Plivnout nenávisti do tváře

Neustoupit nenávisti je nesmírně důležité. Stejně důležité ale je vytvořit prostředí, ve kterém se rasističtí násilníci a extremisté všeho druhu nebudou cítit podporováni a shovívavě tolerováni, dokonce z těch nejvyšších míst.

Psát o událostech, jako byl vražedný útok v příměstském vlaku v Portlandu v americkém státě Oregon minulý pátek, má hned několik úskalí. Jednak je to přesně ten typ tragédie, která vyvolá zvláště silné emoce, nabízí mimořádně odpudivého (podle fotky, která prošla všemi médii) pachatele a stejně tak mimořádně přitažlivé kladné hrdiny. Je těžké nesklouznout k vykreslování romantických a emocemi nabitých obrazů.

A také a především, asi by bylo potřebnější psát o jiných útocích jinde na světě, které mají více obětí a někdy se o nich v našich médiích přesto referuje méně. Z těch zcela čerstvých třeba o útocích na koptské křesťany v Egyptě. Nebo o sebevražedném útoku v Afghánistánu na první den ramadánu. A samozřejmě také o útoku na návštěvníky koncertu v Manchesteru. Kde a s jakým počtem obětí se zatím v roce 2017 teroristické útoky odehrály, ukazuje poučná interaktivní mapa

Pochod za svobodu nenávidět a zabíjet
Přesto je útok nožem v portlandském vlaku něčím neobyčejný. Jako by se v něm ve zkratce ukázala celá dnešní situace. Pětatřicetiletý neonacista, který vyhrožoval dvěma na pohled muslimským dívkám (muslimkou je ovšem jen jedna z nich) a vyčítal jim mimo jiné zabíjení křesťanů v muslimských zemích, se sám jmenoval křesťan – Christian. Pak sám vzal život dvěma lidem, třetí vyvázl jen stěží.

Jeremy Joseph Christian se o měsíc dříve, 29. dubna, účastnil „pochodu za svobodu projevu“. Svobodou projevu ovšem účastníci pochodu mínili neomezované šíření nenávisti, rasismu, antisemitismu spolu s trumpovskými hesly, že má být Amerika opět velká.

Tento typ „svobody slova“ ve skutečnosti žádnou svobodou není, vede jen k úplnému zotročení nenávistí a násilím. Poté, co ubodal své oběti, Christian údajně řekl: „Tohle je svobodná Amerika, můžu si dělat, co chci“ a pak se dal na útěk

Spolu s hajlujícím Christianem s baseballovou pálkou v ruce šli v pochodu chlapíci ve vojenských helmách a pláštěnkách popsaných křesťanskými slogany. Tito „pouliční kazatelé“ zjevně neměli s neonacismem, antisemitismem a rasismem žádné problémy, spíš naopak. Ve jménu těchto „křesťanů“, ne skutečných křesťanů z Blízkého východu, pak o měsíc později Jeremy Christian vraždil. Sám sebe nepovažoval za rasistu, ale za „bílého nacionalistu“.

Poté, co ubodal své oběti, Christian údajně řekl: „Tohle je svobodná Amerika, můžu si dělat, co chci“. Foto sinclairstoryline.com

Ve svých statusech na sociálních sítích se ovšem vyznával mimo z toho, že se rád připojí k jednotkám SS nového Hitlera – Trumpa, a učiní konec veškerému monoteismu. Sionističtí Židé, křesťané, „kteří nenásledují Kristovo učení lásky k bližnímu a odpuštění“ (!) a džihádističtí muslimové, ti všichni půjdou buď na Madagaskar, nebo do pecí. Nenávist nerozlišuje, zahrnuje a požírá nakonec všechny.

Tři stateční

Tolik o temné straně příběhu. Co kladní hrdinové? Dvě šestnáctileté dívky, které se staly první obětí agrese, opustily scénu ještě předtím, než Jeremy Christian vytáhl nůž. Jedna ze dvou dívek je muslimka a měla na hlavě hidžáb, její kamarádka Destinee Mangumová má „jen“ tmavou pleť. Destinee podle jejích vlastních slov pronásleduje vzpomínka na její zabité ochránce.

Třiapadesátiletý Rick Best, válečný veterán, žil pro svou rodinu a pro komunitu. V roce 2012 po třiadvaceti letech služby v armádě, mimo jiné i v Iráku a Afghánistánu, odešel do výslužby, poté pracoval pro město Portland. Byl republikán, kandidoval do místního zastupitelstva. Otec čtyř dětí se právě vracel domů do místa s příznačným názvem Happy Valley (Štastné údolí).

Druhý zabitý, třiadvacetiletý Taliesin Myrddin Namkai-Meche, právě absolvoval studium ekonomie a začal pracoval jako poradce v oblasti životního prostředí. Podle svědectví lidí, co ho znali (i podle zveřejněných fotek), to byl přátelský a optimistický člověk, který vždy myslel na druhé. V roce 2015 navštěvoval přednáškový kurz úvodu do islámu.

Jediný přeživší, Micah David-Cole Fletcher, jedenadvacetiletý student a básník, v roce 2013 vyhrál básnickou soutěž s verši odsuzujícími předsudky vůči muslimům. Ve svých básních se často obracel proti rasismu, předsudkům a sociální nespravedlnosti.

Pokud by se ze tří mužů, kteří se zastali napadených dívek a těžce za to zaplatili, měli stát hrdinové, příkladné postavy, byly by to dobré vzory. Bývalý voják a otec početné rodiny, navíc republikán, a vedle něj mladík bojující proti předsudkům, sociální nespravedlnosti a násilí z nenávisti slovem i skutkem.

Plivnout do tváře nenávisti
„Plivl jsem do tváře nenávisti a žiju“, napsal zraněný Micah Fletcher na nemocničním lůžku. Vystihl tím dvojí rozměr svého činu: troufalou, až sebezničující odvahu, ale také to, že plivnutím nenávist nelze zastavit. Lidí, jako je Jeremy Christian, nebo těch, kteří jeho čin schvalují, není málo a zřejmě jich bude přibývat.

Velký podíl viny na tom má současný americký prezident. Je nepochybné, že s nástupem Donalda Trumpa získali američtí neonacisté a rasisté pocit, že mají oporu na těch nejvyšších místech, že mají spojence až v Bílém domě. To jim může v některých situacích dodávat kuráž přejít od slov k činům, kterou by jinak třeba nenašli. Cítí se součástí jakéhosi celonárodního boje, jejich nacionalismus z nich v jejich myslích dělá bojovníky za celou Ameriku, za bílé lidstvo.

Donald Trump si rasistickou a islamofobní rétorikou ve volbách nesporně velice pomohl. Poté, co se stal prezidentem, měl možnost svým nevábným spojencům dát najevo, že to z jeho strany byla skutečně jen předvolební karta a žádné spojenectví v nějakých bělošských amerických SS se konat nebude.

To se mu ale příliš nedaří. S odsuzováním rasistických útoků, na nichž nese nepřímou, ale nespornou vinu, zatím nespěchá. Po vraždění v Portlandu čekal několik dní, než se k incidentu vyjádřil, a to ne na svém nejsledovanějším osobním twitterovém účtu. Mezitím ovšem stihl několikrát tweetem gratulovat republikánskému kandidátovi v doplňovacích volbách v Montaně, který den před volbami napadl novináře britského Guardianu.

Trump zjevně nechce ztratit přízeň amerických bělošských rasistů, proto se dá očekávat, že to s odsuzováním takto zaměřených útoků ani nadále nebude přehánět. A bílí supremacisté a ti, kteří chtějí učinit Ameriku znovu jakýmikoli prostředky „velkou“, to vědí.

Boj s nenávistí bude o to těžší. Plivnout jí do tváře, zastoupit násilníkovi cestu, nenechat se přemoci strachem, bude úkol pro nové hrdiny. Snad se najdou, když bude potřeba. Stejně důležité ale je vytvářet prostředí, ve kterém se psychopatičtí násilníci, extremisté a rasisté všeho druhu nebudou cítit podporováni, nebudou cítit sympatie, nebudou se setkávat se shovívavostí ať již politiků, nebo policistů, a vůbec všech spoluobčanů.

A to není jen úkol pro výjimečné hrdiny, ale pro úplně všechny.

A co si myslíte vy? Diskuse (8 příspěvků)

Aleš Morbicer - Ostrava

Středa, 31.Května 2017, 07:27:57

Výborný článek.

Musím říct, že mě neochota Trumpa odsoudit útok na Ricka Besta víc než udivila. Veřejně činný republikán, otec čtyř dětí, který značnou část života obětoval službě vlasti, to je přece jeden z těch, pro které chtěl být Trump prezidentem.
A on váhá mezi takovým člověkem a vymaštěncem typu Christiana......
(Roman Joch z toho musí být zděšený)
Jde za tím cítit Steve Bannona a docela jasně to naznačuje dost nemilou věc -- supermacisté mají volební sílu.

A potvrzuje se, že Trump je skutečná katastrofa, magor, který snad v soukromé sféře nevadil, ale jako lídr největší světové mocnosti bude neštěstí.......
Ostatně papež František i Angela Merkelová o něm už myslím mají jasno.
----------------------------------------

Zajímavá je i ta mapa teroristických útoků.
Člověk si opravdu připomene, že ne všemu je zde věnována stejná pozornost. V Bagdádu teď IS zabíjel děti, stečjně jako v Manchesteru, dokonce víc..... ale povědomí o tom je mnohem menší.
Názorně je taky vidět, že islámský radikalizmus nejvíc útočí na jiné muslimy.

Nicméně toho násilí je na Blízkém východě ještě víc, než ukazuje ta mapka. Je tam hodně násilí takříkajíc z hrdosti a vášně. Tyhle případy se v evropském tisku v podstatě neobjeví. Ví o nich hlavně ti, kteří BV znají. Třeba polská publicistka Grazyna Latos, která mnoho let strávila v Egyptě, Sírii, Iráku a 2 roky dokonce žila v Palestině. Její články vycházely v Krytyce polityczne.
Popisuje, jak se krádež dvoulitrové flašky s benzínem proměnila v regulérní bitvu tří palestinských vesnic se 2 mrtvými a spoustou raněných.
Nebo spor o slevu na tričko, který vyústil v bojové akce 150 lidí a město v plamenech. Musela přijet izraelská armáda, všechny odzbrojit, pozavírat a předat palestinské samosprávě.
Popisuje desítky takových událostí.
K nám se dostanou akorát zprávy o těch nejšílenějších -- vzpomínáte na opičku, která skočila mladé dívce do vlasů a skončilo to tanky a děly???
Násilí trápí muslimský svět.

A další věc -- muslimské země za rok vyprodukují tolik nových knižních titulů, jako maličká Belgie.
Totéž muslimská věda. Čtvrtina lidstva a 2% vědeckých publikací.
Časy, kdy byl islám na špici vývoje dávno odvál čas.

Potřebují míň násilí a mnohem víc se učit,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,, ale nevím jestli to není začarovaný kruh, protože Korán říká, že oni jsou ti nejlepší. Završitelé.
A jediné, co si podle podrobného průzkumu přejí lidé na Blízkém východu opravdu hodně je, aby "Západ" odešel a nechal je si vlastní věci vyřešit sami.
A že nestojí o žádnou demokracii.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Ano, není to žádné překvapení, Středa, 31.Května 2017, 10:08:13

že Trump jako prezident je tím samým Trumpem, kterým byl ve volební kampani (kterým byl zřejmě už předtím). Očekávání některých, že ho úřad nějak zkultivuje, se ukázalo jako nerealistické. Úřad nezkultivoval ani Zemana, ani Trumpa, ani Orbána, ani Erdogana.

Filip Outrata - Praha

Knihy v muslimském světě Středa, 31.Května 2017, 10:35:22

Pane Morbicere, díky za zajímavou poznámku. To je skutečně jeden z velkých problémů muslimského světa. Viz třeba https://www.dailysabah.com/columns/hatem-bazian/2015/08/17/books-and-reading-in-the-muslim-world-a-serious-crisis

S demokracií na BV je to podle mě složitější, v historii těchto zemí demokracie západního střihu spojená s kolonialismem západních demokratických velmocí mnohdy byla spíš na škodu. Není divu, že o ni mnoho blízkovýchodních muslimů nestojí.

A je to rozdílné v jednotlivých zemích, konzervativní ale celkem otevřená monarchie Maroko je jiná než Tunisko se silnou sekulární tradicí francouzského střihu. Chce to asi čas, skutečně si tamní obyvatelé musí vlastní věci vyřešit sami.

Filip Outrata - Praha

Kultivace Trumpa Středa, 31.Května 2017, 10:40:26

se opravdu asi nekoná a konat nebude. Co se ovšem děje, je proměna jeho postojů, například při nedávné návštěvě Saúdské Arábie zcela přijal saúdskou politiku a nechal se "ochočit", přitom ještě v kampani kritizoval tvrdě Clintonovou za vstřícnost k SA.

Takže se u něj islamofobní kroky snášejí s bezmeznou podporou největšího světového exportéra radikálního výkladu islámu (a ropy). Ani to není nic překvapivého. Další názorové veletoče lze očekávat, že by ale byly v něčem pozitivní, to sotva.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Středa, 31.Května 2017, 11:40:12

Nebyl by to pan Morbicere, aby nevyužil jedinou příležitost plivnout na islám.

Ano, ty - pro nás Evropany přirozeně naprosto iracionální - bitky a konflikty v tom muslimském světě skutečně existují; jenže ony stejně tak vybuchují třeba i v afrických slumech, zcela bez ohledu na to jestli ty jsou muslimské anebo křesťanské.

Takže jestli to nebude spíše záležitost sociální, nežli náboženská. Ale jak řečeno, pan Morbicer si vždycky musí plivnout...

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Trumpovy názorové veletoče Středa, 31.Května 2017, 13:22:22

jsou podle mě veletoče člověka, který ani nikdy žádné pevné názory neměl a nemá, a neměl a nemá ani žádné vědomosti, na kterých by mohl svoje názory stavět. Jako všichni populisté, vždycky říkal jenom to, o čem si myslel, že to zrovna chce většina voličů slyšet.

Typické bylo jeho předvolební chvástání, kdy předhazoval Obamovi jeho údajnou neschopnost, a tvrdil, že on do 100 dnů od nástupu do funkce zničí IS. Což je jasný předvolební slib, který evidentně nesplnil.

Ivo Horák - Praha 3

Že muslimové demokracii nechtějí? Středa, 31.Května 2017, 17:10:34

O demokracii není, také pro panování systému, jenž ji vzývá, obecně smýšleno valně. Není tomu tak jen na Blízkém Východě nebo mezi muslimy. Třeba v Rusku se na západní politické vymoženosti lidé dívají vcelku nejinak. A důvod budou mít také podobný. Chceme-li být silní (jako jsme bývali) musíme mít jednotnou vůli. Ostatně v Německu byla reakce na porážku v 1. světové válce s podobným časovým odstupem táž.
O ČR se ovšem také nedá říct, že by tu lidé horovali pro demokracii jako W. Whitman. Spíše o ní slyšíme mluvit jako o demogracii (v lepším případě) nebo o demokratuře (to v tom horším). Je prostě (a hodně právem) vnímána jako stafáž vlády peněz. Pochybuji, že by ve slovníku třeba mladých Angličanů mělo slovo "democracy" vůbec místo, natož místo čestné. Když přijedou Dánové nebo Italové v hloučcích do Prahy, aby se tu pobavili, je to v jejich ústech euro sem a euro tam (ne že by tak vyjadřovali důvěrnou náklonnost k naší evropské domovině), demokracie však k tomu žádná.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Demokracie jako stafáž vlády peněz Čtvrtek, 1.Června 2017, 11:24:27

Přesně takhle to viděl už Aristoteles. Podle něj základní politické a mocenské soupeření probíhá mezi oligarchií (která si chce uchovat své exkluzivní bohatství) a mezi demokracií - tedy "dolním lidem", který si chce přivlastnit nashromážděný majetek té oligarchie.

Jinak řečeno: i když je demokracie sama o sobě poněkud spravedlivější (bohatství přerozdělí pro větší počet populace, nežli oligarchie), ve své podstatě je demokracie zaměřena na přesně to samé jako oligarchie - totiž výhradně na peníze.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.