Následující výčet představuje debaty, popřípadě vydanou publikaci a poměr žen-autorek a mužů-autorů.

• Hromadné žaloby: Revoluce v procesním právu?, Institut pro politiku a společnost, 0:4
• Tips & Tricks: Jak jednat s investory a právní aspekty investic, Prague Startup Market, 0:6
• Obchodní korporace: M&A, C. H. Beck, 0:13

Už to bude skoro dvacet let, co jsem začala studovat na právech, a velice těžko se mi hledaly nějaké ženské vzory, jak bych mohla v právu fungovat. Skoro se nedala najít právnička, kterou by neprovázela pověst ježibaby, co už před dekádami trápila mou tetu. Dnešní studentky už to mají snad o něco jednodušší, i když sympatické a zároveň respektované právničky lze stále téměř spočítat na prstech jedné, maximálně obou rukou.

Říká se tomu eufemisticky konzervativní prostředí, jenže to je ve skutečnosti prostředí plné sexismu, ať už toho galantního a benevolentního, nebo zcela nepokrytého a agresivního. To se odráží v chování vyučujících ke studentkám, v tom, jaká témata diplomek jsou považována za zajímavá, jak se vybírají pomvědi a doktorandi, kdo se sdružuje ve studentských spolcích a kdo je vede.

↗

Přestože ve společnosti tvoří a tvořily ženy polovinu obyvatel, například v publikacích reflektujících dění posledních třiceti let si přečteme z drtivé většiny názory  mužů. Repro DR

Odráží se to také v tom, na jakých soudech a v jakých pozicích soudí soudkyně a soudci. Nebo v tom, že velké advokátní kanceláře preferují koncipienty a dají jim přednost při náročnějších kauzách zcela klidně s odůvodněním, že klienti jsou zvyklí na muže a ženám v trestu nebo obchodu prostě nevěří.

Quo vadis, Česko

• 30 let vývoje české demokracie, IPS FSV UK, 1:20
• Nesamozřejmý národ?, Academia, 3:26
• 30 let cesty. Kde jsme a kam dál?, Akademický spolek studentů politických věd v Plzni 0:7

Je absurdní pokoušet se o reflexi vývoje státu a společnosti a ignorovat celou jeho polovinu. Nereflektovat tu skutečnost, že ženy mají jinou žitou zkušenost, že se v důsledku horizontální segregace pracovního trhu i vzdělání věnují poněkud jiným tématům než muži. Tato témata ale nejsou o nic méně zajímavá a důležitá než témata a zkušenosti mužů. Je nepochopitelné, jak to někdo může nevidět!

To, co je na diskriminaci zjevné, je vždy jen špička ledovce. Když šéf nechce poslat čerstvě vdanou kolegyni na školení, protože stejně půjde na mateřskou, nejde o to jedno školení, ale o to, že ji kariérně odepsal. A to, že se nám tady točí all male panely jak svatí na orloji, není jen otázkou toho, že se konkrétní pořadatel na to jaksi zapomněl zaměřit.

Je to výsledkem dlouhodobého a konstantního zneviditelňování žen, jejich zkušeností, potřeb a expertízy. Reflexe celé společnosti, která je diktovaná jen jednou její polovinou, není otázkou toho, že to na jedné konferenci náhodou takto vyšlo. All male panely nejsou nešťastné nebo nešikovné nebo nevyvážené. Jsou absurdní, arogantní a sprosté.

Nic se nestane

Individuální snaha tady má nepochybně svůj význam, a díky za každého editora nebo organizátora, který na tuto problematiku myslí. Bez jejich aktivního postupu se neposuneme ani o píď. Ale je to jen leštění té špičky ledovce. A těch několik token žen, které už byly do veřejného prostoru a diskuse vpuštěny, má být za ten prostor vděčno a odpracovat si ho tvrději než zasloužilí muži, kteří si ho získali už dříve.

Tyto ženy jsou rovněž stavěny před určité dilema. Jak nepřijímat závazky, které při nejlepší vůli nemohou dobře splnit, a zároveň nebýt podkladem pro „argument“, že dotyční ženy oslovili, ale ty neměly zájem nebo čas? Bez uvědomění si toho, kde problém vzniká, a hlavně proč je to problém pro celou společnost, se pár aktivních jedinců tak maximálně užene někam k vyhoření.

Zmocněnkyně vlády pro lidská práva Helena Válková na snídani s novináři 15. října řekla, že je potřeba si přiznat, že se nic nestane, pokud si ženy budou muset na vstup do rozhodovacích pozic ještě nějaký čas počkat. Tak ano, nestane v tom smyslu, že všechno bude tak nějak jako doposud. Ženy se budou poctivě učit a vzdělávat a pak budou dělat buď support doma jako strážkyně rodinného krbu, nebo v práci jako „děvčata“.

Jenže pak vidíte, jak vaše kamarádka neuspěje ve výběrovém řízení na opravdu skvělou pozici ne proto, že by nebyla dostatečně kompetentní, nebo snad že by ten, kdo zvítězil, byl nezbytně kompetentnější, ale proto, že byla moc progresivní. A to, že je sebevědomá mladá žena s vlastní vizí, je toho součástí — nejsme na to zvyklí.

Jenže ta instituce přišla o skvělou sílu, která mohla udělat hodně práce, za kterou by jí na tzv. Západě utrhli ruce. A tady nemůžu souhlasit s Válkovou když říká, že se nic nestane, když si ženy na mocenské a rozhodovací pozice počkají. Jak vidíme, pokaždé, když někoho takhle odsuneme, protože na jeho typ nejsme zvyklí, něco se stane.