Nejspíše každý, kdo se zajímá, zaznamenal již zprávu o sobotním útoku ve virginském Charlottesville, kde dvacetiletý neonacista James Fields najel autem do lidí, kteří protestovali proti souběžným krajně-pravicovým akcím ve městě. Zabita byla jedna žena — dvaatřicetiletá Heather Heyerová. Dalších devatenáct lidí bylo zraněno.

Všichni američtí vůdčí politikové útok odsoudili. Většina se vymezila i vůči krajní pravici jako takové, menšina zdůraznila nepřípustnost násilí obecně. Útoku totiž předcházely četné střety mezi účastníky krajně pravicových akcí a jejich odpůrci.

Nyní dva dny poté plní americká média ještě různé detaily z života útočníka a jeho oběti. Šíří se informace od přátel Heyerové, fotografie mladého Hitlera z Fieldsovy facebookového archivu či zoufalá reakce jeho matky.

Z hlediska pozorovatele dlouhodobějších trendů se ovšem patří věnovat pozornost spíše tomu, co probíhalo v Charlottesville v daných souvislostech před útokem a krátce po něm. Celé víkendové dění v tomto virginském městě totiž dobře přiblížilo i dnešní tvář americké krajní pravice.

Pojivo jménem alt-right

Virginské Charlottesville je pouze jedním z mnoha míst, kde se američtí neonacisté, neofašisté, rasisté, vyznavači jižanského odkazu, národovečtí aktivisté a další krajní pravičáci rozhodli uspořádat v posledním roce své akce. Různých srocení, protestů a demonstrací krajní pravice v USA přibývá od let 2015 a 2016. Stále jde ale o podniky s účastí několika desítek lidí, maximálně dvou nebo tří set.

Zároveň přitom působí v dnešních USA několik celoamerických iniciativ, snažících se síly americké krajní pravice spojovat. V poslední době nabízí účinné ideové pojivo zvláště proud označovaný jako alt-right, který ideologicky balancuje mezi tvrdým sociálním konzervatismem, agresivním národovectvím, kulturním rasismem a klasickým neonacismem. Alt-right tribuni zdůrazňují různá civilizační ohrožení, jež podle nich doléhají na dnešní Spojené státy — islámské, asiatské, černošsko-násilnické, homosexuálně-kazící či obecně multikulturalistické. Varují také před zánikem kultury bílých křesťanů a akcentují potřebu „tradiční USA“ aktivně bránit.

Na rozdíl od klasických nacistů nemluví alt-rights tolik o čistotě krve. A na rozdíl od neonacistů touží všechny pravicově-pravověrné spojovat. Idealizují si spolupráci mezi všemi bílými křesťany (mimojiné i Rusy), nevěnují velkou energii relativizaci holocaustu a nevyužívají tolik například klasickou nacistickou symboliku točící se kolem kopírování říšsko-německých a hákových křížů.

Na své akce chodí stoupenci alt-right ve světlých plátěných kalhotách a světlých tričkách s límečkem, nebo ve světlých oblecích. Současnou etnickou diverzitu v USA ovšem označují stále za „bílou genocidu“, vyznávají kult síly, kult zbraní a branné zdatnosti, ctí patriarchát a obecně vůdcovské principy.

Právě takováto suma postojů dává hnutí alt-right možnost propojovat různé odnože vyznavačů krajně pravicové ideologie, od nejvulgárnějších zastánců teorie židovské světovlády až po pomyslné slušné Američany žádající „zemi bez čmoudů, feťáků a parazitů“. K alt-right prostředí se řadí i několik významných webů plnících v USA stejnou úlohu jako u nás Eurozprávy či Parlamentní listy a také několik spolupracovníků Donalda Trumpa, v čele s prezidentovým šéfstratégem Stevem Bannonem.

Alt-right se tak již v minulém roce podařilo něco, v čem ostatní krajněpravicové proudy v USA v minulosti selhávaly — proniknout do blízkosti skutečné moci. Otázkou četných sporů dnes v USA je, do jaké míry jen symbolicky a do jaké už i fakticky.

Specifikum Charlottesville

Charlottesville specificky vábilo pozornost celé americké krajní pravice od února letošního roku, kdy v něm rozhodla městská rada o odstranění jezdecké sochy generála Leeho, hlavního velitele jižanských vojsk za americké občanské války. Zajímavé je, že rozhodnutí padlo po iniciativě středoškolské studentky Zyahny Bryantové. Obecně šlo však o jedno z mnoha podobných opatření, jež se dnes v jižanských městech USA schvalují v rámci nepřímého, ale někdy i přímo artikulovaného, vyrovnávání se s otrokářskou minulostí.

Krajní pravice se nicméně chopila rozhodnutí jako symbolu rozkladu tradiční Ameriky a začala na místě pořádat svoje srocení. Od jara 2017 jich proběhlo několik, včetně pochodu několika desítek klasických neonacistů s pochodněmi či několika desítek členů přežívajícího Ku-klux-klanu. Poslední víkendové srocení však bylo řádově větší a proběhlo jako popsaná krajně-pravicová alt-right směs.

O víkendu tak v Charlottesville pochodovali vedle sebe pravověrní američtí nacisté s hákovými kříži, jižanští patrioti s konfederačními vlajkami, obránci bílé civilizace se štíty a dřevěnými meči, vyznavači svatosti práva držet zbraň i odpůrci „židovlády“ v uniformách připomínající obleky SA — a samozřejmě klasičtí alt-right aktivisté v pláťácích a tričkách s límečky. To vše se dělo pod heslem „Sjednoťme pravici“ a celkově v počtu 500-1200 lidí.

Hlavní pochod krajních pravičáků byl nakonec zakázán a úřady vyhlásily na místě mimořádný stav. Proti krajní pravici se přitom postavila více než tisícovka různých skupin antifašistů, a tak masmédia neměla nouzi o záznamy potyček a střetů.

Reakce organizátorů, Trumpa a veřejnosti

V kontextu dlouhodobých trendů byly jinak nejzajímavější zřejmě tři momenty: za prvé, hodnocení krajně-pravicových akcí jejich organizátory, a to i s přihlédnutím k sobotnímu útoku, jako „mimořádný úspěch“ — jak doplňují v pondělí četní komentátoři, krajní pravice je v USA stále okrajovou silou, která má za prvotní cíl vlastní zviditelnění. Reakce na víkend přitom ukázala, že se ve snaze o daný účel štítí jen máločeho.

Za druhé, jde zde prvotní reakce Donalda Trumpa, který v odpovědi na útok odsoudil „násilí, nenávist a tmářskou nesnášenlivost z mnoha stran“, přičemž sousloví „z mnoha stran“ ještě relativizačně zdůraznil — současný prezident tak nechce dle znalců rozborů ztratit voliče mezi sympatizanty krajně-pravicových idejí, a vazba mezi alt-right hnutím a Trumpem zůstává i přes teroristický akt a Trumpův pozdější odsudek „zlého rasismu“ zachována, třebaže tenčí.

A konečně za třetí, v sobotu a zejména v neděli, se v mnoha městech USA konaly vigilie za oběti Charlottesville (mrtví byly nakonec tři, protože během víkendu spadl i policejní vrtulník). Těch se zúčastnilo mnoho násobně více lidí než všech víkendových protestů.

Víkend v Charlottesville tedy ukázal jakými názory, postoji a image se dnes americká krajní pravice prezentuje; čeho je schopná a jak reflektuje násilí. Ukázal dále, že je doposud marginální silou, která má ale nově scelující ideologii a i přes toleranci násilí má na nejvyšších místech svého druhu zastání.