Bratislavský proces Nishita Timothyho měří míru institucionálního rasismu
Zuzana VlasatáIndický ajťák se v Bratislavě bránil třem útočníkům. Jednoho při tom zabil. Vzápětí se stal obětí mediálního lynče, kterému podléhá i slovenská policie. Obžaloba navrhuje dvacet let vězení. Rozsudek tak změří míru institucionálního rasismu.
Veřejnost se ještě nevzpamatovala z šokujícího činu steroidového svalovce Juraje Hossu, který jedním kopancem do hlavy sprovodil v Bratislavě ze světa o pár let staršího, menšího a podstatně lehčího Filipínce Henryho Acordu. Vadilo mu, že se Acorda zastal své přítelkyně a jejich společné kolegyně poté, co je Hossu v noci obtěžoval na ulici. Podle deníku SME mu hrozí sedm až dvanáct let vězení.
Podobný příběh, leč s jiným koncem, se v Bratislavě odehrál vloni na podzim. Dnes a ve středu jej projednává soud.
Vloni 7. října po druhé hodině v noci se strhla v centru hlavního města kousek od německé a americké ambasády potyčka. Trvala krátce. Jeden člověk, Branislav Baluch, při ní zemřel. Slovenská média poté referovala, že „Ind při noční hádce o taxík dobodal slovenského fotbalistu“. Obžaloba mu navrhuje až dvacet let vězení za vraždu a ublížení na zdraví. Zranil totiž ještě jednoho člověka.
Událost po několik měsíců živila slovenský bulvár, který v ní hledal jakýkoliv náznak senzace. Došlo i na dramatické výpovědi sousedů rodiny pachatele — podle jeho manželky pravděpodobně smyšlené samotným bulvárem.
Takřka s jásotem incident uvítaly xenofobní a antiislámské servery a facebookové stránky. Konečně měly příběh, kterým dokládaly, jak jsou cizinci, potažmo migrace, nebezpeční. Bez sebemenších důkazů měly jasno v tom, že pachatel je Arab. Spekulovaly o teroristickém útoku.
Jak to bylo doopravdy? Zabitý fotbalista, zaměstnanec nadnárodní firmy vyrábějící světlomety, Braňo Baluch byl podle přátel a rodiny nekonfliktní typ. Sedmatřicetiletý Nishit Timothy, manažer v IT firmě, rovněž. Na Slovensku žije deset let, má slovenské občanství, slovenskou manželku, s ní dvě děti. A, ač to není důležité, je to křesťan. Obžaloba nedokládá, že by měl sklony k agresivitě, spíš jej líčí jako společenského extroverta.
V květnu toho roku se na veřejnost dostalo prací přátel a rodiny Nishita Timothyho video, jímž se vyprávění o šílenci, který kvůli taxíku zabil člověka, poněkud otočilo. Pořídily jej kamery umístěné na německé ambasádě a je součástí důkazů, kterými se bude zabývat soud.
Je na něm vidět Nishit Timothy, jak kráčí sám po chodníku. Proti němu jdou tři muži. Zastoupí mu cestu, začnou na něj dorážet. Padají rány, útočníci do Nishita Timothyho strkají, až jej zatlačí o několik metrů dál k zaparkovanému autu. Timothy rozpřahuje obě ruce, jako by vybízel k ukončení agrese.
Tady video, které má dnes k dispozici veřejnost, končí. Chybí v něm posledních pár vteřin, kdy napadený muž vytáhne z kapsy nůž a několikrát se jím ožene po útočnících. Jeden z trojice padá na zem. Jak víme, zanedlouho vykrvácí z přeříznuté krční tepny. Zbytek není na záběru vidět, protože se odehrává za auty a za rohem ambasády.
Nishit Timothy rychle odchází pryč, další člen trojice se ještě rozběhne za ním, ale Timothy jej opět zahání nožem, který o kus dál zahodí do kanálu. O několik minut později a o pár ulic dál jej zadrží policie. Skončí v cele, v níž setrvává dodnes.
Kompletní video i text obžaloby, včetně výpovědí svědků, má autorka tohoto textu k dispozici. Z výpovědi Nishita Timothyho vyplývá, že trojice mu zastoupila cestu a pokřikovala na něj rasistické urážky: „Cigáne! Teroristo! Táhni odsud!“ a podobně. Nebylo to podle něj a jeho manželky zdaleka poprvé, co se mu něco takového stalo.
Podobných situací v poslední době spíš přibývalo. V centru Bratislavy už byl verbálně i fyzicky napaden několikrát. Právě proto, začal chodit ozbrojený nožem, boxerem nebo pepřovým sprejem.
„Poslední dva roky se na Slovensku velmi zhoršila atmosféra kvůli migrační krizi. Tím, že ji neustále propírala média a kdejaký politik si neváhal kopnout do cizinců, aby ukázal, jak chrání zem, tu začalo být velmi dusno. Podařilo se jim naladit společnost na to, že nenávidět cizince je akceptovatelný postoj. Jestliže jsme na nějakého rasistického blbce mezi lety 2008 až 2015 narazili tak jednou za měsíc, v poslední době už to bylo spíš třikrát týdně,“ popisuje situaci Timothyho manželka.
Kdo je útočník?
Víme, že všichni aktéři měli tu noc dost upito. Tvrdý alkohol, piva… Všichni měli něco přes dvě promile. Drogy či léky roli nehrály.
Zaměříme-li se na to, co zaznamenala kamera ambasády, příběh vypadá prostě. Tři muži útočí na muže tmavé pleti. Že je tmavý, není na videu vidět, ale víme to a věděla to i trojice. Napadený se brání přesile. A ubrání se.
Naštěstí? Nebo naneštěstí? Už tak složitá otázka se zodpovídá ještě hůř po čerstvé vraždě Filipínce Henryho Acordy. Co kdyby se i on měl čím bránit a útočníka by zabil? Měli bychom dnes namísto smutku a vzteku radost? Nebo by měl Henry Acorda na krku potenciálně delší vězení než jeho vrah?
Co všechno se ve scéně na videu odehrává, se můžeme jen domýšlet: jaké tam padají věty a kdo komu vyhrožuje, kdo vybízí ke klidu, kdo se bojí a bojuje o život… Kdo je útočník a kdo oběť?
Z výpovědí víme, že přeživší dva z trojice policistům řekli, že si na podrobnosti incidentu nepamatují, že nevědí, kdo jej vyvolal. Jeden z nich situaci popsal v podstatě tak, že je Nishit Timothy z ničeho nic napadl nožem. To ale evidentně není pravda.
Pokud jde tedy o incident sám, věrněji jej popisuje Nishit Timothy. V obžalobě stojí: „Je možné konstatovat, že svědek Koršepa s poškozeným Chmilem evidentně zakrývají pravou příčinu konfliktu, respektive osobu, která tento konflikt pravděpodobně verbálním útokem začala.“
Výpovědi obou přeživších se liší v jedné věci, která ale nakonec nemusí být tolik podstatná. Jeden z nich tvrdí, že na diskotéce, kterou opustili chvilku před tím, než se odehrál střet s Nishitem Timothym, jej napadl cizinec tmavé pleti.
Údajně kolem sebe prošli a nechtíce do sebe strčili. Cizinec ale následně podle výpovědi uštědřil Ukrajinci ránu do obličeje, která mu způsobila zranění. Právě tento incident pak měl vyprovokovat útok na Timothyho. Jakmile jej potkali na ulici, domnívali se, že jde o útočníka z klubu.
Policie v obžalobě tento motiv zpochybňuje, neboť jej popisuje pouze jeden z přeživších. Ať už se to stalo, či ne, Nishit Timothy v tom byl nevinně. Nikoho spontánně nenapadl, šel si sám svou cestou. Jeho jedinou „chybou“ byla tmavá kůže.
Přesto mu nyní hrozí dvacet let za mřížemi. Policie po vyšetřování sice konstatuje, že konflikt pravděpodobně vyprovokovala trojice mužů, avšak reakce pana Timothyho podle ní „nevykazuje znaky obrany, ale jednoznačného útoku“. S tím se však při znalosti videozáznamu celého konfliktu nelze ztotožnit.
Jak to dopadne, ukáže až soudním líčení. Pro kontext se hodí připomenout jiný, v něčem podobný případ. Hokejista Ladislav Ščurko v lednu 2008 podřízl svého známého, rozhodčího Marka Liptaje, který jej vydíral. Soud Ščurka poslal sedět na osm let, což později snížil na pět. Z nichž si hokejista odpykal jen tři čtvrtiny a poté byl podmínečně propuštěn. Dnes mu opět lidé fandí v hokeji, který hraje za Detvu.
Nishit Timothy však — snad ne bohužel — není ani profesionální hokejista, ani etnický Slovák.
Slovensku i České republice hrozí pověst rasistických zemí
Z posledních incidentů se zdá, že Slovenko má narůstající problém s pouličním násilím, zvláště tím namířeným proti cizincům. Minulý týden zbili dva mladíci v centru Bratislavy dalšího cizince. Je varující, když se taková věci stane tak krátce po smrtelném útoku na Henryho Acorda.
Slovensko není daleko a podobné věci se dějí také v ulicích České republiky. Ač v případech často hraje roli alkohol, nepije se víc či míň nežli dřív a je tedy jasné, že bez přiživování nevraživosti vůči lidem odlišné národnosti a etnicity ze strany médií a politiků bychom dnes byli podstatně jinde.
Timothyho případ je o to absurdnější, uvážíme-li, že z úst mnoha politiků zaznívá volání po tom, jak se mají lidé vyzbrojovat, aby byli schopni aktivní sebeobrany. Případný nepřiměřený trest pro Nishita Timothyho tak bude možné brát jako projev institucionálního rasismu slovenského státu.
Když na nás totiž politici, na Slovensku i u nás, pomrkávají „kupte si zbraň“, mlčky přitom předpokládají, že jde o zbraně na cizince. Rozuměl tomu tak v uplynulých třech letech každý. Asi je tehdy ani nenapadlo, že by se mnohem snáz mohl nějaký cizinec ocitnou v ohrožení před slušnými Čechy. Anebo Slováky… Právě oni tady představují dnes největší bezpečnostní hrozbu.
Nakonec tím jediným správným řešením ale není vymáhat právo bránit se zbraní i s případnými následky — nehledě na to, zda se brání menšina před většinou, či naopak. Stále jde společnost zařídit tak, aby se násilí v ulicích nedělo — aby se nemohlo dít. Má-li to krom rozumnější rétoriky politiků a mediálního mainstreamu obnášet také aktivnější roli nerasistických, nepředsudečných policejních hlídek, budiž.
Snad by se - aby celá věc byla naprosto jasná - opravdu měla přijmout ústavní změna, ve které by stálo: "Povoluje se volný prodej zbraní - ale jenom pro domácí proti cizincům!"
* byl pod vlivem alkoholu (to prý všichni čtyři)
* útočníka zabil ranou do krku, tedy dost vražedným způsobem (některé zprávy hovořily o více ranách)
* z místa konfliktu odešel, nevolal policii, ta ho dopadla později
* zbraně se zbavil
Mě varianta nepřiměřené obrany nepřipadá nutně jako výplod rasistického státního zastupitelství. Obranu nožem považuji v takové situaci za pochopitelnou, ale pravděpodobně toho chlapa nemusel sekat do krku, a je rozhodující, jak přesně se to stalo a nakolik měl na výběr.
Podle mne je podstatné především určité zobecnění případu. Zaprvé, rasismus, agresivita i nepřiměřená publicita násilí dláždí cestu k dalším tragédiím. Zadruhé, do hospody a za zábavou se nůž ani pistole nenosí (nejinak než na fotbalový stadion). Potřeba být pro každý případ "vybaven" může vyústit v hodně smutné: nezvládnutí agresivity stojí neuvážlivého život a napadený má svůj těžce pokažen.
1) Racionální taktika je snažit se manévrovat tak, aby se na vás nedostali všichni najednou, a co možná nejrychleji je jednoho po druhém vyřadit z boje. To znamená, pokud nemáte výcvik pro ohleduplné zneškodnění protivníka, útočit s nejvyšší brutalitou, jaké jste schopen, a zabíjet.
2) Normální člověk v takové situaci o racionální taktice přemýšlet nedokáže, a o přiměřenosti obrany už vůbec ne. Normální člověk, když je sám napaden třemi svalovci, má strach, je v šoku a brání se převážně instinktivně. Nebo taky ztuhne zcela neschopen obrany, jako ta Španělka, o které po skupinovém znásilnění soudce prohlásil, že se nebránila, a proto to žádné znásilnění nebylo.
Pokud normální člověk vytáhne na obranu před třemi opilými svalovci nůž, pravděpodobně jím chaoticky divoce mává, a jestli se mu podaří některého z útočníků seknout přes krční tepnu — což je z hlediska racionální taktiky to nejlepší, co může udělat — je to jen náhoda.
Když jeden z útočníků padne a leží v kaluži krve, pravděpodobně mrtvý, normální člověk se zhrozí. Že utíká z místa činu a zahazuje zbraň, místo aby volal záchranku nebo policii, to nemusí být ani vědomé rozhodnutí na základě špatných zkušeností s úřady, jedná v šoku. Snaží se zbavit všeho, co s hrůznou událostí souvisí, přesvědčit sám sebe, že se to nikdy nestalo. Pravděpodobně bude potřebovat psychologa, aby mu pomohl vyrovnat se s posttraumatickou stresovou poruchou.
Jestliže vy jednáte v takové situaci jinak, zřejmě nejste normální. Buď jste psychopat anebo máte policejní výcvik.
Konec konců, Nishit Timothy ani není obviněn z nepřiměřené obrany, ale z vraždy a ublížení na zdraví — jako by to byl on, kdo sám napadl tu trojici. A trest pro něj státní zástupce žádá vyšší než pro bílého vraha, který zabil cizince z čiré rasové nenávisti. Pověst slovenských institucí mohou zachránit jedině soudy.
Já to z lidského hlediska zcela chápu, a je dost pravděpodobné, že bych taky útočil s maximální brutalitou, a nikoli přiměřenou. Podřízl bych ty dobytky všechny :) Nůž u sebe nosím často, ale ještě jsem jej nikdy na nikoho nevytáhl, a doufám, že na to nikdy nedojde.
Jenže zákon prostě hovoří jinak - musíte se bránit přiměřeně, a pouze pokud útok trvá nebo bezprostředně hrozí. Ono to není vždycky fér, pochopitelně.
Ano, říká se, že muž má s sebou nosit nůž. Já to vyřešil šalamounsky, nosím s sebou hluboko v kabele zavírací nožík, jenž jsem koupil coby suvenýr v San Marinu. Je tupý, resp. dělaný asi pro leváky (takže já s ním jablko neoloupu). Za tři eura však má šroubováček a dokonce srandovní kompas.
Bohužel, to nic nemění na základní myšlence článku ZV. Navrhovat dvacet let by bylo nepřiměřené, i kdyby poté, co ho napadli tři chlapy, Nishita Timothy podřízl jednoho z nich, který by stál s roztaženýma rukama a dával najevo, že určitě nebude útočit. Ten trest se týká obzvláště odporné vraždy, nikoli nepřiměřené sebeobrany či zabití ve rvačce.
To jste mě trochu zarazil...
K té Vaší druhé poznámce: Vy račte být bílý muž v relativně kosmopolitním městě. Předpokládám, že nevypadáte jako ztělesněná provokace anticigánského burana: "cikán a ještě zjevně mnohem víc za vodou než já". Záměny Indů s Romy jsou nepřekvapivě u českých -- a zřejmě i slovenských -- rasistů docela běžné.
Samozřejmě, teleskopický obušek a pár hodin výcviku nebo taser by byl mnohem rozumnější řešení než nůž, ale po takovém třetím až pátém incidentu prostě člověk začne uvažovat o vhodné zbrani k zastrašení.