Testy PISA a TIMISS mají svůj jasný smysl.Poskytují hrubé a neinterpretované srovnání toho, jak žáci v řadě zem zvládají určité úlohy. Nic víc, ale ono to není zase tak málo. Kdyby se bral vážně varovný pokles českých žáků v matematické části PISA a jeho tehdejší interpretace pro národní situaci, měly bychom nejpozději koncem devadesátých let oporu pro řešení maléru, který dnes už nemůže asi přehlédnout nikdo.

PISA není určena k informacím o jednotlivých žácích a školách, neovlivňuje tudíž praxi výuky -- např. čtenářské dovednosti českých žáků podle PISA dlouhodobě kulhaly, protože testové baterie byly napsány podle v anglosaských zemí obvyklé formule: Po přečtení věty odpovězte, zda platí..., nikoho ale nenapadlo kvůli zlepšení výsledků tuto formuli vnucovat do domácí výuky. Vnikla tam až s nezvládnutou novou maturitou.

Něco jiného jsou testy maturitní, testy při přijímacích řízeních na žádané vysoké školy atd. -- ty od počátku vytvářejí tlak na to, aby se učilo, jak uspět v testování. U nás se to nejmasivněji projevuje v těch ... (laskavý čtenář, nechť si dosadí) produkovaných CERMATEM.

Ale přece jen -- ono nic škole nebrání, aby ve školní části maturity zadala tu esej se čtyřhodinovou dotací. Jistě vhodné na gymnasiu, nejspíše nevhodné na učebním oboru s maturitou. A nic škole nebrání, aby známkovala v prvé řadě podle té eseje. Jen předtím žák vyplní test, který by pro studenta gymnasia měl být banální ( a on banální také je, jen díky CERMATu zároveň zcela zhovadilý).