Česká klimaskepse se stává minulostí
Jan VávraJak se Česká republika dívá na téma klimatické krize? Sociolog v obsáhlém článku analyzuje několik poznatků týkajících se názorů obyvatel, postojů politiků, chování státu i mediálního pokrytí tématu.
O České republice se mnohdy hovoří jako o klimaskeptické zemi a je pravdou, že deklarované postoje obyvatel jsou mírně skeptické, ale zásadně se neliší od mnoha jiných evropských států. Před deseti nebo pěti lety patřili Češi, co se týče vnímání závažnosti změn klimatu, k průměru EU, v aktuálním letošním průzkumu Eurobarometru jsou mírně pod průměrem (71 % Čechů hodnotí změny klimatu jako velmi závažný problém, oproti 79 % celé EU).
Vnímání závažnosti problému ale není stálé. Propad mezi lety 2008 a 2009 byl výrazný jak v českých zemích (ze 76 % na 58 %), tak v celé EU (ze 75 % na 63 %) a souvisel nejvíce s nastupujícími ekonomickými problémy, které byly aktuálnější než změny klimatu.
Později, kolem roku 2013 byli Češi se svým vnímáním závažnosti problému naprosto v průměru EU (skóre 7,3 na dsetistupňové škále). Je ale pravdou, že jen menší část obyvatel České republiky uváděla změny klimatu jako nejzávažnější globální problém, ve srovnání se zbytkem EU.
Stávky a protesty otevírají oči
V nedávné době (2017—2019) pak rychle narůstá vnímaní závažnosti po předchozím období poklesu. V EU ze 74 % na 79 %, v Česku dokonce z 57 % na 71 %. Dlouhodobá časová řada Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR ukazuje vrchol v letech 2006/2007, kdy hodnotilo 84 % obyvatel České republiky změny klimatu jako velmi nebo dosti závažný problém, následující propad k minimu v roce 2013 (61 %) a následný pozvolný růst k loňským 76 %.
Zmírňování změn klimatu může probíhat různými způsoby. Ve veřejné diskuzi donedávna převažoval technokratický způsob, kladoucí důraz na nízkouhlíkové zdroje energie, efektivitu a další víceméně technická opatření, která se příliš nedotknou životního stylu ani růstového kapitalistického hospodářského modelu. To vše doplněno o určité změny v chování, jako je třídění odpadů nebo změna způsobu vytápění.
Současné stávky a protesty vnesly do diskuze důslednější, více hodnotově podložené, změny chování. Mezi ty patří například omezení létání nebo spotřeby masa. To vyvolalo v určitých kruzích obranné reakce, které aktivisty a jejich požadavky šmahem označily za levičáky a progresivisty, jejichž cílem není ochrana klimatu, ale omezování svobody všech. Zde se ovšem hodí připomenout, že ne všichni Češi nebo Evropané sdílí představu, že lidská svoboda se projevuje především v možnosti svobodně spotřebovávat bez ohledu na dopady.
"Ne všichni Češi nebo Evropané sdílí představu, že lidská svoboda se projevuje především v možnosti svobodně spotřebovávat bez ohledu na dopady" - jenže bohužel, podle všeho je právě tato představa r e á l n ě stále ještě naprosto dominující. A stávající procesy politické demokracie plně umožňují tento postoj prosazovat do vládní politiky.