V pražské svatovítské katedrále se v úterý 23. května konala oslava izraelského státního svátku. Akci nazvanou Den Jeruzaléma pořádaly proizraelské organizace společně s izraelským velvyslanectvím, Ekumenickou radou církví v ČR a Federací židovských obcí. Neměla nic společného s kulturním festivalem Dny Jeruzaléma, který se v tomto roce nekoná.

S projevem v katedrále vystoupili mimo jiné hostitel, kardinál Dominik Duka, a také místopředseda sněmovny Jan Bartošek z KDU-ČSL. Videopozdrav zaslal starosta Jeruzaléma Nir Barkat. Akci podpořil prezident Miloš Zeman. Kritizovalo ji palestinské velvyslanectví jako politickou, nikoli duchovní akci.

Den Jeruzaléma je samozřejmě vrcholně politická událost, zvláště letos, kdy od šestidenní války a následné izraelské okupace východního Jeruzaléma — nebo jeho osvobození a sjednocení města, podle úhlu pohledu — uplynulo přesně půl století. V Jeruzalémě samotném tento den provázejí například pochody židovských radikálů arabskými čtvrtěmi, během nichž se ozývají nenávistné výzvy a hesla jako „Smrt Arabům“ a mlátí se na dveře arabských domů a krámků.

Politický rozměr měla i česká oslava. Česká sněmovna, jejíž místopředseda na proizraelské akci v pražské katedrále promluvil, v tentýž den navrhla zastavení členských příspěvků UNESCU kvůli protiizraelským rezolucím. Místopředseda Bartošek byl autorem usnesení odmítající rezoluce UNESCO, poslankyně ODS Jana Černochová připojila návrh na přerušení příspěvků organizaci. Poslanci se vyslovili i pro respektování Jeruzaléma coby hlavního města Izraele.

Ve sněmovně ten den zazněly výroky, které by se na pochodu židovských radikálů dobře vyjímaly, například z úst (končícího) poslance topky Daniela Korteho. Příznačné je, že jeho slova o tom, že „Arabové se (v roce 1967) chovali jako dobytek, což je jim vlastní“, zjevně nikoho z českých zákonodárců nepobouřila, kdežto rezoluce kritická k Izraeli ano. V tomto prostředí se skupinám lobujícím za izraelské zájmy musí pracoval velice dobře.

Zpolitizovaná jednostranná akce, ne duchovní setkání

Skrývat tento zjevný politický rozměr za „dialog všech tří monoteistických náboženství, která jsou v Jeruzalémě zastoupena“, jak se o Dnu Jeruzaléma v katedrále vyjádřil tiskový mluvčí arcibiskupství, je velice chatrné. Už proto, že na akci o takový dialog šlo jen stěží. I jeruzalémský starosta si dal veliký pozor, aby se o žádném z monoteistických náboženství, nezmínil. Jde přece o připomínku sjednocení města, jde o oslavu Izraele a jeho vojenského úspěchu, ne o náboženství.

O co naopak šlo a jde, je snaha dosáhnout přesunu zahraničních velvyslanectví v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma. Ačkoli se zdá, že původní nadšení Donalda Trumpa pro přesun americké ambasády poněkud ochladlo, stále je tento krok reálnější než kdy v minulosti. A pořadatelé akce v katedrále kují železo, dokud je žhavé — dvě z pořádajících organizací se obrátily na české poslance s peticí vyzývající k uznání Jeruzaléma jako hlavního města Izraele. Jak je vidět, měly úspěch.

Jedna z těchto organizací se přímo jmenuje Mezinárodní křesťanské velvyslanectví v Jeruzalémě (ICEJ), sdružuje evangelikální křesťanské sionisty a podpora Izraele patří mezi základní body jejího programu. Byla založena v roce 1980, tedy shodou náhod v roce, kdy Izrael zákonem deklaroval Jeruzalém jako své hlavní město.

A Izrael sám dodnes zůstává jediným státem na světě, který Jeruzalém jako hlavní město uznává. Žádný jiný stát na světě, ani nejvěrnější spojenci v čele se Spojenými státy, se k němu za téměř čtyřicet let nepřipojil. Není divu. Izraelský zákon z roku 1980 proklamuje jako hlavní město nedělitelný Jeruzalém, včetně jeho arabské východní části, která je podle mezinárodního práva okupovaným palestinským územím. Něco takového ovšem na akci v katedrále bylo slyšet jen těžko.

Okupace není něco normálního, ale hnisající rána, říkají katolíci ve Svaté zemi

Je to o to větší škoda, že římskokatolická církev je celosvětovou organizací, a čeští katolíci by měli brát vážně postoje svých souvěrců ve světě. Představitelé palestinských katolíků dlouhodobě a opakovaně kritizují izraelskou okupační praxi, a jsou za to opakovaně z izraelské strany káráni, že podléhají „palestinské propagandě“. Zní to vskutku absurdně: jako by palestinští křesťané nebyli Palestinci...

Komise pro spravedlnost a mír biskupské konference Svaté země (společné pro Izrael i Palestinu) se 14. května tohoto roku v prohlášení vydaném v Jeruzalémě vyslovila jasně proti izraelské okupaci palestinského území i diskriminaci arabských obyvatel Izraele, které v přímých i nepřímých formách v praktickém životě čelí.

Úkolem místní katolické církve v Palestině a Izraeli je podle komise upozorňovat světovou církev na to, že situace v Palestině a Izraeli není něco normálního, ale je to otevřená a mokvající rána. Tvářit se, jako by to bylo něco normálního nebo dokonce správného, znamená přehlížet mnohostranné porušování lidských práv, ve formě vojenské zvůle, neodůvodněného zatýkání, konfiskace majetku, omezování svobody pohybu, ničení domů.

Je velká škoda, že představitelé české katolické církve, na prvním místě primas a hostitel Dne Jeruzaléma kardinál Duka, více nenaslouchají církvi ve Svaté zemi. Kdyby tak činili, mohla by se místo pochybné zpolitizované akce konat skutečně důstojná duchovní připomínka Jeruzaléma, Palestiny a Izraele. Se vší tíhou dějin, utrpením a křivdami minulosti i dneška, ale také s nadějí, že usmíření je možné.

Za zmínku stojí také to, že mezi pořadateli je uváděna i Ekumenická rada církví v České republice. Jsem si naprosto jistý, že mezi křesťany mnoha církví v ní zastoupených, ostatně stejně jako mezi katolíky, je dost těch, kterým takto jednostranná podpora Izraele maskovaná za duchovní a mezináboženskou aktivitu vadí.