České televizi se nezdařilo vyrobit nový díl cyklu Expremiéři o Jiřím Paroubkovi. Proto se rozhodla použít dříve natočený film Paroubkové. Tento dokument se snaží odpovědět na otázku, kde se vzal negativní obraz bývalého premiéra, který „byl některými médii a internetovou komunitou zesměšňován a šeredně karikován jako ztělesnění zla a odporná postava, která vede zemi do záhuby“.

Režisér Jan Látal se při svém pátrání vydal s čtyřiceti fotografiemi Jiřího Paroubka za redaktorem Lidových novin Martinem Weissem, novinářkou z bulváru a účastníky techno party. Zpovídal i zakladatele stránek antiparoubek.cz Štěpána Dlouhého, kreslíře Štěpána Mareše a Lukáše Botku, který první hodil po bývalém ministerském předsedovi vajíčko.

Slovo dostal i Paroubkův dvorní fotograf Miloš Schmiedberger. A samozřejmě nechyběla moudrá mluvící hlava Václava Bělohradského, bez které by se žádný český angažovaný dokument neobešel.

↗

Bývalého premiéra se lze zeptat prakticky na cokoliv a zřejmě rád odpoví. Zda se cítí zdráv. Jakou má rád zmrzlinu. Proč snídá mrkev. Sporné však zůstává, co podobné otázky mohou přinést. Mnohem zajímavější by bylo mluvit s bývalým politikem například o politice.

Účastníci techno party se při hodnocení Paroubka omezili na sprostá slova a zmatené, nestrukturované mumlání. Kreslíř Zeleného Raula viděl v expremiérovi především dobrý materiál pro karikatury a popisoval ho jako „nepříčetného a zlého člověka“. Podle redaktorů z Lidových novin symbolizoval především „staré časy“ a působil nesympaticky. A hrdý vrhač vajíček řekl, že se mu Paroubek nelíbil a ošklivě se tvářil. Dřív házel vejce po premiérovi, dnes by je hodil po počasí, prý ho taky štve.

O politickém působení Jiřího Paroubka coby premiéra se z dokumentu nedozvíme vůbec nic. Nepadne žádná zmínka o činnosti jeho vlády. Vystupující nejsou s to formulovat prakticky žádné konkrétní výtky vůči Paroubkově politice. Obvykle se jim Paroubek prostě nelíbí. A „prostě“ v české politice dokáže ledacos.

Dokument totiž proti duchu předchozích dílů Expremiérů nesleduje působení Paroubka v pozici předsedy vlády, ale soustředí se na projevy masové a mediální nenávisti, která se však vzedmula hlavně až během kampaně k volbám do Evropského parlamentu v roce 2009. Česká televize zkrátka udělala výběrem Látalova filmu dramaturgickou chybu.

Sám režisér navíc nebyl schopen vytěžit ze setkání s Paroubkem zhola nic. Látal později o natáčení řekl, že se mu Paroubka „nepodařilo otevřít, aby se choval autenticky a spontánně“. „Kdybyste byl nějakým stromem, jaký by to byl? Kdybyste byl řekou, třeba? A zvířetem?“, ptal se Látal. Avšak žádné jiné otázky takřka nepoložil. A mnoho zajímavého se nedozvěděl. Bývalý předseda vlády by prý byl dubem, klidnou řekou nebo hrochem.

Paroubka by ale bylo možné představit i jinak, než jako politika, po němž létají vajíčka, a jehož vzhled je zesměšňován. Lze jej portrétovat jako neuvěřitelně pracovitého muže s širokým tematickým záběrem. Podařilo se mu zachránit vnitřně rozbitou vládní koalici a znovu povznést ČSSD, která se před jeho nástupem nacházela v rozkladu.

Jako jeden z mála sociálně-demokratických premiérů i v době výkonu premiérské funkce skutečně pracoval s vlastní stranou. Usiloval o její proměnu a modernizaci. Na sjezdu v roce 2006, kde byl zvolen předsedou, hovořil o potřebě otevření strany veřejnosti a důkladné teoreticko-ideové práci, což „vyžaduje modernizaci vnitřního stranického života, zbavení se samoúčelných rituálů, zbytečných kliček a složitostí stanov“.

Snažil se zprofesionalizovat odborné zázemí Lidového domu, přetvořit Masarykovu dělnickou akademii v řádný stranický think-tank a hledat cesty k provázání strany s dalšími aktéry občanské společnosti.

Vždyť i vnitrostranické referendum, které sociální demokracie v létě uspořádala, ideově navazuje na Paroubkovu práci v čele strany. Neboť to byl právě Paroubek, který přišel s myšlenkou zavádění kvót pro obě pohlaví na kandidátní listiny nebo s jejich demokratičtějším sestavováním.

Současně v době jeho vlády dosahoval hospodářský růst více jak šest procent. Podařilo se uzákonit registrované partnerství pro osoby stejného pohlaví. Byl schválen zákon o vytvoření sítě neziskových nemocnic nebo nový zákoník práce. Zkrátka Paroubek byl v mnoha ohledech úspěšným a schopným levicovým politikem.

Něco takového se však divák nemá šanci z veřejnoprávního vysílání dozvědět. Do dramaturgicky nevyrovnaného projektu Expremiérů tedy přibyl další díl, který představuje prozatím to nejhorší, co cyklus nabídnul. A na vině je Česká televize.