Nová polská vláda: zdání falešné změny

Před týdnem došlo v Polsku k výměně několika klíčových ministrů vlády. Co to znamená? Že by se Jarosław Kaczyński rozhodl o taktický půlobrat a začal vytvářet v Bruselu i doma jiný obraz svého vládnutí, než dosud? Připravuje se na volby.

Ta vláda tu byla dva roky, jejím úkolem bylo nastartovat radikální proměnu společnosti směrem k národně-sociálnímu konzervativně katolickému Polsku, na jakém pracuje Jarosław Kaczyński. Oficiálně tomu říká „dobrá změna“. Kroky vlády vyvolávaly v zahraničí, v Evropě i v USA, stále ostřejší kritiku prakticky ve všech oblastech. Vyvolávaly také vlny protestů aktivních segmentů polské společnosti, někdy i masové. Kroky, jež vláda podnikla jako nástroj Jarosława Kaczyńského, rozdělily zemi na dva tábory, jako ještě nikdy od pádu komunismu. Komunikace je mezi nimi den ode dne obtížnější, příkop často běží i uvnitř rodin.

Nedávná výměna premiéra a teď čtveřice nejkritizovanějších ministrů mají zřejmě vyslat do zahraničí signál, jako by Varšava chtěla začít naslouchat hlasům rozumu a dialogu. A zklidnit domácí scénu před několikerými volbami. Je to ale jen taktický manévr Jarosława Kaczyńského. Nová vláda žádné jiné zadání, než měla ta dosavadní, nedostala, pojede stejným směrem dál. Všichni bývalí ministři patřili k jedné straně, ti, kdo je nahrazují, rovněž.

Nejmocnější muž současného Polska má pověst člověka bez blízkých přátel, jenž takřka necestuje a jehož jedinou vášní zůstává politika. Repro z televizního vysílání

O výměně ministrů rozhodl Kaczyński, reálný vládce země, který sice nemá žádnou ústavní funkci a tím ani zodpovědnost před národem, ale disponuje o to víc reálnou mocí: je předsedou vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS). Rozhodl o jménech i o datu. Gesto přichází poté, co prezident Duda před Vánoci přeci jen podepsal dva zákony, na nichž Kaczyńskému v jeho plánu přeměny země enormně záleželo a které znamenají podřízení nejvyšší soudní moci exekutivě a poslancům strany. Byly polskými právními kruhy i v zahraničí masově kritizovány.

Jarosław Kaczyński teď může v klidu začít druhou fázi uchopování moci.

Dobýt větší města a změnit ústavu
Kaczyński došel teď zjevně k závěru, že první fáze jeho transformace společnosti se završila, že některé tváře se staly zbytečnou zátěží a vyvolávají zbytečné emoce. Odvedly svoji práci a skončil jejich čas. Vidí také, že Evropská komise svoji kritiku míní vážně, navrhla spustit proti Polsku tzv. článek 7 Úmluvy o Unii.

Druhým krokem přeměny společnosti budou letošní místní volby, a potom i volby parlamentní. Ty se chystají na příští rok. Kaczyński v nich hodlá dostat do rukou větší města, jež dosud drží opozice, a v parlamentu získat ústavní většinu, která by mu umožnila sáhnout i na konstituci. Bude se teď snažit prosadit zákony, které mají změnit spoustu kritérií voleb včetně třeba volebních okrsků, trvání mandátu primátorů měst či jmenování všech volebních komisí. Konkrétní datum konání místních i parlamentních voleb se zatím neví, zase rozhodne Jarosław Kaczyński.

Polsko jako nejkritizovanější země střední Evropy
Polsko je dnes nejkritizovanější zemí Střední Evropy, a to jak v západní části kontinentu, v Bruselu i v Německu, tak v USA. Kritika se týká spousty aspektů politického a veřejného života: porušování základů ústavnosti, přijímání protiústavních zákonů a zrušení nezávislosti soudců, potlačení nezávislosti veřejných médií, umlčování médií soukromých, potlačování nevládních organizací, ignorování opozice v životě a v parlamentu. Nebo také dosud neslýchaného kácení staletých stromů v jedné z nejvzácnějších přírodních rezervací Evropy, Bělověžském pralese, který nechala lidská ruka sto let bez sebemenšího zásahu (a kde žijí mimo jiné slavní zubři).

Evropské komisi došla v prosinci po mnoha měsících trpělivost, když v odpovědi na své nejrůznější výzvy a upozornění Varšava buď vůbec neodpovídala nebo přicházely odpovědi typu „v Polsku je vše v pořádku, nechápeme, o čem to mluvíte, máte asi špatné informace“. Přesně tak odpověděl před pár měsíci nyní už sesazený polský ministr zahraničí třeba i čtyřem nejvlivnějším americkým senátorům (McCainovi a dalším): máte nějaké divné informace o tom, co se tu děje, opravte si je laskavě.

Komise proto v prosinci navrhla spustit článek 7 Úmluvy o EU, to jest záležitost předat k rozhodnutí hlavám členských států, ať posoudí, jaké kroky proti Varšavě použít. Něco takového se v EU ještě nestalo, na konci může teoreticky být i odnětí práv dotyčné zemi. Jarosław Kaczyński těsně před tímto rozhodnutím Komise vyměnil premiérku za nového šéfa vlády Mateusze Morawieckého, který má jeho důvěru. A v zahraničí zároveň image finančního managera, který mluví anglicky a s nímž se lze údajně dohodnout. Ten na druhý den hned odjel do Bruselu žehlit situaci, dobrý dojem ale nezanechal, žádný sklon k dialogu nenabídl.

Nový premiér Morawiecki má moderní image a domluví se v zahraničí. Před nástupem do čela vlády byl ministrem financí. Foto FB politika

80% Poláků podporuje členství v EU
Jarosław Kaczyński samozřejmě EU a Brusel potřebuje. Jednak politicky vůči Moskvě, protože v Polsku je Rusko vnímáno jako aktuální ohrožení. Jednak jako zdroj miliard, Polsko je největším beneficientem evropských dotací a doposud je umělo, na rozdíl od ČR, velmi dobře využívat.

Není polského městečka, většího města a snad ani vsi, kde byste nenarazili na velkou ceduli informující, že se tu za evropské peníze postavil park, vodovod, kanalizace, muzeum, opravil klášter nebo kostel. Z evropských peněz žije i polský venkov. Nepřekvapí proto, že Poláci podporují své členství v Unii z osmdesáti procent. Zdaleka největší balík polského vývozu jde rovněž do západní Evropy, a odtamtud přicházejí investice. Země je třeba větším obchodním partnerem Německa než Rusko.

To, že si Varšava nedokázala v cizině udržet svůj po léta dobrý image, hodil Kaczyński na zodpovědnost ministru zahraničí Waszczykowskému, který byl před svým jmenováním v roku 2015 téměř bezvýznamným diplomatem, bez zahraničních kontaktů, ale zato se stranickou legitimací. Nahradil ho ale ještě slabší figurou, Jackem Czaputowiczem: kariérním pracovníkem ministerstva zahraničí, autorem mnoha teoretických statí o zahraniční politice, naposledy ředitelem Diplomatické akademie, který však v životě nebyl velvyslancem a působil stále jen na ministerstvu ve Varšavě.

Jmenování Czaputowicze šéfem diplomacie lze číst pouze tak, že zahraniční politiku si bude držet přímo Jarosław Kaczyński, potažmo prezident a premiér. Minulý čtvrtek ale nový ministr v Berlíně překvapivě prohlásil, že Polsko nebude žádat po Německu nové válečné reparace. Jeho výrok byl v přímém rozporu s dosavadními prohlášeními Kaczyńského. Že by změna kurzu?

USA jako záruka polské východní hranice
Jarosław Kaczyński stejně jako Evropskou unii potřebuje i USA a NATO. Po útoku na Ukrajinu a anexi Krymu má Varšava skutečně strach. V tom se atmosféra v Polsku diametrálně liší od Čech. V Polsku jsou už malé jednotky NATO, konají se tam cvičení, země chce koupit americké helikoptéry, protiraketový systém Patriot, atd. atd. Právě v těchto dnech o tom ve Washingtonu jedná premiér s velkou delegací.

Jenže ministrem obrany byl do svého odvolání minulý týden Antoni Macierewicz, velmi zvláštní, kontroverzní postava, podle mnoha lidí, kteří ho znají, psychicky labilní. A který si proti sobě popudil nejvyšší generalitu země, špičky NATO, vojáky USA i prezidenta Andrzeje Dudu. Založil v životě asi pět stran, vždy se s nimi nějak rozhádal. V minulé vládě byl považován za nejbližšího muže Jarosława Kaczyńského a pilíř vládní strany PiS, na kterého si nikdo netroufl. Proslýchalo se, že dokonce drží v hrsti Kaczyńského jistými dokumenty. Při výměně ministrů minulý týden se o něj bojovalo ještě pár hodin před oznámením změn.

Antoni Macierewicz za svého působení v čele armády propustil řadu nejvyšších generálů se zkušenostmi ze zahraničních misí, kteří vesměs prošli školeními v USA a v NATO. Měli svůj názor. Na ministerstvo dosadil nekompetentní lidi (nejznámější aférou bylo jmenování mluvčím ministerstva mladíčka, s nímž se Macierewicz znal z lékárny). Nechal násilím vniknout vojenskou policii do mezinárodního střediska NATO na východě země a vyhnat odtud polské odborníky.

Jedním rozhodnutím zrušil už dojednaný nákup vrtulníků Caracale z Francie, potom se ukázalo, že člověk, kterého v té záležitosti jmenoval, byl velmi nedůvěryhodnou osobou, která potom zmizela do USA. Takových afér byla řada.

Antoni Macierewicz měl ovšem auru člověka protikomunistické opozice, spoluzakladatele KOR, Výboru na obranu dělníků už ze 70. let (jako jediný z členů výboru je dnes na straně Kaczyńského, ostatní jsou vůči němu v opozici). A velkou oporu v nejpravicovějším segmentu strany PiS i podporu šéfa katolického mediálního konglomerátu Radio Maryja/televize Trwam, kněze Rydzyka, jemuž nikdo z vlády nedokáže nic odmítnout.

Když se nedávno objevila detailně dokumentovaná kniha jednoho polského investigativního novináře o Macierewiczových podivných a utajovaných vazbách na Rusko a na ruské speciální služby v minulosti, hrozil mu ministr vyšetřováním vojenskou prokuraturou. Ten bezprecedentní krok vyvolal reakci světových médií a institucí na obranu nezávislosti tisku, a Antoni Macierewicz po opakovaných hrozbách od žaloby upustil. Knihy se prodalo čtvrt miliónu výtisků.

Politická budoucnost odvolaného ministra obrany Macierewicze je zatím nejasná. Foto GP

Žádné důkazy o atentátu na prezidentské letadlo
Antoni Macierewicz měl od Jarosława Kaczyńského evidentně jeden úkol: přinést důkazy, že pád vládního letadla v ruském Smolensku v roce 2010 – při němž zemřel jeho bratr dvojče Lech, tehdejší prezident, a 95 dalších osob, vesměs nejvyšších představitelů země – nebyl nešťastnou nehodou, ale atentátem, za nímž stojí Rusové a Donald Tusk, tehdejší premiér. Tato nehoda je dodnes v Polsku velké politikum, několik let rozněcovala vášně. Kaczyński od nehody veřejně tvrdí, že „Poláci se jednou dozvědí pravdu“. Každý měsíc ji též připomíná pravidelným průvodem v hlavním městě i občas cestou k bratrovu hrobu v Krakově. Celou dobu tvrdí, že vyšetřovací komise z největších odborníků, kteří neštěstí vyšetřovali a konstatovali nehodu zaviněnou řadou lidských, meteorologických a jiných faktorů, neřekla pravdu. A že ta teď konečně, když je u moci, vyplyne.

Jenže Antoni Macierewicz s žádným novým důkazem nepřišel, přestože měl k dispozici všechny myslitelné vojenské odborníky a vojenskou prokuraturu. Nechal dokonce provést exhumace desítek mrtvých těl, i přes odpor jejich rodin. Veřejně oznámil několik různých domněnek o výbušnině na palubě, ale nepřinesl žádný důkaz. Psychóza leteckého neštěstí ve veřejnosti slábne, nedá se udržovat ad infinitum, politické body se z ní mačkají stále obtížněji. Macierewicz zklamal.

Navíc se dostal do ostrého konfliktu s prezidentem Dudou, k němuž se dlouho choval velmi přezíravě, ač ten je vrchním armádním velitelem. Konflikt se stal veřejným a poprvé na veřejnosti ukázal, že uvnitř vládního tábora PiS jsou vážné rozpory.

A v téhle chvíli se Jarosław Kaczyński rozhodl hodit Antoniho Macierewicze přes palubu, dokonce možná kvůli jeho odvolání zorganizoval celou vládní změnu, premiérem počínaje. Na rozdíl od Beaty Szydƚové, které nabídl funkci místopředsedkyně vlády, odchází Antoni Macierewicz z vlády zcela. Zůstává ovšem místopředsedou strany.

Po jeho odvolání se bouřil krajně pravicový tisk i někteří vládní poslanci, prohlašovali odvolání jejich oblíbence za „levičácké spiknutí“, vinili z něj kdekoho, nejvíc prezidenta. Jméno Jarosława Kaczyńského se ale nikdo vyslovit neodvážil. Vzhledem k Macierewiczově politické minulosti se nezdá pravděpodobné, že by odešel do ústraní a nepustil se do boje. Ledaže mají s Kaczyńským tichou dohodu v tom smyslu, že bude na krátký čas uklizen a potom bude znovu povolán do nejvyšší politiky.

Dohoda mezi prezidentem Dudou a Kaczyńským?
Je ale velmi pravděpodobné, že došlo k dohodě prezidenta Dudy s Kaczynským: Duda podepíše oba zákony o soudcích, které byly pro Kaczyńského klíčové, a on mimojiné pustí k vodě Macierewicze.

Zatím ho nahradil dosavadní ministr vnitra, člověk, který armádu nezná. Propustil už ale hned několik Macierewiczových spolupracovníků, dostal zjevně za úkol uklidnit generalitu. A hlavně spojence v NATO a ve Washingtonu, s nimiž v těchto dnech běží jednání.

Třetím propuštěným ministrem byl ministr životního prostředí Jan Szyszko. Ten evidentně politicky a mediálně nezvládl masové kácení v pralese, z čehož se stala politická kauza v Bruselu i v zahraničí. Mezi odpůrci, kteří do pralesa přijeli, byli i Češi a přinesli domů svědectví.

Proč to kácení, které nadzvedlo všechny, komu leží na srdci příroda? V ikonickém pralese, který zná každé polské dítě? V Polsku patří státu ohromné lesní plochy (pokud nepatří církvi) a může z nich být velký zisk. Ten vláda potřebuje mimo jiné k zaplacení volebního slibu dát na každé dítě měsíčně 3500 Kč. Nový ministr minulý čtvrtek ihned propustil šéfa státních lesů a prohlásil, že s kácením se v pralese zatím přestane.

Jarosław Kaczyński vyměnil v rámci vládní reorganizace ještě ministra zdravotnictví (mladí lékaři stávkovali po celé zemi) a zrušil ministerstvo pro digitalizaci, doposud vedené jedinou nepolitičkou ve vládě.

Proslýchá se rovněž, že přijde o místo šéf veřejnoprávní televize. Proměnil ji v propagandistický nástroj jedné strany, ovšem tak normalizačním způsobem, že rapidně klesla její poslechovost a víc lidí sleduje zprávy na soukromých kanálech, kritických vůči vládě. Ve čtvrtek byl zatím propuštěn šéf zpravodajství.

Oříšek pro opozici

Přestavba vlády je ovšem oříškem pro opozici. Jak se teď zachovat? Jarosław Kaczyński vyměnil lidi, kteří národu vadili nejvíce a na něž opozice opakovaně poukazovala jako na ztělesnění Kaczyńského systému vládnutí. Teď odcházejí, to si přeci opozice přála. Jejich nástupci teoreticky začínají s čistým štítem, nenesou s sebou zátěž minulých, tolik kritizovaných rozhodnutí. Opozice je vnitřně rozbitá a asi jí bude nějakou dobu trvat, než najde adekvátní odpověď na vládní změnu.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.