Miliardáři nejsou jen hodně bohatí lidé
Arwa MahdawiováExtrémně bohatí lidé disponují vedle nepředstavitelného majetku také politickým vlivem a ztělesňují v sobě šokující nerovnost naší společnosti, kvůli které stojí za to vyjít do ulic.
Mají existovat miliardáři? Ve Spojených státech a ve Velké Británii se na toto téma v poslední době rozhořela vyhrocená debata. Bernie Sanders prohlásil, že miliardářů je třeba se zbavit daněmi, zatímco Joe Biden říká, že bohaté bychom neměli démonizovat.
Fakt, že se tato debata vůbec vede, je smutným důkazem toho, jak se extrémní nerovnost stala normou. Je samozřejmé, že miliardáři by neměli existovat a takovýto výrok by neměl být ani v nejmenším kontroverzní — dokonce by neměl být považován ani za levicový.
Kdo věří v kapitalismus a demokracii jako protiklad k oligarchii, neměl by akceptovat existenci miliardářů. Jejich miliardy totiž neslouží jen k nákupu superjachet, kupují se za ně také politici a politická rozhodnutí.
Lidé jako Biden chtějí, abyste si mysleli, že miliardáři jsou prostě jen hodně bohatí lidé, kteří své jmění získali tvrdou prací. To je ovšem směšné.
Nikdo se nestane miliardářem jen díky tvrdé práci. Sociálními médii koluje statistika, která ukazuje, že i kdyby někdo vydělával pět tisíc dolarů každý den od roku 1492, kdy Kolumbus objevil Ameriku, pořád by měl míň peněz než Jeff Bezos, jenž vlastní po rozvodu čisté jmění v hodnotě 110 miliard dolarů.
Nemám nic proti bohatým, dokonce ani proti hodně bohatým lidem. Nemyslím, že bychom jim měli zakázat existovat. Je ale chyba myslet si, že miliardáři jsou jen hodně bohatí lidé. Nejsou to ani hodně moc bohatí lidé — jsou to lidé s tolika penězi, že si to člověk ani nedokáže představit.
Jsou to lidé, kteří dokazují, že s naším systémem je něco od základu špatně. Tři miliardáři — Bill Gates, Jeff Bezos a Warren Buffet mají dohromady víc peněz než 160 milionů Američanů.
Dvacet šest nejbohatších lidí světa vlastní stejně peněz jako nejchudších 50 procent lidstva. Takováto čísla by nás měla všechny přimět vyjít do ulic. Namísto toho tu ale debatujeme o tom, že bychom neměli být na miliardáře tak zlí.
Článek, který vyšel původně v deníku The Guardian pod titulkem Think billionaires are just super-rich people? Big mistake přeložila MÍLA PALÁNOVÁ.
Euroví i korunoví miliardáři představují realitu typu tisícových harémů... Víme, že v historii lidstva se také objevily, ale vývojem (a potřebou větší sociální soudržnosti, resp. dobrovolné kooperace) zanikly. K všeobecné monogamii (ani polyamorii) lidé ovšem (dosud) nedospěli. Mají-li někteří muži dvě, příp. i více partnerek (muslimové až 4 manželky), jde již o přijatelnější stav, analogický společnosti sociálně diverzifikované a la socialismus.
Další pokrok lidstva závisí mj. na tom, že podobný skok, jakým byl konec harémů, bude učiněn i v případě extrémního majetnictví jedinců ve finančním smyslu.
Jak píše autorka, milardáři existují, protože "s naším systémem je něco od základu špatně". A to "od základu špatně" rozhodně není "milionáři nejsou zakázaní". Takže, je to klišé, ale je potřeba změnit systém. Podotýkám, že globální, plácáním na českém písečku se nic nespraví.
"Nemyslím, že bychom jim měli zakázat existovat."
"Je samozřejmé, že miliardáři by neměli existovat a takovýto výrok by neměl být ani v nejmenším kontroverzní."
Nushart:
"Miliardáři by neměli existovat?
Myslíte, že když zakážete sex, tak sex přestane existovat?"
Krupička:
Sex zákazem existovat nepřestane.
"Naproti tomu milirdáře zakázat můžeme, doporučuji ke studiu např. Benešovy dekrety."
(Takže "někoho zakázat" je možná ještě ta lepší formulace.)
S tím miliardářstvím to máte podobně.