„Právo a spravedlnost coby pravicově-populistická strana využívá oprávněný hněv veřejnosti k legitimizaci svých politických záměrů, které nemají se zdroji onoho hněvu nic společného,“ napsal právník a politický pracovník Michał Syska ve svém komentáři pro levicově liberální web Krytyka Polityczna. Jeho text Opozice promrhala půl roku se věnuje posledním změnám v polském soudnictví. Hlavním argumentem mu je, že polská opozice měla sama představit vlastní návrhy, jak řešit špatné zkušenosti občanů se soudy, a nejen demonstrovat za zachování dosavadního stavu.

Prezident Andrzej Duda (Právo a spravedlnost, PiS) ve středu 20. prosince podepsal novely zákonů o Nejvyšším soudu a o Státní soudní radě, samosprávném soudním orgánu, který má mimo jiné v pravomoci nominovat kandidáty na funkce soudců.

Konaly se sice demonstrace, které vyzývaly prezidenta, aby návrhy vetoval. Obě novely ale předložil polskému Sejmu sám Duda poté, co v létě letošního roku vetoval dva jiné, i když podobné návrhy z dílny svých stranických kolegů.

Nebudeme zde popisovat ani příčiny letního prezidentova veta, ani následující jednání mezi prezidentem, předsedou PiS Jarosławem Kaczyńským a dalšími politiky vládnoucího tábora. Zestručněme vše tak, že překvapivě veliké letní demonstrace za „svobodné soudy“ byly jen jedním z důvodů tehdejšího prezidentova veta. A že spor o soudy uvnitř PiS a změna v čele polské vlády jsou jen dvěma částmi souboje o politické vedení konzervativně nacionálního tábora v Polsku.

Změny v soudnictví jsou cestou k ne-férovým volbám

Komunální volby na podzim 2014 se v Polsku nepovedly. Přinejmenším na tom by se po delší debatě zřejmě shodly dnešní vláda a dnešní opozice. A ani jedné by zase tolik nešlo o vlastní výsledek.

V Polsku v oněch volbách nastala změna způsobu hlasování. Skončily volební lístky v podobě „plachty“, jakou známe z větších měst z komunálních voleb i z České republiky. A poprvé se vybíralo z volebních lístků vytištěných ve formě sešitu.

To dle všeho vedlo k chybnému hlasování řady voličů, kteří podpořili kandidátku číslo 1. Tou byla kandidátka Polské lidové strany (PSL), která tehdy získala v poměru k ostatním svým výsledkům zjevně nepřiměřený počet hlasů.

Zároveň se během voleb zhroutil elektronický systém sčítání výsledků. Během demonstrací proti „falšování voleb“ do sídla Státní volební komise dokonce vtrhli demonstranti z pravicových organizací. A i proto tehdy Poláci na volební výsledky místo pár hodin čekali týden. Kromě falšování voleb se už tehdy ale hovořilo také o možnosti zkrátit volební období takto zvolených samospráv.

Nové komunální volby se nakonec budou v řádném termínu konat na podzim 2018. A právě nadcházející komunální volby, stejně tak jako ty parlamentní za dva roky, jsou klíčovým bodem v argumentaci opozice, proč jsou dnešní změny v polském soudnictví nepřijatelné.

Jedna z věcí, která se s novými zákony změní, totiž bude způsob rozhodování o stížnostech na průběh voleb. Bude je mít na starosti nově zřízené kolegium Mimořádné kontroly a veřejných věcí Nejvyššího soudu, na jehož činnosti se budou podílet i přísedící, tedy zástupci veřejnosti. Opozice samozřejmě nepochybuje, že i soudci i přísedící budou sledovat zájmy vládnoucí strany.

Křivdy a antikomunismus

První předsedkyně polského Nejvyššího soudu Małgorzata Gersdorfová je na mušce politiků Práva a spravedlnosti už řadu měsíců. V březnu 2017 u Ústavního soudu poslanci PiS napadli jako neústavní některá ustanovení upravující výběr předsedkyně Nejvyššího soudu. A i když jim Ústavní soud dal částečně za pravdu, nevyslovil se ani pro zrušení mandátu Małgorzaty Gersdorfové, ani, což poslanci PiS požadovali, neprohlásil všechna jí učiněná rozhodnutí za neplatná.

Małgorzata Gersdorfová je jednou z posledních představitelek nejvyšších státních orgánů v Polsku, které do funkce uvedla ještě předcházející vláda Občanské platformy a její spojenci. Druhým výrazným kritikem vlády jmenovaným ještě před nástupem PiS k moci je veřejný ochránce práv Adam Bodnar. Do funkce první předsedkyně Nejvyššího soudu Gersdorfovou uvedl prezident Bronisław Komorowski 30. dubna 2014 na šestileté funkční období, tedy na období překračující běžící volební období polského parlamentu.