Berlínští umělci obsadili divadlo Volksbühne, vyhlásili boj komercionalizaci

Okupační převzetí známé berlínské scény je namířeno jednak proti novému vedení, zároveň ale i obecně proti komercionalizaci kultury a kolonizaci města investory. Umělci chtějí teď divadlo řídit sami a otevřít je také komunitním aktivitám.

(josp)

27.09.2017 15:06

A1

Divadlo Volksbühne stojí na náměstí nesoucím dnes jméno Rosy Luxemburgové, hned vedle domu Karla Liebknechta. Foto Kimmo Neihum, Twitter

Co je to gentrifikace?

A2


Pojem pochází z anglického „gentry“ - panstvo. Označuje se tak postupný proces a dynamika vývoje města či čtvrti, vedoucí ke zvyšování nájmů i cen spotřebního zboží a postupnému vytlačování chudších lidí na periferie.

Často se týká zanedbaných či dělnických čtvrtí, kolem kterých nejprve přízeň nekonformních umělců vytvoří auru „autenticity“. Jakmile se však do oblasti začnou stěhovat bohatší střední třídy, následují je postupně investoři, kteří skupují levné nemovitosti, ve snaze o zisk je renovují a tlačí nahoru nájmy. Movitější nájemníky následují kavárny či obchody se stále luxusnější nabídkou a často přichází rovněž masový turismus.

Výsledné zvýšení nájmů a cen pak nutí původní obyvatele se vystěhovat a paradoxně připravuje čtvrť, oblast či potažmo celé město o charakter, který gentrifikaci původně uvedl do pohybu.

Dlouhotrvající spory o budoucnost proslulého berlínského progresivního divadla Volskbühne vyvrcholily okupační stávkou. Stalo se tak již v závěru minulého týdne, protest však stále pokračuje. Kolektiv umělců a aktivistů obsadil budovu v pátek večer a na druhý den ráno ji na prvním „plenárním shromáždění“ v hlavním sále prohlásil za „majetek lidu“.

Ve své tiskové zprávě skupina uvedla, že protestní akce byla plánována několik měsíců, že hodlá divadlo „osvobodit“ a přeměnit je v centrum odporu proti gentrifikaci města a plenění živé kultury komercí. „Osvobození tohoto prostoru a jeho následnou samosprávu považujeme za umělecký a tedy za politický akt: město je divadlo, divadlo je město,“ řekl jeden z mluvčích německému deníku Der Tagesspiegel.

Na výzvu na sociálních sítích, aby se veřejnost do protestu zapojila a přišla jej na místo podpořit, zareagovalo podle německých médií již během víkendu na tři tisíce lidí. I dnes ve středu kypí Volksbühne životem a hostí krom divadelních představení také diskuse, koncerty a lidovou kuchyni, jež vaří jídlo ze supermarkety vyřazených potravin pro všechny za dobrovolný příspěvek.

Chod budovy a její program nyní řídí soustava demokratických plenárních shromáždění, jichž se může účastnit každý. Hlavní večerní shromáždění deleguje úkoly na pracovní skupiny, jež se starají o vaření, udržování čistoty a pořádku či komunikaci se světem za zdmi divadla.

Umělecký manažer
Spory kolem budoucího směřování jedné z nejznámějších berlínských divadelních scén se táhnou již od roku 2015. Tehdy město ukončilo angažmá oceňovaného ředitele divadla Franka Castorfa, za jehož pětadvacetiletého vedení si Volskbühne získalo prestiž kritické, provokativní a současně oblíbené instituce.

Carstorfa měl od roku 2017 nahradit Chris Dercon – umělecký manažer a bývalý ředitel londýnské galerie Tate Modern. Dercon sice před necelým měsícem vedení skutečně převzal, stalo se tak nicméně až po tuhém politickém konfliktu. V sérii dopisů a vystoupení se proti němu postavila podstatná část berlínské umělecké veřejnosti.

Kritikům vadilo, že nový ředitel není divadelníkem, nýbrž manažerem, který se nestará o tradici divadla a chce jej vést především k větší finanční „úspěšnosti“. Té chtěl mimo jiné dosahovat poskytováním tradiční budovy ke komerčněji zaměřeným hostujícím představením.

Ohnisko gentrifikace
Volksbühne, jehož titul znamená doslova „lidová scéna“, přitom bylo původně dělnickým divadlem, vybudovaným svépomocí na počátku dvacátého století. Stojí na náměstí nesoucím dnes jméno Rosy Luxemburgové, hned vedle domu Karla Liebknechta, tradičnímu sídlu německých komunistů, v němž sídlí v současnosti strana Die Linke.

Právě ta se také spolu se zelenými před posledními komunálními volbami stavěla do čela politického odporu proti změně ve vedení divadla. Její zástupce Klaus Lederer, který je dnes městským radním pro kulturu, tehdy prohlásil, že Derconovo jmenování Volksbühne promění „v neoliberální scénu pro berlínskou smetánku“. Letos na jaře ovšem i Lederer jmenování potvrdil.

V očích stoupenců okupace tak nejde jenom o osud jednoho divadla, ale o ohnisko, v němž se koncentrují siločáry konfliktů o budoucnost Berlína. Komercionalizace tradičního lidového divadla je pro ně symbolem postupného vytlačování chudších bohatšími, plíživé kolonizace města zájmy investorů, developerskými projekty, luxusními obchody a apartmány, které neúnosně tlačí nájmy nahoru a někdejší živá sousedství proměňují v prázdné skořápky pro turisty.

A osud prázdné skořápky nyní podle aktivistů hrozí také Volsbühne. Přestože v jednáních s městem se jim doposud ničeho dosáhnout nepodařilo, Lederer prozatím vyloučil, že by je chtěl nechat vyklízet policejně. Situace tak zatím skončila patem. Sám kolektiv uvedl, že plánuje v budově zůstat přinejmenším tři měsíce a ukázat, jak by mohlo divadlo fungovat jinak.


Další informace:

Deutsche Welle Activists occupy Berlin's famous Volksbühne theater, say they resist city's gentrification
Artforum Berlin’s Volksbühne Theater Occupied by Activists
The Guardian ‘Not acceptable’: head of Berlin theatre hits out at Volksbühne occupation
Neues Deutschland Das ist unser Haus


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.