„Právo a spravedlnost coby pravicově-populistická strana využívá oprávněný hněv veřejnosti k legitimizaci svých politických záměrů, které nemají se zdroji onoho hněvu nic společného,“ napsal právník a politický pracovník Michał Syska ve svém komentáři pro levicově liberální web Krytyka Polityczna. Jeho text Opozice promrhala půl roku se věnuje posledním změnám v polském soudnictví. Hlavním argumentem mu je, že polská opozice měla sama představit vlastní návrhy, jak řešit špatné zkušenosti občanů se soudy, a nejen demonstrovat za zachování dosavadního stavu.

Prezident Andrzej Duda (Právo a spravedlnost, PiS) ve středu 20. prosince podepsal novely zákonů o Nejvyšším soudu a o Státní soudní radě, samosprávném soudním orgánu, který má mimo jiné v pravomoci nominovat kandidáty na funkce soudců.

Konaly se sice demonstrace, které vyzývaly prezidenta, aby návrhy vetoval. Obě novely ale předložil polskému Sejmu sám Duda poté, co v létě letošního roku vetoval dva jiné, i když podobné návrhy z dílny svých stranických kolegů.

Nebudeme zde popisovat ani příčiny letního prezidentova veta, ani následující jednání mezi prezidentem, předsedou PiS Jarosławem Kaczyńským a dalšími politiky vládnoucího tábora. Zestručněme vše tak, že překvapivě veliké letní demonstrace za „svobodné soudy“ byly jen jedním z důvodů tehdejšího prezidentova veta. A že spor o soudy uvnitř PiS a změna v čele polské vlády jsou jen dvěma částmi souboje o politické vedení konzervativně nacionálního tábora v Polsku.

Změny v soudnictví jsou cestou k ne-férovým volbám

Komunální volby na podzim 2014 se v Polsku nepovedly. Přinejmenším na tom by se po delší debatě zřejmě shodly dnešní vláda a dnešní opozice. A ani jedné by zase tolik nešlo o vlastní výsledek.

V Polsku v oněch volbách nastala změna způsobu hlasování. Skončily volební lístky v podobě „plachty“, jakou známe z větších měst z komunálních voleb i z České republiky. A poprvé se vybíralo z volebních lístků vytištěných ve formě sešitu.

To dle všeho vedlo k chybnému hlasování řady voličů, kteří podpořili kandidátku číslo 1. Tou byla kandidátka Polské lidové strany (PSL), která tehdy získala v poměru k ostatním svým výsledkům zjevně nepřiměřený počet hlasů.

Zároveň se během voleb zhroutil elektronický systém sčítání výsledků. Během demonstrací proti „falšování voleb“ do sídla Státní volební komise dokonce vtrhli demonstranti z pravicových organizací. A i proto tehdy Poláci na volební výsledky místo pár hodin čekali týden. Kromě falšování voleb se už tehdy ale hovořilo také o možnosti zkrátit volební období takto zvolených samospráv.

Nové komunální volby se nakonec budou v řádném termínu konat na podzim 2018. A právě nadcházející komunální volby, stejně tak jako ty parlamentní za dva roky, jsou klíčovým bodem v argumentaci opozice, proč jsou dnešní změny v polském soudnictví nepřijatelné.

Jedna z věcí, která se s novými zákony změní, totiž bude způsob rozhodování o stížnostech na průběh voleb. Bude je mít na starosti nově zřízené kolegium Mimořádné kontroly a veřejných věcí Nejvyššího soudu, na jehož činnosti se budou podílet i přísedící, tedy zástupci veřejnosti. Opozice samozřejmě nepochybuje, že i soudci i přísedící budou sledovat zájmy vládnoucí strany.

Křivdy a antikomunismus

První předsedkyně polského Nejvyššího soudu Małgorzata Gersdorfová je na mušce politiků Práva a spravedlnosti už řadu měsíců. V březnu 2017 u Ústavního soudu poslanci PiS napadli jako neústavní některá ustanovení upravující výběr předsedkyně Nejvyššího soudu. A i když jim Ústavní soud dal částečně za pravdu, nevyslovil se ani pro zrušení mandátu Małgorzaty Gersdorfové, ani, což poslanci PiS požadovali, neprohlásil všechna jí učiněná rozhodnutí za neplatná.

Małgorzata Gersdorfová je jednou z posledních představitelek nejvyšších státních orgánů v Polsku, které do funkce uvedla ještě předcházející vláda Občanské platformy a její spojenci. Druhým výrazným kritikem vlády jmenovaným ještě před nástupem PiS k moci je veřejný ochránce práv Adam Bodnar. Do funkce první předsedkyně Nejvyššího soudu Gersdorfovou uvedl prezident Bronisław Komorowski 30. dubna 2014 na šestileté funkční období, tedy na období překračující běžící volební období polského parlamentu.

Délka jejího mandátu je sice dána Ústavou, ale výše zmíněné novely zákonů nově stanovují hranici pětašedesáti let, kdy soudci Nejvyššího soudu přejdou na odpočinek, pokud prezident na jejich žádost nerozhodne, že mohou ve výkonu funkce pokračovat. Małgorzatě Gersdorf bylo šedesát pět let letos v listopadu. A stejnou věkovou hranici překročily podle dostupných zpráv dvě pětiny všech soudců Nejvyššího soudu. Což umožní změnit složení Nejvyššího soudu tak, aby vyhovovalo dnes vládnoucímu Právu a spravedlnosti.

Vedoucí politici Práva a spravedlnosti i státní média přitom hovoří o potřebě řešit křivdy, které běžným Polákům způsobilo polské soudnictví v posledních letech, a přesvědčuje veřejnost, že soudci se beztak paktují s Občanskou platformou, o které přeci všichni vědí, že chystá v Polsku puč ve spolupráci s komunisty a agenty bývalých tajných služeb. Že jde o stranu neoliberální, která ostatně sama v jiných případech symbolické boje PiS proti levici podporuje, argumentaci nepřekáží.

„Justice se dříve řídila svými vlastními pravidly. Byla to korporace, která se odpovídala pouze sobě samé, a tak všechno překračování pravidel, patologie, které existovaly v justici, byly zcela zbavené odpovědnosti,“ řekl před časem v polském rozhlase ministr vnitra Mariusz Błaszczak a dodal: „Díky tomu můžeme říci, protože před týdnem prezident Duda podepsal zákony [o Nejvyšším soudu a Státní soudní radě, pozn. aut.] — před týdnem v Polsku skončil komunismus, protože justice vyšla z komunismu de facto beze změn.“

Jaké další změny

Kromě již zmíněných změn ve složení Nejvyššího soudu se změní i způsob schvalování nových členů Nejvyššího soudu — posílí v něm Sejm a Senát a oslabí samy soudcovské organizace. Nově se objeví také možnost podávat mimořádné stížnosti, kterou budou mít mezi jinými generální prokurátor, veřejný ochránce práv, ochránce práv dítěte, ochránce práv pacientů nebo předseda Úřadu na ochranu konkurence a spotřebitelů. Protože tyto stížnosti bude možné podávat zpětně až do roku 1997, obává se opozice zmatku v polském právním řádu, když takto napadnout bude možné až šedesát milionů rozsudků.

Jak v Polsku tak v zahraničí se zastánci Práva a spravedlnosti a odpůrci jejího způsobu uchvacování moci přou. Podle jedněch jsou soudci komunisté a vyhazov si zaslouží a nakonec platí, že každé jedno opatření prosazované PiS existuje v některém jiném evropském státu, takže o nic neústavního ani nemravného nejde.

Druzí cítí ohrožení svých práv a sebe sama. Běžně potkáte polské opoziční politiky, kteří se obávají trestního stíhání orgány spojenými s Právem a spravedlností a alarmují o neústavnost a zločinnost kroků symbolicky spojovaných s předsedou PiS Jarosławem Kaczyńským. Ona protipisovská strana ale zároveň často přehlíží problémy, se kterými se Poláci potýkají v denním životě a se kterými předcházející vlády nejenže nic nedělaly (jako třeba s chronickými problémy ve zdravotnictví), ale ani o jejich řešení nemluvily.

Zcela specifickým prvkem politické debaty u našich severních sousedů pak je instrumentalizovaný antikomunismus. Je společný všem parlamentním stranám a slouží jako univerzální argument v míře, která je v české politice dávno nevídaná.