Co se děje, že se extrémní konzervatismus ve školství sluní v médiích?

Petr Chaluš

Odmítání konceptu kompetencí pro život, výukových projektů, aktivního přístupu žáků, digitálních technologií ve vyučování — opravdu je to v dnešní době relevantní přístup, nad kterým bychom měli vážně diskutovat?

Podle poslankyně Zuzany Majerové Zahradníkové školství trpí permanentními reformami ministrů školství a tlakem horlivých aktivistů, kteří sice neumějí a nechtějí učit, ale pochopili, jak se mohou přesto ve školství prosadit.

Cílem odmítnutí reforem je nechat školy takové, jaké jsou. Jenže ony se musí rozvíjet ve světě, který se mění. Není třeba, aby jim změny reformami nařizovalo ministerstvo, nepotřebují vědět, jak přesně to mají dělat. Potřebují podpořit v tom, aby o to vůbec usilovaly.

Poslankyně obviňuje jakési aktivisty (nechává to záměrně v obecné rovině, nedozvíme se, koho má na mysli, ve stylu „všichni dobře víme o kom je řeč“), že tlačí na školství. Jinými slovy, podle poslankyně jsou za vším zlem neziskovky a menšiny, a nebýt jich, české školství by jistě prosperovalo.

Hlavním cílem školy je podle ní učit číst, psát a počítat a předávat znalosti. Nejprve poznat základy přírodních věd, a pak teprve něco nového objevovat. Otázka zní, kdy nastane to „pak“? Nejspíše až v dospělosti, jenže to už je na rozvíjení schopnosti objevovat pozdě. Rozvoj kompetencí dětí považuje paní poslankyně za pitomost. Vadí jí zejména, že škola rozvíjí kompetence personální, komunikační, občanské i pracovní. To je pro ni nebetyčná hloupost.

V klidu sedět v lavici a soutěžit, kdo do hlavy za hodinu dostane víc znalostí. Repro DR

Rozvoj kompetencí představuje stále významný trend v oblasti přístupu ke vzdělávání. Je pravda, že spojení rozvoj kompetencí může vyznívat jako formální fráze a definice kompetencí může také až příliš vycházet z potřeb trhu práce. Přesto jej odsoudit nelze, význam definovaných kompetencí spočívá v jejich univerzálnosti pro různé životní situace a práce. Znalosti odtržené od kompetencí jsou jen mrtvé nástroje, které nám nemusí v ničem v životě pomoci. Kompetence v sobě nese zasazování znalostí do kontextu a jejich aplikace.

Paní poslankyně obdivuje soutěžení, úspěchy v soutěžích jsou pro ni úspěchem školství. Nicméně úspěch i společnost stojí také na vzájemném porozumění a spolupráci.

Inkluze se podle ní týká dětí s mentálním postižením, pro které je začlenění do klasické třídy utrpením. Představuje podle ní nelidský, krutý koncept — nechápe, jak může být vůbec tolerován. Z čeho poslankyně soudí, že se týká dětí s mentálním postižením? A i kdyby inkluze podpořila děti s lehkými rozumovými hendikepy, v tom, aby chodily společně s ostatními dětmi do jedné třídy: to přece může přinést mnoho užitečného pro všechny děti. Užitečného, pokud školu právě nechápeme jako soutěž.

Jenže poslankyni se právě soutěžní školní výkon líbí. Nelíbí se jí, že děti tráví čas ve škole nejrůznějšími projekty. Měly by podle hezky v klidu sedět v lavici a soutěžit v tom, kdo do hlavy nažene nejvíce znalostí. Jak jim to pomůže v životě? Spolupráce na projektech oproti tomu mnohem více připomíná reálný život, včetně světa práce, na který děti potřebují být připraveny.

Vrcholem konzervatismu je odmítání digitálních technologií ve výuce. Nejde o bezduché klikání na tablet, jak to poslankyně prezentuje. Jde o přežití v dnešní společnosti, která je plná technologií, a právě v oblasti technologií se objevuje mnoho nových profesí. Technologie vstoupily do všech oborů lidské činnosti a nepouštět k nim děti ve škole je velmi nebezpečné pro jejich budoucí život.

    Diskuse
    March 24, 2018 v 10.56
    Václav Klaus mladší
    No, velmi často se v médiích ke školství vyjadřuje Klaus mladší. je to taková směsice konzervatismu a populismu. Myslím, že by stálo za to krtiicky rozebrat jeho výkřiky a nápady, protože to jsou názory, které nějakým způsobem ve veřejnosti rezonují, především jeho odpor vůči inkluzi, jeho boj proti šátkům, apod.
    March 24, 2018 v 18.29
    Má to však ale
    Václava Klause jr. nepovažuji za konzervativního politika, ale za populistického českého nacionalistu. V mnohém ale jeho názory opravdu nějak rezonují. A některé nejsou "úplně mimo".

    Se mnou na jednom psychoterapeutickém kurzu je učitelka na ZŠ, jejíž třída se snaží integrovat čtyři žáky s psychickým handicapem. Říkala, že jsou nespokojení všichni. Žáci s handicapem i ostatní žáci, rodiče všech žáků i učitelé.

    Stejně tak chápu nespokojenost učitelek MŠ, které musí nyní přijímat dvouleté děti, často na mateřskou školu nezralé. Neříkám, že za tím nestojí dobrá vůle, ale nehledí se na náš kontext, který je trošku jiný než ve skandinávských zemích.

    A třeba bych moc rád byl vysokoškolským učitelem. Učitelem, který studuje a učí mladé lidi. Ale ne byrokratem, který sedí za stolem nebo PC, shání granty, které budou k ničemu a produkuje vědecká články, které kromě autora a recenzenta nikdo nečte. A potom narychlo vyzkouší, nejlépe písemnou formou, studenty, kteří získají sice vysokoškolský titul, ale nejsou odborníky na nic.
    March 26, 2018 v 14.16
    Klaus a následovníci
    Ano Klaus mladší je asi původcem některých myšlenek jeho kolegyně poslankyně, zároveň ona přidává kritiku ICT ve vzdělávání, a rozvoje kompetencí, tyto oblasti ani Klaus nenapadá, zdá se že jeho následovníci jsou do větších extrémů.