Nebezpečí digitotalitní emokracie

Nezačneme-li rychle přizpůsobovat vzdělávací systém 21. století a jeho výzvám, čekají nás opravdu těžké časy, obává se Jiří Karen.

Průběh prezidentské volby ukázal, nakolik roste v současné společnosti vliv digitálních manipulací. Vlivné, masově přeposílané halucionogenní řetězové e-maily lživě obviňující kandidáty z pedofilie, židozednářství, iluminátsví či z parazitování na nemocných lidech dokládají realitu postpravdivé doby, ve které existuje jenom ten fakt, který zvládne marketingově rozdráždit emocionální předsudky založené na drásajícím pocitu ponížení. Existuje cesta ven?

Spor v české společnosti je už delší dobu rámován distancí mezi moralizující liberální elitou hájící kapitalistickou liberální demokracii a rozhořčeným „lidem“, jehož základním motivem je se moralizujícím privilegovaným pomstít. Zda je tento výklad reality komplexní, lze s jistotou pochybovat, nicméně v současné atmosféře prezidentské volby se zřejmě opírá o lidmi reálně vnímanou skutečnost.

Při rozhovorech s lidmi mimo velká města se často vyjevuje ona jakási „ublížená krvelačná pomstychtivost“, která nadřazuje útok proti nenáviděnému nepříteli nad jakékoliv sociální zájmy (ať už individuální, nebo kolektivní). Je otázkou, nakolik byla volba Trumpa chudými Američany motivována jeho vágní sociální rétorikou (navrátíme výrobu do USA) a nakolik šlo čistě o potřebu šikanovaného dítěte šlápnout agresorovi na nohu.

G56_image009Židozednářství, iluminátství, parazitování na nemocných či dětech. V postpravdivé době existuje již jen víření emocí. Repro DR

Jisté pochopení může nabídnout empirická psychologie, konkrétně nová teorie sociálních potřeb, která na základě výzkumů provedených pomocí nových technologií snímání mozku došla k překvapivým závěrům. Klasická Maslowova pyramidová teorie sociální potřeb (stavící na základnu pyramidy potřeby fyziologické, zatímco na špičku potřeby duchovní), byla zpochybněna zjištením, že stejně silnou stresovou reakci jako například hlad vyvolá v lidském mozku taktéž neuspokojení některé z primárních sociálních potřeb (například důstojnosti či pospolitosti). Zde možná vidíme onu sílu „uražené důstojnosti“, jejíž bezbřehá energie se vybíjí ve volbě Miloše Zemana a neoautoritářských populistů po celém světě.

Ostatně se zdá, že lidský mozek není evolučně přizpůsoben věku digitální komplexity 21. století, což se ukazuje jako jedna z největších výzev do budoucnosti. Pokud přijmeme perspektivu alespoň některých psychologických výzkumů, vidíme člověka jako bytost zmítaného emocemi, vyvolanými nevědomými pochody v evolučně nejstarší části mozku.

Vědecká zjištění naznačují, že lidský mozek jednající na principu bezpečí – nebezpečí (stres) vychází při vyhodnocování vjemů z logicky chybné metody verifikace. Konkrétně mozek nevědomě vyhodnocuje vzpomínky, na jejichž základě vytváří obecné závěry (spálil jsem se v dětství – k ohni ne). Bohužel tento způsob jednání byl možná platný na savaně v průběhu prehistorie lidského druhu, ovšem dnes se zdá být do určité míry anachronický. Svět se mění tak rychle a je tak komplexní, že dělat obecné závěry ze své vlastní zkušenosti jednoduše nelze.

Nereflektovaných chyb v lidském mozku si taktéž všímají všemocní nadnárodní digitální giganti jako Facebook, kteří je vědomě využívají k manipulaci lidí a k maximalizaci svého zisku. Potenciál nových technologií zotročit křehkou a nedokonalou lidskou psychiku je dalším tématem, kterému je nutno věnovat pozornost.

Existuje řešení? V politické rovině by mohla být možná východiska dvojího typu. Za prvé je třeba, aby se levice a obecně emancipační politika neredukovala na sociální politiku a materiální podmínky existence. Pokud by měla politika reflektovat lidské sociální potřeby (jistotu, propojenost, sounáležitost, důstojnost, autonomie), je třeba se zaměřit na obnovení pocitu lidské kolektivní důstojnosti. Zatím to vypadá tak, že jediná nabídka na trhu s důstojností je xenofobní nacionalismus.

V druhé řadě je třeba přistoupit k zásadní a revoluční změně způsobu vzdělávání. Současné školství je absolutně nepřipraveno vzdělávat mladé lidi k životu v 21. století. Ve většině škol převládá faktografické biflování a zahlcování absurdními stohy informací jednoduše dostupných na internetu, v jejichž důsledku můžeme považovat školní docházku z hlediska kultivace kognitivních a afektivních dovedností za z velké části promrhaný čas (čest výjimkám). Bylo by vhodné zavést vzdělávání v oblastech práce s emocemi (klíčová dovednost pro život!), digitální gramotnosti, kritického myšlení a mediální výchovy, v čemž mohou být nové technologie významným přínosem (například výukové aplikace, interaktivní simulace).

Pokud nezačneme rychle a radikálně přizpůsobovat vzdělávací systém 21. století a jeho výzvám, může se brzy stát, že lidstvo jednoduše nástup nových technologií neunese a náš svět se změní v dystopickou realitu kyberpunkových románů.

A co si myslíte vy? Diskuse (46 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Faktografie a samostatné myšlení Čtvrtek, 1.Února 2018, 14:05:42

Ano, to všechno je v zásadě pravda. Ale přece jenom se mě zmocňuje trochu skepse, když se neustále opakuje to, že faktografické vědění (které je možno si kdykoli vyhledat v internetu) je nutno plně nahradit samostatným myšlením.

Opakuji ještě jednou: v principu je to samozřejmě pravda. Ale mám tak trochu obavu z toho, jestli by při důsledném uplatnění tohoto principu pak nedošlo k tomu, že ta nová generace by se plně spolehla na to že všechno si přece může najít ve Wikipedii, a tak že by ve vlastní hlavě nakonec neměla nic, jenom ten holý algoritmus vyhledávání.

Nedá se nic dělat, ale určité množství vědomostí si člověk přece jenom musí dokázat "uložit" ve své vlastní mozkovně. A to - bohužel - někdy i za cenu dosti suchopárného a nezáživného biflování.

Václav Pospíšil - Záhoří

Čtvrtek, 1.Února 2018, 19:35:35

Komenský postavil proti biflování školu hrou. Myslím, že dnešní doba potřebuje návrat správně orientovaných emocí. Na národ, vlastenectví, altruismus, pozitivní hodnoty, pro věřící i víra ... Rodina to nezvládá, škola na to ještě nepřišla. Zvládají to ti, kdo vsadili na zájmové skupiny, ve kterých tyto vlastnosti pěstují. Velikost takových skupin může být tak velká, aby se všichni dostatečně znali. Mohli a museli spolupracovat.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pátek, 2.Února 2018, 10:59:37

Ten základní problém moderní společnosti je právě v tom, že už není - a zřejmě už nikdy nebude - hodnotově plně homogenní. To znamená: ty malé přehledné komunity mohou vznikat a existovat - a zůstanou to právě jenom ty malé komunity. Nedá se očekávat že by se do nich jednou "vešla" celá moderní, hodnotově rozrůzněná společnost.

Takže je nutno najít něco, co by přerostlo všechno tyto komunity, a přes všechnu individuální a skupinovou různost dokázalo oslovit všechny, nebo alespoň rozhodující většinu populace.

Štěpánka Šprynarová - důchodkyně, Praha 1

Správně orientované emoce Pátek, 2.Února 2018, 19:22:1

patří nesporně nezi základní kameny lidství. Otázka je, můžeme-li hovořit o návratu správně orientovaných emocí obecně jako o návratu reálné, v minulosti skutečně existující charakteristiky lidské společnosti.

Václav Pospíšil - Záhoří

Sobota, 3.Února 2018, 06:36:29

To je právě to správné, aby malé komunity zůstaly malými. V nich se mohou rozvíjet i správné emoce, na které nejmenší komunita – rodina - v důsledku přetížení, nestačí. Vždyť ani vývoj člověka nesměřuje k tomu, aby všechno pohltila hlava, která vše řídí, a z člověka se stala jedna velká koule. (Podle řeckých filosofů by tehdy měl člověk nejdokonalejší tvar). Přesto je člověk tehdy dokonalý, když jednotlivé, různé, odlišné části, spolupracují. To je pozůstatkem středověku, že se všichni vymezují proti všem. Středověk ovládala pravda. Mít pravdu! Nakonec i strany se proto nemohou dohodnout, i Babiš "maká", zatímco ostatní se "flákají". I to je pozůstatkem středověku, že lidé víc věří velkým idejím – "on maká", "on nás zachrání", než spolupráci. Velikost a síla není ve velkých myšlenkách (ikdyž ty zatím ovládají svět), ale ve spolupráci. Jsme nakonec i svědky toho, že ty malé komunity už dokázaly ovlivnit vývoj, například obratem k alternativním zdrojům, k ochraně přírody a pod. Lidstvo nemusí být homogenní, kéž ani není. Lidské tělo taky není homogenní, hlavně že spolupracuje. Jediná velká jednotící myšlenka, kterou svět potřebuje, a má ji!, je spolupráce. Nevymezovat se vůči druhým, ale hledat styčné body.

Jiří Karen - zaměstnaný včelař, Opava

Faktografie Sobota, 3.Února 2018, 08:47:27

Ono nejde samozřejmě o to, aby si žáci nepamatovali nic. Nicméně lidská paměť ma kapacitu zhruba 1GB (tedy náš mobil nás násobně válcuje) a v současné době informačního zahlcení aktivně a cíleně "maže" nepotřebné informace (tedy ty, které aktivně nepoužívá). Ostatně celá lidská společnost funguje jako "externí paměť" (nemusím si pamatovat, jak funguje splachovač, pamatuje si to instalatér atd.). Fakta je možno předávat pomocí aktivní práce s nimi směřující k rozvíjení klíčových dovedností.

Co se týká například dějepisu, já jsem přesvědčen, že tam by prospělo zredukování faktografie o 90% ve prospěch rozvíjení analytických a interpretačních dovedností, mediální gramotnosti, kritického myšlení (ostatně jako to je na Západě). Co nepoužíváte, to většinou nutně zapomenete, je to taky mechanismus mozku.

Asi o tom taky napíšu článek...

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 3.Února 2018, 10:17:46

Musím říct, že já osobně jsem ráda tomu, že jsem se ve škole naučila spoustu fakt, i když jsem z toho větší část zapomněla. Člověk má aspoň nač navázat - na to, co v něm přese všechno zůstalo. Jsem vděčná hlavně za hodiny literatury. Člověk byl přinucen aspoň trochu číst beletrii (nebo aspoň se něco dozvědět o různých autorech), protože množí se k tomu v pozdějším životě nepřinutili. Sama bych se k tomu také nikdy nepřinutila. Je to jako s hrou dětí na hudební nástroje. Kdo není aspoň trochu přinucen rodiči, většinou toho nechá a později lituje.
Kritické myšlení samo o sobě nestačí. Navíc, jak dosáhnout toho, aby všichni učitelé kriticky mysleli? A když kriticky myslet neumějí, jak tomu mohou naučit své žáky? A co s těmi učiteli, kteří kriticky myslet neumějí? Vyhodit je? Odstranit?
Já jsem měla poměrně jednostrannou výchovu (marxisticko-leninskou) ve škole i doma a umím se přes to všechno na svět dívat i z jiného hlediska než z marxistického, ačkoliv mě to nikdo ve škole neučil.
Všechno nevyřeší stát nebo politici. Dětem schází citová výchova, aby se staly plnohodnotnými lidmi. Ale nedá se počítat s tím, že ji zajistí škola. Nedá se počítat ani s tím, že ji zajistí rodiče, kteří ji sami neměli. Připravme se raději na velmi složité období, které nás teď čeká.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 3.Února 2018, 11:45:33

A myslím si taky, že nemůže být kritického myšlení bez toho, aby byl člověk kritický sám k sobě.
Může ho to naučit škola? Nevím.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Výuka dějepisu Sobota, 3.Února 2018, 13:19:27

Pane Karene, bezprostředně s Vámi naprosto souhlasím. Já sám jsem nikdy nebyl schopen si zapamatovat jakákoli historická data; z celého českého středověku jsem si po dlouhé námaze dokázal zapamatovat tak akorát rok upálení Jana Husa, a rok vypuknutí třicetileté války. Takže s Vámi plně souhlasím v tom, že jmenovitě v dějepisu by skutečně naprosto bylo možno vyškrtnout z osnov nějakých 90 procent ryze faktografických údajů. A namísto toho důsledně žákům a studentům ukazovat dějiny v jejich vnitřní procesualitě - tedy ve výkladu toho, c o se to vlastně tehdy dělo, a především p r o č se to dělo. (A vůbec by nebylo marné, naopak krajně užitečné, kdyby už přinejmenším na středních školách bylo studentům zprostředkováno něco z Marxovy teorie dějin.)

Co se té výuky literatury týče (kterou zmínila paní Hájková): dodnes s odporem vzpomínám na to, jak nás literaturu "vyučovali" tím způsobem, že jsme se museli nazpaměť učit data narození (!) a úmrtí příslušných literátů, a museli dokázat vyjmenovat díla která napsali. A našlo se jenom velice málo kantorů, kteří byli schopni nám sdělit něco hlubšího a obsažnějšího o samotném uměleckém sdělení jejich literárních výtvorů.

Takže tady je skutečně veškerý vlastní smysl vzdělávání postavený na hlavu, namísto živoucího obsahu se žákům jenom mechanicky vtloukají do hlavy prázdná fakta.

Proč jsem se přece jenom trochu ohradil: jde o to aby se to - byť i v dobrém úmyslu - zase nepřehnalo až příliš opačným směrem. Aby si žáci teď neosvojili takový postoj: my si přece všechna data můžeme najít ve Wikipedii, tak co bychom se zdržovali znalostmi o tom, v kterém století žil Karel IV. a jestli Karel Čapek napsal Bílou nemoc, anebo ale Maryšu.

Jsou prostě určité věci, které vzdělaný člověk v hlavě mít musí; a to i ve chvíli kdy mu právě vypadlo spojení s internetem.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Kritické myšlení Sobota, 3.Února 2018, 13:43:15

Paní Hájková, právě tohle byl pro mě jeden z nejsilnějších "kulturních otřesů", které jsem zažil když jsem svého času z prostředí totality přešel do západního "svobodného světa".

Když jsem pak začal studium na zdejší univerzitě, bylo pro mě opravdu až neuvěřitelné, s jakou samozřejmostí zdejší studenti dokázali (a směli!) kriticky přezkoumávat jakékoli ideje, jakékoli názory (včetně názorů vlastního lektora!), všechna dogmata.

Jenže: po čase jsem objevil i odvrácenou stránku tohoto kriticismu: totiž všeobecnou plochost myšlení.

Takovýto libertinistický kriticismus vede k tomu, že se zkritizuje a zrelativizuje všechno; až ale nakonec nezůstane víceméně vůbec nic. Tento kriticismus nevede k tomu aby se postupovalo k vlastní, v hloubce skryté pravdě věcí; nýbrž daleko spíše vede k tomu povrchnímu a pohodlnému postoji, že tedy žádná všeobecně závazná pravda neexistuje, a tak také není nutno ji hledat.

A za druhé: tento povrchní kriticismus sice zkritizuje všechno - totiž ale všechno ostatní, s výjimkou vlastního politického a jiného přesvědčení. Tady veškerá schopnost kritiky náhle končí. Jinými slovy: kritizují a demaskují se všechny ideologie - s výjimkou té ideologie vlastní.

Máte plnou pravdu, že to co tu chybí je pravě ta schopnost být kritickým sám k sobě. Přezkoumat kriticky svůj vlastní názor, své vlastní přesvědčení - a na základě tohoto kritického sebepřezkoumání pokročit dále ke skutečné pravdě.

Jestli takovémuto postoji může naučit škola? Dozajista by i škola k výchově k takovému životnímu postoji mohla napomoci; ale škola sama ze sebe samé to dokázat nemůže, to by musel takovýto postoj, takováto schopnost sebekritického pohledu zavládnout v celé společnosti.

Což je ovšem opět sotva slučitelné se společností liberálního kapitalismu: neboť jak liberalismus tak i kapitalismus jsou založeny na vlastním prosazení se ve všeobecné konkurenci, a tady je jakákoli sebepochybnost jenom na překážku vlastnímu prospěchu.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Návrat ke správným emocím? Sobota, 3.Února 2018, 13:47:34

To přijde na to, co se tímto "návratem" míní: jestli návrat k nějaké reálně byvší historické realitě - anebo ale návrat ve smyslu principiálním, tedy návrat k něčemu co je o sobě původní a přirozené, ale jenom samotné lidstvo ve svém aktuálním vývoji se od toho vzdálilo, respektive to doposud nedokázalo nalézt.

Ale přece bych tady viděl i ten reálný historický podklad: v antickém Řecku byl základem a konečným cílem veškeré výchovy právě stav vyváženého poměru emocí, jejich ovládnutí a jejich kultivace.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Velká myšlenka a malé komunity Sobota, 3.Února 2018, 13:51:27

Ten problém je, pane Pospíšile, že tady není nic, co by zaručovalo že ty malé, jenom do sebe uzavřené komunity spolu navzájem opravdu budou komunikovat v pozitivním slova smyslu. Že tedy mezi nimi dojde k opravdu plodné výměně myšlenek a idejí.

Pokud tady nebude nic co by je všechno nějakým způsobem spojovalo dohromady - pak se nakonec nebudou chovat jinak nežli politické strany, které v sobě navzájem vidí jenom konkurenta a nic jiného.

Takže: máte sice pravdu že reálná praktická činnost nakonec probíhá v malých přehledných komunitách; ale na straně druhé tu stejně tak musí být přítomna nějaká velká sjednocující idea, jinak tyto do sebe uzavřené komunity nikdy nevyjdou ze své vlastní izolovanosti.

Jiří Karen - zaměstnaný včelař, Opava

Sobota, 3.Února 2018, 15:06:57

Jestli umí škola pracovat s "kritikou sebe sama"? Těžko říct obecně, spíše ne - ale konkrétně za dějepis můžu říct, že se s tím v rámci didaktiky vědomě pracuje. Nejprve se evokují historické stereotypy a předsudky (např. "zlí Němci) třeba pomocí nějaké ideologické filmové ukázky a pak se ty předsudky konfrontují pomocí odlišných historických pramenů (výpovědi "divoce odsunutých" Němců). To samozřejmě všechno v teorii či ve vyjímečných případech hodin progresivních učitelů - ve většinově praxi rozhodně převažuje vychovávání papoušků redukované Wikipedie.

Co se týká těch fakt - Eva mluví o své pozitivní zkušenosti s povinnou literaturou. Proti tomu samozřejmě žádná, na druhé straně, kolik si Evi vlastně pamatuješ z těch nekonečných telefonních seznamů spisovatel-dílo-letopočet? :) Já třeba všechny ty násilně naučené seznamy vypustil pět sekund po skončení maturitní zkoušky.

Něco je třeba drilovat, bezesporu, ale je třeba opravdu pečlivě zvážit co a jak. Telefonní seznamy (podle mě převládající způsob výuky) jsou opravdu objektivně škodlivé (nejen zbytečné).

Ostatně vzdělávání vnímám opravdu jako klíčové. Můžeme se zlobit na voliče Zemana, že neovládají nástroje kritického myšlení, když je k tomu nikdo neučil?

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 3.Února 2018, 17:25:9

Určitě jsem nemyslela nějaké dlouhé seznamy jmen, letopočty a další data. My jsme kdysi brali každou hodinu literatury zhruba jednoho většího básníka nebo spisovatele, popřípadě nějakou významnou básnickou školu apod. Něco jsme si řekli o jeho životě, díle, případně se přečetla nějaká báseň. Já třeba miluju básně, hlavně ty klasické. Ráda jsem se je učila zpaměti a dodnes je umím. Chápu, že někdo to nenáviděl, někdo zas nebyl schopen si žádnou báseň zapamatovat (Jarda). Lidé jsou různí a těžko vyhovět všem.

Já bych místo toho pojmu kritické myšlení vyzvedla něco jiného. Vědomí, kde ve společnosti je moje místo. Kdo vlastně jsem, na jakém žebříčku, kam patřím podle svých vlastností a podle svých schopností. Ono to totiž není jedno.
Před lety jsem četla jeden článek od Hausera (Univerzita ve věku instrumentální racionality - http://www.noveslovo.sk/node/54336 ) Tam se vyskytuje myšlenka (pocházející od Adorna), která zahrnuje zhruba toto. Po druhé světové válce došlo na západě vlivem politických a ekonomických podmínek ke vzniku mohutné střední třídy, která do sebe vstřebala většinu obyvatelstva, mezi nimi i převážnou část dělnictva. Takže dělnická třída jakoby zmizela. Došlo k jakési integraci do společnosti, ale ta integrace byla vlastně jen předstíraná. Falešná. Mělo to zabránit sociálním konfliktům. Ve skutečnosti nedošlo k úplné rovnosti. Pocházet z dělnického prostředí většinou znamená mít celou řadu vlastností, které člověku znemožňují proniknout mezi vzdělanější vrstvy. Existují sice výjimky, ale třídní původ obvykle poznamenává celé generace a není jednoduché jej nějak setřást tím, že prohlásíme“ všichni jsou si rovni a basta)
Jde o to, že s postupem do středních vrstev to třídní vědomí (čili jakousi vlastní identitu) dělníci ztratili. Ztratili jasné vědomí, kdo vlastně jsou a jací jsou, jaké mají doopravdy šance. /“Třídní vědomí, tedy identifikace s vlastní třídou, se dá pregnantně vyjádřit jako vědomí hranice mezi My a Oni. Podle Adorna to působí jako zábrana vůči falešné sociální a kulturní integraci.“/
Zbyla jim jenom jakési mlhavé polovědomí toho, že jsou jiní, a to se vybíjí například v nenávisti k „pražské kavárně“ (oni jsou jiní a my nevíme proč, proto je nenávidíme) nebo ve falešné identifikaci se Zemanem (!). Kdyby tito lidé (a dnes neběží jen o skutečné dělníky, ale třeba i o lidi jako jsem já, kteří nepatří k intelektuálům) měli třídní vědomí, nikdy by k takové identifikaci se Zemanem nedošlo. Nedocházelo by ani k rasismu ani k takové nenávisti vůči "kavárně". Nepodléhali by tolik ani těm konspiračním teoriím.
Ještě dodám, že kapitalismus neumožňuje opravdovou integraci různých skupin obyvatelstva (i přestože liberální demokracie to deklaruje). K tomu by mohlo dojít teprve v beztřídní společnosti a až po více generacích žijících v podmínkách rovnosti.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Důležitost "zbytečných" vědomostí Sobota, 3.Února 2018, 18:57:27

Jestli jsem to dobře pochopil, tak pan Karen považuje za zbytečné vědomosti jak z humanitní (literatura), tak technické (funkce splachovače) oblasti, pokud je člověk sám nepotřebuje pro vlastní "začlenění do výrobního procesu".

Není toto opravdu materialistické (marxistické) pojetí vzdělání dotažené ad absurdum? Vždyť to, co člověka naplňuje, co mu dává smysl a radost ze života, jsou právě "zbytečné" vědomosti, kterými si zrovna na chleba nevydělává. A tyto "zbytečné" vědomosti jsou také tím, co člověka činí zajímavým pro jeho okolí.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Kdy zemřel Napoleon? Neděle, 4.Února 2018, 07:54:11

Tuto otázku Albert Einstein uvádí jako příklad něčeho, co si není potřeba pamatovat, protože to snadno zjistíme v knihovně.

Ten příklad je zvolený velmi důmyslně, protože by se nic nezměnilo, kdyby Napoleon zemřel pár let později či dříve, jehoi smrt nebyla významná událost. Když jsem ten příklad slyšel poprvé, na datum smrti Napoleona jsem si nevzpomněl, věděl jsem ale, že to bylo před rokem 1830, protože jinak bych asi věděl, co s ním bylo za červencové revoluce.

Je ale dobré vědět cokoliv o Napoleonovi? Pokud o něm nevíme vůbec nic, nemáme ani důvod hledat datum jeho smrti na internetu.

Výuku dějepisu bez faktografie (ne nutně letopočtů) si představit nedovedu.

Jeden můj známý, který pobýval v Japonsku, mi říkal, že dnešní mladí Japonci znají z druhé světové války jen dvě události: Pearl Harbour a Hirošimu. Už si ale nejsou jisti tím, co bylo dřív. Vadí to?

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Malý kvíz o Napoleonovi Neděle, 4.Února 2018, 08:21:35


Proč mají v Londýně Waterloo Station a Trafalgar Square, kdežto v Paříži Gare d'Austerlitz a Avenue de la Grande Armée  ?

Jak souvisí s Napoleonem pěstování cukrové řepy?

Co má maršál Radecký společného s Napolenem?

Kteří z těchto spisovatelů se mohli s Napoleonem setkat: autor Robinsona Daniel Defoe, Stendhal, Lev Nikolajevič Tolstoj, Johann Wolfgang Goethe

Jaká je souvislost mezi Napoleonem a rozluštěním hieroglyfů?

Vojáci Napoleonovy armády se v roce 1812 dostali k hranicím Ruska: a) hlavně po železnici b) převážně na koních c) převážně pěšky

Jiří Karen - zaměstnaný včelař, Opava

Neděle, 4.Února 2018, 10:00:17

Eva Hájková - ano, to "kam člověk patří" je klíčové. Přesně to jsem myslel tím, když jsem psal v článku, že by levice měla nabídnout nějaký koncept "kolektivní důstojnosti."

Horší je definovat, co přesně by to mělo být a jak by to mělo vypadat. Podle mě by možná šlo vytvořit nějaký kolektivní koncept na ideji "zachránit lidstvo a planetu před sebezničením" a univerzálním humanismu. V rámci státu či národní společnosti mimo xenofobní nacionalismus si to bohužel už neumím moc představit (co jsem? Ehm cosi, co může robot okamžite nahradit a v blízké budoucnosti nahradí? Zatěž pro planetu? Kolečko v soukolí kapitalistického destruktivního systému?) Ilona Švihlíková zkoušela něco podobného v jakémsi "novém obrození českého národa". Nicméně se mi to zdá hodně problematické a nebezpečné.

Pavel Kolařík - je to složitější. Ony i ty znalosti mají různé dimenze (znalost prvků, metodologie, klasifiikací , kritériií). Napřiklad si musím zapamatovat postup při analýze textu, abych mohl text analyzovat. Jde o to, rozvíjet klíčové kompetence - schopnosti něco udělat. Samostatná a izolovaná encyklopedická informace do AZ Kvízu je zbytečná (a 99% lidí je automaticky okamžitě maže, protože paměť takhle prostě neurologicky funguje). Samozřejmě záleží, jak ty klíčové kompetence charakterizujete. V současnosti jsou poměrně nekapitalisticky univerzální.

Jiří Kubička - výuka dějepisu bez faktografie nelze. Ale netřeba, aby ideologický (redukovaný) obsah učebnice ležel v paměti žáků. Faktografii jim dodáte v podobě školního historického pramene (verbální - nonverbální text), se kterým následně pracují a mají docházet k nějakým závěrům. Takto si i lépe zapamatují některá fakta.

Co se týká těch otázek, jsou rozhodně zajímavé :) V hodině byste k nim dodal nějaké typy historických pramenů (literární vyprávění účastníka bitvy u Trafalgaru, text z učebnice, videoukázka) a nechal žáky odpovědět.

Na druhé straně - je třeba vždycky mít na paměti, co přesně za dovednost chceme rozvíjet. V tomto případě by to bylo zřejmě "nacházení souvislostí" jako kognitivní dovednost.

Učit skrze otázky by mělo být přirozené. Bohužel dnes to vypadá většinou tak, že žáci mají za úkol zopakovat, co je napsáno v učebnici. Což je absolutní zlo. Ale opravdu absolutní :)

Josef Poláček - Manuální pracovník

Napoleon a občanský zákoník Neděle, 4.Února 2018, 10:24:0

Ten kvíz o Napoleonovi bych doplnil ještě o jednu otázku: jak souvisí Napoleon s kodifikací evropského civilního/občanského práva?

Troufal bych si soudit, že pro většinu respondentů by tato otázka byla nemálo překvapivá; Napoleon je znám především jako dobyvatel, uzurpátor, císař.

To všechno samozřejmě souhlasí; jenže pro Evropu měl nakonec daleko větší právě ten jeho napohled zcela efemérní akt kodifikace civilního práva.

On totiž se svými výboji po Evropě šířil nejen rozsah své vlastní moci; nýbrž na dobytém území instaloval také platnost svého "Code civil", respektive "Code Napoléon".

A byl to právě tento Napoleonův občanský zákoník, který prakticky do Evropy přinesl modernitu, moderní občanskou společnost. V podstatě je možno říci, že to byl právě Napoleon, který v oblasti práva v Evropě inicioval přechod od feudální společnosti k moderní společnosti občanské.

Připomeňme si jenom několik základních principů jeho občanského zákoníku:

- svoboda pro každého
- rovnost před zákonem
- zrušení povinných cechů
- svoboda podnikání a svobodný výběr povolání
- ochrana soukromého vlastnictví
- vytvoření právního základu pro tržní ekonomiku
- laicismus, odloučení státu od církve.

Už z tohoto krátkého přehledu je vidět, jak zásadní, doslova revoluční měl tento Napoleonův občanský zákoník význam pro modernizaci Evropy; ale namísto toho se většinou učí (či učilo, nevím jak dnes) jenom o těch jeho čistě vojenských výbojích.

Josef Poláček - Manuální pracovník

"Nemůžeme mít za zlé voličům Zemana... Neděle, 4.Února 2018, 10:37:39

...že neovládají nástroje kritického myšlení, když je k tomu nikdo neučil?"

Ano, naprostý souhlas.

A stejně tak souhlasím s panem Karenem, že tady je úloha školy opravdu klíčová. A opakuji znovu a znovu: vzdělání a školní výchova musí znovu obdržet ten původní antický smysl všestranné výchovy osobnosti mladého člověka, a v prvé řadě rozvoj jeho ducha. Pokud se k tomu nedojde, pak zde nikdy nebudeme mít opravdu vědomého, odpovědně jednajícího občana, nýbrž jenom velkou masu manipulovanou bulvárem.

Ovšem: vždy je nutno v této souvislosti připomenout i Marxovu tézi (k Feuerbachovi) o tom, že není možno očekávat od školy samotné, že by mohla dokázat uskutečnit takovouto doslova revoluci ve výchově a vzdělání. Napřed se musí změnit samotný základ existence, fungování a cílů celé společnosti, a teprve potom je reálná naděje na odpovídající změnu systému výuky a výchovy.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Panu Poláčkovi - code civil Neděle, 4.Února 2018, 10:51:43

Tady uvažujeme na stejné vlně. Občanský zákoník mě napadal, ale nepodařilo se mi formulovat na něj jednoduchou otázku.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Neděle, 4.Února 2018, 11:17:34

K Napoleonově zákoníku mě ještě napadá, že přinesl do kontinentální Evropy zásadu přísného oddělení soudní a zákonodárné moci, která ve Velké Británii a USA není.

Náš ústavní soud může zákony rušit pro rozpor s Ústavou, ale ne nějaké vyhlašovat. V USA ale například o právu na interrupci rozhodují soudy, s konečnou platností Nejvyšší soud.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Jirkovi Neděle, 4.Února 2018, 12:41:38

Já jsem tím uvědoměním identity nemyslela ani tak "my jsme ti, kteří chtějí zachránit svět", my jsme ti, kteří chtějí dobro, kteří prosazují ideje rovnosti, svobody a solidarity... "
To všechno by mělo být poznat z našich činů a z našeho chování, ne z nějakých proklamací. Abychom nakonec nelhali sami sobě.
Myslím, že na změně systému je nutná účast mnoha a mnoha lidí. A ti lidé by měli vyjít ze svého reálného postavení, čili začít začít spíš nějak takto: My jsme ti, kteří máme nějaký nedostatek, nějaký problém. Jsme ti, kteří chceme změnit své postavení, protože je mizerné (a uvědomit si proč). My jsme ti, kteří chceme pro to něco udělat, kteří chceme opustit svou zónu pohodlí, my, kteří chceme případně i změnit sami sebe...
Obávám se, že bez toho to nepůjde.

Lenka Vytlačilová - metrolog

Neděle, 4.Února 2018, 17:55:56

ta myšlenka, že si netřeba nic pamatovat prý není nová Že už tu byla před sto lety. Nicméně ji pokládám za silné problematickou.

nemusím si pamatovat, že
Anna Boleynova byla popravena 1536,
že se Alžběta I narodila 1533, že se Maimonides narodil 1204, že svatba Anny Bretaňské byla 6. prosince1491, že její vychovatelka je pohřbena v jižní části traseptu katedrály v Nantes...a spoustu jiného haraburdí, které mi uvazlo v paměti, ale pokud nemám základní faktograficky rámec mám problém.

A)kdokoliv mi může cokoliv nabulikovat, neb mne nesrovnalosti v jeho tvrzenich neřeknou
B) Pokud nerozumím odbornému termínu a slovník mi ho vysvětlí pomocí dalších pěti termínů, kterým nerozumím, vzdám, to.

Lenka Vytlačilová - metrolog

Neděle, 4.Února 2018, 18:33:46

Děkuji za informaci, to že myšlenka dělení moci vyšla z Francie jsem tušila, to, že se šířila s Napoleonem jsem nevěděla.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Jak funguje paměť Neděle, 4.Února 2018, 19:56:14

Šachovému velmistru stačí jediný pohled na šachovnici, aby si zapamatoval rozestavení figur na šachovnici, pokud jsou v pozici, která by se mohla vyskytnout ve skutečné hře. Náhodně rozhozené figury si nepamatuje lépe než jiní lidé.

Je těžké zapamatovat si něco co pro vás nemá žádné souvislosti a nevzbuzuje žádné emoce. Letopočty se pamatují těžko, protože pro většinu lidí jsou čísla bez barvy chuti a zápachu.

Ten faktografický rámec, o kterém mluví paní Vytlačilová, není emočně neutrální. Pro Brity Waterloo znamená vítězství, pro Francouze je vítězství Austerlitz. Pomníky, jména ulic atd. jsou součástí procesu, kterým se vytváří významy, předivo sémantické paměti.

Potíž se sémantickou pamětí je ten, že něco víme, ale málokdy víme jak a o d koho.Toho využívá reklama a propaganda. Koupíte si spíš foťák, který se jmenuje Nikon než stejný, který by se jmenoval Hrumvru.

U nás se například vytváří negativní význam „Evropské unie“, který je z velké části vytvořen smyšlenkami a nesmyslnými souvislostmi. Lidé by potřebovali vědět, odkud se ty představy šíří a proč. To se asi nepodaří a ČR dokodrcá k vystoupení k EU po referendu a pak teprve se zodpovědní politici chytí za hlavu a budou se divit, co to spískali, jako teď politici britští.

Václav Pospíšil - Záhoří

Neděle, 4.Února 2018, 23:46:7

Hlavně bychom měli poznat historii, kterou si nechceme zopakovat. Problém je v tom, že někteří si ji asi chtějí zopakovat, a my se s nimi svezeme.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 5.Února 2018, 05:40:23

Problém je to, že si navzájem málo rozumíme. Abychom si totiž úplně rozuměli, museli bychom nahlížet na svět, na jeho vývoj, příčiny a důsledky různých jevů stejně. Jenže tak to bohužel není.

Jiří Karen - zaměstnaný včelař, Opava

Z čeho budovat identitu kolektivní důstojnosti? Pondělí, 5.Února 2018, 09:42:1

Evě: no já si právě nejsem jistý, jestli při konstruování kolektivní identity je produktivní vycházet vždycky z toho "problému" (u levice často redukovaného na sociální materiální deprivaci).

Mám dojem, že ta touha po kolektivní identitě a důstojnosti je někdy silnější než vědomí "problému". Zvolím Trumpa, protože budu hrdý Američan. Moje děti sice nedostanou zdravotní péči, to se nedá nic dělat.

Řada lidí v Česku má evidentně "reálné" problémy s migranty, což je do jisté míry mediální konstrukce.

Možná by mohlo být nosné přeformulovat ten "problém" - Pavel Šplíchal psal na Alarmu, že by levice možná měla začít "lidi pořádně strašit" reálnými problémy (nedostatek vody, ekologická katastrofa, klimatická změna atd.)

Ostatně i ten problém migrace a potřeba jistoty u vyděšených Evropanů pramení v krizi kapitalismu a klimatické změně.

Nevím. Nevím, jestli se dá konstruovat identita kolektivní důstojnosti na základě problémů. Opravdu ty lidi primárně žere jejich nízký sociální status, anebo to, že prostě v tomhle světě nic neznamenají, neví, kam patří, neví, jaký mají smysl? (tedy jejich sociální potřeby jsou nesaturovány)

Já si třeba myslím, že i kdyby lidé postižení exekucemi měli veškeré informace, že Zeman založil, propaguje a těží z exekučního byznysu, stejně by ho volili....

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Lidský mozek není digitální Pondělí, 5.Února 2018, 10:34:33

Asi proto také nezapomíná tak, jako když se smaže informace z disku. Každý má tu zkušenost, že na některé věci si nemůže vzpomenout, avšak "má je na jazyku". Každý má zkušenost, že si po letech vzpomene na věci, které dávno zapomněl, když se mu nějak připomenou. To, co jsme kdysi už uměli a třeba úplně zapomněli, se podruhé znovu naučíme mnohem rychleji.

A tak i faktografické biflování ve škole má svůj smysl. Pokud ovšem je spojeno s viděním souvislostí, pokud pro stromy nepřestaneme vidět les. Tedy např. v historii, pokud skutečně jsme schopni stále vidět souvislosti, a také si zachováme globální pohled. Není na škodu si třeba uvědomit, jak to vypadalo v Číně, v Rusku, v Indii, v Jižní Americe v různých historických epochách - a to i v těch, kdy na dění v Evropě nejsme zrovna hrdí.

Jinak nikoho asi nemusím přesvědčovat, že i pro toho, kdo není instalatér, může být velmi užitečné, když rozumí funkci splachovače. :-) Ale i obecněji - ten, kdo rozumí funkci splachovače, lépe a rychleji porozumí i funkci jiných přístrojů. Osvojil si totiž schopnost porozumět, "jak věci fungují".

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Jirkovi Pondělí, 5.Února 2018, 10:38:15

Mít veškeré informace neznamená věřit jim nebo vyvodit si z nich to, co si z nich vyvodil někdo jiný.
Jeden známý mi napsal, že proces formování třídního vědomí se nedá nijak urychlit. Ať už se tomu říká třídní vědomí nebo uvědomění si svého postavení ve světě nebo identita, myslím, že v tom má pravdu. Takže lidi budou pravděpodobně dál volit zemany a babiše a my s tím nic nenaděláme, dokud na to nepřijdou sami, že dělají blbost. Přesto bychom je za to neměli ani nenávidět ani se snažit za každou cenu je okamžitě převychovat. Ostatně pochybuji, že by to šlo.
Chápu, že lidé nemají jen problém materiální, že taky chtějí někam patřit, byť podvědomě. Proto mně nevadí národní identita, pokud není nepřátelská vůči odlišnosti. Levice jim klidně může nabízet identitu kolektivní důstojnosti, kterou chce jaksi sama vykonstruovat. Ale ne všichni tomu asi budou rozumět. Je to příliš vágní. Možná by pomohlo, kdyby už nějaká taková společenství vznikala a vyvíjela nějakou rozumnou činnost. Třeba by to přitáhlo další lidi. Lidi prostě musí něco vidět na vlastní oči. Něco konkrétního.
Vidím činnost levice prostě zatím jen jako okrajovou, s tím že do budoucna může na lidi získat větší vliv, pokud ovšem bude postupovat správně. Nevěřím, že v dohledné době zvítězí ve volbách nějaká autentická levicová strana, která bude celospolečensky prosazovat levicová opatření shora.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Stejně by ho volili... Pondělí, 5.Února 2018, 11:13:7

Tedy Zemana, píše pan Karen. A volili by ho i lidé v exekuci i kdyby věděli že on za to může nebo na tom vydělává. Prostě by tuto informaci naprosto vytěsnili ze svého vědomí.

Tohle je skutečně krajně významná záležitost. Levice se klasicky spoléhá na "třídní uvědomění". Tedy na to že lidé v prekérní sociální situaci budou automaticky zaujímat levicové postoje, a volit levicové strany.

Ne že by tomu tak principiálně nebylo. A v minulosti to tak v převážné míře skutečně fungovalo.

Musíme si uvědomit: levicové a pravicové preference jsou v celkové populaci rozdělené zřejmě naprosto rovnoměrně. Ukazuje se to zcela pravidelně ve víceméně všech volbách: za standardních okolností jeden z obou základních politických (a ideových) bloků poráží ten druhý jenom o několik málo procentních bodů.

A přesto: dříve tomu tak bylo opravdu do značné míry jinak. Ještě jednou: pokud vyjdeme z toho že čistě osobní hodnotové (a tedy i politické) preference jsou v populaci rozdělené rovnoměrně, pak to muselo platit i pro příslušníky dělnické třídy. A - přece ta dělnická třída volila v naprosté většině nalevo. Proč? - Právě proto že její zcela specifické a zcela naléhavé životní podmínky ji k tomu vedly. Když dělník musel šest dní v týdnu dřív ve fabrice deset až dvanáct hodin denně, a přitom se dívat jak si jeho fabrikant jezdí ve zlatém kočáře, který si pořídil za jeho dřinu - pak bylo dosti pochopitelné a logické, že tato jeho životní zkušenost převážila jeho čistě osobní hodnotové preference.

Na straně druhé ale ani to neplatilo naprosto bezvýhradně: i tehdy část dělnictva své hlasy dávala stranám občanským, tedy "buržoazním".

Takže si musíme uvědomit: v konečném výsledku je každý člověk nasměrováván dvěma základními faktory: svou vlastní osobní, ryze emocionální predispozicí na straně jedné, a svými osobními, životními, a především ryze materiálními/sociálními zkušenostmi na straně druhé.

Pokud jsou ty osobně-materiální, sociální zkušenosti zcela jednoznačné a závažné, pak mohou "přebít" ty predispozice a preference osobní; pokud ty první nejsou ale natolik silné, pak se začínají opět prosazovat ty preference osobní.

A tady máme tedy odpověď na to, že "stejně by ho volili": za prvé, nějaká přímá souvislost mezi Zemanem a exekucemi není nijak viditelná. Přesně naopak, mnoho lidí ho stále ještě dokáže vnímat jako jakéhosi "ochránce chudých". On v tomto smyslu dokázal vypěstovat svou opravdu přesvědčivou "imidž".

A za druhé, on dokáže natolik silně oslovit ty emocionální, podprahové preference, že jak řečeno výše jeho příznivci jakékoli negativní - byť objektivní - informace o něm prostě naprosto vytěsní ze svého vědomí.

Co z toho vzít jako poučení pro levici do budoucna? - Především, nespoléhat se slepě na to, že lidé jednou "prohlédnou", a budou volit nalevo. Pokud by se obecná sociální situace nějakým katastrofickým zvratem nevrátila do poměrů manufaktur 19. století, nestane se tak.

A z toho pak vyplývá: být jenom a pouze nalevo, to dnes už prostě nestačí. Ono to bylo svým způsobem velice pohodlné, spoléhat se jenom na tu sociální deprivaci.

Dnešní společnost je sociálně mnohem homogennější, než dříve. A tak je nutno oslovit nejenom ty prekarizované, ale přinejmenším i střední třídu.

A konec konců: je nutno vypracovat koncept pro celou společnost - pro v š e c h n y lidi kteří v ní žijí. Není možno provést komplexní přeměnu společnosti jenom partikulárními prostředky. A tedy s pomocí jenom určité části společnosti.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Dělba moci Pondělí, 5.Února 2018, 11:19:33

Nedá se dost dobře říci že by v USA neexistovalo odloučení zákonodárné a soudní moci.

Ani Nejvyšší soud USA nevyhlašuje a nevytváří žádné zákony; jeho nálezy jsou pouze judikáty, závazné výklady ústavy. Tyto judikáty ovšem pak mají absolutně závaznou platnost.

Nejinak je tomu ovšem i v evropském právu; například německý Ústavní soud, pokud dojde k názoru že některý zákon přijatý parlamentem odporuje německé ústavě, pak nejenom že konstatuje rozpor tohoto zákona s ústavou, nýbrž může třeba německé vládě stanovit závaznou lhůtu pro to, aby do dané doby iniciovala v parlamentě přijetí zákona jiného, s ústavou konformního. A pro případ že by se tak nestalo, může německý Ústavní soud provizorně, ale závazně sám ustanovit zákonnou normu, která by nahradila onen zákon původní.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Pane Poláčku, Pondělí, 5.Února 2018, 18:54:23

úprava legality potratů je v USA dadnes dána výbosem Nejvyššího soudu z roku 1973 Roe v Wade. Technicky vzato to není zákon, ale výklad ústavy, ovšem v kontinentální Evropě takové věci upravují zákony. V USA by ten rozsudek mohl být změněn jedině dodatkem ústavy nebo novým rozhodnutím Nejvyššího soudu. V kontinentálním právu nejsou precedenty rozhodující.

Podle toho, co říkáte, je v Německu oddělení soudní a zákonodárné moci teoreticky méně radikální než u nás, ale pořád větší než v USA. Tam navíc to, že prezident jmenuje vždy soudce, jejichž poitická orientace je známa, včetně stanoviska k Roe v Wade, vede k tomu, že exekutiva má velký, i když nepřevídatelný, vliv na justici.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Pondělí, 5.Února 2018, 19:21:7

Navíc je třeba si uvědomit, že ústava USA včetně většiny jejich dodatků pochází z 18, století, je velmi krátká a obecná, vztahuje se ke zcela jiným společenským podmínkám než jsou ty dnešní. Tím pádem občané USA mají ústavou zaručena různá práva, ale co z nich plyne, je dáno právnickým výkladem, který může být velmi rozličný.

Například druhý dodatek o právu nosit zbraň se vztahuje na situaci, kdy je "well regulated militia" v odboji proti centrální vládě. Dnes by k tomu taková milice potřebovala ne pouze muškety a pistole, ale tanky, kulomety, bojová letadla a vrtulníky. Ty si ovšem soukromí občané ani v USA dnes pořizovat nemůžou a naopak, to že jsou lidé ozbrojeni jednorannými pistolemi šavlemi atp. bylo v 18. století samozřejmé a žádný zákon na to nebyl potřeba.

Jiří Karen - zaměstnaný včelař, Opava

Volba proti svému třídnímu zájmu Pondělí, 5.Února 2018, 19:46:36

Ono nejde o nic nového. Pan Poláček to podává tak, že v minulosti většinou lidi volili v souladu se svým třídním zájmem. Ale stačí se podívat na 30. léta v Německu - dělnická třída zvolila někoho, kdo skoro okamžitě po uchopení moci zrušil odbory. A po zrušení odborů mu nadále byla vášnivě věrná.

Ale jinak souhlas. Já si dokonce myslím, že levice doplácí na své kořeny v osvícenství, kdy se nedokáže oprostit od racionalistického rámce typu "musíme se všichni rozumně domluvit, jak tady na té planetě přežijeme".

Protože prostě pro některé lidi je často důležitější, že někdo má v uchu domnělé konspirační sluchátko než společně přežít na planetě (což je pro ně abstraktní, nesrozumitelné, složité, nepochopitelné, elitářské atd.)

Být nalevo bude muset zřejmě znamenat upozadit tradičně prioritní význam materiální základny...

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 5.Února 2018, 21:41:1

Ještě se nic neděje, ale může být hůř. Kolektivní duše (která není nic dobrého) se probouzí při hromadné psychické zátěži mas.
Němečtí dělníci šli v době krize za Hitlerem, ale pár let po válce, když opět nastala konjunktura a rýsovala se slibná budoucnost, byli už zase všichni demokraté.
Mezi třídním zájmem a třídním vědomím je rozdíl. Třídní zájem nemusí být uvědomělý. Vědomí ano.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 6.Února 2018, 06:21:29

O kolektivní duši jsem si přečetla tady :
https://wikisofia.cz/wiki/Hromadné_chování,_masové_psychické_jevy

A samozřejmě se to vůbec netýká jen dělníků.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Úterý, 6.Února 2018, 11:10:5

Na co jsem se snažil poukázat, paní Hájková: že člověk není zdaleka určován jenom svým třídním postavením, ani svým třídním vědomím.

Vědomí (a především nevědomí) člověka se skládá z více složek; a dokud (radikální) levice bude spoléhat jenom na tu jedinou, a především dokud nedokáže oslovit více než tu jedinou, dotud bude mít jen velmi slabé karty v zápase o budoucnost.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Úterý, 6.Února 2018, 11:16:3

Ten Text ve Wikisofii ovšem není o kolektivní duši, paní Hájková (alespoň já jsem tam nic takového nenalezl), ale především o psychologii davu. To je dost zásadní rozdíl.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Panu Poláčkovi Úterý, 6.Února 2018, 11:45:25

Je tam o ní zmínka: "za jistých okolností má shromáždění lidí nové vlastnosti, zcela odlišné od vlastností jedinců, kteří ho tvoří:
ztrácí se vědomá osobnost
city a myšlenky davu jsou zaměřeny stejným směrem
tvoří se kolektivní duše, která je přechodná a má specifické vlastnosti - tato duše způsobuje, že každý jedinec v davu myslí, cítí a jedná zcela odlišně než by myslel, cítil a jednal, kdyby byl osamocen".

Ivo Horák - Praha 3

O poplatnosti režimu Úterý, 6.Února 2018, 11:57:19

Přemýšlíme-li o tom, proč dělníci (a neprivilegované vrstvy vůbec) nevolí již levicově, hledáme často důvod ve zvýšení jejich životní úrovně, nebo v jejich nedostatečném vzdělání a jednoduchém gustu, a ovšem v neschopnosti levice. Myslím, že bychom si měli více uvědomit blízkost v zásadě opačných reakcí, jak se prokázala v případě nastolení komunistického a nacistického režimu.

Někdy, jak známo z etologie, je rozhodnutí se pro východisko z nouze v podobě útěku, nebo naopak útoku (zajímavá podobnost obou českých slov) opravdu na vážkách. V prvním případě reakci považujeme zpravidla za statečnou, a to ať jde o projev zoufalství, či naděje, ba dokonce o zkrat, alternativní chování máme spíše za zbabělost (asi bylo jako egoističtější pro kolektiv méně cenné).

Při čtení z dějin středověku si snadno všimneme, jak vazalové stále zrazovali své pány, jimž slíbili věrnost vložením svých rukou do jejich (charakteristický rozdíl proti podání si ruky sobě rovnými), aby se vzápětí podrobovali a káli. Bohu se prostě jejich úradek nezalíbil...

Myslím, že současná volba podřízených lidí má něco z výše popsané kapitulace, jež je nyní neskonale méně bolestná, mají-li dnešní vazalové doma tolik chytrých elektronických posluhů a materiální dostatek, jejich kapacita učit se je vyčerpána bezprostředně potřebným a levice vypadá, že se orientuje na hlavně na ty, co jim šlapou v "boji o místo na slunci" na paty.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Středa, 7.Února 2018, 12:37:17

No dobře, paní Hájková, tak se tam o té "kolektivní duši" opravdu psalo. Nějak jsem to přehlédl, musím přiznat že se mi ten text nezdál nijak obzvlášť zajímavý, a tak jsem ho jenom zběžně přelétl.

Ale přesto bych trval na tom: věcně vzato se tam jednalo o psychologii davu, nikoli o duši.

Samozřejmě, to změněné vědomí davu (a jeho momentálního psychického rozpoložení) je také možno opsat slovy o "kolektivní duši" - ale duše, to je přece jenom něco principiálně jiného.

Duše - to je substance; to je v čase víceméně setrvalý stav základních charakterových a pocitových vlastností daného jedince.

Zatímco v tomto případě je zcela evidentně popisován stav zcela opačný: stav jen zcela přechodné změny rozpoložení skupinové psychiky.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Středa, 7.Února 2018, 12:44:30

Ten rozdíl vůči středověku, pane Horáku, je v tom že dnešní zaměstnanec zdaleka ne vždy má pocit, že by se ve svému zaměstnavateli nacházel v nějakém vazalském vztahu. Přinejmenším pro kvalifikované zaměstnance a za podmínek víceméně plné zaměstnanosti se značná část zaměstnanců (a tedy i dělnictva) nachází v situaci kdy kdykoli může změnit svého zaměstnavatele (aniž by přitom museli porušovat svou vazalskou přísahu věrnosti).

Podstatně jiná je ovšem situace za podmínek vysoké nezaměstnanosti; kdy je to pak skutečně zaměstnavatel, který si může dovolit vůči svým zaměstnancům vystupovat z pozice síly a nadřazenosti. A najde se nemálo takových zaměstnavatelů (či jejich operativních zástupců), kteří takovéto situace vlastní nadřazenosti s velice ochotně využijí.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 7.Února 2018, 13:50:17

Jistě, ten název "kolektivní duše" je možné zpochybňovat. Ale tady jde o to, že někdo jiný (v tom případě dav) jakoby jedná za jedince, jehož vůle je v tu chvíli oslabená. Jenže taková věc se neděje jen v anonymním davu - tedy to, že někdo jedná za jedince, jehož vůle je oslabená nebo nedostatečně vyvinutá. Za jedince, jehož vůle je nedostatečně vyvinutá, bude vždycky jakoby jednat někdo jiný. Ten, kdo má na něj největší vliv. Ať už jde o jiného jedince nebo o skupinu - tedy kolektiv jedinců.

Ivo Horák - Praha 3

Jedna noha vězí v pasti... Čtvrtek, 8.Února 2018, 11:42:56

Pane Poláčku, rozdíl mezi středověkými a dnešními poměry je ovšem skoro v každém ohledu ohromný, zajisté dokonce i v psychice lidí. Stále však platí, že o tom, zda je doba vhodná spíše na odboj či intriky, nebo k formálnímu ujištění o akceptaci poměrů a svých "spojeneckých závazků", rozhodují četné a složité faktory, rozhodně nejen míra exploatace pracovní síly. Ba spíše právě naopak. Proto také vlastníci nemohou než "opakovat staré chyby".

Tři poválečné roky 1945-1947 se z hlediska dělnictva zajisté nevyznačovaly nějakým mimořádným vykořisťováním a ponižováním. Postoj dělníků v únoru 1948 byl předurčen sebevědomou konfrontací, k níž za cizího povzbuzování a tlaku, sáhli jejich zástupci a představitelé. Zásadní měrou se ovšem podílel důvodný pocit, že přítomná doba přináší velké změny, konec války vysídlení "odvěkého nepřítele" a vlastně zároveň i oslabení druhého z nepřátel, když byly znárodněny podniky s více než 500 zaměstnanci a posléze i zbývající s aspoň 50 pracovníky.

Nic z uvedeného neplatí pro současnost. V soukromých médiích lidé čtou skoro výlučně o soukromých podnicích. S oblibou je referováno o ostrovech a vesnicích na prodej, lidé si myslí, že Řecko mělo právě takhle řešit svůj DLUH. Úspěch soukromníků je očekáván ve všem, v letech do vesmíru i v politice, za chvíli možná i ve válce. Soukromé jsou nemocnice, školy, televize a filmy, sociální sítě i sítě obchodů, na nichž jsme zcela (ale příjemně) závislí. Podnikateli jsou sportovci, umělci, celebrity... Je-li tu někdo špatný, je to stát a jeho reglementace. A "jeho" levice.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.