Takhle to Havel nechtěl. Letní přemítání o současném vzdělávání
Jan KulišČrtu o tom, jak by měl ideálně vypadat vzdělávací systém, sepsal Václav Havel na přelomu července a srpna roku 1991. V témže roce vyšla ve svazku jeho úvah Letní přemítání. Do jaké míry zůstává nadále platnou kritikou vzdělávacího systému?
„Základní sférou, na které tu záleží, je školství,“ otevírá první polistopadový prezident Václav Havel svou úvahu o školství. Pro českou debatu o školách a vzdělávání je přitom příznačné, že se přímo těmto otázkám ve svém publicistickém díle jinde už nevěnoval. Že se jedná o zásadní téma, si myslí dlouhodobě vesměs všichni napříč politickým spektrem, ale mění se vždy jen máloco.
Na co klade Havel ve své úvaze důraz, je humanismus. Ve školních třídách by jej měl představovat i sám učitel, který bude lidskou, příkladnou a inspirativní osobností. „Úkolem školy není vyrábět nějaké fach-idioty podle potřeb různých rezortů národního hospodářství, ale cílevědomě rozvíjet individuální schopnosti studentů a vysílat do života lidi hloubavé,“ pokračuje ve své představě.
Ač od napsání těchto slov uběhla už pořádná řádka let, mohli bychom je číst jako zcela aktuální kritiku. A to například snah Svazu průmyslu a dopravy, často prezentované jeho viceprezidentem Radkem Špicarem, který ve svém komentáři pro týdeník EURO navrhl, aby technické obory pro potřeby průmyslu zůstaly bez školného, zbytek oborů by měl naopak zavedením školného studenty od studia odradit.
Jenže s tímto názorem není sám, přidává se k němu i prezident Miloš Zeman, který hovořil o zpoplatnění humanitních oborů. Kardinál Dominik Duka v rozhovoru pro jeden z dezinformačních webů dokonce prohlásil, že „humanitní obory jsou naší zkázou“. A tak by je nejspíš s radostí zpoplatnil do té míry, aby si je nemohl dovolit studovat už vůbec nikdo. Teologické fakulty nevyjímaje.
Proti pár zcela neinvenčním frázím z Letního přemítání, takovým, co je už léta papouškuje "každý lepší sportovní novinář" -- čtu Havla rád a dovolím si říct, že podobně nijakých stránek najdeme málo i v jeho textech z doby vyčerpávajícího politického nasazení -- tu stojí prezidentování v době, kdy vznikaly ty drahé soukromé školy a hlavně se z dobré vůle dobrého a moudrého člověka zrodil největší selektivní malér českého školství, to jest víceletá gymnázia a vyrabované druhé stupně zedéešek, Havlův podpis je na zákonu, který rozkulačil základní školství a on mlčel k politice boje proti "humboltovskému modelu vzdělání" (tedy právě tomu, co v Letním přemítání parafrázoval vlastními slovy), která se prosadila pod Vopěnkově odchodu z MŠMT a vládla s kratičkým a neúplným přerušením do Havlovy smrti (protože v ČR vládne dodnes).
Zažil jsem Havla v souvislosti se školstvím několikrát, bylo to už na sklonku jeho života a když mohl pomoci, činil to rád a obětavě. Ale program pro české školství u něj opravdu nehledejme.