Nejen prezidentské, ale i volby do Národního shromáždění mají tento rok ve Francii jasného vítěze — hnutí kolem Emmanuela Macrona nazývané původně France En Marche, nyní však La République en Marche (LREM). Nominanti Macronova bloku získali spolu se spojenci z menších středových stran nakonec 350 poslaneckých mandátů z 557 celkových. Minulou neděli vyhráli první volební kolo a nyní 18. června zpečetili výsledek v kole druhém.

Síla většiny nového prezidenta zdánlivě odpovídá síle pravice za Nicolase Sarkozyho po roce 2007 (345 mandátů) či Jacquese Chiraca po roce 2002 (357 mandátů), ve skutečnosti je ale větší. Strana LREM se totiž vklínila mezi tradiční subjekty a oba hlavní konkurenty — neogaullisty a zvláště socialisty — oslabila zároveň.

Krajně pravicové i krajně levicové strany oslabuje přitom už sám francouzský dvoukolový systém. LREM tak bude stát proti rozdrobené opozici.

„Svěřili jste prezidentovi a vládě jasnou většinu (...) Je tu jasná většina, jasný mandát konat (...) Vnímáme tento výsledek s velkou pokorou i vzhledem k tomu, že mnoho lidí se ve volbách nevyjádřilo (...) a jsme plně odhodláni dostát důvěře a splnit předložený program, pracovat pro Francii,“ uvedl v prvním povolebním projevu Édouard Philippe, Macronův premiér, jenž LREM do parlamentních voleb vedl.

Výsledky opozice

Nejsilnější opozicí budou v novém Národním shromáždění neogaullističtí Republikáni, kteří sami získali 113 křesel. S menšími spojenci budou pak mít 137 mandátů — o 92 méně než v minulém období. Hlavní reformy slibované Macronem jsou nicméně pravicového ladění, a tak není jasné, zda budou Republikáni opozicí důslednou, nebo kompromisní.

Smírně levicový blok kolem Socialistické strany vyšel z voleb opravdu citelně oslaben — bude držet 44 mandátů, což je o plných 287 křesel méně než doposud. Sami socialisté získali navíc jen 29 mandátů z těchto 44, což je dle shody komentátorů výsledek blízký úplnému stranickému zničení.

Benoît Hamon, jenž kandidoval za socialisty letos na prezidenta, vypadl i v parlamentních volbách už v prvním kole a rozhodl se odejít z politiky. Propadl a rezignoval též Jean-Christophe Cambadelis, jenž vedl socialisty do parlamentních voleb. Mandáty ztratila dále většina ministrů a ministryň z vlády prezidenta Hollanda, včetně například oblíbené exmnistryně školství Najat Vallaudové-Belkacemové, nebo exministryně práce Myriam El Khomriové, která bojovala dlouho v parlamentu za podobné reformy, jaké dnes slibuje Macron.

↗

Složení nového Národního shromáždění dle politických bloků: oranžovou macronisté, azurovou neogaullisté, růžovou socialisté se spojenci, tmavěmodrou národovci a červenou krajní levice. Repro DR 

Krajní pravice kolem Národní fronty posílila ze dvou na osm mandátů, přičemž své křeslo získala i Marine Le Penová. Vzhledem k nezúročenému úspěchu z prezidentských voleb však národovci příliš neoslavují — kandidáty Fronty volilo v parlamentních volbách pouze 39 procent z těch, jenž v květnu hlasovali pro Marine Le Penovou.

Mandát navíc nezískal Florian Philippot, jeden z hlavních poradců Marine Le Penové a autor profilace Fronty před letošními volbami. Národovce tak čekají dle většiny komentátorů vnitřní změny.

Krajní levice je o něco spokojenější. Hnutí La France insoumise Jeana-Luca Mélenchona, které při minulých volbách ještě neexistovalo, získalo 17 křesel. A deset dalších křesel bude mít blok okolo Francouzské komunistické strany — o tři mandáty více než doposud.

Krajní levice tak bude moci vytvořit v novém Národním shromáždění na rozdíl od národovců i klub, k jehož ustavení je ve Francii třeba nejméně patnáct poslanců. Uskupení s klubem se v praxi dostávají mnohem více ke slovu, a mohou se tak lépe a výrazněji profilovat.

Malá účast a další novinky

Spolu s triumfem Macronova bloku přinesly letošní parlamentní volby ve Francii ještě několik dalších novinek. Za prvé, 431 nových poslanců dosud v Národním shromáždění nezasedalo, což je nebývalý počet. Za druhé, rekordních 224 mandátů obsadí ženy.

Emmanuel Macron a jeho stratégové sestavili kandidátky s vysokým podílem osob, které se doposud politice vůbec nevěnovaly. Do sněmovny se tak dostala řada špičkových vědců, sportovců či lidí s jedinečnými osudy, z nichž mnoho se ale před volbami teprve učilo, jak vlastně parlament funguje.

Třetí a vůbec nejvíce diskutovanou novinkou je pak 42,6procentní účast. Na francouzské poměry jde o nebývale malé číslo, které legitimitu Macronova silného mandátu poněkud relativizuje. Většina autorů prvních povolebních analýz jej spojuje s rezignací u kmenových voličů socialistů i pravice a z části též s laxní kampaní tradičních stran.

Dlouhodobým faktem je přitom, že stoupenci radikálních uskupení mají nezřídka sklon k parlamentním volbám nechodit. Otázkou pro zvlášť podzimní měsíce bude, zda-li nehlasující část Francouzů Macrona s jeho programem přijala, nebo jen neviděla v opoziční nabídce alternativu. Právě na podzim chce totiž prezident prosadit své hlavní reformy pracovního práva — politiku, proti níž se ve Francii konají tradičně mohutné protesty.

Další informace:

France 24 As it happened: Macron’s centrist party wins absolute majority in French legislative elections

AFP Final results: Macron marches to majority but it wasn't the rout many expected

The Local — France A look inside France's new, younger and less male dominated parliament

The Guardian Macron marches on as his party wins large majority in French parliament

BBC News France polls: Macron's party wins clear parliamentary majority

BBC News French election: How dominant will Macron party be?

EUObserver France gives Macron big majority with no enthusiasm

Foreign Affairs Macron's Party Wins a Parliamentary Majority

The Atlantic Macron's Divide-and-Conquer Strategy