Vzdělání jako zrcadlo české společnosti
Vladimíra DvořákováKauzy týkající se problematického „vzdělání“ politiků a příslušníků pseudoelit, naposledy ministryně Malé, poukazují na celkově neutěšený stav vysokého školství v České republice i na neustále slábnoucí důvěru v elementární spravedlnost ve společnosti.
Když jsme s Jiřím Smrčkou přemýšleli o podnázvu připravované knihy „Lesk a bída vzdělávání“, rozhodli jsme se s lehkou ironií použít známé filmové hlášky a „nastavit zrcadlo“: „Vysoké školství jako zrcadlo české společnosti v časech volného trhu“. Kniha vyšla v květnu a je hlubší reflexí toho, s čím jsme se setkávali při naší činnosti v Akreditační komisi — já jako předsedkyně a Jiří Smrčka jako její tajemník. Netušili jsme, že fakticky bezprostředně poté, co kniha vyšla, zrcadlo v plném lesku ukáže bídu vzdělání, jež získali někteří naši takzvaní odborníci a příslušníci pseudoelity.
I když případ paní ministryně Malé má nádech tragikomičnosti a absurdity, stojí za to podívat se na celou kauzu střízlivěji. Paní Malá absolvovala dvě vysoké školy. Jednu (Mendelova univerzita v Brně) v roce 2005, druhou (Panevropská vysoká škola v Bratislavě) v roce 2011. V obou závěrečných kvalifikačních pracích se našly části, které byly doslovně převzaty z jiných prací, nebyly odkázány a jejich autoři nebyli uvedeni v seznamu zdrojů.
V tomto směru jde jistě o opisování: autorka zcizila duševní vlastnictví jiného autora a vydávala je za své. Zda by soud uznal její způsob odborné práce za plagiátorství, nedokážu posoudit, o neetický a v odborné práci nepřijatelný způsob psaní nesporně šlo.
Sice také vyhlásil že se cítí být nevinen; ale zároveň oznámil že svého titulu přestane "dočasně" užívat.
A univerzita na které svůj doktorský titul získal - ta mu ho po provedeném řízení odebere.
Takže v Německu je možné podvodem získaný titul odebrat, a také se tak činí; zatímco v poměrech českých je možno takto podvodně získaný titul užívat i nadále, naprosto legálně...
V případě nejnižších kvalifikačních prací to má docela logiku, student opravdu často nepozná, že se dopustil plagiátu. Přebírá obraty, které znějí správně v příslušném požadovaném odborném jazyce, přebírá postupy (které by pro potřeby bakalářky opravdu sám nevymyslel) a přebírá závěry, ke kterým sám nemohl dost dobře dojít. Napíše pak celé odstavce, o kterých netuší, že je vlastně opsal. Spoluodpovědnost vedoucího práce, který nevedl, a katedry, která schválila v rámci kvalifikační práce neproveditelné zadání atd. je často větší než odpovědnost samotného studenta.