Výzva k pokání západním křesťanům nekriticky podporujícím Izrael
Otevřený dopisOtevřený dopis palestinských křesťanů představitelům a teologům západních církví zveřejňujeme jako dokument.
„Hledejte právo, zakročte proti násilníkovi, zastávejte se utlačovaných“ (Izajáš 1,17)
My, níže podepsaní zástupci palestinských křesťanských institucí, hnutí a skupin, jsme plni zármutku a rozhořčení nad novým cyklem násilí v naší zemi. Když jsme se chystali napsat tento otevřený dopis, ztratili už někteří z nás své drahé přátele a rodinné příslušníky při izraelském bombardování nevinných civilistů 19. října 2023, které zasáhlo i křesťany ukrývající se ve starobylém řeckém pravoslavném kostele svatého Porfyria v Gaze.
Slova nám nestačí na to vyjádřit naši hrůzu a otřesení z této války v naší zemi. Truchlíme nad smrtí a utrpením všech obětí, protože pevně věříme, že všichni lidé jsou stvořeni k Božímu obrazu. Nedokážeme se také smířit s tím, že je jméno Boží vzýváno k ospravedlňování násilí a nacionálních a náboženských ideologií.
Sledujeme s bolestí, jak mnozí křesťané v západním světě poskytují neochvějnou podporu Izraeli v jeho válce proti palestinskému lidu. Jsme si vědomi toho, že zaznívá i celá řada hlasů, které se zastávají pravdy a spravedlnosti pro naši zemi, obracíme se proto dnes specificky k těm teologům a představitelům církví, kteří Izraeli projevují nekritickou podporu, a vyzýváme je k pokání, vyzýváme je k tomu, aby zvážili a změnili svůj postoj.
S politováním konstatujeme, že dvojí metr uplatňovaný některými křesťanskými představiteli závažně oslabil jejich věrohodnost a jejich morální úsudek ohledně dění v naší zemi.
Připojujeme se k hlasům těch křesťanů, kteří odsuzují útoky na civilisty, zejména na ty nejzranitelnější, na rodiny s dětmi. Znepokojuje nás ale mlčení mnoha církevních představitelů k těm obětem, které jsou v řadách Palestinců.
Pohoršuje nás, že někteří západní křesťané odmítají odsoudit dlouhotrvající izraelskou okupaci Palestiny, a někdy ji dokonce ospravedlňují a podporují. Nedokážeme přejít to, že někteří křesťané považují za oprávněné ničivé útoky proti Gaze, které stály životy tisíců Palestinců, z většiny žen a dětí.
Útoky už za sebou zanechaly kompletní zkázu celých městských čtvrtí a nucené vysídlení více než milionu palestinských obyvatel. Izraelská armáda použila prostředky, které zasahují primárně civilisty, jako je bílý fosfor, odříznutí dodávek vody, pohonných hmot a elektrické energie, bombardování škol, nemocnic a náboženských svatostánků — včetně strašlivého masakru v anglikánské nemocnici Al-Ahlí a zásahu pravoslavného kostela sv. Porfyria, jemuž padly za oběť celé rodiny palestinských křesťanů.
Zásadně odmítáme krátkozraký a pokřivený pohled těch křesťanů, které ignorují kontext událostí a skutečné hluboké příčiny této války: systematický útlak Palestinců ze strany Izraele v průběhu posledních pětasedmdesát let, stále pokračující etnické čištění v Palestině, a násilnou a rasistickou vojenskou okupaci provázenou zločinem apartheidu. Právě tento kontext útlaku mnozí západní teologové a představitelé církví soustavně přehlíželi, a co je ještě horší, někdy dokonce ospravedlňovali s využitím teologie křesťanského sionismu.
Dále: krutá blokáda Pásma Gazy ze strany Izraele za posledních sedmnáct let vytvořila z území o rozloze pouhých 365 kilometrů čtverečních pro více než dva miliony Palestinců, z nichž více než tři čtvrtiny jsou potomky rodin vyhnaných ze svých domovů za Nakby v roce 1948, vězení pod širým nebem, kde jsou zbaveni základních lidských práv. Nelidské a beznadějné životní podmínky v Gaze svírané izraelskou železnou pěstí bohužel zatvrdily postoje některých skupin mezi Palestinci, které se v reakci na útlak a beznaděj uchylují k násilí.
O to smutnější je, že nenásilný palestinský odpor, kterému zůstáváme z celého srdce oddáni, se často setkává s odmítáním. Někteří západní křesťanští představitelé dokonce zakazují diskusi o izraelském apartheidu, na nějž upozorňují mezinárodní lidskoprávní organizace Human Rights Watch a Amnesty International i izraelská B´Tselem, a jejž na vlastní kůži zažívali Jihoafričané a zažívají Palestinci.
Znovu a znovu se tak přesvědčujeme o tom, že přístup k Palestině a Izraeli na Západě trpí do očí bijícím dvojím metrem, který na jedné straně vnímá lidskost židovských Izraelců, zatímco dehumanizuje Palestince a bagatelizuje utrpení, kterému jsou vystaveni. Je to jasně patrné z převažujících reakcí na probíhající izraelský útok proti Gaze, jemuž padlo za oběť mnoho tisíc Palestinců, z přehlížení, jehož se dostalo vraždě palestinsko-americké křesťanské novinářky Širín Abú Aklehové v roce 2022, nebo z nezájmu o zabití více než tří set Palestinců včetně osmatřiceti dětí na Západním břehu jen v tomto roce před říjnovou eskalací konfliktu.
Zdá se nám, že tento dvojí metr vychází ze zakořeněného koloniálního diskurzu, který využíval Bible jako zbraně k ospravedlnění etnických čistek původních obyvatel v Americe, Oceánii a jinde ve světě, zotročování obyvatel Afriky a obchodu s otroky a desítek let režimu apartheidu v Jižní Africe. Koloniální teologie není věcí minulosti; pokračuje i dnes v celé řadě sionistických teologií a koncepcí, které mají za cíl legitimizovat etnickou čistku v Palestině a démonizaci a dehumanizaci Palestinců — včetně křesťanů — žijících v režimu systémového osadnického koloniálního apartheidu.
Jsme si také vědomi toho, že v západním křesťanství je pevně zakotvená teorie spravedlivé války, která byla využívána k ospravedlnění shození atomových bomb na nevinné civilisty v Japonsku na sklonku druhé světové války, zničení Iráku a decimování tamní křesťanské populace během poslední americké války, stejně jako neochvějné a nekritické podpory Izraele proti Palestincům ve jménu morální nadřazenosti a „sebeobrany“.
Mnozí západní křesťané napříč denominačním a teologickým spektrem si bohužel osvojili sionistickou teologii a interpretaci, která ospravedlňuje válku, a tak se stali spoluviníky izraelského násilí a útlaku. Někteří nesou vinu i za vzrůst nenávistných projevů vůči Palestincům, se kterými se dnes setkáváme v mnoha západních zemích a médiích.
Zatímco mnozí západní křesťané nemají problém s teologickou legitimizací války, naprostá většina palestinských křesťanů násilí neschvaluje, a to ani ze strany bezmocných a okupovaných. Palestinští křesťané jsou plně oddáni Ježíšově cestě kreativního nenásilného odporu (viz dokument Palestinský Kairos, § 4.3.2), která „souzní s principy lásky a mobilizuje veškeré síly ke zjednání míru“ (4.2.5).
To zásadní je, že odmítáme všechny teologické přístupy, které legitimizují války ze strany mocných. Naléhavě vyzýváme všechny křesťany západního světa, aby se v tom k nám připojili. Také připomínáme sobě i našim křesťanským bratřím a sestrám, že Bůh je Bohem pronásledovaných a utlačovaných, a že Ježíš káral mocné a pozvedával ponížené.
Takové je samo jádro Boží spravedlnosti. Proto nás hluboce znepokojuje, že někteří představitelé západních křesťanů neuznávají biblickou tradici spravedlnosti a milosrdenství, jak ji nejprve zvěstoval Mojžíš (Deuteronomium 10,18; 16,18-20; 32,4), po něm proroci (Izajáš 1,17; 61,8; Micheáš 2,1-3; 6,8; Ámos 5,10-24) a jejímž příkladem a ztělesněním se stal Kristus (Matouš 25,34-46; Lukáš 1,51-53; 4,16-21).
Nakonec, a říkáme to s bolestí, považujeme představitele a teology západních církví, kteří podporují války vedené Izraelem, za teologicky a politicky spoluzodpovědné za izraelské zločiny na Palestincích, spáchané za posledních pětasedmdesát let. Vyzýváme je, aby přezkoumali své postoje a změnili své smýšlení a směřování, pamětlivi toho, že „Bůh bude spravedlivě soudit celý svět“ (Skutky 17,31).
Také připomínáme sami sobě a lidu Palestiny, že naše sumud (nezdolnost) je zakotvena v naší spravedlivé věci, tak jako naše kořeny tkví hluboce v této zemi. Jako palestinští křesťané nacházíme zdroj odvahy a útěchy v Bohu, který přebývá s těmi, kdo jsou zdeptaného a poníženého ducha (Izajáš 57,15).
Odvahu nacházíme v solidaritě ukřižovaného Krista a naději nacházíme v prázdném hrobě. Také nám dodávají odvahu a sílu cenné projevy solidarity a podpory ze strany mnoha církví a základních společenství víry z celého světa, které se staví dominujícím ideologiím moci a nadřazenosti. Odmítáme se vzdát, i kdyby nás naši bratři a sestry ve víře opustili.
Zůstáváme pevní ve své naději, neochvějní ve svém svědectví, a budeme věrní evangeliu víry, naděje a lásky, tváří v tvář tyranii a temnotě. „Přestože postrádáme jakoukoliv naději, tak s nadějí voláme. Věříme v Boha dobrého a spravedlivého. Věříme, že Boží dobrota nakonec zvítězí nad zlem nenávisti a nad smrtí, která v naší zemi stále panuje. Uvidíme tu ‚novou zemi‘ a ‚nové lidi‘, schopné pozvednout se na duchu a milovat své bratry a sestry.“ (Palestinský Kairos, § 10).
Přijď tvé království!
Podepsané instituce:
- Kairos Palestine
- Christ at the Checkpoint
- Bethlehem Bible College
- Sabeel Ecumenical Center for Liberation Theology
- Dar al-Kalima University
- Al-Liqa Center for Religious, Heritage and Cultural Studies in the Holy Land
- The East Jerusalem YMCA
- The YWCA of Palestine
- Arab Orthodox Society, Jerusalem
- Arab Orthodox Club, Jerusalem
- The Department of Service to Palestinian Refugees of the Middle East Council of Churches
- Arab Education Institute Pax Christi, Bethlehem
Z angličtiny přeložil FILIP OUTRATA.
Kteří se zpronevěřili křesťanským hodnotám, zejména hodnotě pravdy, a dali se do služeb lži.
Pokud žijí přímo v Gaze, dá se to chápat. S pistolí u hlavy bych taky podepsal cokoliv.
Pokud v Gaze nežijí, je to mnohem horší.
potíž je v tom, že pokud žijí v Gaze, pak už možná nežijí.
A když někoho osočíte ze lži, měl byste tu lež umět pojmenovat.
Oni si neberou servítky, neberu si je ani já.
Přečtěte si ten článek, pokud jste tak neučinil, a ty lži tam jistě objevíte sám.
Jinak pan Outrata na Facebooku pohotově vysvětlil, proč v článku není ani zmínka o teroru v Hamásu: aby signatáři neupadli v podezření, že snad s terorem Hamásu nesouhlasí či jej snad dokonce odsuzují.
Ne, z toho je opravdu nikdo podezírat nemůže.
přečetl jsem a nenašel.
Jistě, jak jinak.
Čímž můžeme "diskusi", o kterou jsem nežádal, opět ukončit.
Diskuse s člověkem, který zbaběle obviňuje že lži a není schopen své obvinění hájit, ta je opravdu bezpředmetná.
jako příklad lži jednoznačné tvrzení o vině Izraele za oběti v nemocnici Al-Ahlí?
Profantovi nestačí vůbec nic. Má totálně vymytý mozek.
Signatáři odsuzují to, čemu říkají "teologie křesťanského sionismu". Zmiňují to několikrát, takže jim to opravdu leží v žaludku.
Mají na myslí tzv. "teologii po Osvětimi", která reflektovala hrůznou skutečnost šoa.
V důsledku prosazení "teologie po Osvětimi" v katolické církvi byla např. z kánonu mešní modlitby odstraněna zmínka o "proradných Židech".
Na základě "teologie po Osvětimi" se církev posunula od označení "proradní Židé" (kteří ukřižovali Pána Ježíše) k výrazu papeže sv. Jana Pavla II. "naši starší bratři ve víře".
Jinak mezi těmi všemi lžemi v článku už jenom jako perlička působí bizarní tvrzení, že Jihoafričané na "vlastní kůži zažívali" - izraelský apartheid.
článek byl vydán jako dokument v plném znění bez komentáře. Pokud by vyšel s komentářem, jako první by v něm bylo uvedeno, že výbuch v nemocnici Al-Ahlí podle známých informací pravděpodobně nezpůsobila izraelská armáda, na rozdíl od zásahu kostela sv. Porfyria, ke kterému se sama přiznala.
Soudím ale, že toto jedno tvrzení, které také bylo signatářům v odpovědích ze strany některých západních křesťanů oprávněně vytknuto, nemění nic na celkovém smyslu a obsahu textu.
Nikoliv -- píše se tam, že
a) existovali lidé, kteří s odvoláním na křesťanství ospravedlňovali apartheid. Což je -- stejně jak v obecnějším případě kolonialismu a otrokářství -- bohužel pravda. diskutabilní by bylo použití sousloví: "křesťanští představitele", ale právě jen diskutabilní, sotva lživé.
b) Píše se tam v souvislosti s apratheidem o sionistické teologii -- opět diskutabilní, osobně bych spíše mluvil o zneužívání náboženství částí sionistický ideologů, ale opět záležitost diskuse, nikoliv lži.
a za
c) Píše se tam o izraelském osadnickém apartheidu -- a to je až příliš přiléhavá metafora.
Za téměř lživé lze považovat leda mlčení o teroristických činech spáchaných Hamásem. Palestinský kairos přece představuje i jejich implicitní odsouzení a proto zde explicitní vyjádření křikavě chybí.
na upřesnění jen poznamenám, že "teologie po Osvětimi" a "křesťanský sionismus" jsou dvě zcela odlišné skutečnosti.
Ve zkratce řečeno, křesťanský sionismus je teologie vyjadřující názor, že židovský národ má na základě starověkých biblických textů nárok na Izraele a Palestiny. Často je to spojeno s představou, že "návrat Izraele na Sion" je nutným předstupněm konce času a druhého Kristova příchodu, při němž budou ovšem Židé obráceni na křesťanství. Za doplnění stojí, že sionismus ve smyslu posvátnými texty založeného nároku na území (jak to vidíme třeba u dnešních fundamentalistických židovských osadníků) měl a má své kritiky i v samotném židovství.
Teologie po Osvětimi se naproti tomu posvátně založeným nárokem na "Svatou zemi" vůbec nezabývá, je to teologická reflexe napříč církvemi, vycházející z otřesu událostí 20. století, zejména šoa, 2. světové války, gulagu a dalších, a řešící klasickou otázku teodiceje (jak sloučit představu dobrého Boha a reálného, všudypřítomného zla?).
že to je tak rozhodně lepší, že článek byl vydán jako dokument v plném znění bez komentáře.
Však si ho umíme okomentovat sami.
Umíme sami upozornit na křiklavou lež ohledně nemocnice, rovnající se přebrání propagandy Hamásu, nebo na bizarní tvrzení, že že Jihoafričané na "vlastní kůži zažívali" izraelský apartheid, aniž bychom se cítili povinováni k tomu loajálně dodávat, že tyto a další lži "nemění nic na celkovém smyslu a obsahu textu".
mnoha Arabů, muslimů i křesťanů, žijících na území Izraele nezažívají nic, co by se dalo označit jako apartheid. Jsou plně respektována jejich občanská a lidská práva, včetně samozřejmě plné svobody vyznání.
To se ovšem nedá říci o křesťanech na území Gazy, které jim vládnoucí teroristická organizace Hamás považuje za podlidi.
V článku se nikde nepíše o tom, že by "Jihoafričané na ´vlastní kůži zažívali´ izraelský apartheid".
Co se Al-Ahli týče, tak se tam ze zavinění obviňují Izrael a Hamás navzájem a v západních mediích se podle politické příslušnosti pilně publikují důkazy pro obě verze. Bohužel, první obětí války je vždy pravda a do poválečného vyšetření incidentu můžeme jen více věřit jedné z obou verzí. v mém případě spíše té izraelské, ale jde o víru, nikoliv odůvodněné přesvědčení.
Co se týče Palestinců v Gaze na osadnických územích, kteří nezažívají nic podobného apartheidu -- když to říkáte.. máte jistě mnohem větší osobní zkušenost ze setkání s nimi než já.
"o izraelském apartheidu, na nějž upozorňují mezinárodní lidskoprávní organizace Human Rights Watch a Amnesty International i izraelská B´Tselem, a jejž na vlastní kůži zažívali Jihoafričané"
Čemu nerozumíte?
"Podle svědectví mnoha Arabů, muslimů i křesťanů, žijících na území Izraele" ... "To se ovšem nedá říci o křesťanech na území Gazy"
A na tomto nerozumíte čemu?
že "křesťanský sionismus" je trochu něco jiného než "teologie po Osvětimi". Ano, křesťanský sionismus se objevil už dávno před Osvětimí.
Nicméně teprve po šoa se nejenom teologové, ale celé světové společenství přiklonilo k myšlence, že Židé mají nárok na svůj stát, aby už nemuseli být všude jenom diasporou, vydanou an milost a nemilost antisemitismu a pogromům. A také že žádné jiné území k tomu není vhodnější než část území tehdejšího britského mandátu Palestiny.
Takže se tedy dostáváme k popírání práva Izraele na existenci - což je vlastně ústřední motiv veškeré tzv. "solidarity s Palestinci".
Dostáváme se k heslům "From the river to the sea Palestine will be free", které se nedávno skandovalo i v Praze.
Ale např. v Německu by vás za za skandování tohoto hesla zatkli. A Německo mimochodem oficiálně považuje bezpečnost Izraele a jeho práva na existenci za svůj vlastní "Staatsraison".
že mi jaksi chybělo podobné prohlášení směrem k tomu Antikristovi moskevskému patriarchovi Kirillovi a jeho kumpánům v ruské pravoslavné církvi, kteří plně podpořili ruské vojenské dobrodružství na Ukrajině?
Kde jste byli se svými biblickými citáty, soudruzi?
Pokrytci, obílené hroby ...
Na základě této diskuse pod článkem, za niž všem a zejména panu Kolaříkovi děkuji, jsem dospěl k názoru, že jsem v diskusi citovanou větu o apartheidu v Palestině a JAR špatně pochopil a přeložil.
V orig. věta zní: Sadly, Palestinian non-violent resistance, which we remain wholeheartedly committed to, is met with rejection, with some western Christian leaders even prohibiting the discussion of Israeli apartheid as reported by Human Rights Watch, Amnesty International, and B’Tselem, and as long asserted by both Palestinians and South Africans.
Je možné a pravděpodobné, že význam je takový, že fakt izraelského apartheidu dosvědčují jak lidskoprávní organizace a sami Palestinci, tak i Jihoafričané, viz odpověď jihoafrických křesťanů z původního Kairosu na palestinský Kairos z roku 2011: https://www.palestinechronicle.com/kairos-southern-africas-response-to-palestine-kairos/
teď nevím, jestli s tím prohlášením směrem k patriarchovi Kirillovi myslíte ruské křesťany (analogicky k tomuto dopisu palestinských křesťanů), nebo české kritiky Izraele. Pokud ty ruské, pak upozorním na protest tří stovek ruských pravoslavných duchovních hned ze začátku března loňského roku: https://www.rferl.org/a/russia-orthodox-clerics-stop-war-ukrane/31730667.html
Pokud ty české, tak třeba já osobně kriticky psal o kirillovské ideologii jako zneužití víry tady na DR opět hned v březnu 23.
teď nevím, jestli s tím prohlášením směrem k patriarchovi Kirillovi myslíte ruské křesťany (analogicky k tomuto dopisu palestinských křesťanů), nebo české kritiky Izraele. Pokud ty ruské, pak upozorním na protest tří stovek ruských pravoslavných duchovních hned ze začátku března loňského roku: https://www.rferl.org/a/russia-orthodox-clerics-stop-war-ukrane/31730667.html
Pokud ty české, tak třeba já osobně kriticky psal o kirillovské ideologii jako zneužití víry tady na DR opět hned v březnu 23.
že mi v prvním čtením unikla zmínka o nenásilném palestinském odporu, všimla jsem si jí až teď v anglickém znění, které pan Outrata vložil do diskuse.
Nerozumím tomu. Co je tím nenásilným odporem míněno? Nic si pod tím neumím představit. Taky bych mu byla nakloněna, na rozdíl od toho násilného, ale o jeho existenci mě nic nepřesvědčuje. Nechápu, jak by Palestinci chtěli vytlačit Židy ze země bez násilí. Jiný cíl pokud vím nemají.
v březnu 2022, samozřejmě.
v březnu 2022, samozřejmě.
Palestinci nenásilně protestují proti okupaci mnoho let, stále znovu, jejich nenásilné protesty jsou ale někdy bohužel násilně potlačovány. To je prostě realita, bohužel je to u nás málo známé, protože se to nehodí do převládajícího většinového názoru. Sám jsem o tom tady na DR před lety opakovaně psal, zkuste si najít třeba články Moji palestinští hrdinové a Moji izraelští hrdinové. To, že se o tom tady prakticky nic neví, je velice smutné a je to podle mě ostuda české společnosti a zejména novinářů. A to, že píšete, že "Palestinci jiný cíl nemají", je, nezlobte se, výraz právě takové neznalosti.
Palestinci nenásilně protestují proti okupaci mnoho let, stále znovu, jejich nenásilné protesty jsou ale někdy bohužel násilně potlačovány. To je prostě realita, bohužel je to u nás málo známé, protože se to nehodí do převládajícího většinového názoru. Sám jsem o tom tady na DR před lety opakovaně psal, zkuste si najít třeba články Moji palestinští hrdinové a Moji izraelští hrdinové. To, že se o tom tady prakticky nic neví, je velice smutné a je to podle mě ostuda české společnosti a zejména novinářů. A to, že píšete, že "Palestinci jiný cíl nemají", je, nezlobte se, výraz právě takové neznalosti.
kteří si přejí mírovou koexistenci s Izraelci a jejich heslem tedy není "nahažme Židy do moře"? To by pro mě bylo opravdu překvapivé zjištění. Jak si tu koexistenci předststavují? Hlavně s ohledem na tu bojovnou většinu, která se nezměnila od čtyřicátých let?
Já nevím, jak si ji představují, ale oni jí hlavně žijí, protože existují vedle Izraele a jsou nenásilní, i když jejich život fakt není jednoduchý, mají omezenou volnost pohybu, někdy jsou napadáni radikály z řad židovských osadníků, mají i svoje vlastní radikály, jejich politická reprezentace bohužel nefunguje dobře, prakticky nemají možnost ji ovlivnit, protože se volby nekonají... ale koexistují s Izraelem. Reálně, v každodenním životě.
Přikládám odkaz na společný otevřený dopis palestinského a jihoafrického Kairosu křesťanům v USA, Evropě a ve světě, publikovaný 1. listopadu.
Při četbě českých medií jsem se opakovaně setkal s tím, že "the Siege" překládají otrocky jako "obležení" i tehdy, když se -- tak jak v případě Filipem Outratou odkázaném dopise z 1. listopadu, kde se mluví 17 letech "the siege of Gaza" -- jedná o "stav obležení", tedy v češtině již archaizovaný výraz pro "stanné právo" nebo "výjimečný stav".
Pokud mohu neznale soudit, není pro angličtinu typické, aby zdvojovala slovesa, pokud chce vyjádřit týž akt ( "reported by Human Rights Watch, Amnesty ... asserted by both Palestinians and South Africans") -- proto bych víc než druhému překladu Filipa Outraty věřil variantě: "jak o tom podává zprávy HR.W. ... a jak to dlouho tvrdí jak Palestinci, tak Jihoafričané" -- ovšem je to angličtina, nelze vyloučit ani "jak se to dlouho prosazovalo jak u ... tak u ...".
Jediné, co vyloučit spolehlivě lze - to i z původního volného českého překladu, byť tam nikoliv při ryze formálním a nepřátelském čtení -- je interpretace, že by Jihoafričané byli dlouhodobě vystaveni izraelskému apartheidu.
vyzývají k okamžitému příměří, další před několika dny přijaté prohlášení podepsané evangelikálními křesťany blízkovýchodních, afrických i dalších zemí:
Je to zkrátka odporný pamflet, ryzí propaganda Hamásu proložená "zbožností" a biblickými citáty.
Čili braní jména Božího nadarmo, křivé svědectví proti bližnímu svému, a v důsledku též porušení přikázání "nezabiješ".
Bůh jim buď milostiv.
s tím chybějícím prohlášením směrem k patriarchovi Kirillovi jsem nemyslel ani ruské křesťany, ani české kritiky Izraele, ale skutečně tak jak jsem napsal: autory tohoto konkrétního a dalších pamfletů - včetně těch jihoafrických a já nevím, odkud všichni jsou.
V tom posledním prohlášení, které jsem tu vložil do komentáře, je v poslední části připomenutí jiných konfliktů dneška, vedle Ukrajiny je tam zmíněna i Arménie/Karabach, Jemen, Myanmar...
Je pravda, že někdy se může zdát, že soustředění se na jednu určitou situaci, konflikt, nespravedlnost znamená ignoraci těch ostatních, ale nemusí to tak být. Každopádně lidská práva a důstojnost člověka, spravedlnost a podobné kategorie mohou být pouze univerzální.
ještě mě napadlo - jsem s palestinskými křesťany a autory toho prohlášení v kontaktu, nechcete jim svůj pohled na ně, třeba ten vyjádřený ve Vašem předposledním komentáři, poslat? Otevřené slovo od českého/evropského křesťana by uvítali, jakýkoli projev zájmu a kontakt je lepší než nezájem...
„Izrael a Palestinci se v pondělí už druhý den a poněkolikáté snaží v egyptské Tabě dospět k dohodě na poslední chvíli před blížícími se izraelskými volbami.... Podle některých zpráv by měl Izrael předat Palestíncům 100% Pásma Gazy a 95% Západního břehu Jordánu a arabských částí východního Jeruzaléma.“
Český rozhlas, 22. ledna 2001
------------------------------------
Obyvatelé Pásma Gazy se mohli rozhodnout, jak si své věci uspořádají. Mohli se rozhodnout, že v Gaze vybudují druhý Singapur, nebo se mohli rozhodnout, že v Gaze vybudují základnu pro teroristy z Hamásu. Pokud by se tenkrát rozhodli pro ten Singapur, Izrael by s nimi teď žádnou válku nevedl.
(Od května roku 1948 je to v podstatě pořád stejná historie...)
odkaz na pastýřský list kardinála Pizzabally, jeruzalémského patriarchy, hlavy katolické církve v Palestině/Izraeli:
děkuji za nabídku, máte moje svolení jim moje komentáře zprostředkovat.
Jenom bych prosil určitě připojit to, co jsem napsal už ve svém prvním komentáři: moje pochopení pro to, že ti lidé žijí pod krutovládou Hamásu. A Hamás coby radikální a zrůdná islamistická organizace nejenom že provádí apartheid, ale považuje křesťany za podlidi. Jejich prohlášení muselo být nutně Hamásem schváleno, o tom není nejmenší pochyby.
Přirovnal bych jejich situaci k našemu někdejšímu "Sdružení katolických duchovních Pacem in Terris" - ovšem v mnohem, nesrovnatelně drastičtější formě. Nebo také k někdejší "Deutsche evangelische Kirche" v nacistickém Německu.
odsuzuje terorismus a antisemitismus a modlí se za mír.
Což jim, pane Outrato, určitě taky zprostředkujte. Tato a podobná prohlášení jsou myslím ještě mnohem důležitější než můj hlas "teologa-amatéra".
příspěvek pan Nusharta.
Co mě maximálně "dostalo", když zdejší šéfredaktor ve svém článku naznačil (ba co naznačil, napsal to na tvrdo), že za to, že v Gaze vládne Hamas, může taky Izrael. Prý jim ho "vnutil".
Já už opravdu nemám slov.
Prohlášení palestinských křesťanů nevznikla "pod krutovládou Hamásu", napsali je z velké části křesťané žijící na Západním břehu a ve východním Jeruzalémě. Je také naprostý nesmysl, že vznikla se souhlasem Hamasu.
Helena Zemanová, dálný východ od Prahy
3. listopadu 2023 v 10.1
Nestačí, pane Profante,
jako příklad lži jednoznačné tvrzení o vině Izraele za oběti v nemocnici Al-Ahlí?
Pak bychom ale za příklad lži měli pokládat i jednoznačně protichůdné tvrzení Izraele. "Palestinské autorství" totiž nebylo prokázáno nezávislým vyšetřováním a v "izraelské verzi" byly od začátku různé rozpory.
Děsivé je ovšem to, že v kontextu článků, které tu od 7. října vyšly, sem ten gauner Václavů úplně zapadne.
Mně tu ještě nikdo nezablokoval? Kam ta demokracie spěje... :-)
Ale k věci. Jelikož tento web je proamerický a proameričtí jsou podle mě v různé míře i zdejší pravidelní přispěvovatelé, jsou tudíž komentáře redakce, jakož i některých zdejších komentátorů, falešné a zmatené.
Protože vše co se děje v Palestině, ty tisíce nevinných mrtvých dětí a žen zavražděných v posledních dnech Izraelem, se totiž děje nejen s posvěcením, ale přímo pod taktovkou USA, jejíž prodlouženou rukou Izrael na Blízkém Východě je. Stačil by jeden telefonát z Washingtonu a vše by skončilo, Izrael sám by si na nic netroufnul.
Správný název komentáře by tedy měl znít: "Výzva k pokání vládě USA a jejím podporovatelům"
Pánové Nushart a Kolařík tu tak na rozdíl od jiných vlastně zastávají konzistentní postoj. Hájí právo Západu koupat se pro svůj blahobyt a nadřazenost v krvi milionů nevinných. Ostatně Západ to dělal vždy. Od válek křižáckých, přes třeba opiové až po současný konflikt v Palestině.
mně - mě, 4. pád
I bude se veseliti spravedlivý, když uzří pomstu, nohy své umyje ve krvi bezbožníka.
Ž 58,10
nedávno moc hezky vysvětloval, jak často cituje vytržené citáty z Písma ledaskdo, komu jde jen o to stvrdit si své právo na nenávist. Bylo to tuším v diskusi pod nějakým Štampachovým článkem. Bylo mi tehdy velmi příjemné s ním souhlasit -- a vážím si jeho obětavosti, s níž věc ilustruje.
který v pamfletu nahoře nenalezl žádnou lež, bylo opět předvídatelné jako v kostele "Amen".
Jenom připomínám, že jsem také upozorňoval na nutnost rozlišování duchů.
Tímto mu tedy děkuji, že nezklamal, a přidávám něco i pro něj:
"Duch Hospodinův naplňuje zemi, on, jenž všemu dává řád, zná každou myšlenku.
Před ním se neskryje nikdo, kdo je na straně bezpráví, trestající spravedlnost ho nemine."
Mdr 1,7-8
když Thomas Jefferson podepsal dokument, ve který v nové společnosti založené na nezcizitelných právech člověka potvrdil zákonnost otroctví a diskriminaci barevných lidí, poznamenal:
"chvěji se hrůzou, když pomyslím, že Bůh je spravedlivý."
Napsat předchozí příspěvek pana Kolaříka, měl bych podobný pocit.
už se za ta léta známe jako svoje boty, a bohužel do sebe neustále narážíme jako v ponorce. Vím přesně, co do něj můžu čekat.
Vím, na co spolehlivě zareaguje, a vím také, jak zareaguje. Něco podobného jako napsal teď před chvílí jsem klidně za něj mohl napsat sám.
Je dobré si všimnout, když to tady máme tak hezky nad sebou, na co nezareagoval.
Nezareagoval na Václavů, nezareagoval na Krupičku. Zareagoval samozřejmě na Kolaříka.
Měla by to být to pro mě do jisté míry samozřejmě pocta, když vezmu v úvahu, v jaké vážené společnosti jsem se octnul.
Pan Profant nemá rád Mons. Halíka, kterého kdysi nazval "televizní celebritou na úrovni Prima vařečky". Nemá rád Jiřího Pehe, ze kterého má komplexy, protože "za intelektuála" je tady přece on sám.
Já si si ním ale pindíka opravdu poměřovat nechci a nemíním.
Klidně se přiznám k nenávisti. A o lidech, kteří tváří v tvář hrůzám a zvěrstvem vedou šlechetné a moralistní řeči o nepřijatelnosti nenávisti, si nemyslím nic dobrého.
Jestli z celého Písma je něco opravdu zřejmé, je to varování před pokrytectvím.
Neboť Hospodin "zná každou myšlenku".
Na tomto místě se hodí esej Věry Tydlitátové. Kdysi sem na DR také něco napsala, ale je zřejmé, že sem "nezapadla", mírně řečeno.
Takže aspoň takto - i když bohužel jenom pro ty, kdo dočetli až sem.
Dnes uplynul měsíc od bezuzdného vražedného útoku z území Gazy proti Izraeli. Nešlo jen o zločin proti Židům, stejně tak proti míru a v neposlední řadě proti Palestincům samým. Není jen 240 rukojmích unesených z Izraele, jsou i statisíce, ba miliony palestinských rukojmí.
Leckdy můžeme nyní číst a poslouchat, že Izrael v důsledku své vojenské reakce ztrácí sympatie. Možná je ztrácí, možná je spíš (mnohde vůbec nikdy) neměl. Nebylo by špatné, kdyby každý kritik izraelské ofenzivy uvedl, jak by si odpověď země představoval. Podotýkám, že zatímco násilím zasažený jedinec se může (v krajním případě) jakéhokoli opatření vzdát, totéž nemůže nikdy učinit stát (hodný toho jména a způsobilý konat).
Je samozřejmě možné přít se o legalitu, nebo legitimitu těch či oněch kroků Izraele ve vojenské oblasti a příp. i následujících. Vždyť i blízké, spolu sousedící státy EU nejsou zajedno třeba vůči Kosovu. Proto k užití těchto pojmů zde vědomě nesahám. Řeknu to jinak, postaru: Izrael má nejméně sporný casus belli, jenž existuje! To vědí všichni. Žádné překvapení se nyní nekoná. Izrael postupuje především s cílem zabezpečit si budoucí mír. Za podmínek, které zvolil nepřítel.
Proč tedy k sebevražednému palestinskému útoku došlo? Vyplynul z trvajícího záměru rozhodujících palestinských kruhů zničit Izrael. Jeho načasování pak souvisí s aktuálním stupněm rozdělení světa, důsledkem to agrese Ruska proti Ukrajině.
Z hlediska budoucnosti mohou být příznivci Palestinců rádi za angažmá USA, které se (sice) snaží bránit rozšíření konfliktu (na něž vsadil Hamás), ale zároveň odmítají vysídlení Gazy a její případný zábor. Upřímně řečeno, takový důsledek extrémního napadení by rozhodně nebyl žádným novem. Leckdo minulé případy toho druhu schvaluje, či aspoň nebere v potaz. Nikdy totiž nepřestalo platit, že za katastrofální politické chyby (dokonce i jen za špatnou volbu spojenců) se platí vlastní zemí.
S tím pindíkem jste to přehnal. Chápu, že člověka frustruje reakce druhých na jeho "nesporně oprávněnou" nenávist, nicméně i pochopení má své meze.
Pindíka beru zpět. Ostatně, dal jsem ho tam jenom proto, abyste se měl vděčně čeho chytit a na co briskně zareagovat.
Rozumím tomu, že ty biblické citáty (a nejen ony) ťaly do živého.
jsem sem chtěl ovšem původně dát něco jiného, novějšího. Tady:
https://www.forum24.cz/zid-ktery-se-brani-neni-dobry-musime-uz-skoncit-s-mlcenim-a-vymluvami
(jak se teď Martin Profant sám sebe nazývá), podívejme se, co se ozývá od normálních lidí:
"Posloucháte teďko p. Řehku?
Lidi prosím vás, pustte si to. Dejte tomu ten čas, protože to, co on říká, strašně potřebujeme slyšet. My, politici, novináři ... všichni!!!
...
Oni před těmi lidmi pekli mimina v troubě...
jako já absolutně chápu, co Izrael teďko dělá, já to schvaluji a já si to přeji!!
Ve jménu života na týhle zemi!!!!"
"Poslouchala jsem velmi pečlivě. Děkuji za takového velitele
@ArmadaCR
! Generál Řehka to řekl na rovinu. Terorismus nesmí získat podporu v evropských ulicích."
"Zločiny hamásovců jsou mimo vše, co můžeme vstřebat. Nejsou to lidské bytosti.
Proislámský fanatismus má davy stoupenců s občanstvím v evr.zemích, nikdo je nevyhostí. Vytvořil zde již svá “pásma Gazy”, obsadil části evr.měst,kam už my nemůžeme. Západ se musí spojit."
"Hrozný, když mluvil o miminech, přišlo mi, že má slzy v očích a já bulela."
děkuji Vám za příspěvek, který je v této debatě osvěžující svou věcností. Pokusím se odpovědět.
Podle mě bude muset Izrael umožnit vznik jiné a skutečně respektované palestinské reprezentace. Myslím, že dosud, zvláště za Netanjahua (který vládl po většinu z posledních 20 let) tomu spíš bránil. Samozřejmě tomu bránilo i vnitřní rozdělení Palestinců, ovšem objektivně vzato neměli příliš možností si zvolit lepší představitele.
Palestince může sjednotit někdo, kdo nebude zkompromitovaný dosavadní vládou (tedy ani z Fatahu, ani z Hamásu) a bude mít zároveň autoritu odpůrce okupace. Pravděpodobně právě sedí v izraelském vězení a může se jmenovat Marwan Barghútí, "palestinský Nelson Mandela".
Tedy, až skončí válečná operace, a ona nakonec skončí, bude čas hledat skutečné řešení.
jak bych si jako kritik izraelské ofenzivy představoval odpověď země? V prvé řadě tak, aby nevytvářela nepřekonatelné zábrany budoucímu míru v Izraeli, resp. mezi Izraelci a Palestinci. A když už jste použil slova “stát, hodný toho jména” -- očekávám od státu ve kterém žiji, že pokud se stanu rukojmím teroristů bude do strategie zásahu proti řečeným teroristům zakomponována snaha o optimalizaci šance na přežití rukojmí.
Masivní bombardování extrémně hustě osídleného území sice může snad vést k likvidaci teroristů (historické zkušenosti ukazují, že to není právě nejefektivnější metoda), ale zcela jistě vede k obrovským civilním ztrátám. Počty mrtvých palestinských žen a dětí v důsledku leteckých operací Izraele, které uvádí palestinská, hnutím Hamás ovládaná samospráva, jsou velmi pravděpodobně nadsazené, ale zjevně vysoké. A zatímco “stát hodný toho jména” muže a musí dokázat na nesmiřitelné křivdy zapomenout, aby umožnil mír ve své zemi (např. anglicko-irský konflikt), smířit se se zabitím dítěte nebo matky je hodně těžké, pokud to vůbec jde. Jednodušší a snad i útěšnější je přijmout roli spravedlivého, který si omývá nohy v krvi bezbožníka a hodit při tom recipročně všechny Židy do jednoho bezbožnického pytle -- zvláště, když překlad křivdy do náboženského fanatismu poskytuje spojence disponující zbraněmi, logistikou a diplomatickými kontakty a náruč islámu je otevřena dokořán.
Nemyslím, že by operaci -- vojenskou, diplomatickou, policejní a zpravodajskou -- proto Hamásu nebylo možné vést efektivně s mnohem větším ohledem k civilnímu obyvatelstvu. Nezískalo by to sice zřejmě Státu Izrael -- a už určitě ne jeho současné politické reprezentaci -- ani o lot víc sympatií u těch, u kterých je už předtím neměl, ale zvýšilo by šanci na budoucí mír. A důvěryhodnost toho, že Izraeli o takový mír na vlastním území vůbec jde.
jistě že je možné vést úvahy o tom, kdo někdy v budoucnu sjednotí Palestince. Bude to ale zase jenom na nich, a hlavně bude jenom na nich, aby dokázali, jak píše pan Profant, že jim o nějaký mír vůbec jde. Zatím celou historii dokazovali pravý opak.
Na to ale, jak správně píšete, bude čas po skončení válečné perace.
Jinak i když chápu, že moje příspěvky vám nekonvenují, článek Věry Tydlitátové - tedy zejména ten druhý - byste neměl ignorovat. Tím nemyslím, že byste na něj nutně musel reagovat. Ale přečíst a promyslet byste ho v každém případě měl.
Ačkoli sleduji tuto diskusi pouze zběžně (opravdu se nedomnívám, že by se zde mohl objevit někdo, kdo by dokázal předložit nějaké spásné řešení dané situace), přesto musím vyjádřit souhlas s posledním vstupem pana Outraty (a pana Profanta).
Pan Horák píše, že sotva kdy v dějinách měl někdo natolik nezpochybnitelný casus belli jako Izrael po útoku teroristů z Hamásu.
To je sice pravda - ale jenom a pouze v bezprostřední situaci, v daném momentu. Jenže pan Horák zde opomíjí, že tato situace nevznikla sama sebou, nýbrž je výsledkem velmi dlouhého procesu, kde si násilí navzájem permanentně činily a činí obě strany. Vyvinula se tu časem naprosto klasická "spirála násilí", kde každá ze stran jí samou konané násilí legitimizuje předchozím násilím způsobeným stranou druhou.
Jestliže jsme nyní zhrozeni výbuchem barbarského násilí ze strany Hamasu, pak je nutno se zároveň ptát, co mu předcházelo. Nepřiživoval snad stát Izrael nenávist na straně Palestinců svou vlastní arogancí, svým vlastním vystupováním z pozice síly? Anebo naopak: kdy pak se (naposled) izraelská politika postavila skutečně vstřícně a s pochopením k (taktéž legitimním) potřebám a zájmům arabsko-palestinského obyvatelstva? Kdy se izraelská politika (od té doby co Židé sami zavraždili Jicchaka Rabina) snažila o pravý a rovnoprávný dialog se stranou Palestinců?...
Je nutno si uvědomit jednu základní věc (a právě tento moment se ze strany zastánců Izraele zcela pravidelně přehlíží): že totiž samotný vznik státu Izrael naprosto nebyla nějaká samozřejmost. A to nikoli (pouze) z hlediska čistě politického; nýbrž i z hlediska morálního. Zkusme si jenom představit: najde se náhle někdo kdo dokáže jako národní entitu reanimovat starobylý kmen Keltů; a prohlásí že protože Keltové sídlili (také) na území dnešní České republiky, tak že tito novodobí Keltové svou státnost obnoví právě zde. (Mimochodem, je málo známou skutečností, že skutečně dodnes nějakých deset procent populace na území ČR je geneticky keltského původu.)
Takže tito Keltové vytvoří v České kotlině svůj stát, a "domorodé" Čechy vykáží někam na území Moravy. Považovali bychom tento jejich státotvorný akt skutečně za legitimní - anebo bychom sáhli po zbraních a bránili bychom cestou násilí svou vlastní národní a státní existenci?...
Jistě, tento scénář je naprosto fiktivní, napohled bizarní; jenže z hlediska Palestinců bylo vytvoření státu Izrael na jejich území právě takovouto událostí. Jestli se tedy dnes hrozíme nad mírou nenávisti (a násilí) ze strany Palestinců, vždy musíme mít na paměti i všechny tyto - jakkoli vzdálené - kořeny knoflíku, abychom pochopili příčiny této nenávisti i tohoto násilí.
"Nemyslím, že by operaci -- vojenskou, diplomatickou, policejní a zpravodajskou -- proto Hamásu nebylo možné vést efektivně s mnohem větším ohledem k civilnímu obyvatelstvu.",
píše rozšafně pan Profant, bohužel bez dalšího upřesnění, které by bylo velmi cenné a jistě by bylo s povděkem přijato. I k tomu se vyjadřuje Věra Tydlitátová v článku, k němuž odkaz je tady kousek výše.
S Tydlitátovou se shodnu v tom, že k teroristickým vraždám a mučení není možné žádné ale.., nicméně co se vojenské stránky věcí týče ji sotva mohu brát jako expertku. Tato moje vážená kolegyně ze stejné univerzity a fakulty je vzděláním religionistka a o vedení válečných operací toho ví asi tolik jako já. Tedy tak málo, že píšu rozšafně "věřím, že by mohl ...".
Samozřejmě, jsou věci, které vidí i laik -- humanitární pauzy a koridory by nijak nepomohly Hamásu ani uniknout, ani zvýšit jeho obranyschopnost.
je velice emotivní, je to pohled, který je dobré znát a je třeba respektovat, nicméně v tom, že "neexistuje žádný legitimní pohled z druhé strany", s ní prostě zásadně nesouhlasím. Na druhou stranu se mi hodně líbí poslední věta článku, že vyprávění příběhů jsou lékem proti beznaději a otevírají oči. o to jsem se tady na DR vždy v článcích (nejen) o Izraeli a Palestině snažil.
Děkuji za podnětné reakce.
Jen stručně. Osobně mám za značně nejisté, zda budou Palestinci schopni nastolit a udržet vedení, schopné reprezentovat jejich skutečné zájmy a budit i dostatečnou důvěru vně. Problém se rozhodně nevyřeší jednoduše tak, že prostě rozhodnou volby. Kritické období by mohla v Gaze překlenout solidní vhodně ustanovená mezinárodní správa. Ohledně souhlasu Izraele je ovšem namístě skepse. Snad by mohlo pomoci, kdyby se podařilo, že by se jednalo o součást celkového řešení, zahrnujícího zlepšení vztahů zemí regionu a Izraele.
Zrovna s tvrzením, že jsou činy, na které neexistuje "žádný legitimní pohled z druhé strany", bych souhlasil. Neexistuje žádný legitimní pohled z druhé strany na masakr v Buči, právě tak jako v Sabře - a vražedné orgie 7. října k takovým činům patří.
Můžete jako Eurípidés vyprávět příběh, který vzbudí porozumění pro Médeu vraždící vlastní děti, snad i soucit s ní. Ale pokud se nemáte vyřadit z počtu lidských bytostí, zbývá vám přes to porozumění a snad i soucit legitimní pohled na její šílenství jen z jedné strany -- té, která je na straně zavražděných dětí (Ostatně Médeia po vraždě a následném monologu opouští u Eurípida svět lidí, protože v něm není než odpornou vražedkyní). To platí, ať už vraždí děti a bezbranné ten či onen a jeho důvody jsou dojímavé nebo reálně-politicky či vojensko-strategicky perfektně zdůvodněné nebo podložené sebevětší křivdou, která na něm byla spáchána.
Krev a slzy dětí dětí nelze odpustit ani Bohu - v tom měl Dostojevskij pravdu.
V tom máte pravdu, bestiální zločin nemá "pohled z druhé strany", ale (a je tu "ale", tedy od této chvíle by se se mnou paní Tydlitátová už nebavila) přijde mi, že ona v tomto postoji odmítá i jakoukoli snahu o pochopení příčin, a to je chyba, protože "dlouhé dějiny vzájemné nenávisti" prostě existují... chápu to jako součást silně osobní, emotivní a lidsky pochopitelné reakce, takže vlastně to mohu přijmout, i když s tím nesouhlasím.
Toho, s čím nejde s Věrou Tydlitátovou souhlasit, je hodně. Ochota ke generalizaci zločinů Hamásu jako zločinů všech Palestinců a redukce odmítání násilné politiky Státu Izrael vůči Palestíncům (ne jen té po 7. 10. 3023) na antisemitskou figuru špatného "Žida, který se brání".
Odpověď skupiny českých křesťanů na otevřený dopis, zaslána palestinským autorům dopisu, zveřejněno ve formě petice. https://www.petice.com/odpov_na_oteveny_dopis_palestinskych_kesan?fbclid=IwAR3cLUdTASndKnPukfmcvivRDH9O9ZZgQnwTYfXUamVf_tByBL55q9fLK-c
Také jsem psal dopis, do Bílého domu, aby přestali konat všechny ty zlé skutky všude možně po světě. Ale zatím mi ještě nikdo neodpověděl.
Ovšem pokud Martin Profant považuje Tomáše Halíka za televizní celebritu na úrovni Prima vařečky, je to od něj moudré a vtipné. Takto definovat Tomáše Halíka může jen intelektuál, který chápe dnešní dobu v celé její složitosti a míře její absurdity.
Tímto komentářem ale nechci narušit přátelství či spojenectví pánů Kolaříka a Profanta. Tito by měli ve svém nejlepším zájmu vést společný a nesmiřitelný boj proti dezolátům mého kalibru až do mého (či svého) úplného zničení. To dá rozum :-)
nepovažuji Tomáše Halíka za celebritu typu Prima vařečka (On takový pořad existuje?). Nevím, kde to Kolařík vzal, ale kontexty, ve kterých bych hovořil o Halíkovi jako o celebritě s umím představit.
Že bych ale někdy srovnával tu Halíka jako veřejného intelektuála a nikoliv jen tu jeho pečlivě opečovávanou celebritní stránku jeho osobnosti s líným intelektuálním snobismem a sklonem provádět politické školení, tedy s projevy, na které lze bezezbytku redukovat veřejnou osobnost Jiřího Pehe, to nevybavuji a nezdá se mi to, ale má paměť je dosti děravá.
Panu Krupičkovi a panu Outratovi
K míru mezi dvěma jsou potřeba dva. Pokud se, pane Krupičko, Nasralláh nasere a Írán ho podpoří, má Izrael dvě volby: Existovat, nebo neexistovat.
Když totiž ten mír bude chtít jenom jeden, zatímco druhý bude chtít zničit toho, který si přeje mír, bude zcela nerealistické nějaký mír vůbec očekávat. V takovém případě je naopak z hlediska toho, kdo chce mír, rozumné připravit se na válku.
A nerozumné věřit slibům agresora, že nezaútočí. [viz třeba pan Outrata a tento článek
Chalíl Hajá i Táhir Nunu (vysocí představitelé Hamásu) se pro NT vyjádřili zcela jednoznačně, nejde jim o zlepšení situace v Gaze – o mír a prosperitu, jde jim naopak o nekonečný a trvalý konflikt s Izraelem na všech hranicích a všech frontách, jde jim o podporu muslimů, arabů i obyvatel Západu v jejich boji za totální změnu poměrů. Tohle je reprezentace Palestinců. A Palestinci jsou přece za svoji reprezentaci kolektivně odpovědní a nezdá se, že by s tím nesouhlasili, jinak bychom totiž museli změnit oblíbený narativ o boji palestinského lidu za svobodu a připustit, že současní, ale i ti minulí představitelé Palestinců Palestince utlačují a páchají tím na nich zlo, což je však v kontextu současného převládajícího diskurzu obecně zcela nepřijatelné tvrzení.
Jestliže se tedy zástupci Palestinců (představitelé Hamásu a popřípadě i Hizballáhu) jasně vyjadřují, že jejich cílem není mír s Izraelem a prosperita Palestinců, ale naopak zničení státu Izrael a jeho vymazání z mapy, je pokrytectvím tvrdit, že za veškeré problémy Palestinců, za nepřátelsví s Izraelem a za tuto válku může pouze a jedině Izrael. Kardinál Pizzaballa (latinský patriarcha Jeruzaléma) vydal pastýřský list (viz odkaz, který do diskuse pod mým, zatím zde jediným diskusním příspěvkem [kterýžto pan Krupička překvapivě interpretuje jako „hájení práva Západu koupat se pro svůj blahobyt a nadřazenost v krvi milionů nevinných“] vložil pan Outrata), takže tedy kardinál Pizzaballa vydal ten pastýřský list, v němž vyzývá ke spravedlivému trvalému míru ve Svaté zemi a připomíná, že „Ježíš porazil zlo na kříži a nikoliv zbraněmi“. Izrael to jistě může udělat také tak – může porazit zlo na kříži a nikoliv zbraněmi – může se nechat porazit a pak nechat povraždit a umučit své obyvatele – může se tedy v tomto smyslu nechat ukřižovat. Židé ovšem svému ukřižování moc naklonění nejsou (už třeba před osmdesáti lety zkoušeli nechat se dočista vyvraždit, ale moc jim to nepomohlo), takže jim nezbývá v podstatě nic jiného než ten kříž neutuchajícího věčného nepřátelství nést společně se svými nepřáteli Palestinci dál a dál, protože k míru mezi dvěma jsou potřeba dva.
Od května roku 1948 měli Palestinci několikrát možnost svůj vlastní stát vytvořit, vždy ale místo vytvoření vlastního státu dali přednost snaze o zničení Izraele. Za tohoto stavu tedy není realistické očekávat mír, není realistické očekávat dvoustátní řešení – ta situace takovéto řešení prostě nemá do té doby, než mír budou chtít obě strany konfliktu, než obě strany konfliktu uznají právo protivníka na existenci. Hamás se to evidentně udělat nechystá – chce podle slov svých výše jmenovaných představitelů trvalý konflikt s Izraelem a na osudu Palestinců v Gaze mu prostě nezáleží.
Ano, od května roku 1948 až do současnosti měli Palestinci několik velmi dobrých příležitostí vytvořit svůj vlastní stát a žít v něm v míru. Izraelci například vyklidili všechny své osady v Pásmu Gazy a předali ji palestinské samosprávě. Izraelští vojáci násilím vyváděli rodiny s dětmi z jejich domovů v pásmu Gazy, někdo se tenkrát dokonce na protest i upálil. Evidentním zájmem Izraele bylo nemít v Gaze nepřítele. Palestinci pak byli příjemci mohutné zahraniční pomoci a finanční podpory. Místo vybudování druhého Singapuru však Palestinci v Gaze dali přednost teroristické základně pro islamisty z Hamásu a za dva týdny po odchodu posledního Izraelce začaly z Gazy létat na Izrael rakety. Kdyby tam místo nenávistí přetékající teroristické zakladny byl prosperující druhý Singapur, žádná válka by tam nebyla.
Nezlobte se, že se pane Nusharte ptám, ale umíte anglicky? Já jen že v angličtině (ale jistě i mnoha jiných světových jazycích) k dané problematice naleznete více kvalitních a na internetu rychle dostupných informací.
If the Palestinians in Gaza prioritize their own well being over hatred of Israel, there would be no war in Gaza. So far they have always chosen hate, so here we are.
Otherwise, please correct it for me, Mr. Krupička. Thank you very much.
Tak angličtinou to nebude. Tu máte lepší než já češtinu :-)
Upřímně řečeno, málokdo má tak mizernou angličtinu jako já.
To mi ovšem nebrání v tom, abych si např. zjistil, že Palestinci žádný stát nemají, většina z nich jsou uprchlíci a část žije na území okupovaných Izraelem, kde jsou brutálně utlačováni ekonomicky i jinak. Těžko tedy mohou "vytvořit nový Singapur".
Pane Krupičko, nevím nevím, ale mám trochu obavy, abyste tu mojí angličtinu nepřechválil, každej blbec dneska může použít překladač, ale lidi, co anglicky trochu uměj, tvrdí, že z google–překladače to za moc nestojí.
Píšete, pane Krupičko, že Palestinci žijí na Izraelem okupovaných územích, kde jsou brutálně utlačováni, takže žádný vlastní stát dosud vytvořit nemohli, tím méně tedy nějaký nový Singapur.
Tak třeba Západní břeh Jordánu po první arabsko-izraelské válce anektovalo Jordánsko. Západní břeh byl součástí Jordánska až do roku 1967. To je sedmnáct let na vytvoření vlastního státu na Západním břehu... Podobně Pásmo Gazy bylo od té války také až do roku 1967 zase pod správou Egypta – tedy opět stejný čas bez izraelské přítomnosti na vytvoření Palestinského státu nejen na Západním břehu, ale i v Pásmu Gazy...
A do třetice, pane Krupičko, v roce 2005 všichni Izraelci do jednoho Pásmo Gazy opustili. Od těch, kteří odmítli odejít dobrovolně, pomohla Palestincům Gazu etnicky dočistit (násilně přesídlit Židy) izraelská armáda. Nezůstal tam ani jediný Izraelec a Pásmo Gazy se potom stalo cílem štědré zahraniční pomoci. To máte, pane Krupičko, dalších osmnáct let na budování nového „Singapuru“. Místo budování Singapuru ale už za čtrnáct dní po odchodu posledního Izraelce začaly z Gazy na Izrael létat rakety a za těch osmnáct let těch raket byly tisíce a tisíce. Palestinci prostě před tou vlastní prosperitou dávali vždy přednost snaze o zničení Izraele.
Izrael nedovolí Palestincům od určité vzdálenosti od pobřeží ani lovit ryby. Představa, že by izraelské námořnictvo s podporou amerického, které je nejsilnější na světě, dovolilo vybudovat Palestincům jim ekonomicky silně konkurující "nový Singapur" (odmyslím si jeho potřebnost v oblasti, dejme tomu že šlo jen o příměr) je zcela absurdní.
Proč, pane Krupičko, palestinský stát nevznikl od roku 1949 do roku 1967?
Západní břeh, Gaza i východní Jeruzalém byly v této době pod správou Jordánska a Egypta, palestinský stát tam tedy vzniknout mohl. Proč tedy už dávno nevznikl?
Palestinský stát mohl vzniknout třeba od roku 1949 do roku 1967. Izrael by tomu v té době nemohl zabránit.
Vyzývám pana Krupičku, pana Outratu, pana Profanta i české křesťany – autory otevřeného dopisu z 8. listopadu 2023 – k pokání za pokrytectví, se kterým příčinu nevzniknutí Palestinského státu připisují výhradně Izraeli.
samozřemě, že za nevznik plaestinského státu nemohou jen Izraelci. V prvé řadě za něj může OSN, která neprosazovala své vlastní rezoluce a velmoci, pro které je výhodnější poskytovat finanční podporu než podpořit rezoluci OSN.
Mimochodem, nepamatuji se, že bych někdy vyčítal Státu Izrael, že neumožnil vznik Palestíny. Vyčítám mu zacházení s čtvrtinou obyvatel území, o které považuje za své -- a tím přejímá odpovědnost za lidská a občanská práva té čtvrtiny.
Tak jako vyčítám českému státu, že nedostává této odpovědnosti vůči velké části lidí, kteří se sami považují nebo jsou svým okolím považování za Romy.
Božíčku, pane Profant, jestliže si už s „českými křesťany“ nemyslíte, že za nespravedlivé uspořádání ve Svaté zemi (včetně nevzniku „skutečného a funkčního palestinského státu“) může výhradně Izrael, přináší to pokání opravdu znamenité plody pokory a pokoje ve vaší duši.
Povzbuzen tímto nečekaným projevem milosti, vyzývám vás (i všechny mnou výše jmenované) k dalšímu usilovnému pokání za hloupost a naivitu, se kterou přijímáte informace od teroristického hnutí Hamás (roky utlačujího palestinský lid v Gaze) jakožto pravdivé.
pominu skutečnost, že od začátku ve zdejších komentářích zastávám linii, že první oběť každé války je pravda a odmítám přepočítávání, kolik mrtvých dětí Palestinců vyváží jedno izraelské jako cynický nesmysl.
Nicméně WHO a OSN nejsou zařízení Hamásu. OSN má velmi dobré analytické týmy a pokud o nějakém odhadovaném počtu obětí mluví jeho vrcholný reprezentant, pak se sice možná mýlí, třeba i zásadně, ale určitě ta čísla nebere ze vzduchu, tím méně jednostranně od Hamásu. Zřejmě to o OSN a WHO nikdo neřekl ani Vám, ani paní ministryni Černochové, tak si Vám to dovoluji sdělit já.
A s výzvami k pokání račte jít tam, kam patříte.
Jistě, pane Profante, WHO má velmi dobré informace zejména o netopýrech a o luskounech.
(A samozřejmě o počtu obětí v Gaze – zdrojem je v prvním a druhém případě čínský režim, ve třetím případě analytický tým Hamásu.)
OSN má samozřejmě též velmi dobré analytické týmy, pročež usnesení Valného shromáždění OSN z konce listopadu 2022 vyzývá, aby datum vzniku státu Izrael (který vznikl na popud OSN) bylo připomínáno jako počátek katastrofy. Dokládají to dokonce i údaje Hamásu o počtu obětí v Gaze...
tak dobré informace jako váš oblíbený zdroj, to jest "jedna paní povídala" a "četl jsem v bulváru" opravdu ani WHO, ani OSN nemá.
Pročež uposlechnu Vaší radu a budu se kát. Z plýtvání časem v diskusi s trolem.
O usnesení Valného shromáždění OSN z konce listopadu 2022, které vyzývá, aby datum vzniku státu Izrael (který ovšem samozřejmě vznikl na popud OSN) bylo připomínáno jako počátek katastrofy, jsem, pane Profante, „četl v bulváru“ tady:
Pokud si budete přát, zeptám se ještě té „jedné paní“, kde proboha vzala ty informace o luskounech, netopýrech a o napojení šéfa WHO Tedrose Ghebreyesuse na čínský režim. Rád vám to pak všechno k vaší plné spokojenosti dodám.
Mezitím se ale dále věnujte usilovnému pokání za to pokrytectví – či snad hloupost a naivitu, se kterou přijímáte informace od teroristického hnutí Hamás, roky krutě utlačujího palestinský lid (včetně například jeho LGBT+ komunity).
A taky dál přemýšlejte o „zacházení Jordánska s Palestinci“, o odpovědnosti Jordánska za jejich lidská a občanská práva, o pokusu bojovníků „za práva Palestinců“ svrhnout jordánského krále (Černé září – 1970) a vůbec o tom, proč palestinský stát nevznikl mezi lety 1949 – 1967, kdy palestinská území byla pod kontrolou arabských vlád.