Ukrajincům svobodu, Rusům demokracii, světu mír
Jakub PatočkaKdyž dnes mnozí říkají, že vpád Ruska na Ukrajinu je důsledkem slabosti západních demokracií, mají pravdu. Nejedná se ovšem ani v nejmenším o slabost vojenskou.
Ve chvíli ruské invaze na Ukrajinu naše první myšlenky nutně směřují k lidem, které osobně zasáhla — k prostým Ukrajincům, jak těm v napadené zemi, tak těm žijícím tu mezi námi. Všichni od rána nevěřícně zírají na vojenskou mašinerii, jež se dala do pohybu a o níž jsme doufali, že ji už v Evropě nikdo nikdy k řešení konfliktů neuplatní. Ukrajinci teď potřebují všechny projevy naší lidské přízně.
Prvním instinktem každého morálně založeného člověka ostatně v takové situaci je ptát se, jak můžeme pomoci. V tomto směru je přitom třeba především varovat před eskalací válečnické mentality — ač je na místě Ukrajině poskytnout i dodávky zbraní, udrží-li se vojenský odpor, jako řádově podstatnější zkouška našeho odhodlání se může už během nejbližších dní ukázat, jak široce dokážeme otevřít náruč válečným uprchlíkům.
Postup, k němuž nyní směřuje západní společenství, je pochopitelný a v principu asi jediný možný — maximální diplomatické odsudky, izolace a sankce, jež se dotknou podstaty fungování režimu v Moskvě. O míře jejich účinnosti ovšem nakonec nejspíše rozhodne otázka, nakolik v tom západní země budou ochotny poškozovat i samy sebe.
Už proto není bohužel příliš pravděpodobné, že budou mít na počínání a odhodlání kremelského režimu vliv. A ještě méně pravděpodobné je, že by to mohlo přivodit jeho brzký pád. Poznatek, že také rychlost převedení celé energetiky plně na obnovitelné zdroje, je i záležitostí strategické bezpečnosti a systémového oslabení Ruska, by přitom nyní zajisté neměl zůstat stranou debaty.
Pokud jde ovšem o aktuální sankce, Západ nutně potřebuje nalézt způsob, který reálně účinný bude a který skončí obecně přijatým závěrem, že Rusko za invazi platí nepřijatelně vysokou cenu. Protože pokud ukrajinská krize skončí jako další geopolitické fiasko Západu — po Iráku, Sýrii, Libyi a Afghánistánu — automaticky to poslouží jako povzbuzení nejenom Rusku, ale především jeho dnes ještě podstatně mocnějšímu a nebezpečnějšímu spojenci Čínské lidové republice. Pokud Rusku projde Ukrajina, první další podobně ohroženou zemí nejspíše bude Tchaj-wan.
V případě Ruska přitom spíše nejsou na místě obavy z další teritoriální rozpínavosti, poněvadž jakkoli se nám Putinova kvazihistorická tiráda o Ukrajině, „jež nikdy neexistovala a je historickou součástí Ruska“, může jevit jako čistá fantasmagorie, realitou je, že podobně se věc jeví podstatné, dost možná většinové, části Rusů. Pohled Kremlu na Pobaltí, či dokonce střední Evropu, země, jež už jsou členy Evropské unie, je v tomto směru přece jen jiný. A také reakce Západu by v daných případech snad byly řádově rezolutnější.
To pochopitelně neznamená, že se Rusové — stejně jako Číňané — nebudou snažit všechny západní země nadále destabilizovat způsobem, který poslouží jejich zájmům, že se nebudou snažit ovlivňovat volby tak, aby v nich vítězili politici, jež jsou jim vstřícně nakloněni jako Zeman, Trump či Fico. I tomu je nutné učinit přítrž, což nebude možné bez zásahů do některých principů fungování našich společností, k nimž jsme doposud neměli odhodlání, včetně razantní regulace technologických korporací jako Facebook/Meta, Amazon, Google, ale jistě i český Seznam.
Problém totiž nespočívá principiálně v tom, že si zásadní vliv na naši politickou realitu kupují Čína a Rusko, jak si často mylně sugerujeme, jeho podstata tkví v tom, že jim — stejně tak jako komukoli jinému — takové nástroje v našem komunikačním prostředí vůbec poskytujeme, že si zkrátka lze manipulaci veřejným míněním v našich demokraciích v takovém rozsahu koupit. Pátráte-li ostatně po tom, proč je tolik lidí ochotno věřit absurdním konspiračním teoriím, otázka obchodu s tvorbou veřejného mínění by měla být základem jakékoli debaty na to téma; sama jeho existence a rozsah totiž vytváří prostředí principiální nedůvěry, což paradoxně propůjčuje důvěryhodnost každému, kdo je schopen věrohodně „hrát roli“, že přichází propagandu propíchnout.
Neschopnost či neochota zregulovat technologické korporace křivící komunikační prostředí je ovšem jen jeden z příkladů toho, co západní demokracie často označují za své posvátné hodnoty, ale co jsou přitom ochotny zobchodovat způsobem, který je v konfrontaci s autoritářskými režimy strategicky a systémově oslabuje. Nikdo nepochybuje o tom, že saúdskoarabský režim nechal zvlášť otřesným způsobem zavraždit novináře Chašakdžího, ale Západ s Rijádem čile obchoduje dál. A přes všechno, co víme o strašném vývoji čínského režimu, západní korporace nadále v principu skáčou, jak Peking píská. Evropskou unii podobně oslabují roky bezprincipiálního přešlapování vůči Maďarsku i Polsku.
Málo se také rozebírala otázka, že fiaska intervencí v Iráku a Afghánistánu, byla v zásadní míře dána tím, že do následné „obnovy“ zemí se v daleko větší míře promítaly obchodní zájmy korporací napojených na washingtonskou vládu nežli reálný zájem na ustavení funkční samosprávné demokracie, na němž by participovalo demokratické mezinárodní společenství. A svévolná invaze Spojených států do Iráku, rovněž zdůvodněná vylhanými argumenty, byla jen v detailech jiným typem porušení mezinárodního práva, než je současný vpád Ruska na Ukrajinu.
Jestliže tedy Rusko a Čína označují západní demokracie za pokrytecké, je to samozřejmě především účelová součást propagandy režimů svou podstatou řádově a nesouměřitelně horších. Nic to ale nemění na tom, že jim k tomu bohužel dáváme přehršle argumentů. To se musí změnit. Poněvadž všechna vlastní bezprincipiálnost Západ oslabuje, a naopak povzbuzuje agresivní choutky autoritářských režimů.
Analýza●Natalie Bennettová
Náprava geopolitických selhání Západu není možná bez nové koncepce státnictví
Posledním hořkým jablkem, do nějž bude třeba kousnout, je sama otázka dosavadního západního pojetí geopolitiky. Pokud totiž Západ sám neopustí mentalitu, v jejímž rámci ke světu přistupuje jako ke sférám vlivu, v němž se vlády menších a slabších zemí posuzují především podle toho, nakolik jsou ochotny jít na ruku našemu korporátnímu a finančnímu sektoru, nemáme nejmenší šanci dosáhnout toho, aby se různé regionální — či v podobě Číny už i globální — mocnosti chovaly jinak.
Jiný přístup k mezinárodní diplomacii je přitom součástí naší nejlepší tradice. Když v roce 1985 Charta 77 v Pražské deklaraci nastolila vizi míru v Evropě vypointovanou myšlenkou znovusjednoceného Německa, přišla s odvážnou tezí, že má-li v Evropě nastat mír, musí být všechny vlády v míru se svými občany. Dnes to znamená především nutnost, aby vlády v demokraciích pečovaly o její vnitřní charakter, aby se staraly, že se jedná o demokracie skutečné, živé, s každodenní vlivnou participací sebevědomých občanů, nikoli o státy, jež sice disponují volbami, jež ale v principu hájí zájmy oligarchických a korporátních struktur přisátých na různá politickou moc třímající tělesa.
Naší vizí by přece mělo tak jako v roce 1985 být, aby v míru, svobodě a demokracii nakonec žili všichni lidé všude na světě. I Číňané to chtěli v roce 1989, než jejich touhy rozdrtila armáda, jistě to chtěli i Rusové při pádu Sovětského svazu. A nic jiného nechtějí ani Ukrajinci dnes.
Je přitom smutnou pravdou, že zamlžení takového humanistického horizontu je odpovědností západních demokracií, které od konce studené války šly jen velmi málo příkladem, jejž by lidé všude na světě spontánně sami od sebe chtěli následovat. Nakonec není náhoda, že dokonce v nejsilnější demokracii světa o její osud dnes panují takové obavy.
Když tedy mnozí říkají, že vpád Ruska na Ukrajinu je důsledkem slabosti západních demokracií, mají pravdu. Nejedná se ovšem ani v nejmenším o slabost vojenskou.
„Poznatek, že také rychlost převedení celé energetiky plně na obnovitelné zdroje, je i záležitostí strategické bezpečnosti a systémového oslabení Ruska, by přitom nyní zajisté neměl zůstat stranou debaty.“
Ano, pane Patočko, NATO by mělo vést vážnou debatu o přezbrojení a výměně zastaralých vojenských technologií. Moderní tank už by měl být na elektřinu a bojiště by samozřejmě mělo být vybaveno dobíjecími stanicemi. Pokud by s tímto naším návrhem Rusko souhlasilo, mohli bychom zase my na oplátku ustoupit v té otázce Ukrajiny a Pobaltí. Byl by to takový rozumný projev naší dobré vůle a přispěli bychom tím k záchraně světa. Plně elektrický tank by samozřejmě už mohl volně vjíždět i do center měst.
Ukrajincům svobodu, Rusům demokracii, světu mír a Evropě rozum.
„Evropskou unii podobně oslabují roky bezprincipiálního přešlapování vůči Polsku.“
No ano, pane Patočko, je prostě potřeba se s Polskem pořádně rozhádat, to pak budeme té ruské hrozbě čelit mnohem lépe.
Výborně řečeno to, co jsem se snažil v diskusích říct i já...
"západních demokracií, které od konce studené války šly jen velmi málo příkladem, jejž by lidé všude na světě spontánně sami od sebe chtěli následovat"
No... celé to Putinovo řádění má jediný důvod: že lidé na Ukrajině se chtějí spontánně připojit k západním demokracií. Že lidé v Bělorusku se chtějí spontánně připojit k západním demokraciím.
Že lidé všude na světě spontánně sami od sebe chtějí následovat západní demokracie.
A samozřejmě v konečném důsledku možnost, že by lidé v Rusku nedejbože se chtěly spontánně přpojit k západním demokraciím.
Pane Plevo, když přituhuje, je zbytečné volat „ne dalšímu přituhování“. Lepší je obléct si zimník.
Na nebezpečí války by člověk měl reagovat racionálně.
Ach, kde jsou ty krásné doby, kdy celý svět trnul hrůzou z počítacově vymodelovaného oteplení o 2°C a pokroková mládež podléhala environmentálnímu žalu.
Ničeho se nebojme, globální jaderný konflikt svým pozitivním vlivem na globální klima bude kompenzovat negativní vliv skleníkových plynů a celosvětová ekonomika navíc už žádné skleníkové plyny produkovat nebude, takže ty výhledy jsou více než optimistické.
Afghánistán (čili Taliban) vyzval Rusko a Ukrajinu k mírovému řešení krize a k odložení vzájemné nevraživosti.
"Islámský emirát Afghánistán pozorně sleduje situaci na Ukrajině a vyjadřuje své znepokojení nad tím, že konflikt by mohl mít oběti i v řadách civilního obyvatelstva.“
doporučuji všem, kteří mě označovali za putinovce.
https://a2larm.cz/2022/02/valka-na-ukrajine-je-sousto-kterym-se-putin-zadavi-rika-politolog-barsa
Problémy a hrozby (a jejich aktuálnost či nebezpečnost) nelze klást proti sobě, ale je třeba všechny řešit společně. Už proto, že jsou propojené.
Já si nemůžu pomoct, ale v tom článku vidím cosi protizápadnbího a tudíž jde o schvalování invaze a zločinů proti míru. Na to jsou paragrafy. Navrhuji dva roky natvrdo pro pana Patočku a rok pro zbytek redakce za napomáhání.
Po tom, co se policie zabývá výrokem Okamury z doby před invazí a po zablokování tolika webů vládou, by mělo platit padni komu padni. Ale v těch pochvalných článcích o dnešním ministru vnitra z dob před volbami spatřuji jistou polehčující okolnost, pan Patočka by měl dostat alespoň nějaké ty návštěvy v base navíc.
Mám tam nějaké ty chybky, např. potom se píše dohromady, ale snad mě omlouvá lehké rozrušení, sám za svou předchozí kritiku Západu očekávám zatčení každou chvíli. My chudí lidé ovšem máme zas tu výhodu, že díky pobytu ve vězení nebudeme muset platit nájmy, ceny bydlení a jeho dostupnost se díky uprchlické vlně zase zvýší. Také z tou konkurencí na trhu práce a zaměstnaností to pak bude horší.
Kdo pak za to všechno může? No, je jisté, že na této obrovské destabilizaci Evropy jako celku jeden velký stát dost vydělá. Pšt, ale o tom se nesmí mluvit, za to by bylo pár měsíců navíc.
Tak jsem udělal další chybu: mělo tam být "s tou konkurencí" místo "z tou". Tak když už, tak ještě taky doporučím nějaký ten článek:
https://casopisargument.cz/?p=41100
(divím se, že i tento web ještě nezakázali)
Primitiv Krupička je naprosto nepoučitelný. Ať se děje co se děje, bude žvanit, žvanit a žvanit.
A hlavně se samozřejmě neumí stydět.
K tomu rozboru situace od politologa Barši: ano, jako obvykle od Barši velice důkladná, solidní a vyvážená analýza; nicméně tu Barša zcela opomíjí jeden naprosto klíčový moment.
Barša totiž celou situaci hodnotí jenom z ryze politologického hlediska; to jest, on tady nevidí nic jiného nežli jenom a pouze střet dvou mocenských bloků. Z tohoto pohledu pak samozřejmě i putinovské Rusko má mít zcela stejně rovnoprávné zájmy a potřeby, jako Západ. Zpříma řečeno: z tohoto pohledu skutečně mohlo Rusko rozšiřování se aliance NATO směrem k jeho hranicím považovat za poškozování svých vlastních zájmů.
Barša v tomto ryze politologickém, neutralistickém pohledu ovšem hází do stejného hrnce jak liberálně demokratický Západ, tak i autoritářské, stále nedemokratičtější a otevřeně expanzivní Rusko.
Ve skutečnosti ale tento vztah není takto prostě symetrický. Jak naprosto správně napsala sinoložka Lomová: putinovské Rusko není v žádném případě ohrožováno aliancí NATO; ale Putin se skutečně právem cítí být ohrožen tím, že k hranicím jeho impéria se čím dál tím více blíží demokracie. Tohle a právě tohle je to skutečné nebezpečí, kterému je vystavena jeho autokratická moc.
Pavel Barša své hodnocení ukrajinské krize v ještě rozšířené formě podal v dnešním Právu (příloha Salon). Je to opravdu velmi důkladný a velmi kompetentní rozbor nejen aktuální krize, ale především jejích kořenů. Včetně oné ožehavé otázky americké ideologické expanze. Každý, kdo má o věc hlubší zájem, by se tento článek měl přečíst.
Barša se tu především věnuje charakteru americké zahraniční politiky; která se dělí na dva základní směry, na "idealisty" a pragmatiky. Strana idealistů (která má ideové kořeny v americkém puritanismu, v přesvědčení že - mravně čistá - Amerika má poslání šířit mírové a demokratické uspořádání do celého světa) - tato strana se tedy snaží to, co považuje za toto demokratické uspořádání, vyvážet do jiných zemí. Oproti tomu strana pragmatiků tvrdí, že takovýto postup jenom jenom vyprovokuje protistranu k aktivnímu odporu.
Zdá se, že Barša jednoznačně preferuje stranu pragmatiků; to znamená že i on Američanům klade za vinu jejich "export demokracie". Z tohoto pohledu by tedy Američané nesli i přinejmenším spoluvinu na současném zásahu Ruska v Ukrajině. Z tohoto pohledu je pak ovšem poněkud nečekané, ale i nelogické, když se v závěru článku Barša jednoznačně staví na stranu Ukrajiny v jejím boji za svobodu.
Není to sice to pravé diskusní vlákno (to už zase zmizelo někde v propadlišti), ale přece jenom asi nebude bez zajímavosti následující analýza k celkovému kontextu vzniku ukrajinské krize. Ve včerejším vydání renomovaného německého deníku "Süddeutsche Zeitung" byl ještě jednou podán souhrnný přehled všech relevantních faktů týkajících se vztahů mezi Západem a Ruskem, mezi NATO a Ruskem. (Článek měl nadpis: "Kdo ztratil Rusko?")
Bylo zde naprosto jednoznačně konstatováno:
1. Žádný slib o "nerozšiřování NATO" směrem na východ Rusko (tj. tehdy: Sovětský svaz) nikdy nedostalo. To jediné co v tomto kontextu v tehdejších jednáních padlo, byly určité úvahy některých západních diplomatů nabídnout Sovětskému svazu za souhlas se sjednocením Německa nerozšiřování vojenské (především jaderné) přítomnosti NATO na území tehdejší NDR.
2. Ve smlouvě o vzájemných vztazích mezi NATO a Ruskem v roce 1997 RUSKÁ STRANA VÝSLOVNĚ AKCEPTOVALA PRÁVO ALIANCE NATO PŘIJÍMAT DALŠÍ ČLENY Z VÝCHODOEVROPSKÉHO REGIONU!! Jako protihodnotu za tento souhlas dostalo Rusko záruky v mnoha jiných směrech, především ohledně omezené přítomnosti vojenských jednotek NATO v regionech blízkých ruským hranicím. A tyto závazky byly ze strany NATO až do vypuknutí ukrajinské války také plně dodržovány!
Jestliže tedy Rusové najednou tvrdí, že Západ prý "porušil své sliby o nešíření NATO směrem na východ", pak je to naprosto vědomá lež.
3. Nevím jestli je tu ještě přítomen pan Václavů, tato zpráva by byla právě pro něj: taktéž v roce 1997 americký prezident Clinton svým dopisem výslovně nabídl ruskému prezidentovi Jelcinovi účast v NATO; ovšem Jelcin na to odpověděl svým vlastním protinávrhem o rozdělení sfér vlivu v Evropě!! Jinak řečeno: tam kde se západní strana pokoušela o vytvoření jednotné Evropy, se společnou bezpečnostní politikou, tam na ruské straně stále ještě přetrvávalo ryze blokové myšlení, politické rozparcelování Evropy na sféry vlivu jako za Stalina v Jaltě!
Rusko nikdy nesouhlasilo s tím, aby se NATO rozšiřovalo až na jeho hranice. Uvědomte si, že v roce 1997 nebyla v NATO ani ČR (natož třeba Slovensko), což jsou z pohledu Západu (bohužel) mnohdy východní země, ve skutečnosti je to ovšem střední Evropa.
A jinak - i pokud Putin padne, což by jistě lecčemu pomohlo, tak ale žádný ruský prezident nikdy nepodepíše členství okolních zemí v NATO. Na to vemte jed...
Ostatně zoufalé výkřiky Zelenského a mnohých nadšených zastánců Ukrajiny dokládají přesně to, co jsem říkal: NATO nedokáže zajistit bezpečí Ukrajiny, natož její členství v NATO, protože by muselo vést s Ruskem třetí světovou válku, což naštěstí nechce, protože by to znamenalo konec světa... To je ta past, o které jsem pořád psal...
Můžeme tento problém neustále stáčet k tomu, že Rusko dělá hnusné, odsouzeníhodné, ba zločinné věci, což je jistě pravda. Ale na tom, že jsme v patu - že z něj nevede cesta jiná ven než skrze dohodu a kompromis (ne mnichovanství!!), na tom se nic nemění. Nejlépe bez Putina, u něhož je skutečně možné, že definitivně zmagořil...
Pokud si ovšem někdo nemyslí, že Ukrajinci zaženou Rusy až k Moskvě a oblehnou Kreml... Bylo by to pěkné, mně by se to líbilo, ale asi se to těžko stane...
žel, ne s každým lze rozumnou dohodu (a kompromis) uzavřít. Nelze ji navíc sjednat kdykoli (představme si, jak různý by byl obsah dohody s Německem, dosažitelné v té či oné fázi Hitlerova vůdcovství). Dále je tu otázka, jak zajistit, aby sjednané nebylo jenom cárem papíru.
Navíc je třeba se ptát, jak hledat spravedlivý kompromis mezi zájmy Ruska a NATO. Má snad zůstat nezohledněna jasná vůle států, které mají s Moskvou neblahé zkušenosti a naléhavý vlastní zájem (aby se nemohly opakovat)? Máme snad mít pochopení pro přístup "o vás bez vás"? Navíc jsme-li nyní členy západní aliance skoro 23 let?
Přiznejme si, že Západ (opravdu) nemůže zabránit tomu, aby každá země byla najisto uchráněna (nového) znásilnění ze strany stále agresivnějšího Ruska. Dosáhne se však lepšího výsledku, když nebezpečí vystaví všechny?
Pane Plevo, ještě jednou: o souhlasu Ruska se vstupem dalších (tedy i východoevropských) států do NATO se píše v podrobné analýze deníku Süddeutsche Zeitung - což jsou největší z německých seriózních novin.
Ten článek je zde: https://epaper.sueddeutsche.de/webreader-v3/index.html#/823625/7 ; nejsem si ovšem zcela jistý, jestli bude těm, kdo nejsou abonenty, tuto stránku možno otevřít. Musíte to zkusit. Pokud to půjde a pokud bude ten článek v malém formátu, je možno ho zvětšit pomocí horní lišty.
Pro jistotu tu otisknu klíčovou pasáž:
"Das Selbstbestimmungsrecht der Staaten inklusive des Rechts auf freie Bündniswahl wurde immer und immer wieder kodifiziert. Auch durch Russland.
Mehr noch: In dem wohl wichtigsten Beziehungsdokument zwischen Nato und Russland, der 1997 geschlossenen Nato-Russland-Grundakte, akzeptiert Russland die Erweiterung explizit und erhält dafür große Zugeständnisse. Sowohl in der Truppenstärke als auch in der Frage der Stationierung nuklearer Streitkräfte akzeptiert die Nato das Schutzbedürfnis Russlands und bleibt auf Distanz. Daran hat sich das Bündnis bis zum Ukraine-Krieg gehalten."
Čili: "Právo na sebeurčení států včetně práva na svobodnou volbu aliančních partnerů bylo znovu a znovu kodifikováno. I Ruskem.
A ještě více: ve zřejmě nejdůležitějším dokumentu o vzájemných vztazích mezi NATO a Ruskem, v roce 1997 uzavřené Základní smlouvě, akceptuje Rusko rozšiřování explicitně a dostává za to velké ústupky. Jak ohledně sil vojenských útvarů tak i v otázce rozmístění jaderných zbraní NATO akceptuje potřebu vlastní ochrany Ruska, a zůstává vzdáleno. Toto aliance až do války v Ukrajině dodržovala."
To je vlastně všechno, pane Plevo. Jak vidíte, přece jenom se našel ruský prezident který tento souhlas s rozšířením NATO podepsal. Není to ostatně nic zase tak podivného.
Za prvé: Rusko tak jako tak nemělo v ruce naprosto žádný efektivní nástroj, kterým by mohlo zabránit tomu, aby další státy vstupovaly a byly přijímány do obranné aliance NATO. A za druhé - jak tu bylo uvedeno, Jelcin za svůj souhlas obdržel významné ústupky z druhé strany. V dané situaci tedy pro Rusko vyjednal víceméně maximum možného.
Ostatně, tehdy vztahy mezi Ruskem a Západem byly stále ještě na relativně dobré úrovni, obě strany se ještě navzájem cítily být v zásadě partnery. O tom jak dramaticky se znovu vyostří jejich vzájemný vztah, to si tehdy nikdo nemohl dokázat představit.
Dodatek: zdá se, že by to s tím článkem mělo fungovat. Ono také postačí jenom na něj kliknout myší, pak by se měl objevit ve - velkém - formátu PDF. Jinak je také možno vpravo volbou "Artikel an/aus" zvolit jeho originální podobu.
------------------
A ještě něco k samotné věci. Jak vyplývá i z uvedené smlouvy, dohody mezi státy a mocnostmi jsou vždy uzavírány na principu vzájemnosti. Tedy vzájemných výhod. (Jinak se jedná o čirý diktát.) Pokud by tedy svého času státy NATO skutečně Rusku přislíbily nerozšiřování aliance směrem na východ - pak by se ovšem stejně tak Rusko muselo zavázat, že už nikdy nebude rozšiřovat své hranice směrem na západ!! A to je právě něco, na co by žádný ruský vládce nikdy nepřistoupil!!
(Je sice fakt, že Putin v "Budapešťském prohlášení" garantoval hranice Ukrajiny výměnou za závazek, že na jejím území nebudou rozmístěny jaderné zbraně; ale zrovna v současné době je jasně vidět, že jeho podpis na smluvním dokumentu nemá o nic vyšší hodnotu, nežli podpis Hitlera na Mnichovské dohodě, že se spokojí jenom se záborem Sudet.)
Jedna trochu pozitivní zpráva: zdá se, že západní sankce proti Rusku přece jenom už začínají mít účinek. Poté co se v jejich důsledku prakticky zhroutil ruský Aeroflot (od úterka ruské letouny budou létat už jenom do Běloruska!), Putin zorganizoval propagandistickou show s pracovnicemi Aeroflotu (snad letuškami), aby tu deklaroval nezlomnou vůli Ruska odolávat všem zahraničním sankcím.
Ovšem - jestliže v minulosti pro Putina nikdy nebylo sebemenším problémem shromáždit k podobným účelům nadšené davy, pro tentokrát "křoví" pro jeho výstup utvářely strnulé, zkamenělé obličeje oněch mladých žen, které se jen s největším vypětím sil pokoušely alespoň o náznak jakéhosi křečovitého úsměvu. Pokud vůbec. Je to logické: ony samozřejmě vědí, že v důsledku Putinova šíleného počinu jim hrozí nezaměstnanost. A že v předpokládaném nastávajícím chaosu ruské ekonomiky si jen velmi těžko budou hledat práci novou.
Je tedy naprosto jasně znát: v každém případě u těch Rusů, kteří budou osobně postiženi důsledkem sankcí, bude Putinova popularita zřejmě velice strmě padat.
Ostatně, i televizní záběry o panických nákupech v obchodech švédské nábytkářské firmy IKEA (v poslední den před ohlášeným ukončením její činnosti v Rusku) jasně svědčí o tom, že mnohým Rusům je už teď jasno, že bude zle. A sotva si nedají dohromady dvě a dvě, se závěrem že jim to všechno nadrobil Putin.
--------------------------
Na straně druhé v tuto chvíli má Putin ještě mnoho svých nekritických vyznavačů, především ve venkovských regionech, kde obyvatelstvo nemá žádný přístup k jiným informacím nežli k těm kterými je krmí Putinova státní televize. Byly ukázány záběry, jak jedna žena na Dálném východě Ruska odmítá vůbec se jenom podívat na fotografie ruskými invazními vojsky zničených ukrajinských měst; a jenom neustále opakovala: "To není pravda, já věřím Putinovi!"
Takovíto Rusové stále ještě zbožňují svého Putina, naprosto stejně jako svého času Němci zbožňovali Hitlera; a věří mu naprosto stejně, jako Němci věřili Goebbelsovi.
na článek P. Barši, tentokrát ve verzi pro Novinky: https://www.novinky.cz/kultura/salon/clanek/putinovo-velkoruske-delirium-esej-pavla-barsi-40389140
(je o něco lepší než ten rozhovor pro A2Alarm).
Je tedy zřejmé, že mé pozice jsou zcela legitimní a kryjí se s názory významných amerických geopolitických myslitelů a analytiků.
Ano, pánové zde patří k tzv. idealistům (Baršovým slovníkem, já jim říkám jestřábové nebo hardlineři - zastánci tvrdé linie). I ta je legitimní, podstatou demokracie zkrátka je, že na věci nejsou stejné názory. Co je ale naprosto nelegitimní a nepřijatelné, ba přímo orwellovsko-stalinistické, aby byl jeden z názorů cejchován jako zrada, práce pro nepřítele, mnichovanství (kteréžto je synonymem zrady apod.).
Jestřábové se teď cítí na koni, protože se zdá, že na jejich slova došlo. Ve skutečnosti opak je pravdou. Svou "principiálností" (která je spíš neústupností a nesmiřitelností, mnohem více imperialistická než skutečně idealistická) zavedli Ukrajinu, Rusko i svět do těchto konců (a to ještě zdaleka konec není).
Historie se nehraje na "kdyby" - nevíme, co by se stalo, kdybychom byli (např. v otázce nerozšiřování NATO) vůči Rusku vstřícnější. Možná bychom se také dočkali války, možná ne. Jisté však je, že teď, s tím tvrdým přístupem, jsme se jí dočkali.
Strany války a míru (neboli moji jestřábové alias idealisté Baršovým slovníkem versus realisté) existují i po vypuknutí války a jejich spor pokračuje.
Ti první nejen že budou zuřivě odmítat, že by za válku mohli, ale ještě ji chtějí stupňovat. "Vyčítají" si leda tak to, že na Rusko nebyli víc tvrdí a přísní už dřív. Nyní se projevují tím, že chtějí bezletovou zónu, čili přímý vojenský střet NATO s Ruskem, a s hrozbou třetí světové, nota bene jaderné války si starostí nedělají. V Česku je jich plný internet. Bylo by zajímavé, co by říkali, kdyby byla ostřelována Praha nebo Brno a kdyby museli narukovat... Ono od stolu se to s Putinem dobře bojuje... Lidi ale nejsou figurky na šachovnici...
Realisté nejsou kapitulanti! Dosavadní ruské "návrhy" jsou samozřejmě pro každého myslícího člověka, který ctí elementární etiku, nepřijatelné. Ale je třeba se obrnit trpělivostí, jakkoli je to při sledování ukrajinského utrpení těžké, a sázet na to, že 1. s naší všemožnou pomocí Ukrajina vojensky vydrží; 2. Rusko politicky už prohrálo a je jen otázka času, kdy prohraje i vojensky ("druhý Afghánistán") a 3. Rusko se začne ekonomicky hroutit v důsledku sankcí a informační války, kterou - ano - je třeba třeba zintenzívnit. Naším strategickým cílem tedy musí být co nejvíce posílit Ukrajinu a co nejvíce oslabit Rusko, aby ti první (a Západ) měli co nejlepší a tu druzí tu nejhorší pozici při vyjednávání. Ale i tak to nakonec ukončí dohoda, kompromis, ovšem nebude to 10:0 pro Rusko, ale ani 10:0 pro Ukrajinu, bude to někde mezi, doufejme, že co nejblíže té druhé krajní možnosti.
Ale mám pocit, že jestřábové si pořád nějak myslí, že můžou dosáhnout výsledku 10:0 v neprospěch Ruska (kolik ukrajinské krve to bude stát?).
PS: Jistý nejmenovaný inkvizitor by se u P. Barši mohl poučit, co znamená výraz neokonzervativci (neoconi).
Soudruhu Plevovi evidentně otrnulo, ze svého kremlobotského fiaska se nepoučil ani za mák, nepochopil vůbec nic, a už zase nastartoval svůj obehraný flašinet, a už zase jede to svoje.
"Proti těm, co přes protesty
mluví stále - ale z cesty"
protestovali kdysi hodně dávno Jiří Šlitr a Jiří Suchý ve svém "univerzálním protestsongu" Proti všem.
Ech, jak často si tady na to vzpomenu.
Pane Plevo, Vy ty úvahy P. Barši ovšem interpretujete zase výhradně ve svém smyslu. Takže z "idealistů" děláte okamžitě "jestřáby".
Už jsem napsal, že i samotná pozice P. Barši je značně pochybná; neboť on nijak nerozlišuje mezi opravdovými, poctivými idealisty, a mezi ideologickými fundamentalisty. A tak mu poté spadá vjedno jak - byť i mnohdy skutečně přetažená - snaha amerických aktivistů rozšiřovat v tomto světě demokracii, a stejně tak snahy dejme tomu ruských nacionalistů expandovat "svatou" ruskou říši do všech možných směrů, ryze teritoriální expanzí.
Zkrátka: Barša se dopouští nepřípustných paušalizací; a Vy tyto jeho paušalizace radostně přejímáte, a ještě je vyostřujete.
--------------------------------
Pane Plevo, Vy zde vystupujete z pozic zásadového a radikálního pacifisty. Který - prý - vidí vinu bez rozdílu u všech, kdo vůbec nějakým způsobem sahají po zbrani. Shodou okolností jsem právě před chvílí dostal nový text od jedné členky mého webu "Humanistické dialogy", a to sice právě na téma radikálního pacifismu. Je to opravdu vynikající úvaha; a zrovna Vy byste se tam mohl v lecčem sám poznat. (Ten text by měl vyjít ještě během dneška; až se tak stane, nechám tady odkaz.)
Mimochodem, pane Plevo: zkuste si jen tak pro zajímavost představit, že by ty ruské bomby skutečně padaly na české území, a přímo Vám na hlavu. Nebyl byste pak náhodou také pro zavedení a vynucení bezletové zóny?...
Jak už jsem avizoval v minulém vstupu, na mém webu byla právě otištěna velmi zajímavá úvaha Evy Hájkové na výše uvedené téma. Tento text je možno shlédnout zde:
https://humanisticke-dialogy.eu/texty/radikalove-a-radikalni-nenasili/
s vámi nemá cenu diskutovat.
Pokud jste schopen napsat, že jsem "radikální pacifista", tak zkrátka nerozumíte textu.
U maturity byste neprošel.
aby zdejší samozvaný inkvizitor označoval ukrajinského prezidenta za kremlobota:
A jen připomínám, že já jsem nikdy ve svých návrzích ani nenaznačil akceptaci Donbasu. A Krym jsem chtěl "vyměnit" leda za demokracii v Bělorusku.
Pane Plevo, pokud tedy nejste ortodoxní pacifista (což by byl postoj který by Vám ještě ze všeho nejspíše bylo možno uznat), pak je sotva možno dobrat se jiného závěru, než že přece jenom tak či onak přihráváte Putinovi.
Jediná myslitelná alternativa by pak totiž byla, že se pokoušíte zaujmout striktně neutralistický postoj; tedy že za válku prý nese stejný podíl viny Ukrajina jako Rusko. Takovýto postoj by ovšem jak řečeno byl fakticky přihráváním Putinovi; protože vůbec nerozlišuje mezi agresorem a obětí, mezi zájmy legitimními a mezi zájmy uzurpátora.
Soudruh Pleva zase předstírá ještě větší hloupost, než kterou reálně disponuje.
Upozorňuji ho tedy, že je rozdíl, když někdo vystupuje dobrovolně jako kremlobot ze svého pohodlí ve svobodné zemi, nebo když prezident Ukrajiny je ochoten doslova s pistolí u hlavy přistoupit na "návrh, který se nedá odmítnout".
A aby soudruh Pleva ve své zpovykanosti takto urážel prezidenta Ukrajiny, který je nezpochybnitelným hrdinou těchto dnů, to už je opravdu moc. To už je skutečně chucpe.
že zajistíte, aby se nikdy nestalo, že bude mít Ukrajina nebo někdo jiný pistoli u hlavy. Patnáct let tvrdíte, že tomu zabráníte, že postsovětské země ochráníte.
A toto jsou výsledky...
Pro nechápavé: Samozřejmě že když gangster (Rusko) drží někomu pistoli u hlavy, tak je tím na prvním místě morálně vinen ten gangster (což jsem nezpochybňoval ani na okamžik). Ale vinna je taky policie (Západ), která léta tvrdila, že má situaci pod kontrolou a že "gangstera zmákne"... jen když se budou ohrožení obyvatelé řídit vším, co jim police řekne... Inu řídili se...
Bylo by ostatně zajímavé (ono se to možná stane), jak by se obraz "hrdiny Zelenského" změnil (jak se možná změní), až na nějakou dohodu s Ruskem kývne. Nebude najednou za mnichovana a zrádce nebo měkkotu? Kolik tisíců Ukrajinců je třeba obětovat za to, aby se nad Ruskem dosáhlo "konečného vítězství"? Co to je to konečné vítězství - kdo ho a jak bude definovat? To není ani v nejmenším řečnická ani teoretická otázka. Ostatně definovat si válečné cíle je základní prioritou v každé válce.
Jen připomínám, že já jsem byl jediný v této diskusi (ovšem pod jiným článkem), který vůbec nějakou dohodu s Ruskem načrtl. Bylo to ale v kontextu ještě "předválečném".
Už zavětřil, že Putin válku vyhraje.
Jinak se mi líbí, jak na mě soudruh Pleva vůbec, ale vůbec nereaguje.
A tak je to u něho se vším.
Vůbec, ale vůbec na mě nereaguje, ale ...
Vůbec, ale vůbec není kremlobot, ale ...
ano, važme si jí - a taky ji braňme.
Některé věci začínají být a pováženou. Původně jsem Nohavicu taky odsuzoval, ale pak jsem zjistil, že válku odsoudil a jediný jeho prohřešek je, že nechce vrátit to vyznamenání. To se mi taky nelíbí - ale je adekvátní takováto reakce (viz dole)? Nota bene, když chce z humanitárních důvodů pomáhat?
https://www.irozhlas.cz/kultura/hudba/clovek-v-tisni-nohavica-koncert-rusko-ukrajina_2203091944_miz
Jinak "definovat si válečné cíle" je opravdu "prioritou v každé válce", jak říká soudruh Pleva.
Ano - pro agresora.
Oběť agrese má zpravidla jediný "válečný cíl": vyhnat okupanty, uhájit vlast, a pokud možno uhájit vlastní život.
Každému, kdo není úplným cynikem a gaunerem, to je jasné.
asi naposledy:
Ano, za válku může Rusko (zcela jistě v bezprostředním smyslu), ano, Rusko ji začalo a je agresorem.
To ale nemá BOHUŽEL moc co dělat s tím, jak onu válku ukončit. Idealisté (v Baršově smyslu), resp. mnozí Američané a Středo- a Východoevropané, by asi chtěli konec ve smyslu pohádek a hollywoodských filmů: zlo a jeho původce musí být potrestáni a "zničení". Svět ale není pohádka ani hollywoodský film. V reálném světě je to tak, že zlo mnohdy dokonce vítězí (což si samozřejmě nepřeji) a často prostě nějak přežívá a je "částečně úspěšné". Naší povinností je postarat se o to, aby bylo úspěšné co nejméně, ale má to svoje limity.
Čili pokud to chápete tak, že dohoda s Ruskem není eticky přijatelná a nesmí nastat proto, že Rusko je agresorem, pak ve skutečnosti věříte na to, že Ukrajinci zaženou Rusy až k Moskvě a oblehnou Kreml. A pak ještě zabijí Putina a jako Rusové někdejšího Lžidimitrije ho vystřelí z děla... Jako pohádka či spíše hollywoodský dobrodružný film by to bylo dobré, ale svět není kino!
Snad jste to pochopil...
"Humanitární organizace Člověk v tísni odmítla peníze z výtěžku plánovaného ostravského koncertu písničkáře Jaromíra Nohavici. S hudebníkem, který přijal medaili od ruského prezidenta Vladimíra Putina, nechce být organizace spojována, jak uvedla na twitteru."
To je jasná a zřetelná informace. Čemu soudruh Pleva zase nerozumí?
tak teď vás oslovím přímo:
Vyhnat okupanty ze země - je to realistický cíl? Pokud ano, jsem pro... (Já tedy nejsem vojenský expert, ale pokud jsem četl jejich hodnocení, tak to v případě nepřijetí dohody vypadá mnohem spíš na vleklou válku na území Ukrajiny, tedy onen druhý ruský Afghánistán, jak říkám já...)
Ale upozorňuji, že ani "vyhnat okupanty" nestačí - pokud se rozepře mezi Ukrajinou (a Západem) na jedné a Ruskem na druhé straně nevyřeší, útok se stejně může kdykoli opakovat.
Čili jsme zase u toho - dohoda a nějaký kompromis. Pokud jde o záruky: každou dohodu můžete bohužel porušit (mnohokrát se to v dějinách stalo), a tak jedinou zárukou je celkový vyrovnaný poměr sil.
(Jinak ale oceňuji, že jste konečně napsal něco konkrétního, o čem se dá diskutovat.
Plánuji se z diskuse stáhnout, chystám poslední příspěvek. U vás je prostě problém ten, že jste si mě zařadil do kolonky kremlobota (putinofila) a tímto prizmatem se automaticky a apriorně díváte na všechno, co tvrdím. Nemůžu se vám tedy zavděčit nikdy ničím. Stále jen čekáte, kdy mě na čem "nachytáte". Říká se tomu myslím "psychologie apriorního podezření". Odtud i ta nelichotivá přezdívka, kterou jsem vám dal.
Žijte v duševním míru a budoucnost nás rozsoudí.)
Nerozsoudí nás "budoucnost". Už nás totiž rozsoudila přítomnost. Přítomnost je taková, že Rusové zaútočili na Ukrajinu.
A je skutečně neuvěřitelné, že dokonce i této chvíli se to snažíte relativizovat, snažíte se z Rusů sejmout část viny, a zase naznačovat, že za to tak nějak vlastně může Západ, který se s agresorem "nedohodl".
Je to úplně analogické, jako přisuzovat ženě část viny za to, že byla znásilněna. Akorát že v nesrovnatelně větším měřítku.
Snažíte se shazovat "hrdinu Zelenského" (do uvozovek jste to napsal vy).
Píšete "Kolik tisíců Ukrajinců je třeba obětovat", jakoby za smrt těch lidí byl zodpovědný někdo jiný než ruští vrahové.
To není, že vás mám někam "zařazeného". Bohužel se tam zařazujete stále a znovu sám, a mě to působí bolest, když to jenom čtu.
Pokud Zelenský v nejvyšší nouzi s pistolí u hlavy uzná Krym jako součást Ruska a "nezávislost" separatistických území, určitě nikdo soudný na Západě mu to nebude mít za zlé, zvláště když mu nikdo nejde na pomoc.
Problém je, že někteří si to budou vykládat jako mírové urovnání, které je Západ povinen uznat, a že už vlastně nemá důvod Rusko ani dále nijak sankcionovat. Když s tím přece dokonce i Zelenský souhlasil.
Viďte, pane Plevo.
Češi jsou zajímavý národ (mám na mysli převažující, tedy mainstreamové myšlenkové a hodnotové nastavení v naší společnosti).
Jsou idealisty a moralisty tam, kde by měli být realisty a pragmatiky, a naopak.
Například jsou naprosto zásadoví, pokud jde o Putina. Chtějí proti němu bojovat do hrdel a statků (ovšem cizích...). Neuvědomují si, že tento idealismus a tato principiálnost se ve skutečnosti zvrhává ve svůj pravý opak, protože ignoruje konkrétní podmínky a okolnosti. I já jsem pro ideály a hodnoty, samozřejmě, a počítám k nim i svobodu, suverenitu nebo nezávislost (země). Avšak nežijeme ve vzduchoprázdnu. Kolem nás jsou nejen i další lidé, kteří mají své zájmy a úmysly, ne vždy čestné a pěkné, ale stejně tak jsou kolem každého národa ještě další národy a další státy. V ideálním světě, k němuž bych rád dospěl, ale v němž rozhodně ani zdaleka nežijeme, by neměl být žádný útlak ani imperialismus. V reálném světě ovšem velcí a silní utlačují slabé. Nelíbí se mně to, ale nezměním to tím, že budu realitu ignorovat, nýbrž tak, že budu v mezích možností prosazovat pozitivní věci a hodnoty, v té podobě a v té míře, v jaké to okolnosti dovolují. Idealismus a pragmatismus tedy nejsou v tomto mém pojetí protiklady, ale naopak.
Na fb jsem byl například před válkou okřikován, že si dovoluji upozornit na to, že Ukrajina BOHUŽEL (toho slova si zpravidla nikdo nevšímá) není a nemůže být, v tomto reálném světě, plně nezávislá na Rusku, byť bych jí to přál. A že to má holt horší než ČR, neboť svět není fér. Odpověď, které se mi dostalo, by ukázkově moralistická a idealistická: Rusko nemá žádné morální právo Ukrajině cokoli předepisovat! No, morální právo nemá, jenže dělá to a bude dělat (a to jsem netušil, kam až Rusko zajde...). Tak byly mé námitky morálně spláchnuty (a já byl samozřejmě ocejchován jako putinofil). Na mé nesmělé dotazy, jak tedy chceme jako Západ zajistit, aby se Rusko vůči Ukrajině imperiálně nechovalo, jaké pro to máme nástroje a páky - na to nebyl brán zřetel. Kdo by se zabýval takovou podružnou "technickou" prkotinou, když přece morálka je na naší straně!
A vidíte - dnes je Ukrajina tak strašně "nezávislá", že má pistoli u hlavy (na této podle mě velmi příhodné metafoře se s p. Kolaříkem shodneme).
Ostatně Jerusalem Post píše: "Nabídka je podle zdrojů horší než ta, již mohl Zelenskyj mít před invazí, ale „názorové rozpory obou stran nejsou velké“."
A naopak, když šlo o uprchlíky z muslimských zemí a Afriky - byli jsme plni samých pragmatických a praktických důvodů, proč není možné je přijmout. Musíme být přece rozumní... Ovšem každému je jasné (a dnes především), co se za onou "rozumností a pragmatičností" skrývalo. Naprosto tvrdé a cynické srdce, jež vyrůstalo z rasistické paniky. Tedy úplný protiklad morálky.
Když hrozí třetí světová válka nebo klimatická katastrofa, jsme "realisticky rozumní" (rozuměj amorálně cyničtí), když jde o členství jedné země v jedné organizaci, jsme vzorem zásadovosti a morální pevnosti (a "pereat mundus!").
Je to opravdu zajímavé... zároveň také velmi, velmi tragické.
"tak to v případě nepřijetí dohody vypadá mnohem spíš na vleklou válku na území Ukrajiny, tedy onen druhý ruský Afghánistán, jak říkám já...)"
Pane Plevo, myslím, že mj. vzhledem k dost odlišné geografické situaci by to asi vypadalo trochu jinak...
Jinak s většinou vašich názorů souhlasím. Obdivuji vaši trpělivost, s jakou se snažíte vést racionální dialog se zdejším ideologickým zabedněncem. Jeho o ničem nepřesvědčíte, protože monstrózně zbytnělá doktrína v jeho mozku mu zřejmě už neponechává prakticky žádný prostor pro kritické hodnocení reality, ale vám to aspoň dává příležitost pregnantněji sdělit vaše názory pro ostatní, méně postižené, čtenáře.
Doufal jsem, že Václavů - člověk, který zde otevřeně bojuje za Putina, a reprezentuje zde krystalicky čisté zlo, dodrží svůj slib, a vypadne odsud.
Pane Plevo, mám vám poblahopřát k vašemu spojenci Václavů, který se vám snaží zalichotit?
Člověk, který se zde zaktivoval z nuly na maximum právě v souvislosti s ruskou agresí?
Opravdu s ním chcete být na jedné lodi? Je to vaše rozhodnutí.
"Češi jsou zajímavý národ" - ale o Čechy, pane Plevo, opravdu vůbec nejde.
Nebo myslíte, že zbytek světa to vidí výrazně jinak? Ne, nevidí.
Drastické sankce proti Rusku nezavedlo jenom Česko.
Podívejte se na libovolné západní zpravodajství, podívejte se na libovolné západní politiky, podívejte se na hlas lidu v libovolné demokratické zemi.
Co se Rusku opravdu povedlo, bylo sjednotit Západ.
A realita je taková, že máme před sebou další období studené války. V některých ohledech ještě tužší než byla ta, která skončila na konci osmdesátých let.
Firmy, které s Ruskem přerušily spolupráci, se hned tak nevrátí. Některé sankce uvalené demokratickými zeměmi mohou být možná eventuálně časem částečně uvolněny, ale ne tak rychle, a bude to záviset na chování Ruska.
Tolik na vaši otázku, "jak tedy chceme jako Západ zajistit, aby se Rusko vůči Ukrajině imperiálně nechovalo, jaké pro to máme nástroje a páky".
Rusko má teď v podstatě mezinárodní status druhé Severní Koreje.
Mnichov , 9. března 2022
(Dávají Němci za pravdu panu Plevovi?)
Jde o přepis diskuzního pořadu německé veřejnoprávní televize ARD s názvem „Hart aber fair“ z pondělka 7. 3.
„... lekce z reálpolitiky, že?
Putin se však z nějakých důvodů rozhodl tyto pragmatické a racionální analýzy nerespektovat. Důvodů může být řada, odpověď bychom asi našli ve složce jeho psychiatra. Za tuto fatálně špatnou volbu svého cara Rusko tvrdě zaplatí, z čehož se však nemůžeme ani příliš radovat, protože Čína toho využije proti nám.
Rusko nejenže ztratilo všechno, co léta pracně budovalo, ale vymyslet exitovací strategii, která udrží současné vedení u moci, bude majstrštyk...
Paralely s rusko-japonskou válkou jsou nyní ještě citelnější. Car Mikuláš II. se tehdy dostal pod silný vliv radikálů jako byl Alexandr Bezobrazov, přičemž umírněnější a racionálnější hlasy jako Sergej Witte potlačil. Konfrontační kurz proti Japonsku vedl k válce, kterou Rusko fatálně podcenilo... Totální pohrdání protivníkem a v důsledku toho jeho podcenění, otřesná logistika, hladoví a promrzlí vojáci, zastaralé způsoby boje i výzbroj.
Tehdejší porážka vedla k revoluci 1905 (garnitura se s jistými reformami a čistkami ještě udržela) a do určité míry pak i k revoluci 1917.“
Pane Plevo, zcela zásadní problém je v tom, že Vaše "realistické" návrhy na řešení krize se pohybují v zásadě ve schématu "půlku Sudet Čechům, půlku Sudet Hitlerovi". Vy neustále stavíte prakticky na stejnou úroveň agresora i jeho oběť.
Ostatně: je naprosto nepravdivé Vaše tvrzení, že by kdy Západ tvrdil, že situaci ohledně Ukrajiny "má pod kontrolou". To je čistě Váš výmysl. Vy zcela evidentně stále podléháte typickému levičáckému vidění, že Západ (včetně jeho obranné aliance NATO) stejně jako Putin dnem i nocí nemyslí na nic jiného, než rozšířit hranice svého impéria. A zcela překračuje hranice Vašeho chápání, že Západ chce prostě Ukrajincům pomoci dobrat se alespoň v zásadě stabilního, civilizovaného a svobodného způsobu života.
-----------------
Ale i když ponecháme stranou všechny tyto otázky, jak došlo k ukrajinské krizi, a i kdybychom se věnovali opravdu jenom otázce, jak co nejrychleji a nejúčinněji ukončit válku: i tady je nutno se zase vrátit k příkladu se Sudetami. Jak známo, Hitler dostal Sudety celé; a zastavilo to snad jeho expanze? Zmírnila se tím snad nějak míra lidského utrpení? - Přesně naopak; teprve tím že Hitler nedostal přes prsty okamžitě, tak teprve tím se otevřela stavidla pro všechny ty hrůzy druhé světové války. Protože tím získal přesvědčení, že teď už si může dovolit všechno.
A to samé platí i o Putinovi. Co si asi myslíte že se stane, když by se teď uzavřel okamžitý "mír za každou cenu"? S tím že by Putin za svou agresi byl odměněn definitivním posvěcením jeho anexe Krymu, anexe Donbasu, a zřejmě ještě i celého východního pohraničního pásma Ukrajiny které mezitím dobyla jeho vojska? - Naprosto jednoduše, pane Plevo: Putin si pár let počká, mezitím znovu vybuduje a zmodernizuje svou nyní rozbitou a zoufale neschopnou armádu - a pak na Ukrajinu zaútočí znovu! Nějakou záminku si vždycky najde. (Zrovna v tuto chvíli například Rusko začíná tvrdit, že prý Američané! na Ukrajině chystají výrobu a použití chemických a biologických zbraní! Naprosto šílený žvást, který jenom svědčí o nekonečné prolhanosti Rusů, o tom že jim není možno ani v nejzákladnějších věcech věřit.)
Pane Plevo, ty Vaše "mírotvorné" snahy působí ve svém souhrnu velice proputinovsky, v tom je ten problém. Vy tvrdíte, že jenom chcete zabránit dalším bojům, dalšímu utrpení; ale Vaše "rady" ve skutečnosti neznamenají nic jiného, nežli naprosté kapitulantství před ruskými imperialistickými choutkami.
Nedá se nic dělat, ale když už jednou vypukl boj, je nutno ho vybojovat až do konce. A Putinovi dát jednou provždy poznat, že za každou svou další agresi bude pro tentokrát skutečně už se vší tvrdostí a důsledností potrestán.
Ano, jsou věci o kterých je možno jednat; bylo by naprosto myslitelné že Ukrajina - v zájmu ukončení válečných operací - nějakou formou akceptuje faktický stav ruské anexe Krymu a východodonbaských regionů, které už předtím drželi povstalci. Ale - je absolutně nemyslitelné, aby ústupky Ukrajiny šly ještě někam dále. To co od ukrajinského vedení požaduje Kreml, to fakticky není nic jiného nežli naprostá politická kapitulace před imperiálními choutkami Ruska. Ukrajina se má odzbrojit (!!) - což neznamená nic jiného, nežli vydat se Rusku natrvalo napospas. Kdy by Rusko pro každou příští agresi proti území Ukrajiny už vůbec nepotřebovalo nasazení armády, stačily by jim k tomu policejní oddíly OMON.
Pane Plevo, je sotva myslitelné, že byste si všech těchto aspektů "mírového řešení za každou cenu" nebyl vědom. Je sice docela dobře možné, že monstrozita ruské agrese vůči Ukrajině i Vás osobně šokovala; nicméně stále trvá silné podezření, že ve střetu Ruska se Západem Vy potají stále ještě mnohem více držíte palce imperátorovi Putinovi, nežli demokratickému Západu.
No ano, pane Nusharte, to že dokonce i Putinovi poradci nijak nejsou nadšeni jeho imperialistickými excesy, to bylo možno v přímém televizním přenosu sledovat a vypozorovat na strnulých tvářích celé jeho kamarily, kterou si nakomandoval u příležitosti veřejného odůvodnění své agrese vůči Ukrajině. I když se nechali donutit k tomu aby mu před televizními kamerami úslužně přizvukovali, bylo jasně znát že oni si přinejmenším do určité míry uvědomují, že tohle skončí pro Rusko špatně.
Jenže: tady se právě v plné míře ukazuje, kam to vede, když nějaký stát je fakticky ovládán jedním jediným mužem. Který může vydat jakékoli rozhodnutí podle vlastního rozmaru, a nikomu není odpovědný.
Ano, například i americký prezident má velkou moc; ale nikdy není možné aby vydával takto svévolná rozhodnutí. V každém případě každý americký prezident nutně musí počítat s kritickými reakcemi veřejnosti; a musí být schopen své akce před veřejností dostatečně přesvědčivě odůvodnit. A především: u americké veřejnosti jsou extrémně nepopulární jakékoli ztráty na životech amerických vojáků. Zatímco vládci Kremlu si s něčím takovým nikdy nemuseli lámat hlavu: ti bez mrknutí oka pošlou na smrt tisíce a desetitisíce svých vojáků, a ani to s nimi nepohne. Oni vždy jednají podle staré ruské válečné doktríny: "Nas mnogo!"
1.
Kam to až zajde? Smrt páté koloně!? Smrt Nohavicovi!?...
2.
Je smutné, že se ve 21. století musíme přesvědčovat, že Rusové jsou taky lidi... Někomu se zřejmě stýská po Sudetech v roce 1945:
https://a2larm.cz/2022/03/jsou-rusove-taky-lidi/
3. Válka je prohraná, ví to i ruská tajná služba. Jsme (země v NATO) v bezpečí. I Gruzie a Moldavsko, podle všeho.
Ovšem na rozdíl od Ukrajiny...
A howgh!
Myslím, že vše, co jsem chtěl říct, jsem řekl. Budoucnost ukáže...
Tak já hlavně doufám, že pan Pleva konečně pochopil, že Ukrajinci jsou taky lidi, a že nejsou nic podřadnějšího než my. A že mají taky právo rozhodovat sami o své budoucnosti, a měli taky právo udělat svoji revoluci na Majdanu, přestože se to panu Plevovi ani trochu nelíbilo.
Bylo by hezké, kdyby Ukrajinci mohli rozhodovat o svém osudu, ale nemohou. Už před desítkami let popsal např. Zbigniew Brzezinski, pokud si to dobře pamatuji, střet o Ukrajinu mezi USA a Ruskem.
Vzhledem ke svému geografickému umístění Ukrajina buď může spadat do sféry USA nebo Ruska či může být neutrální zemí, kde si Západ a Rusko vymezí své oblasti vlivu.
Je to v určitém ohledu jejich věc, ale než si Ukrajinci rozmyslí co chtějí, zemře mnoho lidí a dál bude pokračovat destabilizace celé Evropy.
Přičemž nic ve zlém, ale rozhodovací schopnosti Ukrajinců jsou sníženy. Jedná se o hybridní, ekonomicky poměrně zaostalý, polodemokratický stát se značnou mírou korupce, kterému ovšem Západ, pokud mám dobré informace, v posledních letech příliš nepomohl.
V prvé řadě je třeba ukončit tuto hroznou válku a jak protiruský fanatismus k tomu rozhodně nepřispěje, válku může vyřešit jen nějaký kompromis vycházející z dané geopolitické reality. Spekulovat o tom, jak se pak z dlouhodobého hlediska zachová Rusko nemá smysl, to nikdo neví.
Děkujeme soudruhu Krupičkovi, absolventu katedry politologie na Vysoké Škole Života, za rozbor.
Nu, kdo další se hlásí o slovo?
Jinak jenom za tohle by Krupička zasloužil být odsud vyražen.
"Jedná se o hybridní, ekonomicky poměrně zaostalý, polodemokratický stát se značnou mírou korupce" - pane Krupičko, máte tím na mysli Ukrajinu, anebo ale spíš Rusko?...
Ještě něco k těm názorům, že ti kdo si přejí vojenskou porážku Ruska jsou všichni jestřábi a váleční štváči; a že prý je nutno naopak uzavřít "rozumný kompromis" s Ruskem.
Jenže: ve skutečnosti by naopak právě totální vojenská porážka byla nakonec to úplně nejlepší, co by se současnému Rusku vůbec jenom mohlo stát! Rusko by potřebovalo naprosto to samé, co Německo po totální porážce ve druhé světové válce: okupační správu, která by odstranila, ze země vytrhala všechny kořeny, které vedly k této šílené agresi.
Poválečná okupační správa Německa stála na třech základních bodech, na tzv. "programu tří D": denacifikace, demilitarizace, demokratizace. Výsledkem bylo, že současné Německo je jedním z nejuspořádanějších států tohoto světa.
Nynější Rusko by stejně tak potřebovalo svá "tři D": demilitarizaci, demokratizaci - a DEPUTINIZACI.
Pokud se má současné Rusko dostat na úroveň civilizovaných států, pak musí být v prvé řadě zlomeno jeho militaristické myšlení; tedy hluboko vrostlé přesvědčení, že respektu okolního světa se Rusko může domoci jenom čirou vojenskou silou.
Deputinizace: dokud bude v Rusku vládnout Putin, není myslitelná ani demilitarizace, ani demokratizace ruské společnosti.
Demokratizace: tady je ovšem velká otázka, jestli současná ruská společnost je vůbec dost zralá na to, aby se dokázala spravovat alespoň v základě demokraticky. Je nutno si uvědomit: Putin si svou moc vybudoval především bojem proti oligarchům, a proti gubernátorům. Ukázalo se, že v ruských podmínkách demokracie západního typu vede k chaosu, k rozpadu centrální moci, a naopak k nárůstu nekontrolované moci oligarchů a provinčních gubernátorů. Zřejmě by Rusko muselo být opravdu dlouhou dobu pod okupační správou, aby se podařilo vytvořit alespoň určitou funkční základnu skutečné demokracie.
Tak samozřejmě existuje způsob, jak Rusko účinně a rychle oslabit -- přestat s okamžitou platností kupovat ropu a plyn. Během několika měsíců by bylo v rozkladu. Produktovody do Číny ještě nejsou postavené a bez evropských peněz by ekonomika zkolabovala.
Jenže by kolabovaly i evropské státy, i proto se o téhle možnosti cudně nezmiňují pan Kolařík a pan Poláček. Jak známo, košile je bližší než kabát, a netřeba to vytrubovat.
Žádná šance na příměří momentálně tedy není v dohledu. Rusko si dává nepřijatelné podmínky (demilitarizace), přitom je zcela nedůvěryhodné.
Takže - pokud se nestane něco mimořádného - budeme v příštích dnech sledovat, jak Putinovi pohůnci zabíjejí ve velkém.
Není to poprvé v dějinách, kdy poněkud nečekaně štěstí a doba začínají opět více přát militantnějšímu a bezohlednějšímu systému státní správy než je pluralitní demokracie.
O tom, že Rusko by potřebovalo absolvovat zmíněná "3 D", že by mu to pomohlo (a světu též), nejsou pochybnosti na místě. Problém je ovšem v tom, že jeho dosavadní, opačný vývoj, jenž potřebu výše uvedeného učinil naléhavou, probíhá do značné míry právě proto, aby bylo vnitřním silám zabráněno přivést zemi na příhodnější cestu.
Vnější síly nemají v povaze zabývat se včasnou krizovou operativou a v době nebývalé ničivosti zbraní zůstávají pochopitelně rády u toho být samy jakžtakž zabezpečeny.
Vnější svět je tedy nucen spíše jen čekat, jestli vývoj v Rusku nabere takový spád až to nevyhnutelně skončí krachem země a jejího systému. Nesmí ovšem jít o čekání pasivní, ale plné snahy ukázat, že na dvou stoličkách teď Rusko už doopravdy sedět moci nebude.
" proto se o téhle možnosti cudně nezmiňují pan Kolařík a pan Poláček" ... míní pan Morbicer, který neříká tak ani tak, ale na jeho slova dojde.
Mohl by někdo spočítat, kolikrát už tady pan Morbicer "necudně" burcoval a vyzýval k okamžitému ukončení odběru ruského plynu?
Mohlo mi něco uniknout, ale pokud to já tady sleduju, tak tato jeho "cudná" zmínka ve formě otření se o spoludiskutéry je z jeho strany na toto téma první.
Co zas máte za problém pane Kolaříku?
Ve svých "nástrojích a pákách", které podle Vás má Západ na Rusko, jste to nezmínil, i když to je jedna z možností. Nebo není?
„Poválečná okupační správa Německa stála na třech základních bodech... Výsledkem bylo, že současné Německo je jedním z nejuspořádanějších států tohoto světa.“
---------------------------
Pane Poláčku, ta denacifikace Německa zase tak hladká nebyla. Ilustruje to například změna postoje Konrada Adenauera, který sice v roce 1946 mluvil o německém národě jako o úrodné půdě pro nacismus, ale o pět let později už prohlásil, že drtivá většina německého národa byli odpůrci nacismu.
------------------------
„Podle dokumentu, který má v archivu spolkového sněmu katalogové číslo 17/8134, mělo Západní Německo ve svém čele celkem pětadvacet ministrů, jednoho prezidenta a jednoho spolkového kancléře s kompromitující nacistickou minulostí. Například spolkový kancléř Kurt Georg Kiesinger z konzervativní CDU, který vládl v letech 1966 až 1969, byl členem NSDAP od okamžiku, kdy se Adolf Hitler chopil moci. Také prezident Walter Scheel, úřadující v letech 1974 až 1979, byl členem nacistické strany...“
-----------------------
„Jak vypočítává historik Tony Judt: ‚V Bavorsku byla v roce 1946 vyhozena asi polovina středoškolských profesorů, ale za dva roky byli zpátky. Nově ustavená federální republika v roce 1949 ukončila veškeré vyšetřování chování úředníků a vojáků v minulosti. V Bavorsku tvořili v roce 1951 94 procent soudců a žalobců, 77 procent zaměstnanců ministerstva financí a 60 procent úředníků regionálního ministerstva zemědělství exnacisté. V roce 1952 byl každý třetí úředník ministerstva zahraničí v Bonnu bývalý člen nacistické strany. V nově utvořené diplomatické službě bylo 43 procenta diplomatů bývalí příslušníci SS a dalších 17 procent sloužilo v Sicherheitsdienstu nebo v gestapu. Hans Globke, Adenauerův hlavní pobočník v 50. letech, byl zodpovědný za oficiální komentáře k Hitlerovým norimberským rasovým zákonům z roku 1935. Šéf policie v Porýní-Falci, Wilhelm Hauser, byl Obersturmführer zodpovědný za válečné masakry v Bělorusku.‘
... Jak nedostatečné to bylo vypořádání, konečně ukázalo vzedmutí radikální Nové levice koncem 60. let. Mezi její hlavní motivy patřilo právě přesvědčení, že denacifikace byla nedokončená. Zároveň jim jejich marxistická analýza nacismu umožňovala přikládat malou hodnotu západoněmecké kapitalistické demokracii...“
https://echo24.cz/a/wuzr5/mytus-nemecke-denacifikace-tady-jsou-fakta
----------------------
Ukázalo se, pane Poláčku, že denacifikovat (Západní) Německo podle té původní představy vlastně vůbec nejde, takže Německo (Západní) pak bylo „denacifikováno“ ekonomickou prosperitou, prosperitou, která byla koncem šedesátých let Novou levicí překlasifikována na bezduchý konzum. Pak přišli ti lidé z RAF (Frakce Rudé armády), kterým ideály opět nechyběly...
Zdali je tedy možné denacifikovat Rusko ekonomickou prosperitou (když ta klasická denacikace nefungovala ani v poraženém Německu), na to nechť si odpoví každý sám...
Morbicer klidně mohl přijít se svým apelem, že by Západ měl okamžitě přestat odebírat ruský plyn, aniž by se tam objevilo moje nebo Poláčkovo jméno.
Totiž - kdyby mu o to skutečně šlo. Kdyby mu nešlo právě o ta naše jména a aby si o ně mohl otřít - a ne o ten plyn.
Ono totiž vlastně stále není moc jasné, jestli Morbicer skutečně apeluje na okamžité zastavení odběru plynu. Jestli je skutečně on sám radikálním stoupencem toho řešení.
Ale pane Morbicere - když už jste mě tedy oslovil přímo - já skutečně nejsem vaším rodičem. Skutečně vás nemíním stále vychovávat.
Jinak pokud by s tímto tématem přišel někdo normální, tak bych připoji svůj názor: ano, jsem TAKY pro okamžité zastavení odběru ruského plynu.
Vaše jména jsem vybral proto, že oba (pokud vím) žijete v Německu, a oba dva jste se vyjádřili, co je možno udělat, ale ta možnost odmítnout plyn tam nebyla, přestože je to jedna ze zásadních možností.
A domníval jsem se, že je to proto, že cítíte loajalitu k německému postoji v této věci.
Kdybych se o vás chtěl otřít, netahal bych do toho pana Poláčka, kterého mám rád. _Na rozdíl od Vás, náfuko k uzoufání.
(nejsem normální, takže takové věci říkat můžu, heč)
"heč" - míní vítězoslavně velevážený pan Morbicer, důchodce, údajně dospělý člověk.
A žádného apelu na okamžité ukončení odběru ruského plynu jsme se od Morbicera opět nedočkali.
O to mu totiž opravdu, ale opravdu nešlo, jak zcela bez okolků přiznal.
že je Morbicer najednou tak "cudně" zdrženlivý (abych použil jeho slovo), protože se mu tu myšlenku vůbec obhajovat nechce. Myslím, že ve skutečnosti vůbec není jejím až tak radikálním stoupencem.
Problém je v tom, že ono "de" (dekomunizace a s tím související demilitarizace) již v Rusku probíhalo v devadesátých letech (a to nehovořím o perestrojce a glasnosti v druhé polovině 80. let), ale nakonec to vedlo k Putinovi, který se tam těšil (a možná ještě těší) poměrně velké podpoře.
Rusové to dělali jako velká část liberálního Západu: privatizovali, až se z nich kouřilo, vpustili do země zahraniční kapitál, nějaké ty volby také pořádali...
Kdepak asi udělali soudruzi ze Západu chybu?
:-)
(mimochodem něco podobného platí pro některé další země bývalého Východního bloku, které mají nedemokratické tendence; samozřejmě u nás jsou tyto díky geniálnímu Milionu chvilek pro demokracii a posílení kultu Václava Havla navěky věků zažehnány :-)
Vysvětlení podle mě bude, jak už jsem naznačil jinde, následující: celá západní demokracie je postavena na lži a (sebe)klamu. Je produktem zneužívání zbytku světa a částečně své vlastní periferie (střední a východní Evropa), viz např. zde https://a2larm.cz/2022/02/globalni-sever-vysava-z-jihu-osmdesatkrat-vice-nez-vraci-rozvojovou-pomoci-tvrdi-studie/ Blahobyt dobytý na úkor ostatních umožňuje kultivovat "demokracii", která ovšem demokracií není, protože těžko může být demokratické něco, co prostřednictvím svého kapitálu (finanční síly svých korporací, zneužívání levné pracovní síly a skupování surovin Třetího světa pod cenou, držbou patentů a technologí) systematicky pošlapává práva a snižuje kvalitu a délku života ostatních.
Ostatní země se tomuto útlaku brání, což je svádí na scestí autoritářství, které jim může usnadňovat za určitých okolností účinnější odpor vůči ofensivě "západních demokratů". Ono autoritářství může být také produktem neblahého dějinného vývoje, důsledku působení Západu (např. jeho bývalé kolonie, které vysával) či zoufalé snahy se Západu (který tomu bránil) vyrovnat brutálními metodami (např. stalinismus).
Pochopitelně je to celé složitější a jak by asi řekl pan Poláček, tak lid si onen "bezduchý konzum" (děkuji panu Nushartovi za inspiraci ohledně výrazu), snad nejtypičtější příznak nemoci "vyspělé" západní demokracie, který přivádí lidský život na pokraj záhuby, tak tedy lid si tento bezduchý konzum sám žádá.
Ovšem ani to myslím není celá pravda, neboť tento bezduchý konzum, jež je dovolen tím více, čím více se nacházíme na této planetě k centru moci západní liberální demokracie, není cílem všech obyvatel a jiní jsou k němu determinování podmínkami, v nichž se nachází. Zkrátka po náročném dni plném "budování kapitalismu" lidé po onom pro sebe a planetu zničujícím konzumu, ať už ve formě seriálu Netflixu či dalším zbytečném zboží, které "muselo" být vyrobeno, aby jiný hladověl, sáhnou, jednak aby na kapitalismus a jeho budování, jakkoli to možná zní paradoxně, zapomněli (např. slastí obžerství) nebo aby jim jeho budování bylo usnadněno, např. pomocí chytrých technologií v domácnosti. Systém lidi k "bezduchému konzumu" krátkou trvanlivostí produktů, tlakem na používání počítačů a smartphonů či mediální a marketingovou "masáží" spojenou s až totalitní konformitou nebo snahou o důstojnost v hierarchické třídní společnosti atd. zkrátka také nutí.
PS: Pan Nushart to s tou "denacifikací" vlastně řekl za mě. Německu pomohl hlavně nevídaný ekonomický růst spojený, jak jinak, bude následovat můj oblíbený výraz - (značnou) kumulací kapitálu.
A ano pane Poláčku, Rusko je více autoritářské než-li Ukrajina (a zřejmě ho to navzdory jeho velkému nerostnému bohatství brzdí v ekonomickém rozvoji), o tom není sporu.
Toť asi vše, myslím že záchvat mé grafomanie je již u konce.
Donedávna - ještě pár dní před ruskou invazí - se tady operovalo s tím, že ruský plyn je naopak Putinova páka na nás - např. Václavů mi to s chutí vmetl do obličeje.
Mám tady snad taky jmenovat, který důchodce se na to vůbec, ale vůbec neozval?
No ano, pane Nusharte, v daném bodě máte samozřejmě pravdu. (Sám jsem uvažoval že ten moment "druhé demokratické revoluce" v Německu zmíním, ale pak jsem nechtěl příliš rozptylovat vlastní téma.)
Takže tedy: ano, je nepochybné že postfašistické, posthitlerovské Německo bylo plné bývalých fašistů. A že ti se dostali do mnoha míst nové, poválečné státní správy, i soudnictví. To je bohužel smutný fakt.
Ovšem: za prvé, Američané (kteří měli v poválečném západním Německu hlavní slovo) to později odůvodňovali tím, že prostě nebylo kde brát. Vychovat například nové soudce trvá celá léta; a za Hitlera nakonec téměř všichni soudci byli členy NSDAP, ať chtěli nebo nechtěli.
Z toho pak vyplývá ovšem i toto: zdaleka ne každý kdo byl členem partaje musel být automaticky fanatickým nacistou. Naprosto stejně jako zdaleka ne každý člen KSČ byl přesvědčeným komunistou. Členství ve straně bylo prostě podmínkou kariéry.
Nicméně máte pravdu v tom, že adenauerovské Německo bylo stále ještě velmi autoritativním státem (to ovšem byla například i Francie de Gaulla), který svou nacistickou minulost za sebou nechal mnohdy jenom formálně. Bylo tedy opravdu zapotřebí až oněch studentských revolt šedesátých let, aby se tento poválečný, autoritativní stát skutečně a definitivně zdemokratizoval.
A je samozřejmé že v Rusku by proces demokratizace také neproběhl úspěšně ze dne na den. Naopak; tam by byl ještě mnohem obtížnější a zdlouhavější. Projevuje se znovu a znovu, že ruská společnost, ruský člověk vůbec nemají principy svobodné, demokratické občanské společnosti v krvi; oni jsou stále ještě uvyklí naprosto nekriticky poslouchat a vzývat svého cara.
Do jaké míry spolu souvisejí blahobyt a demokracie? - Marx by daleko spíše řekl, že takto spolu souvisejí "rozvoj výrobních sil" a demokracie. A vývoj v Rusku by mu dal plně za pravdu: ruská ekonomika sice importovala některé západní technologie, ale sama o sobě je stále ještě zaostalá, objemová, zaměřená především na těžbu nerostných surovin. Ruská ekonomika sama není kreativní, inovativní - což všechno souvisí se svébytností jednotlivce, a tedy s jeho potřebou osobní svobody.
V tomto ohledu daleko větší potenciál demokratické revoluce vidím v Číně, kde se rostoucí podnikavá, kreativní střední třída bude dostávat do stále ostřejšího konfliktu s vládnoucí partají. Ale i to je samozřejmě běh na dlouhou trať.
Pane Morbicere, samozřejmě by bylo naprosto nejlepší, kdyby putinovské Rusko bylo donuceno okamžitě zastavit svou agresi proti Ukrajině naprosto tvrdými sankcemi Západu, tedy okamžitým ukončením odběru všech jeho surovin. A musím přiznat: počáteční lavírování německých politiků v této věci jsem také nesl velmi nelibě.
Ovšem: fakt je, že se Německo nakonec přece jenom rozhoupalo, a vůči Rusku zaujalo velice rozhodný postoj. Dokonce proto vzdalo svou do té doby železně platnou doktrínu o tom, že zásadně nedodává zbraně do krizových oblastí. Teď už Ukrajině zbraně dodává, a to velice účinné, kromě jiného velká množství pěchotních protiletadlových raket Stinger, které jsou smrtelným nebezpečím pro helikoptéry a nízko letící letadla. - Mimochodem, na televizních záběrech z Ukrajiny z posledního týdne nebyly vidět prakticky už žádné ruské útočící vrtulníky. Dá se právem soudit, že na "vině" tohoto úkazu jsou právě tyto protiletadlové Stingery.
Ale zpět k ekonomickým sankcím. Pane Morbicere, kdyby se teď Německo zcela odstřihlo od ruských dodávek plynu, pak by to neznamenalo pouze těžkou ránu pro německou ekonomiku; ale znamenalo by to také, že by se asi v polovině německých obytných domů přestalo topit. A něco takového žádný německý politik opravdu nemůže dopustit. (Ostatně, i sama Ukrajina nejspíše stále - byť i jen nepřímo - odebírá ruskou ropu a ruský plyn!!)
Německým politikům je tedy v prvé řadě možno vytýkat jejich naprosté strategické selhání, když dopustili že výhradním správcem zásobníků plynu jsou ruské (!!) firmy; které - ovšemže na příkaz Kremlu - v posledních měsících cíleně nechaly zásoby plynu padnout na minimum. - Už z toho je jasně znát, že Putin svou agresi plánoval dlouhodobě, s předstihem.
Nicméně: Německo rozhodlo že už do konce tohoto roku sníží své odběry ruského uhlí téměř na nulu, a ruského plynu o dvě třetiny. To je (vzhledem k tomu že v současné době Německo 55 procent své spotřeby plynu kryje dovozy z Ruska) obrovsky náročný projekt, který německého daňového poplatníka bude dozajista stát mnoho peněz. Není tomu tedy skutečně v žádném případě tak, že by Německo proti Putinovi nedělalo vůbec nic.
A za druhé: i kdyby se veškeré obchody s Ruskem utnuly okamžitě, je otázka jestli by to skutečně vedlo k okamžitému ukončení války. Rusko za prvé preventivně nahromadilo obrovské zásoby finančních prostředků (byť i z velkou částí v důsledku sankcí nemůže disponovat) a zlata; za druhé v důsledku sankcí po záboru Krymu přece jen svou ekonomiku do jisté míry "natrénovalo" na autarkní modus existence. A za třetí: je tu Čína, která sankce proti Rusku nesdílí.
Všeho všudy: ono je sice snadné vyslovovat radikální požadavky, ale v reálné politice to tak snadné zdaleka není.
A ještě jedna věc. Jak by se asi chovalo ono "de", tedy zejména "demokratické" Rusko? Nechovalo by se náhodou stejně jako "demokratické" USA či Velká Británie, když vraždili civilisty v Afghánistánu během tamější války po tisících? Nebo současné USA, které pomáhají vraždit Arabům civilisty v Jemenu? (také tam jdou ztráty minimálně do tisíců)
O tom samozřejmě naše přiblblá prozápadní propaganda, která se drze nazývá svobodnými médii nepíše. S USA (a snad Německem) na věčné časy a nikdy jinak...
Ostatně relativně "demokratický" Jelcin postupoval v Čečensku také poměrně tvrdě.
Zkrátka státy mají své zájmy a hájí je, USA mají tu výhodu, že Texas krvavě anektovali už v 19. století, s Kubou se jim to později nepovedlo a tak ji alespoň dusí ničivými sankcemi doposud...To, zda si při tom někteří hrají na demokraty, což je svým způsobem blahobyt na úkor ostatních, je, zdá se, podružné.
Ale jistě, pane Krupičko, že máte pravdu v tom ohledu, že tento Západ, který nyní natolik boduje ve veřejném mínění svou podporou Ukrajiny, ve své podstatě stále zůstává tím "starým dobrým" kapitalismem, tedy uspořádáním ve svém jádru sociálně nespravedlivým a ahumánním. A máte pravdu i v tom, že veškeré demokratické struktury tohoto Západu mají stále ještě většinově jenom formální charakter; že se vztahují jenom na sféru politiky a politické občanskosti, ale že zcela opomíjejí sféru základního vztahu člověka jako takového k jeho světu.
Máte tedy naprostou pravdu ve své kritice, že tento Západ sám není morálně nijak neposkvrněnou lilií; a že tedy opravdu není na místě ho nějakým způsobem nekriticky glorifikovat, jenom proto že v daném konfliktu stojí na té dobré, respektive na té relativně lepší straně.
To všechno je pravda; ale to nic nemění na skutečnosti, že současná agrese Ruska proti Ukrajině je útok čirého barbarství proti lidské civilizaci. Napřed je nutno odrazit tento vpád středověkého myšlení do moderního, alespoň v základních rysech civilizovaného (západního) světa.
"Inter arma silent musae," říká se. Za války mlčí múzy; a stejně tak je nutno v takto brutální válce pro tuto chvíli odsunout do pozadí i třídní boj. Napřed je nutno na Ukrajině (a pokud možno i v Rusku) zavést respektive uhájit alespoň základní principy liberální demokracie; a teprve poté je možno snažit se dospět za tuto formalistickou liberální demokracii někam dál a výše, směrem ke skutečně spravedlivému a skutečně demokratickému společenskému uspořádání.
Pane Krupičko, USA a Velká Británie nevraždily afghánské obyvatelstvo "po tisících"; nýbrž naopak chránily toto obyvatelstvo před talibánskými hrdlořezy. (Jaká je jejich vláda, o tom podávají v současné době sami dostatek dokladů.)
Stejně tak je naprosto nesmyslná předhůzka, že by USA "pomáhaly vraždit v Jemenu".
Tohleto házení agresivních, antidemokratických mocností typu Ruska a Číny do jednoho pytle s - alespoň v zásadě demokratickým - Západem je trvalou nemocí levičáckých fundamentalistů; ostatně právě z toho důvodu jsem se v minulých dnech definitivně rozešel se stranou Levice. Tito levičáci jsou prostě jednou provždy přesvědčeni, že není žádného rozdílu mezi diktaturou a liberální demokracií; nejsou schopni připustit, že Západ - přes všechnu nedostatečnost svého státního a ideového uspořádání - je stále ještě mnohem přijatelnějším aktérem mezinárodní politiky, nežli naprosto cynické a brutální počínání současných diktátorů.
Jsem pro okamžité zastavení odběru ruského plynu. Pan Kolařík taky. Kdo další?
A kdo je proti?
(Ano, jsem si vědom důsledků takového kroku.)
Pro zastavení odběru zemního plynu (a dalších surovin) z Ruska jsem také.
Proč?
První důvod je principiální. Rusko pohrdlo mezinárodním právem a plivlo do tváře mezinárodnímu společenství.
Další důvody jsou politické. Pro Rusko, které s takovým krokem nepočítalo, by znamenal vážné ztráty a postih. Zároveň by byla odbourána potřeba vlastních ohledů na možnost ukončení dodávek ze strany Ruska, což by pomohlo uplatnit případně další nejtvrdší sankce.
Jsou tu ovšem i důvody praktické. Spolehlivost dodávek je značně nejistá, Rusko je nyní nakloněno v pro něj příhodný čas Západ potrestat. Je teď zřejmé, že nedávné výpadky provozu zařízení měly byly motivovány snahou Putinova režimu snížit západní rezervy paliv. Bývá prostě lepší určit si budoucnost aktivně, než čekat, kdy a jak bude určena druhou stranou.
Pro rozhodnutí ukončit odběr plynu nyní mluví také, že nastává jaro a do podzimu se situace s ruskou agresí (a Ruskem vůbec) každopádně nějak vyvine. V mezidobí je vhodný čas přijmout opatření, snižující dopady tak jako tak hrozící za nejdéle tři čtvrtě roku.
"Stejně tak je naprosto nesmyslná předhůzka, že by USA "pomáhaly vraždit v Jemenu"."
Pane Poláčku, je to (přinejmenším) už podruhé, co jste v diskusi vyjádřil tento názor. Tentokrát už mi to nedalo a krátce jsem si k tomu "zaserfoval":
Saudi warplanes carpet-bomb Yemen with US help. This must end
December 3, 2021
By: Bernie Sanders & Ro Khanna; The Guardian
https://www.sanders.senate.gov/op-eds/saudi-warplanes-carpet-bomb-yemen-with-us-help-this-must-end/
Yemen: US-made weapon used in air strike that killed scores in escalation of Saudi-led coalition attacks
Amnesty international January 26, 2022
Pentagon to Congress: You Can’t Stop Us from Fueling Saudi Arabia’s War in Yemen
BY KATHERINE HAWKINS MARCH 09, 2018
2 Years Into Yemen War, US Ramps Up Refueling of Saudi Jets
By Oriana Pawlyk 15 Feb 2017
American-made bombs in Yemen are killing civilians, destroying infrastructure and fueling anger at the U.S.
Jul 3, 2018 PM EDT
U.S. Air Force refueling missions over Yemen grow by 60 percent
By Oriana Pawlyk Aug 8, 2016
American Weapons and Support Are Fueling a Bloody Air War in Yemen
Brian Schatz AUGUST 5, 2015
https://www.motherjones.com/politics/2015/08/saudi-arabia-yemen-civilian-casualties/
"3. Nevím jestli je tu ještě přítomen pan Václavů, tato zpráva by byla právě pro něj: taktéž v roce 1997 americký prezident Clinton svým dopisem výslovně nabídl ruskému prezidentovi Jelcinovi účast v NATO; ovšem Jelcin na to odpověděl svým vlastním protinávrhem o rozdělení sfér vlivu v Evropě!! Jinak řečeno: tam kde se západní strana pokoušela o vytvoření jednotné Evropy, se společnou bezpečnostní politikou, tam na ruské straně stále ještě přetrvávalo ryze blokové myšlení, politické rozparcelování Evropy na sféry vlivu jako za Stalina v Jaltě!"
Pane Poláčku, ještě tu jsem přítomen a říkám vám, že tohle není pravda.
Pan Poláček se zřejmě nerad vrací tam, kde by se mohl dostat do "argumentačních potíží"...