Pravicový teror v Německu vede nad islamistickým. Mrtvých je osmdesátkrát víc
Matěj Michalk ŽaloudekČervenec přinesl další islamistické atentáty v SRN, které lze bez nadsázky označit za zpackané. Jako ničivější se v této zemi stále jeví teroristické útoky krajní pravice. Představitelé české politické scény si už ale názor zřejmě udělali.
Německo je evropská politická velmoc. Jakmile se ukázalo, že koordinovaný islamistický teror bude působit i v Evropě (Madrid, Londýn, Paříž, Brusel…), nikdo ve spolkové republice nepochyboval, že je jen otázka času, kdy udeří i zde. Nyní během několika málo dní proběhlo několik útoků, které vzbudily enormní mediální pozornost. Facebooky jsou plné povzdychů „to bude teď každý den?“, Lubomír Zaorálek tweetuje, že žijeme v nebezpečném světě, Petr Fiala nás ubezpečil, že jsme ve válce, kterou jsme si nevybrali, ve sněmovně vzniká platforma proti multikulturalismu a Andrej Babiš konečně započal ostrou předvolební kampaň a postavil se proti koaličním partnerům; osmdesát syrských uprchlíků z tureckých táborů prý přijmout nemůžeme, on je totiž proti přijímání jakýchkoliv uprchlíků, je to prý bezpečnostní riziko, „když vidíte, co dělají za zvěrstva někteří lidé, kteří nedostali azyl v Německu.“
Angela Merkelová na tiskové konferenci mluví naprosto klidně, možná až nepříjemně věcně a člověka musí fascinovat, že poté, co si za poslední rok vyslechla o své údajné naivitě a spoluzodpovědnosti za evropskou migrační krizi - od hlav nejrůznějších evropských států i od vnitropolitické opozice -, opakuje před kamerami větu, která jednou pro Němce a Němky zřejmě bude charakterizovat celou dnešní epochu: „Wir schaffen das.“ „My to zvládneme. A zachováme si přitom naše nejdůležitější hodnoty, totiž že důstojnost člověka je nedotknutelná a že ti, kdo jsou politicky pronásledováni, u nás azyl dostanou.“ Působí to samozřejmě, říká přece to, co má kancléřka říkat, uklidňuje a nepolevuje z principů, na kterých demokracie stojí. Jak nesamozřejmě to ale zní se znalostí české debaty.
Co tedy poslední dny prodávalo noviny?
- 18. července ve vlaku u Würzburgu - sedmnáctiletý žadatel o azyl (zřejmě z Pákistánu) sekyrou vážně poranil čtyřčlennou hongkongskou rodinu na dovolené. Byl zřejmě napojený na IS, zastřelen policií.
- 22. července v okolí nákupního centra v Mnichově zastřelil osmnáctiletý Němec s íránskými kořeny devět lidí. Považoval se za árijce, obdivoval Hitlera a Breivika a cílil pravděpodobně jen na oběti svého věku, u kterých byl viditelný migrantský původ
- 24. července zabil v Reutlingenu jedenadvacetiletý syrský žadatel o azyl svoji těhotnou kolegyni. Pravděpodobně šlo o čin z nešťastné lásky, který se do mezinárodních zpravodajských agentur dostal jen kvůli národnosti vraha a atmosféře doby.
- Tentýž den, 24. července se před vchodem na festival v Ansbachu, kam ho nepustili, protože neměl lístek (!), odpálil podomácku zhotovenou bombou sedmadvacetiletý Syřan, jemuž byl azyl v Německu zamítnut. Ve videu se přihlásil k IS, výbuch nicméně nezabil nikoho jiného než atentátníka. Jednalo se o první islamistický sebevražedný útok v dějinách SRN.
Co z toho vyplývá? Jen dva z útoků lze označit za islamistické a oba byly až směšně neúspěšné, „rekruti“ Islámského státu se ukázali jako celkem neschopní, navíc prokazatelně se záznamy na psychiatrii, což je v očích případných následovníků jistě znedůvěryhodňuje. I po letošním červenci tak platí, že jedinými smrtelnými obětmi pseudoislámského extremismu na území Německa zůstávají dva američtí vojáci, zabití na Frankfurtském letišti v roce 2011. Sluší se připomenout, že Německo už „přežilo“ několik větších plánovaných útoků. Některé byly včas odhaleny, jindy teroristi nebyli schopni vyrobit bombu, která by opravdu vybuchla.
(Nejen) Babišova rétorika navíc naznačuje, že jde o důkazy jakési nepovedené integrace, jako by zkušenost ukazovala, že uprchlíci z blízkého východu jsou z definice neintegrovatelní. Mluví o lidech, kteří „nedostali azyl“ (jako by se mstili), což ale platí jen o činu atentátníka z Ansbachu, používá tedy princip kolektivní viny dokonce na základě jediného případu. Podobné buranské výroky jsou v Bavorsku, kde je dnes z přistěhovalecké rodiny každý pátý, a příklady jejich úspěšné integrace jsou viditelné na každém kroku, naprosto nepředstavitelné. Cyničnost takových vět je znásobena faktem, že útočí i na všechny mrtvé z mnichovské tragédie.
Je zajímavé srovnat bilanci německých obětí islamismu s počtem obětí pravicového násilí - od roku 1990 nejméně 156 mrtvých. Nyní k nim můžeme připočíst i oběti z Mnichova. Bez obětí na životech zatím kupodivu zůstává i nová záliba německé extrémní pravice - zapalování ubytoven pro uprchlíky (přes 1600 případů jen za rok 2015). Ten nepoměr je flagrantní, ale i v Německu slyšíte běžné lidi se strachem mluvit spíše o islamismu. Je strach mainstreamu z neonacistického terorismu menší i proto, že „bílí“ Němci počítají s tím, že zrovna je si extrémní pravice na mušku nevezme?
Zdá se, že jediné, co zřejmě mají nedávné útoky v Německu opravdu všechny společného, je toxická maskulinita dospívajících frustrovaných mužů. To se zdá být ostatně důležitějším a zajímavějším tématem než donekonečna omílané debaty o islámu. Debaty o tom, že bude potřeba více psychologů na středních školách, ukazují, že část německé veřejné debaty míří správným směrem.
Samozřejmě, že veškeré pojmosloví - co už je terorismus a co jen „obyčejná“ vražda? - je diskutabilní. V celé zemi je ročně zavražděno kolem tři sta lidí. Většina zřejmě dost nespektakulárně, takže se o tom nedočteme na Novinkách. I v Německu ale každopádně stále ještě platí, že je pravděpodobnější, že se udusíte prostěradlem ve vlastní posteli, než že vás zabije nějaký zfanatizovaný muslim.
Kdy jak amok, tak teror splývají do jednoho obrazu hrozby apokalyptického násilí a vše do hrůzného obrazu nekonečné třicetileté války. A to má vliv i na politickou situaci.
Kolektivní strach ochromuje sociální fantazie a paralysuje schopnost společenskopolitické změny, a zároveň otvírá prostor pro takové politiky, kteří za slibem návratu jistoty nabízí společnost s jednou jistou budoucností.
Tedy takovou společnost, ve které pravděpodobnost, že se bezdůvodně udusíme prostěradlem ve vlastní posteli, bývá nepravděpodobná.
To mi napsala má sestřenice z Maďarska...bych dodal.
Zelení tedy nejsou pohromou jen v Německu, ale i u nás. V Německu jakási jejich poslankyně protestovala, když policisté zastřelili migranta, který je chtěl zabít. Měli prý zvolit jiný prostředek. Tedy zřejmě nechat od něj zabít pár policistů a pak, až by byl unaven, jej přemoci.
A nejhorší je, že to, co jsem teď psal, oni ani nechápou jako ironii. Oni jsou takhle zvyklí přemýšlet!
Je škoda, že nevyužijí svůj přesvědčovací potenciál a neobjíždějí pozůstalé obětí islámského teroru. Ty by jistě utěšilo, kdyby zjistili, že ty oběti měly vlastně štěstí, protože unikly smrti udušením prostěradlem. A je také škoda, že autor projevil neobyčejnou skromnost, když do výčtu teroristických útoku zřejmě zapomenul přičíst ty v sousední Francii. Ovšem, pokud děláte výpočty ryze účelově, tak se logicky musíte pravdě vyhnout.
Zelená prý uklidňuje, ale ještě pár takových perel a bude na mě působit jak antabus na alkoholika. Já mám, stejně jako Švejk, sice rád, když někdo blbne nakvadrát, čeho je ale moc, toho je příliš.
Tahle nálada se samozřejmě odráží i v chování bavorských politiků, kteří proti Merkelové začínají rázně vystupovat, protože jim hrozí, že po příštích volbách opustí teplá místečka a budou se muset zařadit do výrobního procesu.
Super.
Dnes mi sestra vypravela, jak jeji byvaly sef, ktery v 68 plachl za kopecky, do Nemecka a po revoluci se vratil, se svou zenou, zamestnankyni nemecke firmy, jel, jako kazdorocne, na dovolenou do Nemecka. V Reznu nenasel volne parkoviste v centru mesta, tak si rekl - auto mam pojisteny- a zaparkoval u nadrazi. Pak vypravel, ze takhle zariskoval naposledy. Je to 2 metrove chlapisko, ovsem byl zaskocen neuveritelnou drzosti a agresivitou tech "inzenyru a doktoru". Nikdy by pry neveril, jak se v kratke dobe muze Nemecko tak strasne zmenit v nebezpecnou zemi.
Co se pak navic da rict na tvrzeni nekterych lidi, ze ty stovky vypalenych ubytoven v Nemecku nebyly akce nacku, ale akce zoufalych lidi, kteri se chteji nejak pred timhle nicivym chaosem ochranit? Marne premyslim, jakou jinou alternativu k zachovani vlastni bezpecnosti jim nemecka vlada dala.
Jde o to zmrvenou demokracii řešit správným tedy korektním způsobem. za pomoci těch, kteří si demokracii osvojil jako instrument řešení krizí, které kapitalismus průběžně produkuje.
To se ale neslučuje s pořadavky typu ....Kdy uz konecne tu neschopnou zenskou smetou? Na co cekaji? Jeji dohoda s Turkem nema ani cenu papiru. Misto dodrzeni evropskych pravidel provadela i s temi bruselskymi pitomci nezakonne blaznive experimenty, .....
Odbourání právního státu a nastolením grimasy "lidového"demokratického režimu, je ještě únavnější a nepříjemnější řešení, než tahle korektnost právního státu....bych mínil.
Jenže proti gustu žádný disputát......bych dodal.
Vůbec nepochybuji o tom, že kvanta migrantů, puštěných do Evropy, se jim zdají jako zdroj obrovských zisků.
Jednak ti dobrodruhové předpokládají, že přibude potřebná levná pracovní síla a i migranti, kteří pracovat nehodlají, musejí něco jíst, šatit se, bydlet, telefonovat atd., atd. Takže proč by do takového kšeftu, kde oni neponesou žádné riziko, ani náklady, nešli? Bude to klasicky - oni zisky, státy náklady.
Jenže tenhle kšeft už je přes čáru. Situace je dramatická, jakkoliv média o tom neinformují. Počty mrtvých narůstají, agresivita migrantů, kteří demokracii berou jako slabost vlád, taktéž.
Můj požadavek - "Kdy uz konecne tu neschopnou zenskou smetou?" - je legitimním požadavkem na to, aby vykonavatel vůle neoliberálních šílených plánů musel odejít a zpět bylo nastolen právní stát, jako garant demokracie.
Vždyť když prohlédneme korektní lži, tak musíme vidět, jakým otřesným způsobem bylo neoliberály, konkrétně v migrantské krizi, právo pošlapáváno.
Nestavme proti sobě právní stát a demokracii. To jsou noty neoliberálů.