Jednoznačná, nepřehledná, rychle se měnící i zablokovaná. Taková je dle pozorovatelů situace na východoukrajinských bojištích po minulém týdnu. V hodnotících přívlastcích se zpravodajové rozcházejí, na jednom se ale všichni shodnou: typický trend pro druhou polovinu července i větší část srpna se obrátil. Nyní útočí proruská strana a ukrajinská armáda s polovojenskými jednotkami musí ustupovat.

Územní zisky separatistů zatím nejsou velké. Linie bojů se pohnula zhruba o deset patnáct kilometrů zpět a někdejší bašty povstalců jako Kramatorsk či Slavjansk zůstávají daleko před ní.

Separatistům se ovšem podařilo zbavit obležení Luhansk a zmařit obklíčení Doněcku. U ruské hranice na jihu u Azovského moře byla navíc otevřena další fronta.

Znalci i politikové teď debatují, do jaké míry může za obrat Rusko nepřímo — například benevolencí k přechodům námezdních bojovníků přes hranici — a do jaké míry přímo — například nasazením vlastní armády.

„Zapojení Ruska je nesporné, otázkou je ale jeho forma a rozsah (...) dle ruských oficiální představitelů nejsou na území Ukrajiny žádní ruští vojáci a podpora, jíž Rusko separatistům poskytuje, je čistě humanitárního rázu. Podle separatistických vůdců je ruských vojáků na Ukrajině naopak několik tisíc, ale jde o dobrovolníky, žoldnéře a otce o uprchnuvších rodin, nikoliv o posily z příkazu Moskvy,“ hlásil do nedělního vysílání BBC Pierre Sautreuil a pokračoval:

„Podle odhadů NATO působí v oblasti na tisíc aktivně sloužících příslušníků ruské armády. Podle ukrajinských novinářů tam mají i helikoptéry a tankový prapor. Podle nejrozšířenějšího názoru mezi západoevropskými představiteli posílá Moskva přes hranici neoficiálně malé dobře vyzbrojené skupinky a dle kyjevské vlády a prezidenta Porošenka čelí Ukrajina už plnohodnotné ruské invazi,“ uvedl Sautreuil, francouzský novinář působící na Ukrajině.

Všichni znalci oslovení agenturami vylučují, že by Rusko vstoupilo do oblasti bojů s podstatnější částí sil, které má soustředěné za hranicí. Někteří ale uvádějí, že se tak brzy může stát.

Téměř nikdo si přitom zároveň nevysvětluje popsaný obrat na bojištích jinak, než že Rusové tou nebo onou formou separatistům v posledním týdnu pomohli.

Internet stále zaplavují ukrajinské snímky povstalecké vojenské techniky, kterou Rusko nikdy neexportovalo, a různá silácká vyjádření ruských představitelů. Tato jsou ale obvykle později dementována nebo dovysvětlena, podobně jako poslední slova Vladimira Putina o možnosti dobýt za Kyjev za několik dní.

Ruský oficiální postoj zůstává už od jara v podstatě neměnný: za stávající válku na Donbasu může kyjevský režim, jenž ji svým přístupem k oprávněným požadavkům a obavám ruskojazyčných Ukrajinců vyprovokoval. A část viny, resp. odpovědnosti mají i západní vlády, které Kyjev ve všem zištně podporují namísto hledání mírového řešení.

Západní výklad ruské politiky se země od země i politik od politika liší — od pochopitelného hájení ruskojazyčného obyvatelstva na východě přes realistickou obhajobu vlastních zájmů až po snahu o co nejdůslednější desintegraci Ukrajiny či imperialistické vytvoření nové říše, resp. vzkříšení Sovětského svazu.