Konečně vidíme, jak to vypadá z té druhé strany. Něco jako Západ v roce 1968. Z prostředí reálného kapitalismu se můžeme dívat na iracionální konflikt vyvolaný hodně divnými lidmi.

Putin je prý už dva roky zavřený v desinfikovaném sklepě, možná mu tam regulérně přeskočilo. Předtím ale vyblokoval demokratické instituce a kontrolní mechanismy natolik úspěšně, že kdo si tam, v postbolševickém Rusku, chce chránit kůži, blázní s vůdcem.

Cítíme mrazení z představy, že ruské tanky nezastaví, a rozjedou se k nám. Jsme ale přesvědčeni, že se tak nestane, protože by to Američani tak nenechali. V Doněcku spoléhají na Rusy, tedy ti, kdo tam dobrovolně zbyli, my v Praze na Američany. Je to po silnici od sebe podle google 2150 kilometrů. Takže z Brna pod dva tisíce.

Chceme se mít dobře, a to je v pořádku

Tato válka nás zastihla mentálně i vojensky nepřipravené. Odporuje našemu zdravému rozumu. Už teď je ve světě deset milionů Ukrajinců. Ruskou agresi si nenechají líbit, bude dost těch, kdo vyberou nějaké peníze, léta nedají pokoj, dokud se Rusové nevyčerpají. Jakkoli je obdivuhodná statečnost Ukrajinců, jakkoli by bylo krásné, kdyby Rusy zastavili, nespoléhejme, že Kyjev vydrží. Bagdád svého času také padl až za dva týdny po invazi.

Účelem kapitalismu není vybudovat lepší kapitalismus, ale mít se dobře. V mírových letech, co je možná máme čerstvě za sebou, se do pojmu „mít se dobře“ vešlo čím dál víc. K „mít se dobře“ patří občanská společnost, ekologická odpovědnost, úcta k citům jednotlivých lidí.

Chtít se mít dobře je úplně v pořádku, patří k tomu tolerance k tomu, že si někdo mění pohlaví nebo se třeba ve středu chce cítit jako samice krokodýla, přestože po zbytek týdne je to Evžen. Bylo to fajn, v době míru, a jestli to někdo dnes označuje za výsledek naší slabosti a našeho rozkladu, nemá pravdu. Měli jsme se dobře, když jsme řešili něco jiného než válku a přežití.

Pravdu naopak měli všichni, kdo nabádali k bezpečnostní obezřetnosti a brojili proti kolaboraci s Ruskem a Čínou. Taliban si samopaly vystřílel svůj středověk, Rusové si tanky chtějí zpátky dobít století konvenčních válek. Bude moudré ukrojit z blahobytu ve prospěch bezpečí.

Proto můžeme být rádi, že jsme ke konci covidu a před válkou vystřídali vládu. Nevíme, co burešovatého leží v Rusku na Babiše, dočkali jsme se, že komunisté táhli k čertu, i že sociální demokraté dostali účet například za kolaborantské prohlášení ústavních činitelů vůči Číně nebo za výměnu šéfa Národní galerie, který se znelíbil Hradu, protože si na něj stěžovali z čínské a ruské ambasády.

Prezident Zeman, který vyhrál volby s protiuprchlickými hesly a byl proruský za všechny meze kromě té poslední, by měl i se svou partou zvláštních mužů odstoupit. Exprezident Klaus, kdysi pravicovým publicistou označený za „Ufňukanou kremlofilní bábu“, by dnes měl zlatě mlčet.

Došlo nám dnes, že tato země je naše, a rádi se o ni rozdělíme s uprchlíky, protože tím obsah dostává naše svoboda. Ukrajinci nám ukázali, že i my budeme muset bojovat, když na to dojde, a to i v boji veskrze předem ztraceném. Ztracené to bude, když zůstaneme sami.

Kdyby Zeman nyní ze zdravotních důvodů odstoupil, posílilo by to kandidáty, kteří mají bezpečnostní agendu. Zemi by to prospělo, a od Zemana by to byl státnický čin.

Homo sovětikus a jeho věčné pohraničí

Homo sovětikus je zvláštní odrůda člověka, kterou kulturně stvořil Sovětský svaz. Nebydlí, vegetuje, někdy v domech, někdy v táborech. Utlouká čas, čeká, až dostane povel, stojí frontu, když něco přivezou nebo se něco fasuje.

Homo sovětikus za sebou nechává ochromené oblasti bez domovů. Jakási věčná pohraničí. Část baráků rozbořených, ve zbytku neurotizovaní lidé, kteří si už párkrát museli zabalit, a někam je vezli.

Homo sovětikus posílá kluky do války a lže jim při tom o důvodech, proč se střílí. Rusko nenabízí atraktivní životní model, lidé z něj odcházejí napořád, utíkají se na chvíli nadechnout na Západ, doma se chovají křečovitě a necítí se dobře.

V Rusku zakázali nejdřív zahraniční instituce šířící demokracii, pak Memorial, vlastní organizaci na bolestné vzpomínky, pak začali válčit. Karel Kryl životní prostředí a cílovou činnost homo sovětikus shrnul v písni:

Pár zbytků pro krysy

A taška na patrony

Latrína s nápisy

Jež nejsou pro matróny

Není čas na spaní

Smrtka nám drtí palce

Nežli se zchlastaní

Svalíme na kavalce

Spěte si na svých kavalcích, chlapci, kteří umíráte za špatnou věc, spěte sladce, kluci, co jste padli za dobrou. Spěte si zchlastaní na kavalcích, my jsme ve svém domě povlíkli voňavé povlečení, přátelé už zítra snad někoho přivezou od slovensko-ukrajinských hranic, jeli tam dodávkami.

Děti dostanou hračky a čokoládu, dospělí panáka něčeho dobrého, jako šláftruňk. Zkusíme si zahrát na domov a bezpečí.

Ve svém domě, dokud je náš, dokud si tu s námi nerozbitý stojí, s vanou i kávovarem uvnitř. Homo sovětikus by tu idylu jistě napálil kalašnikovem, je trapný, hlučný nevychovaný, neví, co si počít s pohodou.