Polsko, jaké neznáte

Odkud se vzala současná polská krize? Proč si údajný „zelený ostrov“ uprostřed hospodářské krize zvolil vládu hlásající potřebu radikální přestavby systému? K problému možná přispěl úhel pohledu, kterým je země vnímána zvenčí.

Během osmadvaceti let, které uplynuly od změny režimu, se elity postkomunistického Polska snažily zdejšímu obyvatelstvu vnutit jednorozměrný, vyhraněně optimistický pohled na proběhlou transformaci. Zcela pochopitelná radost ze změny systému však brzy přinesla nekritizovatelný kult neoliberální společenské a hospodářské teorie i praxe. Četné negativní fenomény, které dopadly na značnou část hůře situovaných vrstev polské společnosti, se přecházely mlčením, výsměchem nebo pouze předstíraným zájmem, shovívavým pousmáním nad „rozmary mas“. Společenské konflikty a střety se odbývaly v oblasti světonázorových sporů mezi chlapáckými liberály, levičáky a pravičáky.

Současné Polsko je komplikovaná struktura. Tvoří ji úspěchy i porážky, neschopné i funkční veřejné instituce, tržní mechanismy, které blokují i stimulují rozvoj země, a úctyhodné i nesmyslné společenské zvyklosti. To, že beneficienti polské transformace, kteří pocházeli jak z řad někdejší demokratické opozice, tak z řad špiček lidového Polska, rozmanitými způsoby znemožňovali důkladnou kritiku reálného kapitalismu, přineslo obrovské problémy.

Tito lidé přitom do úmoru opakovali hesla typu „trh má vždycky pravdu“, přestože s ohledem na vlastní prospěch upřednostňovali takzvaný socialismus pro bohaté. Zvláště od dob globální krize roku 2008, která se nevyhnula ani Polsku, mají však liberálové i jejich levicoví spojenci stále větší problém svou vizi transformovaného státu, jehož politické, kulturní a hospodářské uspořádání je ve své podstatě sociálně nespravedlivé, obhájit.

Mizení státu
Co tyto problémy způsobuje? Do značné míry postupná, třebaže neodvratná generační výměna: mladší ročníky Polek a Poláků, kteří zažili koncentrované následky neduhů postkomunistického Polska na vlastní kůži, pociťují v mnoha případech roztrpčení a strach z nejisté budoucnosti. Už jim nestačí mantra, kterou současné elity opakují již více než čtvrt století: „Nekritizujte řád, který jsme vytvořili, protože díky nám skončil komunismus!“

Poland-194269_960_720Polský venkov, zejména na východě země, trpí mizením veřejných služeb a omezováním veřejné dopravy. Některé regiony zůstaly doslova paralyzovány. Foto Pixabay

Ženy a muži narození na sklonku lidového Polska a na počátku Polska demokratického už mají dost nízkých mezd, nestabilních pracovních podmínek i odjezdů do zahraničí. Ekonomická emigrace, která pro ně nezřídka představuje jedinou alternativu, je pro řadu z nich psychologicky a sociálně mnohem obtížnější, než jak se o tom po vstupu Polska do Evropské unie slušelo mluvit.

Vize vlastní budoucnosti je pro velkou část dnešních mladých lidí spojena s perspektivou mizerných důchodů a neustálých problémů s nefunkčním zdravotnictvím. To je nebezpečná situace: kapitalismus v polském vydání sice ve zdejší společnosti vzbudil mimořádně silný zájem o konzumní životní styl, stále zřetelněji však vidíme, že není schopen jej všeobecně uspokojit.

Před několika lety začala tehdejší opoziční média používat pojem „mizení státu“. Označovala tím proces ústupu institucí z venkova a periferií. Rušily se školy a knihovny na vesnicích, v malých městech či horších čtvrtích velkých měst. Formálně veřejné zdravotnictví se stále více podřizovalo zákonům volného trhu. Již desítky let se uzavírala zdravotnická zařízení nebo v nich probíhaly změny jejich zaměření diktované výhradně měřítkem komerční úspěšnosti.

Pro miliony Polek a Poláků představovalo a stále představuje problém i rušení takových veřejných institucí, jako jsou pobočky pošt či policejní služebny. Bytová politika byla v celostátním měřítku téměř zcela přenechána developerům. V obrovské míře se privatizoval také trh nájemního bydlení. V Polsku již prakticky vymizely obecní byty a obecný pohled na jejich fungování je zkreslený – jsou spojovány s chudobou a sociálními patologiemi.

Po léta postupovalo také rušení železničních spojů, regres maskovaný projekty, které privilegovaly velká města, jejichž klasický případ představuje Pendolino. Výmluvným symbolem polské transformace jsou pustá nádraží v menších městech, zmodernizovaná za evropské peníze, kde však nějaký vlak zastaví jen málokdy. Přičtěme k tomu prakticky úplnou likvidaci veřejné regionální autobusové dopravy, která způsobila, že některé polské regiony – zvláště na východě země – jsou z dopravního hlediska vysloveně paralyzovány.

Laciný automobil, zpravidla dovezený z Německa, je symbolem životního stylu nemalé části Poláků a Polek. Představuje pro ně dílem fetiš, dílem prostředek, na němž je zcela závislý jejich aktivní život. A přestože odborníci již řadu let opakují, že kvalitní hromadná doprava a levné nájemní bydlení jsou faktory, které zajišťují větší pracovní mobilitu a pozitivně ovlivňují trh práce i hospodářský vývoj jednotlivých regionů, společenský tlak na politiky byl – pokud jde o tyto otázky – v uplynulých desetiletích mizivý.

Nedostatečné platy, nevýhodné smlouvy
Velkým problémem období transformace byly i polské platy. Přestože průměrná polská mzda dosahuje 4400 zlotých hrubého (květen 2017), medián mezd nám poskytuje zcela jiný obrázek. Podle zjištění Hlavního statistického úřadu dosahuje nejběžnější měsíční mzda zaměstnanců v největších polských podnicích (jde o 60 procent všech zaměstnanců) necelých 1800 zlotých čistého. Jedná se o údaje z října 2014. Statistický úřad se totiž na medián mezd zaměřuje jen velice zřídka, novější informace proto nejsou k dispozici. Rozdíl mezi výší průměrného platu, který pobírá jen poměrně malá část Polek a Poláků, a mediánem mezd, s nímž řada lidí sotva vystačí do konce měsíce, je nicméně patrný na první pohled.

Souvisí s tím i další problém: Obrovské rozšíření práce na dohodu či smlouvu o dílo zejména mezi mladými Polkami a Poláky. Tyto typy smluv se využívají v rozporu s jejich původním účelem a zaměstnanci tak přicházejí o pracovněprávní ochranu, která je vázána na klasické pracovní smlouvy. V roce 2010, kdy tehdejší politická reprezentace propagandisticky popisovala Polsko jako „zelený ostrov“, jenž se navzdory globální hospodářské krizi dynamicky rozvíjí, pracoval každý třetí polský zaměstnanec či zaměstnankyně jen na základě smlouvy na dobu určitou, dohody o provedení práce či smlouvy o dílo.

U mladších ročníků, které byly tomuto modelu „podřadných“ smluv vystaveny intenzivněji, vyvolalo nedostatečné sociální zajištění, ztížená dostupnost zdravotní péče a nemožnost vzít si úvěr na nákup bytu nebo se jen odstěhovat od rodičů obavy z budoucnosti, které ovlivnily celý jejich osobní, rodinný a společenský život. Přestože za zaměstnance pracující na základě těchto smluv zaměstnavatel neodvádí sociální a zdravotní pojištění, výše jejich čistých mezd se často spíše snižovala než zvyšovala. A dokonce i když byl výsledný plat přece jen o něco vyšší, v případě nepředvídatelné životní události byl naprosto nedostatečný.

Rodina 500 plus
Právě v tomto kontextu je pak potřeba vnímat reakce Poláků na kroky současné vlády Práva a spravedlnosti, jakými jsou snaha pozvednout venkovské „periferie“, spustit nový program sociálního bydlení či konečně – spustit poprvé po roce 1989 program podpory rodin s dětmi.

Právě projekt nazvaný Rodzina 500 Plus („Rodina 500 plus“) si získal širokou společenskou podporu, přestože byl někdy urážlivě glosován dobře zajištěnými liberály a znevažován velkoměstskou levicí. Jedná se o plošně vyplácený přídavek na druhé a každé další dítě (v případě nízkopříjmových rodin i na první dítě) ve výši 500 zlotých měsíčně. Od dubna 2016 do ledna 2017 jej využily více než 3 820 000 dětí, tedy 55 procent všech polských dětí do 18 let. Většinu peněz (přes 63 procent) obdržely rodiny žijící na venkově. Polským zbohatlickým elitám to nejspíš stále ještě nedochází, ale 500 zlotých (cca 3000 Kč) měsíčně navíc je pro obyčejné Polky a Poláky skutečně hodně peněz.

Nedělejme si však iluze – program 500 Plus nevyřeší všechny polské problémy. Postkomunistické Polsko, které se vyklubalo z Polska lidového, bylo vybudováno na institucích, které obyčejným lidem život spíše ztěžovaly, zatímco rodícím se politickým, ekonomickým a kulturním elitám naopak šly na ruku. Kořeny mnoha polských neduhů navíc spočívají ve slepé víře, že trh by měl téměř stoprocentně nahradit stát, který je bohužel často skutečně neschopný a nefunkční. Toto nekritické přesvědčení v Polsku stále ještě sdílejí jak ti, kteří pravidelně nebo čas od času chodívají do kostela, taky ti, kteří se kostelům z daleka vyhýbají. Z omámení ultraliberálními dogmaty ze země probouzí jen pomalu.

Z polštiny přeložil Martin Veselka.

A co si myslíte vy? Diskuse (6 příspěvků)

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Konečně něco pozitivního o současném Polsku Středa, 9.Srpna 2017, 21:29:18

Díky za text od autora, který píše o domově z domova .

Všechna ta bída polského tržního fanatismu je zcela totožná s tou českou. Jen s tím rozdílem, že Poláci nejsou tak zaslepení, jako my u nás. Alespoň tak se to jeví mně.

Je také velmi povzbudivé, že konečně čteme něco pozitivního z posledního polského vývoje.

Již dlouho se mi zdá, že naše media, která jsou zleva doprava krajně liberální (zejména co do liberalismu mravního) - a tudíž samozřejmě protináboženská a protikatolická -, o Polsku referují značně tendenčně.

Jiří Vyleťal

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Čtvrtek, 10.Srpna 2017, 12:31:6

Identitární hnutí jsou opravdu často podporována spíše chudšími lidmi z méně rozvinutých a venkovských oblastí, kteří jsou často nejen společensky konzervativnější, ale také více náboženští. Podobná situace je také v Turecku, v Indii zase mají hindutvu a Módího. U nás ten antimoderní náboženský akcent nemá silnější tradici, což by mohlo být příležitostí pro levici, ale v tuto chvíli ji není schopna využít.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Příspěvek p. Vyleťala ukazuje velmi dobře, Čtvrtek, 10.Srpna 2017, 12:34:49

jak je "sociálně citlivý konzervativismus" nebezpečný a jak může snadno přerůst v hrozbu demokracii.
Řečeno konkrétně: Jestliže PiS dělá prorodinnou a vůbec sociální politiku, je to samozřejmě správné, stejně jako když odmítá ekonomický neoliberalismus. Ale TO NEOPRAVŇUJE tuto stranu k tomu, aby demontovala dělbu moci, na níž stojí moderní demokracie, provedla čistku ve veřejnoprávní televizi, aby šířila naprosto otevřenou xenofobii a islamofobii, urážela partnery v EU - vybičovávala nacionalismus až samu hranu a jako vrchol šílenství udělala z konspiračních teorií o smolenské tragédii státní doktrínu.
Je třeba si uvědomit, že každý fašismus je sociálně citlivý. Tajemství fašismus ale spočívá v tom, že spolu se sociální citlivostí začne brát lidem jejich občanská a další práva. A až jim je vezme, už sociálně citlivý být fašistický režim nemusí, protože lidé už nemohou protestovat. (Netvrdím samozřejmě, že současný polský režim je fašistický, ale je jasné, že se nachází na velmi nebezpečné trajektorii a není jasné, kde nakonec skončí).
Neboli ukazuje se, že podstatou dnešní polské mizérie je krach tamní levice. Tím, že se příliš zapletla s neoliberalismem (který si patrně konzervativní polská veřejnost plete s liberalismem jako takovým), uvolnila prostor přízraku jménem Kaczynski.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pátek, 11.Srpna 2017, 12:01:25

Pan Pleva mě trochu předběhl. Ano, je tomu skutečně tak, i takový Hitler svého času přišel se sociálním programem pro chudé, a vysloveně i pro samotnou dělnickou třídu. A on tuto podporu svým způsobem myslel snad dokonce i upřímně. Nakonec to není zase až tak překvapivé, on sám chudobu zažil na vlastní kůži.

Takže - bohužel - opravdu tomu není tak, že když někdo vyhlásí program podpory sociálně slabších, že jsou jeho úmysly skutečně čisté. A vždy se nakonec ukáže: "Po jejich ovoci poznáš je..."

Petrasek Milan - penzista

Navštívil mne nepobožný příbuzný z Moravy a středního stavu Pátek, 11.Srpna 2017, 15:17:45

a vysvětlil mně, že jediným volitelným politikem je Babiš.
A při tom plně souhlasil s tezí jeho krajana Vaculíka - tak komunismus je pryč a máme tu režim, který komunismus způsobuje.
Pan Pleva uvádí že si velmi rádi, stále a většinově pleteme neoliberalismus - stejně jak konzervativní polská a nejen ta veřejnost - s liberalismem jako takovým.
Ale je to doopravdy jen popletenost lstivých neurvalých hbitějších, nad kterými popletená většiny nemá kontrolu?
Nebo je to plošný trend, na západě zatím v pololatentním stavu ........bych se s obavami zeptal.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Pro pana Plevu Pondělí, 14.Srpna 2017, 14:09:27

Es gibt aktuell mindestens ein Thema, bei dem die polnischen Bischöfe eine völlig von der PiS abweichende Meinung haben: bei der Flüchtlingsthematik. Die Position der Bischofskonferenz stimme stets mit der des Papstes überein, sagt Mrówczyński vom Sekretariat der Bischofskonferenz und unterstreicht, dass der Vorsitzende im Sommer 2015 noch einige Tage vor Papst Franziskus die Kirchengemeinden zur Flüchtlingsaufnahme aufrief. "Es ist notwendig, dass jede Gemeinde Platz für diejenigen vorbereitet, die verfolgt sind", sagte Erzbischof Stanisław Gądecki damals. Bereits vor einem Jahr hatte der Warschauer Kardinal Kazimierz Nycz angemahnt, bereit zu sein, Menschen aufzunehmen, ohne nach deren Glauben zu fragen. "Wir treffen nun alle Vorbereitungen, die Flüchtlinge aufzunehmen, aber man muss auch sagen, dass in erster Linie die Regierung und lokale Behörden dafür zuständig sind und die Kirche nur behilflich sein kann," sagte Mrówczyński.

http://www.katholisch.de/aktuelles/aktuelle-artikel/die-polen-ihre-kirche-und-die-politik

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.