„Vláda chce ukrást volby.“ ANO se stává hegemonem české krajní pravice

Vojtěch Petrů

Hnutí ANO vyrostlo v roce 2012 na protikorupční rétorice, mělo být stranou „pro všechny“. Dnes je politická strategie projektu Andreje Babiše již vyloženě ultrapravicová. Debata o korespondenční volbě je toho jasným dokladem.

Rétorika Babišova ANO se čím dál více inspiruje krajně pravicovou konspirační scénou. Straší „progresivistickou levicí“, k níž řadí i současnou neoliberální vládu, a o návrhu korespondenční volby mluví „po trumpovsku“ jako o snaze „ukrást volby“. Foto FB ANO

V České republice se to s korespondenční volbou má jako s manželstvím pro všechny. Dvě nenáročná opatření, která mohou mnohým lidem pomoci a ostatním nijak neuškodí. Měla přijít už dávno. V jejich odmítání se zrcadlí zmar a prázdnota české politiky.

Část politické scény si manželství pro všechny i korespondenční volbu zvolila za téma kulturních válek. Populistům chybí totiž jakákoli vize a schopnost uvažovat v delším časovém horizontu, musí proto prostor vyplnit polarizujícími konflikty a praktické dílčí úpravy existujících nerovností interpretovat jako hrozba pro demokracii či lidskou civilizaci obecně. Implicitně přitom poukazují na „ty druhé“ — ať už jde o lidi s odlišnou vztahovou orientací, nebo o krajany, kteří životem v zahraničí údajně zradili vlastní zemi.

Když se vládní pětikoalice ODS, STAN, lidovců, TOP 09 a Pirátů snažila prosadit po vzoru naprosté většiny ostatních evropských států a v návaznosti na své programové prohlášení korespondenční volbu, vyvolalo to velmi hlasitý a nekompromisní odpor ze strany antisystémové opozice.

Hnutí ANO i SPD plánují tradičně sněmovní obstrukce a varují, že vládní snahy o zavedení korespondenční volby mají čistě mocenskou motivaci. Údajně jsou vedené vidinou zisku více hlasů Čechů žijících v zahraničí, kteří dnes mají volbu při nutnosti cestovat na mnohdy vzdálené české zastupitelské úřady značně ztíženou.

Je fakt, že Češi a Češky v zahraničí dlouhodobě tíhnou spíše ke stranám současné vládní koalice. Ve sněmovních volbách v říjnu 2021 dle hlasů v zahraničí zvítězila koalice Pirátů a STAN se ziskem 50,47 procenta, na druhém místě pravicová trojkoalice Spolu získala 34,26 procenta, hnutí ANO dosáhlo pouze pěti procent, SPD 2,19 procenta. O čtyři roky dříve vyhrála s více než 26 procenty TOP 09, následovaná Piráty a ODS.

Loni v prezidentské volbě ve druhém kole získal Petr Pavel 95,22 procenta hlasů, lídr hnutí ANO Andrej Babiš pouhých 4,78 procenta. V prvním kole Babiše předstihli krom Pavla i Danuše Nerudová a Pavel Fischer, zcela propadl i kandidát SPD Jaroslav Bašta. Při vysvětlení odporu hnutí ANO i okamurovců vůči korespondenční volbě si však nevystačíme pouze s tím, že se tyto strany obávají oslabení v příštích volbách, jejichž výsledky mohou být znovu poměrně těsné.

Formát kulturní války, jejž politici hnutí ANO vtiskli diskusi o korespondenční volbě, včetně užívané rétoriky, totiž poukazuje na už minimálně rok trvající přeměnu Babišova hnutí na hegemona české krajní pravice.

Schillerová a Trump

„Jsme v situaci, kdy preference některých stran pětikoalice jsou pod rozlišovací schopnosti a v této chvíli se vláda snaží zatáhnout za ruční brzdu a zachránit se přes korespondenční volbu. Považujeme to za řešení, které je hodno progresivistické levice,“ uvedl minulý týden na tiskové konferenci stínové vlády hnutí ANO Karel Havlíček k tématu korespondenční volby.

„Opouští tajnost a přímost volby. Nemůžeme komfort jednoho dát výše než svobodu toho druhého, princip svobodného hlasování by byl podle nás porušen. Nepovažujeme za správné, že se zvyšuje komfort lidí, kteří zde nežijí a neprožívají každodenní problémy. V neposlední řadě to vnímáme jako možnost ovlivnit, manipulovat, případně falšovat výsledky sčítání,“ konspiroval exministr průmyslu.

Jeho slova posléze lakonicky a bez okolků shrnula jeho kolegyně, předsedkyně poslaneckého klubu ANO Alena Schillerová: „Hlavní starostí vlády je vymyslet způsob, jak ukrást volby. Vládní pětikoalice jenom pod podmínkou, aby se pidistrany udržely u moci, hodlá rozkolísat tento volební systém.“

Pro připomínku: duchovním otcem konspirace o „ukradených volbách“ se stal po prohraných volbách v listopadu 2020 republikánský exprezident Donald Trump. Ten opakovaně tvrdil, že volby byly zfalšované, upozorňoval na údajné manipulace při sčítání a dával je do souvislosti s později započítávaným masovým hlasováním poštou, tedy formou, již pro odevzdání hlasů uprostřed probíhající pandemie covidu zvolilo mnoho Američanů, především voliči demokratů.

V návaznosti na to v USA v lednu 2021 propukly známé nepokoje a útok Trumpových příznivců na Kapitol. Teorie o ukradení voleb si spolu s konspirací QAnon, podle níž v USA existuje spiklenecký „deep state“, sdružující satanisty, pedofily, Demokraty, liberály a George Sorose, od té doby žijí vlastním životem. Zakořenily v rámci dezinformačních kanálů i v Evropě včetně České republiky a čas od času slouží populistům z celého světa, tu brazilskému exprezidentovi Jairu Bolsonarovi, tu hnutí ANO.

Prezidentská volba a Babišova radikalizace

Rétorika politiků hnutí ANO ve vztahu ke korespondenční volbě se od Trumpovy v zásadě neliší, byť jí v tuzemském kontextu schází specifický bizarní ideologický patos. Zapadá přitom do kontextu proměny obrazu a strategie oligarchického hnutí ANO. Nejpozději od druhého kola prezidentské volby se totiž za Babišem semknul antisystémový a populistický koktejl od SPD a Trikolory přes komunisty po antirouškaře — tedy vlastně všichni, kdo se dnes snaží vytěžit téma korespondenční volby.

Aby si ANO voliče udrželo, respektive vysálo potenciál hnutí SPD podobně, jako to dříve provedlo s KSČM a sociálními demokraty, začaly přední tváře Babišova hnutí otevřeně reprodukovat a využívat konspirační narativy a kulturní témata, jež dříve přenechávali představitelům SPD.

„Budeme více konzervativní, budeme mít rozumné zelené ambice a současně budeme i stranou, která bude ctít určité vlastenectví. A budeme stranou, která rozhodně bude proti aktivismu, proti progresivismu, proti těm šíleným evropským nápadům,“ vysvětloval sněmovní místopředseda Karel Havlíček letos v lednu nejnovější marketingovou strategii hnutí ANO v České televizi. „K progresivismu, globalismu a aktivismu řadím současnou vládu,“ dodal ke svému specifickému schématu českého politického pole.

Pozoruhodné je, že do Havlíčkova schématu „progresivismu“ nespadají lidskoprávní témata, jako je manželství pro všechny nebo redefinice znásilnění. V hnutí ANO, do nějž věru lidé dosud nevstupovali pro obranu konzervativních hodnot, totiž mají tato témata výrazný tábor zastánců a podle svých vyjádření k nim patří i sám Havlíček.

Odpor vůči je v rámci populismu a kulturních válek proto třeba rámovat jinak. Navíc je nutné volit témata, která nevyvolají velký ohlas v zahraničí, neboť už nyní je ANO prověřováno evropskou parlamentní frakcí Renew Europe. A tak přichází vhod právě korespondenční volba, „aktivismus“, který je v tuzemsku spojen s negativními asociacemi, či tematika migrace. Při takovém rámování už dokonce i ODS či lidovci pro své prozápadní směřování snadno zapadnou mezi „progresivní aktivisty“.

Sám předseda ANO Andrej Babiš se přitom činil. Soustavně pojmenovává působení pětikoaliční vlády jako „novou totalitu“ a označuje prý dříve konzervativní ODS za „béčko Pirátů“. Loni v dubnu vyrazil na ultrakonzervativní konferenci do Budapešti, kde byl jedním z řečníků vedle maďarského autoritářského premiéra Viktora Orbána, bývalého slovinského premiéra Janeze Janši, předsedy rakouské FPÖ Herberta Kickla, lídra portugalského hnutí Chega Andrého Ventury či amerického moderátora Tuckera Carlsona. Orbána ostatně Babiš dlouhodobě označuje za svého přítele.

Krátce před parlamentními volbami na Slovensku, v září 2023, Babiš vystoupil na podporu předsedy strany SMER Roberta Fica a Petera Pellegriniho ze strany Hlas a ostře se opřel do hnutí Progresivní Slovensko, s nímž přitom sdílí frakci v Evropském parlamentu. „To nejhorší, co se vám může stát, je, že budete mít ve vládě Progresivní Slovensko,“ varoval rodák z Bratislavy s tím, že jde o stranu „zelených šílenců“, stranu proimigrační, která se podobá českým Pirátům, kteří nás podle Babiše, „přesvědčují, kolik máme pohlaví a chtějí legalizovat drogy“.

Narativ o údajně ultralevicových Pirátech využíval Babiš strategicky už v minulosti, například před sněmovními volbami 2021, kdy mu přizvukovala i část ODS. Hnutí ANO v důsledku dlouhodobě opouštějí liberálněji, prozápadněji orientované osobnosti, naposledy duo europoslankyň Dita Charanzová a Martina Dlabajová.

Právě na příkladu korespondenční volby se ukazuje, že hnutí ANO s posunem ke krajní pravici jen nekoketuje, ale jde o jeho dlouhodobou strategii. Způsobem provedení antikampaň vybočuje z obvyklé populistické nepolitiky a obstrukcí, jež Babišovo hnutí uplatňuje vůči vládním ekonomickým opatřením.

Na již zmíněné tiskové konferenci ostatně zástupci hnutí ANO avizovali předložení ústavního návrhu na referendum, v němž by občané měli hlasovat o korespondenční volbě, zavedení eura, zrušení práva veta v Evropské unii a přijímání uprchlíků. Inspirace je zde jasná. Referendum totiž užívá k legitimizaci svých pozic jak Viktor Orbán v Maďarsku, tak strana Právo a spravedlnost v Polsku. Podle hnutí ANO jde o nástroj, který zabrání, aby vláda Petra Fialy prosadila uvedená opatření proti vůli většiny občanů.

Způsob, jakým hnutí ANO vystupuje proti korespondenční volbě, je součástí dlouhodobější strategie, jejímž cílem je vytvořit nové otevřeně nacionalistické a krajně pravicové hnutí.

U našich východních sousedů se na podzim ujal vlády Robert Fico, jehož strana SMER už dříve prodělala podobný strategický přerod v otevřeně proruskou, antivaxerskou a homofobní stranu. Nyní se s gustem pustil do likvidace nezávislých orgánů činných v trestním řízení a otevřeně útočí na média, občanské organizace i LGBTQ lidi. Bohužel, pohled na Slovensko, ale i na české předvolební preference ukazuje, že při absenci důvěryhodné levicové alternativy, může Babišova nová národovecká strategie slavit úspěch.