Václav Klaus mladší je dnes nepopiratelně expertem na školství. Naplňuje totiž skoro všechny hlavní charakteristiky experta, jak je vymezují někteří kritičtí sociologové. Pierre Bourdieu upozorňuje, že expertem dnes není nutně člověk do hloubky se zabývající konkrétním tématem. Jeho charakteristiky „experta“ je možné demonstrovat na příkladu Klause ml.

Za prvé, Klaus ml. se moc netrápí s fakty. A proto například ve svém oblíbeném boji s údajně škodlivou inkluzí nemá problém na Novinkách.cz nebo v Učitelských novinách opakovaně tvrdit, že jde o plošný, povinný, nárazový přesun zejména mentálně postižených (naposledy prý dokonce „těžce“) do běžných škol. Co na tom, že speciální školství zůstane zachováno a že nic není povinné, protože je na rodiči, o co si požádá, a nemusí se mu nezbytně vyhovět.

Jinak by ani nedávala smysl podmínka vyšetření dítěte a doporučení potřebných podpůrných opatření a tak dále. To, že u dětí se středním nebo těžkým mentálním postižením zákon ani novela nepočítají s jejich vzděláváním v běžné škole, ani nebudu komentovat.

V televizním vstupu na ČT 24 10. ledna zase expert ODS zabouřil proti úpadku našeho vysokého školství způsobeném údajně tím, že se na vysokou školu dostane skoro každý. Prý 80 % až 85 % mladých. Tak tedy — zatím nejvyšší podíl tak zvaných prvozapsaných studentů se pohyboval mezi 60 a 65 % a nejde o „kamenné“ univerzity, ale o všechny instituce terciárního vzdělávání, včetně vyšších odborných škol, škol soukromých a škol často spíše bakalářsky a profesně orientovaných.

Že nakonec studium ukončuje mnohem méně studentů, také není známkou zrovna poklesu nároků studia. K tomu přidejme „perlu“ v podobě zcela nepravdivého tvrzení, že akademici učí v průměru dvě hodiny týdně.

V rozhovoru pro Rádio Impuls v úterý 17. ledna jsme se dozvěděli, že dnes máme školský zákon, který všechno reguluje, omezuje svobodu učitelů, ředitelů a rodičů. Zatímco ještě v roce 2003, kdy Klaus řediteloval, žádný školský zákon údajně nebyl. Co na tom, že školský zákon máme od 19. století. Důležité je to pronést s patřičným rozhořčením. Podobné výroky v rozporu s fakty jsou u experta Klause spíše pravidlem než výjimkou.

Za druhé, jako expert se vyjádří k čemukoli, nejen k tomu, o čem aspoň trochu něco ví. Osobní zkušenost s ředitelováním elitního soukromého gymnázia v metropoli je cenná. Proč by však měla opravňovat k autoritativním soudům u témat, jako je vzdělávání v mateřské škole, akreditace vysokých škol nebo vzdělávání žáků se zdravotním nebo sociokulturním znevýhodněním v běžné základní škole?

Má s nimi snad osobní zkušenost nebo vychází z odborných studií, na které může poukázat? Spíše se zdá, že jde o zneužití autority získané ředitelováním gymnázia pro povýtce dojmová nebo špatně podložená tvrzení v jiných oblastech.

Za třetí, jako expert využívá především média a Facebook, nikoli fóra odborných či profesních asociací, kde by svá tvrzení musel, nedejbože, obhájit. Pomocí úderných hesel a zkratek formuluje provokativní a nezřídka skandalizující tvrzení o „ideologických neomarxistických projektech“, jako je třeba povinný poslední rok předškolního vzdělávání existující ve více než polovině vyspělých zemí EU.

Mediálně atraktivní nálepka zakrývá prázdnotu takových tvrzení. Média milují kontroverzi a rychlé střelce, co se s fakty nepářou. V očích laické veřejnosti z něj pak přítomnost v médiích dělá experta. Následně je v dalších médiích proto, že je přece expert. Začarovaný kruh se uzavírá.

K tomu přidejme cudné mlčení o všem, co mohl on, respektive strana, za niž jako expert vystupuje, udělat v době, kdy byli u moci. Jistě, mediální expert se liší od mnohdy suché řeči vědců a výzkumníků z akademické sféry nesnesitelnou lehkostí svých kritik a doporučení. To však ještě neznamená, že dávají smysl a je nutné je brát jako alternativní program.