Chci přispět X

Jak je to s tou utopií

Další díl letního seriálu sepsala Milena Bartlová. Vrací se k počátku samotného pojmu „utopie“.

Milena_bartlova

Milena Bartlová

19.08.2017 08:04

Letní seriál 2017

Uskutečnitelné Utopie


V rámci letošního srpnového seriálu vám třicítka autorů a autorek představuje každý po jednom nápadu, jehož uskutečnění by podle jejich názoru vyvolalo v českém prostředí dlouhodobě příznivé změny. Ať už vážně, nebo v lehčím duchu, hledáme odpovědi na problémy dnešní rychle se proměňující společnosti.

Skoro všechny důležité malé zlepšovací myšlenky tu už uchopil někdo, kdo odevzdal svůj text dřív, než jsem se stihla vrátit z dovolené: od jakž takž reálných nápadů na dobré noviny a hospody přes menstruační vložky až po úplně nereálnou vizi osvobození výtvarného umění od peněz, trhu a moci.

Na opatření, která mne napadala, je stejně parlament moc velký kalibr a bylo by třeba je prosazovat na jiných úrovních, od ministerstev po obecní úřady. Hned na začátku navíc správně připomněl Patrik Eichler, že za jeden den se stejně v parlamentu nic prosadit nedá. Za jeden den se dá tak nejvýš udělat revoluce. Nebojte se, jako kandidátka za Zelené samozřejmě nemám na mysli radikální změnu politického a ekonomického systému, ale revoluci hlav a srdcí.

Co to ale z Deníku Referendum vlastně chtěli? Nějakou krásnou a prospěšnou utopii. Je to asi profesionální deformace, ale zajímalo mne, jak to vlastně s utopií je, a ukázalo se, že to tak úplně nesedí. Projekt Utopie vymyslel v roce 1515 britský vzdělanec Thomas More, dvacet let poté popravený britským králem Jindřichem VIII. a od roku 1935 světec římskokatolické církve.

Obrat každý sám za sebe
Utopie je v překladu Nemísto. More je pod vlivem zrovna aktuálních zpráv o objevu zámořského Nového světa promítá někam do exotické dálky, ale je to ostrov podobný Anglii. Vyznačuje se však podivuhodným společenským uspořádáním, v němž bylo odstraněno soukromé vlastnictví.

První polovina spisku je věnována nemilosrdné kritice aktuálního stavu skutečné Anglie, který je nespravedlivý, krutý a nekřesťanský. Příčina tohoto zlého stavu je shledána v soukromém vlastnictví. V druhé části je proto popsán život na ostrově Utopie, kde je soukromé vlastnictví odstraněno, což vedlo k novému a racionálnímu uspořádání společnosti.

Základní jednotkou beztřídní společnosti je v Utopii rodina, panuje všeobecná pracovní povinnost s minimálně šestihodinovou pracovní dobou (More to psal dávno před tím, než se vůbec pracovní doba s industrializací zaváděla). Vše, co se vyrobí, rozděluje stát ze svých centrálních skladišť. Všichni nosí stejné jednoduché oblečení a všichni jsou povinně zemědělci, i když každý je také vyučen nějakému řemeslu a v práci se po několika letech střídají. Sklízet úrodu jezdí brigádnicky měšťané.

More psal o utopii, ve které by nejspíš většina z nás žít nechtěla. Foto blogspot.com

Vzdělávat se má ale také každý, a to na přednáškách konaných ráno před prací. Pracovní povinnosti je zbaveno sotva pět set vzdělanců, z nichž se kolektivně vybírají kněží, úředníci a vladař. „Jestliže některý z nich zklame naději, kterou v něho skládali, je přeřaděn zpět mezi řemeslníky.“

Zlato je v opovržení, takže se používá jen na nočníky a okovy otroků, ty má každá rodina přidělené dva. Muži a ženy jsou si v praxi víceméně rovni, včetně všeobecné vojenské přípravy, ale ženy se každý měsíc zpovídají manželům ze svých prohřešků. Stát umožňuje eutanázii i rozvod, ale nevěru trestá otroctvím. Povolená jsou různá náboženství, ale podezřelí jsou hlavně ateisté: budou tak dlouho rozprávět s kněžími, až sami odhalí, jaký bylo jejich přesvědčení fatální omyl a vzdají se ho.

Hm, tohle nevypadá úplně jako místo, kde by chtěl žít každý. Některé prvky jsou nám povědomé ze vzpomínek na režim diktatury komunistické strany, i když spíš z jeho rétoriky nežli praxe. Jiné připomenou Orwellovu fikci, ale taky Pol Potovu tragickou realitu.

Česky text vyšel poprvé v roce 1911 a naposledy 1978 v edici ABC marxismu-leninismu. V doslovu Petr Křivský napsal, že „More odkázal budoucím pokolením první všestranně promyšlené, byť utopické schéma komunistické společnosti. Velký humanista propracoval do všech detailů obraz šťastné společnosti, ale sám byl o možnostech jejího uskutečnění v tehdejším světě pramálo přesvědčen. [...] Dnes, kdy máme všechny předpoklady k vybudování ‚šťastné společnosti‘, musíme obdivovat, jak přesně, nehledě na tehdejší úzkou materiálně technickou základnu, dokázal More anticipovat některé základní rysy komunistické společnosti.“

Nejen komunisté, ale i socialisté všech odstínů, od vlídného továrníka Saint Simona po izraelské kibucniky, se na Morovu Utopii vždy odvolávali jako na první formulaci ideálu, ke kterému směřují. A v textu je opravdu zároveň také dost toho, co se musí líbit každému levicově smýšlejícímu člověku.

„Všude jinde lidé, mluvíce o věřejném prospěchu, starají se jenom o soukromý, v Utopii však, kde není nic soukromého, opravdově se všichni zabývají veřejným zájmem.“ Válku v Utopii považují za zlo: „Jakmile vypovědí válku, hned dávají na nejnápadnějších místech nepřátelské země tajně a současně ve velikém počtu vylepovat cedulky, stvrzené státní pečetí, a v nich nabízejí nesmírnou odměnu tomu, kdo zprovodí ze světa nepřátelského vladaře.“

Tak já vám teda nevím... Navrhuju, abychom za ten jeden den udělali obrat k lepšímu v České republice každý sám za sebe tím, že půjdeme 20. října volit a budeme volit podle svého skutečného přesvědčení. Nenecháme se přitom manipulovat ani ekonomicko-mediálním kompexem, ani nespravedlivými pravidly volebního systému. To by snad nemusela být nemístná představa.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.