Minulost už není, co bývala. Člověk by čekal, že vyvraždění milionů Židů zůstává mocnou historickou upomínkou. Že tragédie šoa byla lidsky nebetyčně hrůzná a politicky dostatečně trapná. Přesto tady pořád rajtují ideologičtí matláci a nekromanti, kteří touží vzkřísit otazník nad existencí Židů. 

„Slušní nacionalisté“ tak znovu zatoužili po vlastním českém „židobraní“ a pokusili se projít Židovským městem v Praze. Úředníci pochod nestopli. Konal se 17. listopadu 2016, v den památky odporu studentů proti nacistické okupaci. 

Pražské slavnosti jsem sledoval jako redaktor, což mělo za následek pobíhání po centru i pohyb po politické škále. Krom akcí „levicových extremistů“, kteří vyžadovali pohodičku pro všechny a konec útlaku ve všech podobách, jsem musel vyslechnout i „hrdé a silné vlastence“, kteří křičeli, že Kiska je sionistický a vlastizrádný vřed. A chvilkami citovali Kanta. Ještě že se toho chudák klasická postmoderna nedožila.

Buďte v klidu, pochodují neonacisté

Kolem páté hodiny jsme s přáteli doběhli k Mánesovu mostu. Asi dvacet jedinců dřepělo uprostřed silnice. Chtěli zablokovat pochod krajní pravice mířící k synagogám. Jednalo se také o nohsledy Lucie Haškové kandidující za Národní demokracii, stranu přiznaně antisemitskou a nechtěně legrační. Přidal se k nim i Zemanův fanklub.

Policisté právě vyrvávali blokující z usazených řad a násilím je tahali ze silnice. Přidřepl jsem k nim a během vteřiny se na mě sesypali těžkooděnci. Načasování jsem zkrátka úplně nezvládl. Práskli mi hlavou o zem, rupnul mi ret a už mnou smýkali k dodávce. Tvář na bok auta, nohy od sebe.

„Buď v klidu!“ řval na mě těžkooděnec. „Já jsem v klidu“, křičel jsem já. „Tak buď v klidu!“ hulákal on. Dostali jsme se do mírné smyčky a nechali toho tak po dvou minutách.