Mlýny slovenské spravedlnosti melou velmi zvláštním způsobem. Výsledky šetření řady policejních zásahů vůči Romům jsou u našich sousedů často kontroverzní. V poslední době se sice mluví o posílení nezávislosti vyšetřovacích orgánů, dokud bude ale systém policejních složek uzavřený jako doposud, bude slovenská policie soudit i trestat podle svého uvážení a možná obrana vůči takovému jednání je v podstatě nulová.

Případ z Moldavy nad Bodvou však ukazuje další rozměr. Dává jasný signál, že stížnost na postup policie se může hrubě nevyplatit, i když stopy po násilí budou patrné. Čtyři obyvatelé osady v Moldavě byli obvinění z křivé výpovědi potom, co vypověděli, že policisté při čtyři roky starém zátahu zneužili svojí pravomoc a narušovali domovní svobodu. Obvinění popsali, jak je policie při zásahu zbila, a mluvili i do médií.

Vyšetřování inspekce ministerstva vnitra neshledala v jednání policie nic protizákonného. Donucovacích prostředků bylo i podle mluvčí košické krajské policie užito pouze vůči osobám, které se bránily výzvám. Poničené dveře, okna a nábytek si podle ní mohli způsobit místní sami, aby získali finanční odškodnění. Policie deklaruje, že jednala na základě plánované akce za účelem zajištění konkrétních podezřelých. Obyvatelé osady se domnívají, že se jednalo o odvetný útok po poničení policejního auta z předešlého dne.

↗

Romské osady jsou izolovaným prostorem, kde si může být policie jistá absencí jakékoli kontroly a postupovat bez pravidel. Repro Youtube

Na videích pořízených po zásahu hovoří obyvatelé osady o postupu policie a ukazují zranění, která jsou evidentně způsobena policejními obušky. Mezi zraněnými jsou muži, ženy i děti. Podle Martina Vavrinčíka z neziskové organizace ETP Slovensko, která vede v osadě komunitní centrum, šli policisté od jednoho příbytku k druhému, vylamovali dveře, rozbíjeli okna, nábytek a velmi agresivním způsobem útočili na jednotlivé obyvatele, což dokazují i zranění a záběry na zničený nábytek ve zmíněné nahrávce. Zásah v osadě provedlo asi šedesát policistů v kuklách. Místní rovněž popisují incident tak, že policie vyzvala obyvatele osady, aby šli do svých domovů. Kdo neuposlechl nebo mu trvalo déle se dostat do svého domu, byl zbit.

Verze obou táborů se tedy liší. Inspekce ministerstva vnitra se přiklonila k tvrzení policie. Podle onoho závěru si tak místní sami zničili nábytek a za zranění si mohou sami, jelikož neuposlechli výzvy policie.

Jediným výsledkem šetření inspekce ministerstva vnitra je tedy obvinění čtyř mužů z osady, kteří nahlas vyslovili, že je policie zbila. Slovenská ochránkyně práv upozorňuje na kamufláž při vyšetřování a vytýká, že zásah v Moldavě neměl opodstatnění ani právní základ.

Vyšetřování incidentu začalo až téměř osmi měsíců po útoku. Obyvatelé osady identifikovali policistu, který je napadl. Zranění vedle výpovědí a dokumentace po incidentu potvrdily i lékařské zprávy. Přesto v průběhu roku 2015 inspekce, která v podstatě vyšetřovala své kolegy, stíhání vůči policistům zastavila. Následovalo pak zmíněné obvinění stěžovatelů na zákrok policie.

Porušení mezinárodních zásad

Postup inspekce kritizuje v tomto případu řada organizací včetně Amnesty International, která požaduje zastavit vyšetřování obětí policejního útoku a hovoří o zásadním porušení jejich práv. Základní zásady OSN pro používání síly a střelných zbraní zavazují Slovensko, aby zajistilo, že nezákonné použití síly policie je trestným činem. Oběti policejního násilí mají podle těchto zásad právo na stížnost proti nepřiměřenému užití síly. Na stížnost proti zásahu policie měli tedy obyvatelé osady nárok.

Obvinění obětí útoku policie lze evidentně považovat za zastrašování. Slovenská policie jeho prostřednictvím vzkazuje, že kritiku svých postupů nebude tolerovat. Vzhledem k tomu, že romské osady jsou většinou umístěné v oblasti, která je oddělená od zbytku obce, jedná se o „uzavřený prostor“, kde může policie, jištěna absencí jakékoli kontroly, jednat, jak se jí zlíbí a nemusí mít strach, že se jí pod obušek dostane někdo nevinný. Z popisu postupu v Moldavě je totiž evidentní, že trestán obuškem byl každý, kdo se připletl do cesty.

Při zásahu je tak často postupováno principem kolektivní viny. Těžko si představit, že k podobnému incidentu, při vyhledávání konkrétních podezřelých, bude policie vyrážet dveře od dveří a ničit nábytek například v satelitním městečku za Prahou. Prostorová a sociální segregace romských osad v kombinaci s plochým aparátem kontroly to však umožňuje.

Podobné útoky jako v Moldavě (i když možná ne v takovém měřítku) nejsou nijak ojedinělé, o čemž svědčí řada dalších výpovědí obyvatel osad či videí na internetu. Jak vypovídá bývalý slovenský zmocněnec vlády pro romské komunity Peter Pollák, postup policie lze těžko zpochybnit jen v případě, kdy je k dispozici videonahrávka. Pořídit takový záznam je však problematické. Podle Polláka není výjimkou, že policie bere obyvatelům osady telefony, když se pokoušejí pořídit záznam, případně je výhrůžkami nutí záznam smazat. Obyvatelé mají i strach z možné odvety policie a nutno dodat, že na základě incidentu z Moldavy zcela oprávněně.

Pollák je dlouhodobým zastáncem povinnosti nosit jako součást policejní výbavy kameru. Inspirace z USA není od věci. Malá kamera na oděvu policisty pomohla odhalit řadu nepřiměřených zákroků vůči Afroameričanům a upozornila na tento problém celý svět. Pokud je policie schopná natočit každý druhý zátah na drogového dealera a chlubit se jím v médiích, neměl by být takový problém zaznamenat postup ani při takto velkém (a podle mluvčí policie předem plánovaném) zákroku. Pokud však nebude zřízena nezávislá vyšetřovací komise, tedy taková, která nevyšetřuje de facto sama sebe, bude policie na Slovensku dál trestat podle svých preferencí a momentální nálady.