S odstupem nad Sárskem
Petr JedličkaPetr Jedlička upozorňuje na další souvislosti nedělních zemských voleb v Sársku, jež měly otestovat aktuální politickou atmosféru v Německu. SPD se dle něj nedařilo tak špatně, jak to vypadá. Daleko větší zklamání zažila AfD a také Zelení.
Ruku na srdce: kdo se kdy u nás naposledy zajímal o politiku v Sársku? Ne, že by byla tato malá německá katolická země u francouzských hranic nezajímavá — spletitá historie, pohraniční atmosféra, důlní tradice... ale přeci jen: velikost asi dvou třetin Karlovarského kraje, vzdálenost od ČR jako z Humpolce do Szegedu a necelých 800 tisíc voličů — z pohledu z vnější takové malé německé Těšínsko.
Přesto měl v pondělí zprávu o volbách do sárského zemského parlamentu každý český zpravodajský web, každé noviny. Důvodem byl přirozeně onen „první test pro Merkelovou“, ona „zkouška efektu Schulz“, jak se všude psalo, tedy jakýsi testík politické atmosféry před zářijovými spolkovými volbami. U nich část komentátorů srdečně doufá, že zvítězí opět CDU Angely Merkelové, část věří, že nakonec zazáří díky novému civilnímu lídrovi Martinu Schulzovi SPD, a to tak, že bude moci sestavit levicovou koalici, a část si slibuje, že obě strany ztratí co nejvíce a že je minimálně doženou šlechtitelé lidového hněvu a rozbíječi EU z Alternativy pro Německo (AfD).
Jak ovšem vlastně testík v Sársku dopadl? Jasnou odpověď nabízí grafické zpracování výsledků, jež se už včera objevilo také všude: vyhrála CDU, a to se ziskem 24 mandátů z 51 celkových, tedy pěti mandátů navíc oproti volbám 2012; druhá skončila SPD, která ztratila jedno procento hlasů, ale zůstala na 17 mandátech, a třetí Linke, která bude mít sedm mandátů, čili dva ztratila. Do parlamentu se těsně nedostali Zelení, Piráti i liberálové propadli a nově přistoupila právě AfD.
Jasná odpověď však bývá nezřídka zjednodušující. A tak je to — soudím — i u letošních sárských výsledků.
Co je důležité: Sársko je lidovecká bašta. CDU je zde u moci nepřetržitě osmnáct let. SPD se zde dařilo naposledy na konci 90. let pod vedením Oskara Lafontaina, jednoho z nejznámějších sárských rodáků, jehož přestup do Linke po roce 2000 připravil německou sociální demokracii o ještě větší část sárských voličů než útlum tamních dolů.
CDU zvítězila i tentokrát. SPD však před nástupem Schulze do kampaně vykazovala v místních průzkumech 24 až 26 procent hlasů; nakonec dostala 29,6 procenta.
Drama souboje mezi dvěma lídryněmi — oblíbenou sárskou premiérkou Annegret Krampovou-Karrenbauerovou z CDU zvanou „Mini-Merkel“ a její vicepremiérkou a ministryní hospodářství Anke Rehlingerovou z SPD bylo poněkud přifouknuté.
Fakt, že by v Sársku mohla SPD předstihnout konkurentku, jíž zde dělala v posledním období slabšího koaličního partnera, naznačoval jen jeden z šesti velkých předvolebních průzkumů — Forsa z 9. března. A i v něm měla CDU před sociálními demokraty mírný náskok.
Nečekalo se sice, že rozdíl mezi CDU a SPD bude 11procentní — to naznačovaly průzkumy naposledy loni v listopadu. Zřejmé však bylo, že CDU má všechny předpoklady k vítězství.
O Schulz efektu tedy v posledku sárské volby moc neprozradily: existuje a působí — ale to se vědělo už před nimi —, a přitom nemá takovou sílu, aby rozvrátil celou politickou krajinu — což se také tak nějak tušilo.
Zajímavé bude sledovat, jak se SPD bude napříště bránit negativní kampani, jíž si CDU v Sársku vyzkoušela a která zjevně funguje — všudypřítomnému a po-řadu-dní nepřetržitému zdůrazňování skutečných i domnělých rizik, jež by znamenal eventuální vznik koalice SPD-Zelení-Linke, pokud by SPD vyhrála.
Volby v Sársku přinesly ovšem ještě dvě jiná odhalení, která v pondělních analýzách zůstala spíše na okraji zájmu a jimž se patří věnovat pozornost. Jde o souvislosti výsledku Zelených a otázku úspěšnosti protestní AfD.
Krize liberálů?
Pokud jde o výsledek Zelených — na počet hlasů to nebyl žádný velký debakl, přišli pouze o procento, fakticky ale z parlamentu vypadli. Co je však ještě zajímavější — Piráti, kteří se se Zelenými perou tradičně o hlasy, ztratili zároveň (!) úplně všechno — ze 7,4 procenta z voleb 2012 v době soupající pirátské hvězdy jim zůstalo necelých 0,8 procenta.
Kam se poděly všechny ty levo-liberální hlasy? Část k CDU, část k SPD, část se rozpustila ve vyšší účasti a část u liberálů z FDP, kterým se také dařilo-nedařilo — získali o 2,1 procenta více než minule, avšak celkově skončili s 3,3 procenta až za Zelenými.
Důsledky jsou přitom vážné: kdyby se Zelení do sárského Landtagu dostali, získal by blok SPD-Linke-Zelení i při stávajícím úspěchu CDU těsnou nadpoloviční většinu. Složení vlády v zemi by to zřejmě nezměnilo — na to mají němečtí sociální demokraté stabilní velkou koalici s lidovci až příliš rádi. Byl by to ale důležitý korektiv — páka na velkokoaliční monopol zleva.
Spíše než krizi sociální demokracie by se tak v německých podmínkách patřilo řešit krizi Zelených. Na spolkové úrovni ztrácejí v průzkumech oproti minulým volbám — které samy skončily pro Zelené ztrátou — už dvě procenta, což je posouvá k 6- až 7procentnímu zisku. A ten není od 5procentní hranice pro vstup do Bundestagu věru daleko. Bez Zelených přitom v Německu žádná pořádná levicová koalice nevznikne. Naleznou Zelení ještě nějakého svého Schulze?
AfD spíše neuspěla
Pokud jde o výsledek AfD — zisk 6,2 procenta nevypadá na parlamentní premiéru v zemi špatně. Evroskepticismem a protimuslimskými strachy obrození národovci získali takto své další zemsko-parlamentní zastoupení, a to celkově jedenácté z šestnácti v Německu možných. Avšak jsou tu tři ale:
- ještě v lednu měla AfD v Sársku v průzkumech deset procent a loni dvanáct jedenáct, skončila přitom na šesti,
- volební účast — ten známý pomocník AfD — dosáhla v Sársku sedmdesáti procent, což je bezmála o deset procent více než při minulých volbách. Národovecký obrat se přesto nekonal — strana bude mít toliko tři poslance,
- Sársko, onen menší Karlovarský kraj, hostí už rok a půl několik tisíc žadatelů o azyl z poslední uprchlicko-migrační vlny. Dle perspektivy AfD by tak mělo být rejdištěm vší možné barbarskosti a zločinu, ve kterém strana zesílí jak dýně na kompostu. Leč, nic takového se neděje.
Další testíky efektu Schulz čekají Německo v květnu, kdy volí zemský parlament Šlesvicko-Holštýnsko a především Severní Porýní-Vestfálsko — nejlidnatější německá země a tradiční bašta SPD. Mohou-li některé ze zemských voleb naznačit případné posuny v německé politické atmosféře celkově, budou to právě tyto.
V daném případě bych se ovšem dosti přikláněl opravdu k tomu výkladu, že rozhodující byly ty záležitosti lokálně-zemské. A to především co se týče právě té role osobností.
Jestliže totiž se na straně SPD doufalo v "Schulz-Effekt", v charisma nového stranického lídra, pak zemská předsedkyně SPD Rehlingerová na mě působila nemálo podobným dojmem jako svého času Clintonová: zatímco Schulz boduje svým spontánním a nehraným přesvědčením, Rehlingerová působí strojeně a nepřesvědčivě. A když se k tomu přičte ještě to, že její konkurentka a protihráčka z vládní CDU dokáže působit dojmem nadstranické aktivistky, které by snad mohli dát svůj hlas i Zelení - pak se není možno divit jejímu vysokému vítězství.
Ostatně, to chybějící charisma se projevuje právě i na klesajících preferencích německých Zelených, nejen ve volbách v Sársku. Ne že by Zelení neměli už vůbec žádné osobnosti schopné angažovaného vystoupení; nicméně jako celek se zdá, jako by tuto kdysi tak agilní a aktivistickou stranu po těch létech v institucionalizované politice už přece jenom postihla jistá únava. Velká ekologická témata už netáhnou, ze své původní sociální radikálnosti už také mnoho ztratili. Takže je skutečně už dosti obtížné shledat ještě nějaké přesvědčivé důvody, proč dávat hlas zrovna jim.
Ovšem - jestli je možno tvrdit že se tak stalo i p ř e s vysokou volební účast, je v daném případě dosti problematické.
Ano, vysoká volební účast může hrát do rukou takovýmto stranám - v případě že se jim podaří aktivovat všechny své jinak pasivní příznivce, což pak vede k té zvýšené volební účasti, v jejich prospěch.
V tomto případě se ale zřejmě stalo něco jiného: ta zvýšená volební účast šla především k prospěchu vítězné CDU - což znamená, že v tomto větším množství se naopak AfD poněkud "utopila". Jinak řečeno, za menší (obvyklé) volební účasti by byl procentuální podíl AfD byl naopak větší.
Rozhodující je: podle údajů které jsem viděl z toho rezervoáru (původně) nevoličských hlasů, které nyní byly ty "navíc", skutečně v naprosto největší míře profitovala právě CDU. A nikoli AfD. (Ta sice také, ale v míře několikanásobně menší.)
Ten rozdíl (tj. rozdíl v tom, že v předcházejících zemských volbách vyšší volební účast korelovala z volebními zisky AfD) může být způsoben za prvé tím, že - pokud si dobře vzpomínám - většina těchto voleb se konala na území bývalé NDR, kde je ten voličský potenciál AfD (respektive xenofobních stran vůbec) signifikantně vyšší.
A za druhé: spolu s tím jak pominula ta masivní vlna migrace do Německa, se postupem času i toto téma pozvolna ztrácí z obecného povědomí, není už natolik centrální jako v roce minulém. Zatím jsem se nikde nedočetl, z jakých vlastně důvodů v Sársku došlo k té vyšší volební účastni (o 10 procentních bodů); jedna teorie je ta, že lidé/voliči se zalekli možné rudo-červeno-zelené koalice, a že této možnosti chtěli zabránit. Ale jak říkám, je to jen jedna teorie.