Česká klimaskepse se stává minulostí

Jan Vávra

Jak se Česká republika dívá na téma klimatické krize? Sociolog v obsáhlém článku analyzuje několik poznatků týkajících se názorů obyvatel, postojů politiků, chování státu i mediálního pokrytí tématu.

O České republice se mnohdy hovoří jako o klimaskeptické zemi a je pravdou, že deklarované postoje obyvatel jsou mírně skeptické, ale zásadně se neliší od mnoha jiných evropských států. Před deseti nebo pěti lety patřili Češi, co se týče vnímání závažnosti změn klimatu, k průměru EU, v aktuálním letošním průzkumu Eurobarometru jsou mírně pod průměrem (71 % Čechů hodnotí změny klimatu jako velmi závažný problém, oproti 79 % celé EU).

Vnímání závažnosti problému ale není stálé. Propad mezi lety 2008 a 2009 byl výrazný jak v českých zemích (ze 76 % na 58 %), tak v celé EU (ze 75 % na 63 %) a souvisel nejvíce s nastupujícími ekonomickými problémy, které byly aktuálnější než změny klimatu.

Současné stávky a protesty vnesly do diskuze důslednější, více hodnotově podložené, změny chování. Foto Peter Tkáč, DR

Později, kolem roku 2013 byli Češi se svým vnímáním závažnosti problému naprosto v průměru EU (skóre 7,3 na dsetistupňové škále). Je ale pravdou, že jen menší část obyvatel České republiky uváděla změny klimatu jako nejzávažnější globální problém, ve srovnání se zbytkem EU.

Stávky a protesty otevírají oči

V nedávné době (2017—2019) pak rychle narůstá vnímaní závažnosti po předchozím období poklesu. V EU ze 74 % na 79 %, v Česku dokonce z 57 % na 71 %. Dlouhodobá časová řada Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR ukazuje vrchol v letech 2006/2007, kdy hodnotilo 84 % obyvatel České republiky změny klimatu jako velmi nebo dosti závažný problém, následující propad k minimu v roce 2013 (61 %) a následný pozvolný růst k loňským 76 %.

Zmírňování změn klimatu může probíhat různými způsoby. Ve veřejné diskuzi donedávna převažoval technokratický způsob, kladoucí důraz na nízkouhlíkové zdroje energie, efektivitu a další víceméně technická opatření, která se příliš nedotknou životního stylu ani růstového kapitalistického hospodářského modelu. To vše doplněno o určité změny v chování, jako je třídění odpadů nebo změna způsobu vytápění.

Současné stávky a protesty vnesly do diskuze důslednější, více hodnotově podložené, změny chování. Mezi ty patří například omezení létání nebo spotřeby masa. To vyvolalo v určitých kruzích obranné reakce, které aktivisty a jejich požadavky šmahem označily za levičáky a progresivisty, jejichž cílem není ochrana klimatu, ale omezování svobody všech. Zde se ovšem hodí připomenout, že ne všichni Češi nebo Evropané sdílí představu, že lidská svoboda se projevuje především v možnosti svobodně spotřebovávat bez ohledu na dopady.

×
Diskuse
JP
September 25, 2019 v 13.21
Opravdu zajímavý přehled mapující psychologii současného člověka (ne jen Čecha) ve vztahu k hrozící klimatické katastrofě. Velmi pozitivní je především to, že i když autor uvádí určitá - napohled pozitivní - čísla o ochotě Čechů udělat něco (tj. něčeho se vzdát) ve prospěch životního prostředí, že vzápětí sám konstatuje, že realita se od těchto deklaratorních úmyslů může značně lišit.

"Ne všichni Češi nebo Evropané sdílí představu, že lidská svoboda se projevuje především v možnosti svobodně spotřebovávat bez ohledu na dopady" - jenže bohužel, podle všeho je právě tato představa r e á l n ě stále ještě naprosto dominující. A stávající procesy politické demokracie plně umožňují tento postoj prosazovat do vládní politiky.