Nobelova cena za ekonomii – nastupující ekonomky proměňují celý obor

Nová generace žen-ekonomek dává přednost tvrdým datům před starými mýty a nebojí se ekonomických inovací. Nobelova cena pro Esther Duflovou může vlít novou energii do ekonomické vědy jako takové. Snad žádná jiná věda to nepotřebuje víc.

Švédská národní banka udělila v říjnu Nobelovu cenu za přínos ekonomické vědě trojici Banerjee, Duflová a Kremer. Banka, která cenu udílí již půl století, po právu ocenila jejich inovativní přístup k rozvojové ekonomii. Nejvíc gratulací dostávala od vyhlášení výsledků především Esther Duflová, profesorka z amerického MIT. Ne že by snad její přínos k vědeckým poznatkům byl o tolik větší, než v případě jejích kolegů. Je ale teprve druhou ženou v historii, jejíž jméno se objevuje na prestižním seznamu držitelů Nobelovy ceny za ekonomii.

Esther Duflová se zároveň stala nejmladší nositelkou ocenění v historii jeho udělování. A dalo by se říct, že tím předznamenává určitou generační obměnu ve světové ekonomii. Stejně jako třeba její kolegyně z MIT Melissa Dellová, Emi Nakamurová z kalifornské Berkeley, Heidi Williamsová nebo cenami ověnčená Stefanie Stantchevová z Harvardské univerzity, které se všechny dostaly do seznamu osmi nejlepších mladých ekonomů a ekonomek dekády podle časopisu The Economist.

Esther Duflová se stala teprve druhou ženou a zároveň nejmladší nositelkou Nobelovy ceny za ekonomii v historii jejího udělování. Foto Youtube.com

Otevírání dlouhá léta zkamenělé akademické ekonomie ženám a novým trendům bezpochyby zvyšuje důvěryhodnost celého oboru. Původní význam slova „ekonomie“ z řeckých pojmů oikos a nomos označoval studium „správy domácnosti“. Nedostatek žen v oboru, ponechaných právě v těch skutečných „domácnostech“ světa, odklonil zájem mužských ekonomů na „mužštější“ témata, jako je produkce nebo byznys. Mementem této stárnoucí ekonomie je takzvaný „hrubý domácí produkt“, který dodnes stojí v centru pozornosti hospodářských politik.

Máme dnes dobrý důvod se domnívat, že kdyby mezi sebe elitní ekonomie vpustila ženské ekonomky dříve, mohly již před časem upozornit třeba na to, že tenhle posvátný totem mužské ekonomie jakoukoli činnost vykonanou ve skutečné domácnosti docela ignoruje.

Právě bez domácích prací a péče by přitom nepřežila žádná společnost, natož pak její ekonomika. Ekonomie hlavního proudu tuto „neplacenou práci“ přesto dál nechává bez uznání. Tento pro ekonomii neviditelný příspěvek by přitom podle odhadů navýšil světové HDP až o třetinu. Třeba by pak „nejdůležitější ekonomické číslo“ neukazovalo takovou nerovnováhu, že ženy tvoří jen jeho třetinu, přestože jich je stejně jako mužů a jejich přínos reálnému hospodářství není o nic menší.

Nová generace ekonomek upřednostňuje empirická data před starými mýty a nebojí se ekonomických inovací. Nobelova cena pro Esther Duflovou může nejen motivovat začínající ekonomky, ale také vlít novou energii do ekonomické vědy jako takové. Nemá cenu chodit kolem horké kaše – snad žádná jiná věda, která tak moc ovlivňuje naše životy, to nepotřebuje víc.

Povede historický úspěch Esther Duflové k této životně nutné revizi vědy o lidském bohatství? Pokud se tak má stát, bude potřeba začít u toho, jak se obor vyučuje na vysokých školách. Nedávno zvolená rektorka Mendelovy univerzity Danuše Nerudová budiž snad první vlaštovkou v našem klausistánu.

A je v zájmu celého oboru, aby takových případů přibývalo. Protože teprve pak můžeme doufat, že se ekonomie skutečně polidští a přenese svou pozornost na společensky klíčová témata, která dosud často nacházíme pod nálepkou „ženská“. A z těchto domnělých „ženských“ témat se tak konečně stanou témata prostě lidská.

A co si myslíte vy? Diskuse (12 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Barevnaodjedlickove2012_1_

Naďa Johanisová - Brno

Souhlasím: HDP i jeho růst jsou silně problematické Sobota, 9.Listopadu 2019, 19:51:48

Děkuji za zajímavý a dobře napsaný článek. Zcela souhlasím s autorem, že HDP jako indikátor tzv. bohatství nechává stranou nepeněžní sféru, jako jsou práce v domácnosti, které tím pádem jakoby nemají ekonomickou hodnotu. Navíc HDP neregistruje samozásobitelství a ani ochuzení v podobě čerpání přírodních zdrojů. Takže i když roste, může indikovat ne vyšší bohatství, ale ochuzení o sociální či přírodní kapitály, které potřebujeme ke šťastnému životu. S ekonomickým růstem roste i spotřeba energie a s ní oteplování planety. A zároveň je na růstu ekonomika závislá. Toto dilema a jak ho vyřešit by mělo být obsahem veřejné diskuse. Bohužel tomu tak prozatím není.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Neděle, 10.Listopadu 2019, 00:25:28

Zcela laicky se domnívám, že "nutnost" ekonomického růstu je zakódovaná v procesu tvorby peněz.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Neděle, 10.Listopadu 2019, 13:47:45

A z čeho vyplývá ten "proces tvorby peněz"?...

Pane Nusharte, pochopte už, že fenomén zvaný "peníze" nemá naprosto žádnou vlastní substanci. Je to jenom derivát objektivních ekonomických procesů - tedy společenských procesů ve sféře produkce, rozdělování a spotřeby.

Ty peníze dostávají zdánlivě samostatnou existenci jenom v teoriích novodobých ekonomů, kteří nikdy nedokáží pochopit ten celkový komplex uvedených společensko-produkčních vztahů, a z celého tohoto komplexu vidí jenom jeho čistě jevovou stránku. Toto zaměnění podstaty a jevu pojmenoval svého času už Karel Marx jako "zbožní fetišismus" - kdy tedy to, co je jenom nesamostatným obrazem, dostává zdánlivě svůj vlastní život, jako fetiš, který si příslušník nějakého přírodně-barbarského národa vyřeže ze dřeva, a pak sám uvěří tomu že tento fetiš vede svůj vlastní reálný život.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Narazil jsem, pane Poláčku, na tento článek: Pondělí, 11.Listopadu 2019, 00:02:1

http://casopisargument.cz/2019/11/02/milus-kotisova-jazyk-nepoznany-penize/

Podle mě velmi zajímavý článek. Zkuste si ho přečíst.

---------------------------

Na toky peněz se můžete ale dívat také jako na proudící informace. Pokud dostáváte špatné informace, ale přitom nemáte nic jiného, podle čeho byste se mohl řídit...

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Pondělí, 11.Listopadu 2019, 12:02:40

Pane Nusharte, ten uvedený článek na mě působí v prvé řadě značně konfúzním dojmem. Není nijak jasné, o čem jeho autorka vlastně chce podávat zprávu: zda o psaném písmu, zda o symbolické řeči vůbec, anebo zda o funkci peněz v procesu (tržní) směny.

V prvé řadě se jeví být víceméně jistým, že autorka buďto vůbec nezná (pracovní) teorii hodnoty, anebo ji nedokázala pochopit.

Jinak by nemohla své úvahy počínat s funkcí peněz jakožto prostředku směny - což je sice funkce klíčová, ale nikoli primární.

Primární moment je ten, že peníze reprezentují určitou h o d n o t u. - A to v míře neztenčené platí třeba i pro ty kultovní býky. I v tom případě totiž muselo být dáno jakési povědomí o tom, jestli se bohům obětuje něco cenného, anebo naopak něco bezcenného.

Takže ještě jednou: na počátku všeho stojí vlastní h o d n o t a toho či onoho předmětu respektive produktu; a peníze jsou až odvozenou funkcí, která umožňuje kromě jiného směnu prostřednictvím toho abstraktního symbolu peněz, namísto aby se musel znovu a znovu směňovat dejme tomu plemenný býk za pět koní.

Veškeré analýzy peněz které počínají - až! - momentem samotné směny, jsou od samotného počátku omezené jenom na jevovou stránku věci, a míjejí se s její samotnou podstatou.

Mimochodem, to co žádá autorka článku v jeho konci, totiž "dematerializování peněz" - kdyby měla trochu větší ponětí o klasických teoriích hodnoty, mohla by vědět, že toto "dematerializování" už dávno provedl Marx. Pro kterého peníze v žádném případě nebyly něčím "hmotným", nýbrž naopak naprosto důsledně společenským vztahem.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Plemenný býk za pět koní Pondělí, 11.Listopadu 2019, 16:56:55

Když si chci v býkách našetřit na koně a vezmu si půjčku sto býků (na pět set koní), vracet pak musím býků sto pět (doufám, že pět set koní mi na sto plus pět býků vydělá a ještě mi zbyde na živobytí).

Když to takhle budou dělat všichni, výkon ekonomiky (jednotka výkonu "koňská síla") musí stále růst, aby si všichni vydělali i na splacení úroku - tedy i na těch pět býků navíc. Býci ale jednoho dne dojdou, banka musí místo býků půjčovat ničím nekryté voly, vy pak máte místo pěti koní jednoho vola a všichni plemenní býci jsou shromážděni u ekonomicky nejsilnějšího majitele...

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Úterý, 12.Listopadu 2019, 11:38:24

To sice může být, pane Nusharte; ale tento stav není důsledkem existence peněz jako takových, nýbrž (přirozené) snahy všech ekonomicky činných subjektů dosáhnout NADhodnoty (nyní míněno ve všeobecném smyslu). Peníze jsou v tomto procesu tedy jenom a pouze prostředkem pro dosažení onoho cíle; ale nejsou v žádném případě primárním faktorem, který by celý tento proces uváděl v pohyb.

To že všechno začíná penězi (jakožto úvěrem) - tak se to může jevit právě jenom tehdy, když zůstaneme stát u čistě jevové stránky věcí. Tedy přesně tak, jak to činí naprostá většina současných ekonomů.

Aby nedošlo k omylu: tento pohled není sám o sobě principiálně chybný. Samozřejmě že v té zcela bezprostřední sféře tomu tak skutečně je. Limit takovéhoto výkladu je ale v tom, že zůstává právě jenom na povrchu, že není schopen postihnout hlubší, skrytou podstatu celého - reálného - ekonomického procesu.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Tento stav není důsledkem existence peněz jako takových, nýbrž (přirozené) snahy všech ekonomicky činných subjektů dosáhnout NADhodnoty." Úterý, 12.Listopadu 2019, 14:01:13

Tento stav (zvyšování výkonu ekonomiky, zvyšování výkonu firmy, ekonomický růst) není důsledkem přirozené snahy ("snahy bohatnout", snahy o nadhodnotu), nýbrž je důsledkem nutnosti splatit těch pět ničím nekrytých volů.

Pokud by bylo potřeba splatit jen původních sto plemenných býků a nic navíc, ekonomika by k růstu nucena nebyla.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Docela zajímavé Úterý, 12.Listopadu 2019, 22:31:6

by mohlo být ten pohled na vznik peněz z hlediska náboženství (viz článek M. Kotišové) zkusit nějak skloubit s pohledem Maxe Webera na vznik kapitalismu.

Jevi_1

Eva Hájková - okres Opava

Středa, 13.Listopadu 2019, 06:32:43

Marx se o náboženství zmiňuje také:
„Je to jen určitý společenský vztah lidí samých, který tu pro ně nabývá fantastické formy vztahu mezi věcmi. Abychom našli analogii, museli bychom se uchýlit do mlhavých sfér náboženského světa. Tu se jeví produkty lidského mozku jako samostatné bytosti nadané vlastním životem a stojící v určitých vztazích k lidem a k sobě navzájem. Tak je tomu i ve světě zboží s produkty lidských rukou. Toto nazývám fetišismem, který je nerozlučně spojen s produkty práce, jakmile se vyrábějí jako zboží, a který je tedy neoddělitelný od zbožní výroby.“
Nebo
„Na první pohled vypadá zboží jako velmi prostá a triviální věc. Jeho rozbor ukazuje, že je to velmi zpropadená věc, plná metafysické rafinovanosti a theologické záludnosti.“
Tomu, o čem Marx mluví - produkty lidského mozku - se ve starozákonní mluvě říkalo modly. Šlo o produkty jak lidského mozku, tak lidských rukou. Marx ovšem jaksi nepočítal s tím, že existuje skutečný Bůh, který není lidským produktem. Věřil, že jsou jen zákonitosti vývoje.

Jevi_1

Eva Hájková - okres Opava

Středa, 13.Listopadu 2019, 06:50:3

A proč existuje růst, je myslím v marxismu zdůvodněno zcela jednoduše: Neustále rostoucí lidské potřeby.
Přičemž je úplně jedno, zda jde o potřeby předehnat ostatní nebo je jen dohánět, protože nelze příliš zaostávat za světem.

Josef Poláček - Invalidní důchodce a student

Středa, 13.Listopadu 2019, 11:45:34

A proč si ti lidé ty voly/býky tedy vlastně půjčují, pane Nusharte, když ne za účelem rozmnožit vlastní bohatství? Jenom proto aby se na ně mohli dívat ve svých stájích?...

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.