Spolu s tím, jak se čím dál více skloňuje slovo válka, v době, kdy se píše o návratu té studené, o nutnosti zbrojení, budování základen a vojenské pomoci Ukrajině, téma Čapkovy hry Matka ožívá a stává se nečekaně aktuální. Co vše ale tato hra říká?

Už delší dobu jsem si říkal, že si musím přečíst Matku od Karla Čapka. Doposud jsem ji znal z rozhlasového zpracování a z několika úryvků. Celou jsem ji ještě nečetl. Nakonec jsem se k ní dostal pod dojmem současné situace kolem Ukrajiny, debaty o tom, zda předseda vlády Sobotka je nebo není zbabělec a přirovnávání důsledků jeho postoje k Mnichovu

Spolu s tím, jak se čím dál více skloňuje slovo válka, v době, kdy se píše o návratu té studené, o nutnosti zbrojení, budování základen a vojenské pomoci Ukrajině, téma Čapkovy hry ožívá a stává se aktuální takovou měrou, která by ještě před rokem byla stěží uvěřitelná. Její četba na mě zapůsobila mnohem silněji, než bych si dovedl představit. Ostatně je psaná tak, aby člověkem otřásla.

Čapkovu Matku nelze číst jako dílo, ve kterém by šlo o umělecký zážitek, mnohem více zde jde o politickou a dějinnou situaci, kterou chce Čapek touto hrou ovlivnit. Foto sk.wikipedia.org

Příběh matky, která nejprve přijde o svého muže, vojáka z povolání, který zahyne vlivem špatného rozhodnutí svého velitele v koloniální válce proti domorodcům v Africe, a následně i o čtyři ze svých pěti synů, aby na konci hry stála před rozhodnutím, zda pustit svého nejmladšího syna Toniho bránit vlast proti nepříteli, je maximálně vyhrocený a posazený do extrému.

Cíl to má jediný - dosáhnout co největší působivosti závěrečné scény, kdy Matka, poté co uslyší, že ženský hlas v rozhlase také přišel o syna a že nepřítel zabíjí i děti, sundá ze stěny pušku a se slovem: „Jdi“ ji podá Tonimu, kterého jako svého posledního syna tolik nechtěla do války pustit.

Čapkovu Matku tak nelze číst jako dílo, ve kterém by šlo o umělecký zážitek nebo o to dobrat se nějakého poznání a přispět k lepšímu pochopení světa. Matka je vrostlá do politické a dějinné situace, ve které ji Karel Čapek psal, a k ní se i úzce váže účel této hry: Čapkovi šlo o to tuto situaci ovlivnit, vyburcovat odhodlání bránit vlast. Takový záměr lze chápat, otázka je, jaké k jeho dosažení volí prostředky.

Když jsem Matku četl, nemohl jsem se ubránit pocitu, že Čapek v rámci toho, aby dosáhl maximálního účinku svého díla, přehlíží absurdnost a nesmyslnost toho, za co se umírá. Ta je však z pohledu citu Matky ke svým dětem o to výraznější.

Karel Čapek se to snaží přebít morálkou, důrazem na čest, povinnost, oddanost vlasti, velkými hodnotami, které dávají lidskému životu smysl a za které, aby byly opravdu tak velké a slavné, se musí i umírat („Kdyby se za vlast neplatilo životem... kdyby se za čest, za pravdu, za svobodu neplatilo životem, neměly by tu ohromnou, tu strašnou cenu, víš? Jen ho nech jít, toho svého synka. Je to tak... v pořádku.“).

Matku, která zbytečnost toho všeho nějak intuitivně cítí („Máte pravdu, já tomu asi nerozumím. Na příklad tvůj tatínek padnul, protože bylo nutno pobíjet nějaké divochy. A ty, Ondro, tys umřel na to, žes jim chtěl zachraňovat životy. Vidíš, na to jsem asi hloupá. Každý děláte něco obráceného, a pak mi řeknete, to jsou veliké úkoly, maminko, tomu ty ani nemůžeš rozumět.“), pak musí vykreslit jako někoho, kdo si ze svých dětí udělal celý svůj život, kdo je na ně fixovaný, chce je vlastnit a držet si je pěkně doma.

Karel Čapek tak nakonec — v rámci úkolu, který si vytknul — dává za pravdu morálce (cti, hrdinství, povinnosti…). Potíž je, že je to právě ona morálka a nějaké ty velké hodnoty, ve jménu kterých jedny matky posílají své syny dobývat cizí kraje a bojovat s „divochy“ a druhé opět v jejich jménu vysílají své syny, aby se těmto útočníkům bránili. A ve chvíli, kdy Matka vzdoruje, neslyší na dovolávání se vznešených ideálů a říká: „Už jsem dala dost“, Čapek jí odpoví, mysli na ty „malé, usmrkané děti“.

Přesvědčuje ji jazykem, kterému rozumí, tím, co je pro ni svaté. Ale to, že Matka nejprve dosti nesmyslně přišla o muže a několik synů (dva zemřeli v občanské válce, jeden při snaze dosáhnout výškového rekordu při letu letadlem), pro tu chvíli nechává stranou. Zároveň ale to vše dává na stejnou úroveň jako obranu v případě napadení nepřítelem — ve všech příkladech jde o hodnoty a jen na Matku se použije argument, který je určen právě pro ni.

Co se ale stane až „malé, usmrkané děti“ vyrostou, nepošle je vlast, ve jménu těch samých krásných ideálů, bojovat do kolonií proti domorodcům?

    Diskuse
    September 5, 2014 v 14.09
    Bican se zbláznil
    Možná bych i uvěřil, že jsem Matku nepochopil, když jsem ji jenom slyšel z rádia, ale to bych nesměl nikdy číst od Čapka nic jiného. Přečíst Matku a argumentovat důkladně přesnými citáty by chtělo čas, nicméně každý zájemce se na ni může podívat sám, i ji porovnat s dalšími Čapkovými texty, jeho dílo je volně ke stažení na http://www.mlp.cz/cz/projekty/on-line-projekty/karel-capek/

    Proč by Čapek v Matce tolik mluvil o všem tom nesmyslném umírání, kdyby tím chtěl říct, že všechna ta nesmyslná smrt je velká a slavná a nezbytná? Jak by mohl humanista Čapek, autor Války s mloky a Bílé nemoci, oslavovat válku? Jak by se mohl Čapek se svou filozofií malých věcí, autor Obyčejného života, Továrny na absolutno a Krakatitu, povyšovat nad matku, která se stará hlavně o děti? A když ústy takové malé obyčejné matky odsuzuje válu, a zatím nějaký výjimečný chytrák ve jménu velkých a slavných věcí slavně vytáhl do války, ve které hrdinně vraždí děti, co jiného má Čapek matce poradit, než aby dala synovi pušku?
    ??
    September 5, 2014 v 15.54
    Jiny pohled .
    "Potíž je, že je to právě ona morálka a nějaké ty velké hodnoty, ve jménu kterých jedny matky posílají své syny dobývat cizí kraje a bojovat s „divochy“ a druhé opět v jejich jménu vysílají své syny, aby se těmto útočníkům bránili. "

    Mozna Capka chapeme kazdy jinak, ale ta jeho matka neposilala sveho manzela, ani syny do nejakych valek. Pouze o ne prisla z ji "nepochopitelnych" a nesmyslnych duvodu. Z jejiho hlediska je zabijeni opravnene a mravne jen pri ochrane deti. Takze ta moralka tam je. Zrovna dnes je duvod se nad tim zamyslet, kdyz placeni agitatori vykrikuji, je treba ve jmenu evropske cti zabijet divochy (opile ruske muziky) a matky mlci.
    September 5, 2014 v 16.11
    Myslím si, že Čapek nesmyslnost a absurdnost, toho, za co se umírá, nepřehlíží. V první části hry její synové a manžel zdůvodňují smysl svých hrdinských mužných smrtí, ovšem každý zemřel za něco jiného a z pohledu matky je tam společná jen ta smrt. (Kromě toho syna, který zemře při pokusu o překonání rekordu v letadle je tam ještě jeden, který zemře na žlutou zimnici při boji s touto nemocí v Africe). Matka žádnému ze svých mužů nestraní proti jinému a tím se stává mluvčím Čapkova relativismu, jak ho známe z Továrny na absolutno. Hrdinství jako hrdinství

    Závěr hry se vztahuje ke konkrétní historické situaci počátku roku 1938, děj je vágně umístěn do Španělska (jméno matky je Dolores), odkazuje ovšem nejen k tamní vrcholící občanské válce, ale také k tehdy očekávané válce s nacistickým Německem.

    Ta hra není nadčasová, stejně jako není nadčasová Válka s mloky, o které tady nedávno psala Ivana Recmanová.
    September 5, 2014 v 18.56
    Není nadčasová
    Hru je třeba nejen chápat v kontextu doby, ale hlavně ji v žádném případě nelze spojovat s rozhodováním států o případných vojenských zásazích (případně tyto zásahy ospravedlňovat). Státy nebo vlády se totiž nikdy nemohou rozhodovat emotivně, nýbrž musí zvažovat všechny možné okolnosti. Kdežto matka prostě jen poslouchá hlas svého srdce. Nejprve je pro ni důležitý její nejbližší "svět", tedy rodina, a proto nechce slyšet na ideály a nutnosti, které její blízké vedou do záhuby.
    Ale pak jí náhle dojde, že o ideály vůbec nejde, ale že nemůže být žádný domov, žádný "svět uvnitř", pokud se něco neudělá tam s tím "světem venku". A proto tam posílá syna.
    Možná, že dnešní matka by šla bojovat sama, pokud by to šlo.
    September 6, 2014 v 18.13
    heroismus a realita
    čapkova matka mne už napadla ještě než začali umírat na Ukrajině i češi.
    Ono se nabízí - jsou ti co tam jdou bojovat banditi, naivové a nebo hrdinní interbrigadisté ?
    Normální je neválčit - ale co v situaci když už tu válka je. A tak se vrací debata za co že tam bojují ?
    Za imperiální zájmy, proti ohrožení vlastní země, mohou být za ně jejich matky pyšné?
    Já tam ten heroický rozměr nenalezl, vidím jen obrovskou ztrátu lidských životů, která nic neřeší.
    Své děti bych tam neposlal ani náhodou. Ale určitě existují póly debaty které to vidí různě.
    A chuděry matky...
    September 7, 2014 v 9.13
    Ono se dá nějak bojovat i beze zbraní. A možná i proti válce.
    PM
    September 7, 2014 v 18.01
    Co zbývá matce a i otci jejichž pacholátko se dostane do střetu s mordem
    - a to nejen ve své cimerce s počítačem, ale i v reálu válečného prostředí - jiného než si zoufat, nebo se vyzbrojit ideálem heroické smrti, v sobě a době poplatném hávu..... bych zevšeobecňujíce podotkl.
    Čapek, vědom zoufalé situace, se rozhodl nezoufat...bych řekl.
    September 8, 2014 v 0.20
    Honzovi Macháčkovi
    Nikde nepíšu, že Karel Čapek oslavuje válku. Ani, že nesmyslná smrt je podle něho velká a slavná. Ale sama Matka nakonec respektuje, že její muž šel bojovat (vytáhl do války proti domorodcům v koloniích), což je podle mě na stejné úrovni jako útok, kvůli kterému podává pušku svému poslednímu synovi. Matka směrem ke svému muži: "Já nevím sama, co to v nás je; vím jenom, že se mi to na tobě strašně líbilo... víš, tvé vojáctví, Richarde, řinčení tvých ostruh, tvá odvaha a fanfaronství, tvá čestnost a lehkomyslnost — Já nevím, proč jsem to na tobě tak zbožňovala. Asi jsem byla hloupá, byla jsem zamilovaná, byla jsem blázen; ale ani teď... ani teď bych nesnesla, aby tě něco ponížilo!"
    September 8, 2014 v 7.46
    Pavlu Kuchejdovi
    Máte pravdu, Matka manžela ani syny do válek neposílá, pouze nechápe, proč do nich šli. Problém je, že dokud budou lidé umírat ve válkách proti "domorodům" jako otec, budou umírat i synové ve válkách obranných tak jako Toni. Jak ale poukazuje Jiří Kubička, Matka žádnému ze svých mužů nestraní proti jinému, hrdinství jako hrdinství, ale hrdinství jedněch je nepřímo odpovědné za to, že do války musí i druzí (bez útočných či občanských válek by nebyly ani války obranné). To zde Čapek ale neřeší. Snaží se celou hru vystavět tak, aby situace, kdy i matka, která přišla o muže a čtyři syny, pošle svého posledního syna bránit vlast, byla co nejpůsobivější - když to udělala dokonce i ona, měl by se tak zachovat už každý.