Čerstvě zvolený americký prezident Donald Trump poskytl už první rozhovory, známa jsou také první jména jeho ministrů. Nad konkrétní politikou realitního magnáta, jenž se na konci ledna stane plnohodnotnou hlavou USA, však znalci stále debatují.

V oblasti politiky tlumení klimatických změn a ochrany stability klimatu se přitom vcelku shodně předpovídá, že změny oproti přístupu Obamovy administrativy budou hraničit s absolutním obratem. A to je z pohledu pozorovatele, jenž věří vědeckým důkazům o příčinách a důsledcích globálního oteplování, velice špatná zpráva.

Z mezinárodního hlediska se jeví v Trupových klimatických plánech nejzávažnějším úmysl vypovědět Pařížskou klimatickou dohodu, která vstoupila v platnost jen čtyři dny před volbami. V domácí politice se pak očekává zásadní přehodnocení dosavadních plánů na snižování emisí.

Donald Trump se nad to profiloval v průběhu kampaně coby přesvědčený popírač klimatických změn jako takových. Proslul především jeho tweet, že globální oteplování je hoaxem vymyšleným Číňany k podlomení konkurenceschopnosti amerického průmyslu.

Podobnými výroky zpochybňoval Trump dopady lidské činnosti na klima opakovaně a důrazně, a tak je velice nepravděpodobné, že svoje vidění nyní nějak zásadně upraví. Nastupující prezident USA sice v kampani proslul náhlými změnami názorů, v tomto případě však Trumpově vidění problému zcela odpovídají i slíbená konkrétní opatření.

Výstup z Paříže

K odstoupení od Pařížské klimatické dohody se Trump zavázal v průběhu kampaně vysloveně a počítá s ním i oficiální republikánský program. Dosáhnout by jej nový prezident mohl teoreticky již rok od své inaugurace do úřadu, tedy 20. ledna 2018.

Sama Pařížská dohoda má sice čtyřletou výpovědní lhůtu a Trumpova vláda by tedy nemusela stihnout ji vypovědět. Podle právních expertů by však mohla využít právní kličku a odstoupit od širší obecné Rámcové úmluvy OSN o změnách klimatu (UNFCCC) z roku 1992. Ta má totiž výpovědní lhůtu jen roční a Pařížská dohoda je formálně její součástí.