„I já jsem chtěla domů něco vzkázat. Mohla jsem udělat „V“ victory, ale to bych asi přišla o medaili. Říkala jsem si, že Československo ji potřebuje. Ale když jsem zaslechla první tóny sovětské hymny, spontánně jsem se odvrátila,“ prozradila Věra Čáslavská v rozhlasovém dokumentu Paměť národa.

Svoji blonďatou kštici tehdy sklonila mírně dolů a do strany. Nikdo z diváků, kteří sledovali 20. října 1968 přenos z medailového ceremoniálu, si gesta Čáslavské na stupních vítězů vedle sovětské soupeřky Larisy Petrovikové nemohl nevšimnout. Už ne všichni asi věděli, že protestuje proti dva měsíce staré srpnové invazi.

Československá gymnastka svoji hlavu demonstrativně sklonila už o den dříve při předávání medailí za kladinu. Jenže tehdy se její gesto dalo vykládat jako projev nesouhlasu proti kontroverznímu vítězství jiné sovětské závodnice Natalji Kučinské.

Z dnešního pohledu se může zdát chování Čáslavské jako druh přiměřeného hrdinství. Jenže nedávno zveřejněný článek 50 Olympijské charty, který přijal Mezinárodní olympijský výbor (MOV), mluví jasnou řečí. Gesto, které během mexické olympiády vstoupilo do historie jako „tichý protest“, by dnes jistojistě znamenalo komisní kolotoč, který by s velkou pravděpodobností vedl k jejímu vyloučení z Her. A možná i dalšímu potrestání ze strany domácího olympijského výboru.

Není protest jako protest

Tvrdé sankce se zdají být logickou odpovědí MOV na aktuální nárůst protestů na sportovních kolbištích po celém světě. Během srpnových Panamerických her v Peru si při medailovém ceremoniálu poklekl šermíř Race Imboden, zatímco kladivářka Gwen Berryová dokonce na nejvyšším stupni vítězů zaťala pozvednutou ruku v pěst. Oba američtí sportovci byli bezprostředně potrestání roční podmínkou.

O měsíc dřív otřásla světem sportu jiná protestní kauza, když na plaveckém světovém šampionátu v Jižní Koreji odmítli Australan Mack Horton a Brit Duncan Scott pogratulovat čínskému vítězi Sun Jangovi. Ze strany plavecké organizace FINA se dočkali pokárání, které následovalo výhružné zavedení celé řady sankcí do budoucna pro všechny.

Zatímco oba zmínění plavci reagovali na kontroverzní událost, při které čínská plavecká superstar rozbila kladivem své vzorky krve odevzdávané dopingovým komisařů, v případě Imbodena a Berryové nebylo o politické motivaci pochyb. Pokleknutím na koleno, kterým si v americkém fotbale vysloužil nálepku potížisty aktivistický Colin Kaepernick, Imboden protestoval podle svých slov proti „rasismu, držení zbraní, krutému zacházení s imigranty a prezidentovi, který rozsévá nenávist“. Pěst Berryové podobně vzývala proti „bezpráví a prezidenta, který to jen zhoršuje“.

Blížící se letošní srpnová olympiáda v japonském Tokiu zase očividně vyzývá k politické akci olympijskou vládnoucí garnituru. Proto neváhala jednotlivá gesta explicitně vypsat na black list zakázaných politických projevů.