Jak to opravdu bylo s modernizací ČSSD

Jiří Paroubek

Jiří Paroubek se vyjadřuje k projektu modernizace sociální demokracie, který ve straně zahájil. Z tohoto projektu se podle něho podařilo naplnit zejména to, co se mohlo udělat shora, technokraticky, horší to už bylo s nadšením členů pro tuto věc.

Musím říci, že mě stále znovu a znovu překvapuje nejen krátká paměť novinářů, ale také jejich neznalost problému, o kterém „zasvěceně“ píší.

Jako poslední z článků řady autorů k dané problematice jsem si přečetl v E15 příspěvek Davida Klimeše „Modernizací si ČSSD kope hrob“. Také tato „analýza“ napsaná ve čtyřech krátkých sloupcích se opírá pouze o dojmy autora. Dojmy ne zrovna nejpřesnější a hlavně nevycházející z faktů. V článcích se ovšem dozvídám: „…sliby někdejšího šéfa ČSSD z pozapomenuté konference z května roku 2008…stejně jako za Paroubka se bude jen tlachat“.

Autor si opravdu některé věci pamatuje asi jen matně. V květnu 2008 jsem na programové konferenci ČSSD v Pardubicích předložil delegátům stav uskutečňování projektu modernizace této strany, který už více než rok běžel. Nebyly to tedy sliby, ale konkrétní výsledky projektu, o nichž jsem hovořil. Čtenář se může, pokud chce, s tehdejší podrobnou písemnou analýzou, kterou jsem tehdy představil úvodním slovem, detailně seznámit.

To, že má realizace projektu konkrétní výsledky, se poznalo již v krajských a senátních volbách na podzim 2008, ve vynikajícím vítězství sociální demokracie. Výsledek těchto voleb bývá novináři přisuzován obratně manipulovanému třicetikorunovému poplatku. Já ho vidím i zpětně v tvrdé práci a zejména v uskutečnění klíčových cílů z modernizačního projektu ČSSD, který přijal sjezd této strany v březnu 2007. Modernizační projekt byl i po zmíněných veleúspěšných volbách rozvíjen zhruba do dubna 2009.

Realizace projektu modernizace ČSSD měla podle Jiřího Paroubka konkrétní výsledky v podobě volebních vítězství. Foto Michal Kalášek, Mediafax

Tehdy byl přerušen z důvodu volební kampaně před volbami do EP a hned po volbách do EP (červen 2009) navázala další, poněkud časově rozvleklá kampaň, tentokrát před volbami do Sněmovny. Po mém odchodu z vedení ČSSD po vítězných volbách do sněmovny v červnu 2010 se už vedení ČSSD k dokončení projektu modernizace nikdy nevrátilo. Zřejmě k vlastní škodě uvěřilo psaní některých médií, že modernizace ČSSD nastala vlastně mým odchodem.

A teď po volbách do Sněmovny, kdy ČSSD dosáhla horšího volebního výsledku, nežli byl volební výsledek dosažený ve sněmovních volbách v květnu 2010, chápou i lidé ve vedení ČSSD, že je potřeba něco podniknout. Proto mluví opět o projektu modernizace. O tom, že chtějí zůstat jen u slov, nasvědčuje poněkud hodně neformální sešlost v Olšance. O projektu modernizace musí vedení přesvědčit v prvé řadě funkcionáře strany v krajích a okresech. Bez nich to nepůjde.

O projektu modernizace sociální demokracie jsem začal někdy ve II. polovině roku 2006 uvažovat v okamžiku, kdy jsem viděl, že tato strana nemůže do budoucna vystačit s dosavadním stylem práce, s tehdejší programovou výbavou, s určitou rigidností a stereotypností svého vnitřního života, s deformovaným systémem výběru kádrů, s nedostatečnou úrovní vnitrostranické demokracie, s nedostatečným a málo kreativním odborným zázemím, s nízkým podílem žen a mladých lidí na kandidátkách a mohl bych vcelku nudně pokračovat dál ve výčtu negativ v tehdejším životě ČSSD.

Věděl jsem, že je potřeba tyto a mnohé další věci změnit, chce-li být sociální demokracie úspěšná ve volbách. Tedy, chce-li být vždy jejich favoritem a ne jejich outsiderem tak, jak to bylo ještě těsně před mým příchodem do vedení ČSSD ve volbách do Evropského parlamentu (červen 2004) a ve volbách do krajských zastupitelstev a senátu (říjen 2004), kdy tato strana dosáhla katastrofálních výsledků.

Podrobné sociologické analýzy, které jsem si nechával v té době zpracovávat především od agentury STEM, mně ukazovaly velmi jasně dlouhodobé slabiny ČSSD. Jednalo se o nedostatečný vliv sociální demokracie v některých vrstvách a skupinách občanů. Městské střední vrstvy, mladí a velmi mladí lidé a také nejvzdělanější lidé, tam byl deficit sociální demokracie vůči hlavnímu soupeři největší. To byly voličské skupiny, ke kterým bylo nutné změnit přístup, bylo třeba hledat vhodnou terapii léčby tohoto problému. Byl jsem přesvědčen, že je to možné.

Chtěl jsem rozptýlit, rozbít obraz určité staromódnosti, archaičnosti sociální demokracie, který ve významné části veřejnosti panoval a stále ještě panuje.

Sjezd ČSSD v březnu 2007 schválil projekt modernizace této strany. Vzpomínám si, jak jsem tehdy ze sjezdové tribuny žertoval, že bychom neměli dopadnout jako TornadoLou, arizonská pěnice z Limonádového Joa, která chtěla být také jinou, lepší.

Na již zmíněné programové konferenci sociální demokracie v Pardubicích v závěru května 2008 byl přijat jednak „Program naděje“ pro krajské a senátní volby a vedle toho byli účastníci konference informováni o tom, jak je rok a něco od sjezdu ČSSD uplatňován modernizační projekt. Předkládal jsem tištěnou zprávu, powerpointovou prezentaci a měl jsem k problematice modernizace dost rozsáhlý projev.

Nebyla to vůbec špatná bilance, hodně se podařilo. Podařilo se ale naplnit z modernizačního projektu zejména to, co jsme mohli udělat shora, technokraticky. Horší už to bylo s nadšením členů pro tuto věc. Ale s tím jsme museli počítat. Překonávat stereotypy lidí „dole“ je vždy nejtěžší.

Mimochodem, těch modernizačních týmů bylo třináct. Nebude od věci, pokud je všechny zmíním:

- tým pro propagaci značky ČSSD

- tým pro inovaci programu ČSSD

- tým pro Novou sociální Evropu

- tým pro střední vrstvy

- tým pro komunikaci s mladou generací

- tým pro rovné příležitosti

- tým pro komunikaci s nestátními neziskovými organizacemi

- tým pro Prahu

- tým pro transformaci Masarykovy dělnické akademie

- tým pro zpracování systému politického vzdělávání ve straně

- tým pro komunální politiku

- tým pro přípravu řádů pro sestavování kandidátních listin

- tým pro projekt kulturně-politické revue

Základním cílem v týmu pro inovaci a propagaci značky ČSSD, který jsem sám vedl, bylo uplatnit taková opatření k inovaci a propagaci značky ČSSD, aby se nám dařilo získávat obraz strany:

- vysoce kompetentní

- „nekryptokomunistické“

- nezkorumpované

a cílem bylo

- stabilizovat tradiční podporu na levici a levém středu politického spektra a současně

- posílit podporu v politickém středu (mladí lidé, střední třída, inteligence a obecně vysokoškoláci)

Už po roce uskutečňování projektu se podařilo splnit či plnit následující opatření:

- byla prováděna pravidelná detailní sociologická šetření a analýzy

- byly uskutečňovány soustavné a mediálně viditelné kritické a zároveň konstruktivní reakce stínových ministrů ke všem závažnějším politickým událostem (internet, tiskové konference, blogy, články atd.)

- byla vydávána častější společná stanoviska s neziskovými organizacemi a s řadou z nich jsme byli v pravidelném kontaktu a kooperovali jsme i na zákonodárných iniciativách

- byla uskutečňována pravidelná veřejná vystoupení — veřejné diskuze předsedy i dalších vedoucích činitelů ČSSD na univerzitách a vysokých školách

- bylo uskutečněno slavnostní shromáždění ke 130. výročí založení ČSSD a vydána publikace k němu (akcent na demokratický profil strany; exilová práce strany v době komunistického režimu; ocenění protikomunisticky orientovaného křídla strany z doby před únorem 1948 i v emigraci po únoru 1948) v osobách těch členů předúnorové ČSSD, kteří se angažovali v politickém zápase proti komunistům

- došlo k rozvinutí pravidelných kontaktů se sesterskými zahraničními stranami ve vyspělých demokraciích (zejména s německou, rakouskou, britskou, polskou a slovenskou)

- byla uplatněna již zmíněná distance od KSČM při příležitosti výročí února 1948 v roce 2008

- do Stanov ČSSD byla zavedena tzv. presumpce viny (jako tehdy u jediné strany v zemi)

- byla průběžně vysvětlována politická účelovost tzv. Kubiceho zprávy před volbami do sněmovny (tedy, že ČSSD se nepodílela v žádné míře na spolupráci s organizovaným zločinem a naopak byla obětí zpolitizované akce jednoho policejního útvaru)

- byla prováděna soustavná kritika korupčních praktik v politice a soudnictví

- došlo k posílení postavení žen na kandidátkách ČSSD

- byla prosazena možnost uskutečnění přímé volby předsedy ČSSD do Stanov (věděl jsem ovšem, že ta je prakticky proveditelná jen v situaci, že jí bude předcházet přímá volba předsedů okresů a krajů)

- byla provedena modernizace a rozsáhlejší využívání internetu a intranetu pro prezentaci a komunikaci politiky ČSSD

- do Stanov byl zaveden institut vnitrostranického referenda a vnitrostranických anket a diskusí na určité téma (a tyto instrumenty začaly být uplatňovány); tedy to, co se nyní objevuje jako „revoluční“ modernizační myšlenka tady už bylo před lety, jen je léta nevyužívaná

- byla uskutečněna moderní úprava místnosti pro tiskové konference v Lidovém domě

- došlo ke sjednocení designu ČSSD

Řadu věcí pochopitelně tehdy, v květnu 2008, zbývalo ještě splnit či zlepšit. Jednalo se např. o:

- rozšíření vlastního odborného zázemí ČSSD ve spolupráci s občanskými sdruženími (to zůstalo až do závěru mého působení za mými představami)

- nastavení pravidelného režimu neformální komunikace s novináři (sekce PR a marketingu organizovala častá neformální setkání s novináři; především ovšem to byla má neformální setkání s novináři)

- dotvoření personálního zázemí v sekci PR a marketingu (doplnili jsme sekci mladými, kvalifikovanými a ambiciózními lidmi)

- větší využití intranetu pro vnitrostranickou debatu (zavedl jsem např. pravidelné vydávání vesměs s týdenní frekvencí bulletinu předsedy strany, ve kterém jsem detailně informoval o hlavních událostech předchozího týdne a pozici vedení ČSSD k nim — bulletin se dostával na asi osm tisíc e-mailových adres členů ČSSD)

- dokončení přípravy kampaně „Řekněte korupci NE“ (to byla odpovědnost stínové ministryně Marie Benešové - jen proto, že ji připravil Petr Dimun, tuto kampaň neuskutečnila a s jinou, souměřitelnou sama nepřišla)

- moderní úpravy vstupní haly v Lidovém domě — otevřít Lidový dům veřejnosti (bylo provedeno ještě v roce 2008) — tehdy bylo možné se do centrály ČSSD dostat velice volně

- ustavení oddělení personální práce a evidence kádrových záloh ČSSD (zahájilo činnost v roce 2009)

- zahájily se seriály školení nově příchozích členů strany.

Uvedl jsem prakticky úplné znění plnění či neplnění modernizačních záměrů z prezentačního materiálu, který připravili analytici Lidového domu pro delegáty programové konference na jaře 2008. Podobně byly připraveny analýzy výsledků práce všech dalších modernizačních týmů. Máte možnost se s nimi seznámit podrobněji.

V kratším nebo delším čase zhruba do roka od sjezdu ČSSD, který modernizační projekt schválil, byly tyto záměry naplňovány a do značné míry i naplněny.

V plnění projektu modernizace se tedy za pouhý rok udělal velký kus práce a ne že se tlachalo. Posun sociální demokracie do pozice nejsilnější politické strany v letech 2007—2010 byl způsoben nepochybně řadou faktorů. A jedním z oněch faktorů bylo, a já myslím, že nejdůležitějším byl ten, že se dařilo postupně naplňovat také projekt modernizace. Strana začala pracovat efektivněji. Samozřejmě, pokud někdo bude chtít popírat, že se podařilo naplnit velkou část z opatření modernizačního projektu, může třeba říkat, že čím hloupější sedlák, tím větší brambory. Ale myslím, že je to přece jen jinak.

Samozřejmě, že řada opatření z projektu modernizace zůstala jen na papíře. Ale už to, že se určité záměry na papíře objevily, bylo dobré. Bylo potřeba o daném problému aspoň mluvit. A v nějakém přijatelném čase naplnit i tyto záměry.

Závěrem

Díky modernizačnímu projektu se podařilo ČSSD zdrcujícím způsobem vyhrát na podzim 2008 volby do Senátu (zisk dvaceti tří mandátů z dvaceti sedmi možných) a krajské volby v témže termínu s volebním ziskem téměř 36 %. Díky tomu ČSSD získala ve všech třinácti krajích hejtmany.

ČSSD se v těch volbách stala nejsilnější stranou ve voličské skupině mladých voličů do třiceti let i vysokoškolsky vzdělaných voličů. V senátních volbách v Praze velmi posílila také na území hl. m. Prahy. Naopak v těch posledních volbách v roce 2013 měla ČSSD ve voličské skupině občanů do třiceti let jen 9 % (!) voličů a mezi vysokoškolsky vzdělanými voliči to bylo 14 %. Proč došlo k takovému vývoji, proč to v roce 2008 šlo a v roce 2013 to mírně řečeno nevyšlo, je jiná otázka.

Modernizační projekt jsem vždy bral jako otevřený a stále pokračující a vlastně nikdy nekončící. Problémem je, že současné vedení ČSSD po čtyři roky od mého odchodu neudělalo nic anebo jen málo. S rutinou se v politice opravdu vystačit nedá. Chce to nápady a úsilí a permanentní změny.