Deník Referendum Svět

Komise pro spravedlnost a mír katolické církve ve Svaté zemi (zahrnující katolické křesťany mezi Palestinci v Izraeli i na okupovaných územích a také v Jordánsku) vydala na svém pravidelném zasedání 3. února 2016 v Jeruzalémě stanovisko k současné situaci. Krátký text nese název Nová vize a zaslouží si zpřístupnit českému čtenáři, protože hlas palestinských křesťanů je v rámci blízkovýchodního konfliktu stále málo vnímán.

Komise pro spravedlnost a mír (Iustitia et Pax) je ve struktuře římskokatolické církve cosi jako ministerstvo sociálních věcí a lidských práv, funguje jak na úrovni církve jako celku, tak i v jednotlivých národních biskupských konferencích. V čele té izraelsko-palestinské, která ale zahrnuje i katolické křesťany žijící v Jordánsku, je arcibiskup (dnes již emeritní) latinského patriarchátu v Jeruzalémě Michel Sabbah.

Sabbah (narozen v roce 1933 v Nazaretu) je dlouhodobým zastáncem palestinských práv a palestinského státu a kritikem izraelské politiky. V roce 2009 spolu s dalšími křesťany různých církví spolupodepsal prohlášení Palestinský Kairos, které se inspirovalo podobným dokumentem jihoafrických křesťanů z poloviny 80. let a odsoudilo izraelskou okupaci. 

Komise pro spravedlnost a mír v čele se Sabbahem v poslední době například vydala prohlášení o tom, že pro křesťanské arabské obyvatele Izraele je problematické sloužit v izraelské armádě, která je armádou provádějící agresi, a služba v ní přispívá k rozdělení arabské komunity i ke ztrátě identity některých izraelských Arabů.

Takový proces se skutečně děje, malá část arabských křesťanů žijících v Izraeli se nepovažuje za Araby, ale za Aramejce, tedy za vzdálené potomky starověkého národa žijícího v blízkovýchodní oblasti a mluvícího jazykem, jehož dialekt se dodnes používá v některých syrských církvích, starobylých samostatných církvích Blízkého východu. Někteří z těchto izraelských křesťanů slouží v izraelské armádě a usilují o plnou integraci do izraelské společnosti. Jejich asi nejznámějším mluvčím je řecký ortodoxní kněz Gabriel Naddaf.

Emeritní arcibiskup Michel Sabbah je dlouhodobým zastáncem palestinských práv a palestinského státu a kritikem izraelské politiky. Foto hcef.org

Nástupce Michela Sabbaha ve funkci latinského patriarchy katolické církve v Jeruzalémě Fuád Twal v loňském roce kritizoval zřízení dočasné zdi mezi arabskými a židovskými částmi Jeruzaléma, které následovalo po vlně násilností ve městě. Patriarcha Twal rovněž kritizoval okupační politiku Izraele, v jejímž důsledu mnozí mladí palestinští křesťané nemají možnost navštívit některá z nejposvátnějších míst své víry, například Chrám Božího hrobu v Jeruzalémě. Jsou na tom obdobně jako jejich muslimští krajané.

Vytrvat i v těžké situaci
Oficiální politika Vatikánu vůči Palestině dlouhodobě směřuje k dvojstátnímu řešení a pro podporu samostatného palestinského státu také podniká konkrétní kroky. V loňském roce byla podepsána smlouva mezi Vatikánem a Palestinou, která znamená právní uznání ze strany římskokatolické církve. Vatikán tím jen navázal na faktické uznání Palestiny v roce 2012, brzy po přiznání statutu nečlenského pozorovatelského státu v OSN.

Papež František i v této otázce zastává důrazný přístup, který je zároveň spojen se snahou dostat znepřátelené strany blíže k sobě. Současný papež je schopen své úsilí prosadit i přes odpor – když v červnu 2014 navrhl uspořádání společné modlitby za mír ve Svaté zemi, které se ve vatikánských zahradách spolu s ním účastnili tehdejší izraelský prezident Šimon Peres a palestinský prezident Mahmúd Abbás, musel podle svých vlastních slov zpočátku překonávat rezervovaný postoj téměř všech vatikánských činovníků. Podařilo se mu je ale přesvědčit o správnosti svého záměru. 

Křesťané v Palestině se nacházejí ve velmi těžké situaci, na jedné straně jsou ohrožovani židovskými radikály, kteří mají na svědomí například loňský útok na kostel Rozmnožení chlebů a ryb v Tabgze u Genezaretského jezera, významnou křesťanskou památku ve Svaté zemi, na druhé straně islamistickými extremisty, kteří posilují v muslimské palestinské společnosti stejně jako jejich protějšky v židovské společnosti izraelské. Před loňskými Vánocemi palestinská policie zatkla dva islamisty za podpálení vánočního stromku ve většinově křesťanské vesnici v severní části Západního břehu.

Křesťanům se tradičně v blízkovýchodní oblasti většinou nabízely a nabízejí lepší možnosti vzdělání než jejich muslimským krajanům. V Izraeli dlouhodobě patří arabští/palestinští křesťané k nejúspěšnějším skupinám z hlediska vzdělání, V poslední době však křesťanské školy čelí diskriminačnímu přístupu ze strany izraelského ministerstva školství, které těmto školám trvale snižuje rozpočet, za posledních deset let o celých 45 procent.

Ohroženo tak bylo mnoho křesťanských škol, které existovaly ještě před vznikem Izraele v roce 1948. V loňském roce proto učitelé a žáci těchto škol vstoupili do stávky a po řadě protestů a složitém vyjednávání se podařilo dospět k dohodě, která postavení soukromých křesťanských škol zlepšila, byť se stále nedá mluvit o jejich rovnosti s náboženskými školami židovskými. V diplomatickém řešení této otázky opět sehrál roli Vatikán a papež František, a také dnešní izraelský prezident Reuven Rivlin.

Začít znovu bez demolicí a diskriminace
Křesťané mezi Palestinci mají většinou lepší možnosti pro odchod do emigrace a únik ze života plného omezení ze strany Izraele i z jiných stran. I to je jednou z příčin, proč se počet křesťanů na palestinských územích postupně snižuje. Stále jich je ale nezanedbatelné množství a jejich přínos pro pluralitu a život palestinské společnosti je uznáván i muslimskými Palestinci, navzdory pokusům fundamentalistických extremistů. Jen na palestinském území provozuje katolická církev přes sto patnáct škol, a v některých z nich tvoří většinu muslimské děti.

Prohlášení Nová vize ukazuje, proč je místo a role křesťanských Palestinců tak důležitá: jsou kritičtí na obě strany, jak vůči Izraeli a jeho politice, tak vzhledem k oficiální palestinské reprezentaci, nejen v Gaze, ale i na Západním břehu. Zůstávají součástí palestinského národa a berou se za jeho věc, byť jsou mezi Palestinci menšinou.

Papež František chce dostat znepřátelené strany blíže k sobě. A je schopen své úsilí prosadit i přes odpor vatikánských činovníků. Repro DR

Demolice, o kterých prohlášení mluví, probíhají na Západním břehu v posledních měsících s prudce narůstající intenzitou. Koordinátor OSN pro humanitární pomoc na okupovaných palestinských územích Robert Piper upozorňuje, že jen za první měsíc a půl tohoto roku bylo na palestinském území zbořeno téměř 300 domů a dalších budov, včetně škol, a o střechu nad hlavou přišlo více než 400 lidí, z toho 219 dětí. 

Značná část (více než sto) těchto staveb byla vybudována již jako humanitární pomoc, po předchozích demolicích. Mnohé z nich postihují beduínské komunity v zóně C, která je pod plnou izraelskou kontrolou. Demoliční praxe probíhá již desítky let a namísto aby byla opouštěna, ještě nabírá na intenzitě. Je dobře, že mezi jejími kritiky je generální tajemník OSN Pan Ki-mun a v minulých letech i dnešní žhavá kandidátka na prezidentské křeslo v USA Hillary Clintonová. 

To všechno je ale stále málo, kritika k ničemu konkrétnímu nevede a jen narůstá nenávist, která pak dál přispívá k tomu, že se radikalizují postoje a vzdalují jakékoli možnosti řešení. Zdánlivě zcela neřešitelná situace, začarovaný kruh. I přesto ale Palestinci a Izraelci dál žijí vedle sebe a budou vedle sebe a někdy i spolu žít i nadále. A budou potřebovat smíření, naději, spojení kritické otevřenosti a odvahy s ochotou odpustit a začít znovu.

Prohlášení Nová vize nepodporuje bojkot Izraele (hnutí BDS). Na druhé straně ale podobné kroky ani neodsuzuje a zdá se, že jejím přístupem je otevřeně pojmenovat stávající situaci a konkrétní cesty k řešení již ponechat na úvaze všech zainteresovaných. Dejme ale již slovo samotnému textu.

Nová vize pro Svatou zemi
Současná situace je stavem stagnace, bez života a bez naděje, ani pro Izraelce, kteří potřebují bezpečnost a klid, ani pro Palestince, kteří čekají na konec okupace a vlastní nezávislý stát.

Pro Palestince je dnešní stav věcí nelidský. Osadníci den za dnem okupují víc a víc z palestinské půdy. Gaza je již řadu let v obležení, jeden a půl milionu lidí žije v bídě a ponížení. Obležení ale v jisté formě platí i pro zbytek Palestiny, s politickými, ekonomickými a sociálními důsledky. Probíhají demolice domů. Na vojenských checkpointech izraelští vojáci podle své libovůle ponižují Palestince. Tyto checkpointy, na nichž dochází k ponižování a kde se denně pěstuje nenávist a oslavuje smrt, jsou produktem válečnické logiky.

Stejně tak ale probíhá izolace Jeruzaléma a jeho judaizace, vysídlování jeho palestinských obyvatel. Proti všem Palestincům se používá paušální obvinění z terorismu, s příslušným kolektivním trestem jako důsledkem. Dnešní situace již přerůstá v novou intifádu, v níž se Palestinci vrhají vstříc smrti ze zoufalství způsobeného životem plným frustrace, ponižování a nejistoty, a bez jakékoli naděje.

Je izraelská společnost s touto situací spokojená? Je spokojená s tímto životem ve stínu pokračujícího nepřátelství s palestinským národem?

Jen na palestinském území provozuje katolická církev přes sto patnáct škol, a v některých z nich tvoří většinu muslimské děti. Foto aljazeera.com

Dnešní stav věcí je nelidský a neodpovídá ani tomu, co si přejí Izraelci, ani tomu, co chtějí Palestinci. Musí přijít změna. Říkáme všem, kteří mají politickou odpovědnost: jednejte tak, aby to bylo ku prospěchu lidských bytostí, Izraelců i Palestinců. Nenechávejte situaci takovou, jaká je dnes, protože tato situace vede ke smrti. Neříkejte: Palestinci jsou teroristi. Palestinci jsou lidé, kteří chtějí žít normální život, namísto toho aby byli odsouzeni k životu v útlaku a frustraci, zbaveni svobody, kterou jim daroval Bůh.

Vy, Izraelci, chcete žít v bezpečnosti a klidu. Palestinci touží přesně po tomtéž životě. Tak co tomu vlastně brání? Političtí představitelé? Nebo jejich neschopnost najít skutečné řešení, které odpovídá přání Izraelců i Palestinců? Oba národy si přejí žít vedle sebe v pokoji a bezpečí.

Vzkazujeme představitelům Izraele: rozšiřte svou vizi a svá srdce. Změňte stávající situaci. Vyveďte ji z dnešní nehybnosti. V této zemi je dost místa pro nás všechny. Dopřejte nám skutečnou rovnost a stejnou důstojnost. Bez okupace, bez diskriminování. Dva národy žijící jeden vedle druhého a milující jeden druhého, pokud se pro to rozhodnou. Oba jsou schopny milovat toho druhého a žít s ním v míru.

Palestinským představitelům vzkazujeme: ať od vás všichni Palestinci, Izraelci a celý svět slyší jeden hlas, hlas míru a spravedlnosti pro oba národy. Buďte těmi, kdo tuto zemi znovu vykoupí a otevřou zcela novou kapitolu jejich dějin. Buďte těmi, kdo znovu vykoupí Jeruzalém a zahájí novou kapitolu jeho dějin, která bude ve shodě s jeho svatostí a univerzálním významem. Skončete se vším sobeckým prospěchářstvím a korupcí.

Aby toho bylo možné dosáhnout, je třeba změnit způsob vzdělávání našich budoucích generací. Jak té izraelské, která vyrůstá v představě, že všichni Palestinci jsou teroristi, tak té palestinské, která vidí v Izraelcích jen a pouze nepřátele. Začněme všichni zcela znovu.

Naše země je svatá, a je to místo, kde společně prožíváme své životy. Ať naše dva národy spolu žijí v míru!