Miloš Zeman, prezident České republiky, opět rozvířil internetové, hospodské a další diskuze. Mohl za to jeho výrok o financování studijních oborů na vysokých školách: 

„O osudu dětí rozhodují rodiče. A ti chtějí ze svých dětiček advokáty nebo ekonoma, kteří zaplní úřady práce. Jeden z mých přátel, Jirka Rusnok, říkal: ‚Miloši, zavedeme školné na humanitních oborech a nebudeme vyžadovat školné na technických a přírodovědných oborech.‛ Je to drsné řešení, ale určitě je jedno z možných.“ 

Pomiňme to, že když se člověk hlásí na vysokou školu, je už většinou plnoletý a přihlášky si řeší sám, a také to, že právo a ekonomie se řadí mezi vědy společenské, nikoliv humanitní. Můj původní záměr byl napsat sloupek o důležitosti netechnických a nepřírodovědných oborů, nicméně zasekla jsem se na úplné trivialitě: Jak poznám, kam který obor patří?

↗

S Humanitními obory to není tak jednoduché, jak se zdá. Najdeme na Filozofické fakultě jen ty čistě humanitní? Foto Daniel Baránek, Wikimedia Commons

Stačí, když mám zařadit ten svůj. Velkou část tvoří studium jazyka. Samotný jazyk není žádná věda, ale přidružené předměty nějaký výzkumný potenciál mají: literární teorie, historie...nebo lingvistika, kterou se zrovna zabývám.

Důvod, proč jsem se rozhodla věnovat lingvistice, byl takový, že mě na střední škole bavila spousta věcí: jazyky, dějepis, sociologie, filozofie, matematika, informatika a biologie. Věděla jsem, že se chci věnovat jazykům, zároveň jsem se ale nechtěla profilovat jen jedním směrem.

Lingvistika působila v tomto ohledu sympaticky — jeden den se člověk může zabývat peruánskými dialekty, druhý den strojovým překladem a další den češtinou lidí postižených afázií. V průběhu studia jsem dokonce zjistila, že mě asi baví i fyzika, která je důležitá například ve fonetice.

Lingvistika není čistě humanitní, společenskovědní ani přírodovědný obor. Je to taková všehochuť. Je humanitní v tom smyslu, že se zabývá člověkem, konkrétně fenoménem jazyka, který je (možná s výjimkou některých živočišných druhů) lidskou výsadou. Na druhou stranu, v takovém případě by musela být humanitní i medicína, která se zabývá lidským zdravím. Ta se však nejčastěji klasifikuje jako věda přírodní nebo dokonce exaktní, protože se v ní využívá formalizovaný jazyk a experimentální ověřování hypotéz.

To ale najdeme v lingvistice také — stačí se podívat do fonologie, vědy o zvukové stavbě jazyka z hlediska významu, kde se využívá predikátová logika prvního řádu. V sémantice se zase používá teorie množin nebo výroková logika. Krom toho samozřejmě existují v lingvistice hraniční disciplíny, například matematická lingvistika, počítačová lingvistika nebo neurolingvistika. Na druhou stranu se ale nezabývá jen technickými nebo přírodními aspekty — připomeňme historickou lingvistiku nebo sociolingvistiku.

Samozřejmě, nejen lingvistika má interdisciplinární charakter. Vzpomeňme na geografii, sociologii, politologii nebo dokonce ekonomii, kterou koneckonců pan prezident vystudoval. Dokáže si představit, že by byl o padesát let mladší a měl si za své vysokoškolské studium platit?

Jeho matka byla samoživitelka a kvůli referátu na střední škole, který se tehdejšímu režimu nezamlouval, nemohl po maturitě nějakou dobu pokračovat ve studiu. Teď, když je prezident, tyto starosti řešit nemusí — ale jak by se mu líbilo uplést si bič sám na sebe? A na statisíce druhých?