprávní televize (ČT), aby podávali poněkud jednostranný pohled na věc, jaksi splývá údajný odkaz Václav Havla s protičínskou a protiruskou politikou. Česká média se vytrvale snaží vytvářet mýtus, že dosavadní zahraniční politika státu (rozuměj: pravicových vlád) vycházela důsledně z odkazu Václava Havla. A teď v ní prý došlo ke zlomu. Není bludnějšího tvrzení.

Václav Havel v letech 2005-2006

Když jsem byl v letech 2005-2006 českým premiérem, měl jsem možnost občas s Václavem Havlem mluvit velmi detailně i o koncepci české zahraniční politiky. Zcela jsem se s Václavem Havlem shodoval ve vztahu k Evropské unii. Jeho jasná vyjádření ve vztahu k EU jsem jako předseda vlády jednoznačně proevropsky orientované vlády velmi oceňoval.

Shodovali jsme se spolu také na potřebnosti a užitečnosti členství republiky v NATO.

Uvědomoval jsem si již tehdy velmi dobře (na rozdíl od následujících pravicových vlád) význam a perspektivu rozvoje vztahů ČR s novými ekonomickými velmocemi - zeměmi společenství BRIC. Navštívil jsem proto jako předseda české vlády Čínu, Rusko, Brazílii a Indii. Vedl jsem plodná jednání s nejvyššími představiteli těchto zemí. Do necelého půl roku po mé státní návštěvě v Pekingu, při níž jsem jednal s prezidentem ČLR a předsedou KS Číny, s předsedy vlády a parlamentu, Prahu navštívil předseda čínské vlády.

Václav Havel  nebyl romantik, ale realistický politik. Foto Michal Kalášek, Mediafax

Byla to dobrá a inspirativní návštěva. České novináře ovšem již tehdy zajímaly spíše otázky lidských práv nežli rozvoj vzájemné hospodářské spolupráce. Věnoval jsem při jednání s čínskými představiteli pozornost i otázce lidských práv v pojetí, jak mně to poradil při své krátké návštěvě v Praze v květnu 2005 německý kancléř Gerhard Schröder.

×
Diskuse
TT
November 21, 2014 v 13.20
Přínosný a zajímavý článek
Ať už to s českou zahraniční politikou dopadne jakkoli - jestli se nakone c standardizuje s tou bruselskou, nebo se vrátí do Washingtonu, je dobré, že se tu otevřela takto rozsáhlá diskuse. To je od listopadu 89 poprvé!
Mě nezbývá než doufat, že se po křivce Moskva, Washington, Brusel jednou dostaneme až do Prahy, kde se konečně bude dělat nezávislá a sebevědomá zahraniční politika.