Iniciativa Evropské unie označovat výrobky, které pocházejí z izraelských osad na okupovaných územích, právě jako výrobky, které pocházejí z izraelských osad na okupovaných územích a ne jako výrobky pocházející přímo z Izraele, se mezi českými novináři setkala s nepochopitelnou kritikou.

Ta navíc často reprodukuje tu nejzákladnější propagandu izraelské vlády. V pondělním vydání týdeníku Respekt se ke kritickým hlasům přidal také Marek Švehla, když evropský krok nazval dokonce nezodpovědnou ostrakizací Izraele.

Na první pohled byrokratické evropské rozhodnutí skutečně má svůj politický přesah. Unie dlouhé roky kritizuje Izrael za výstavbu svých osad na okupovaném palestinském území, považuje je za nelegální a za vážnou překážku míru mezi oběma národy. Tyto izraelské aktivity jsou navíc v jasném rozporu s mezinárodním právem, což Evropská unie s železnou pravidelností opakuje.

Evropská kritika, ke které se za Obamova prezidentství přidaly také Spojené státy, ale nepřinesla žádný efekt. Izraelští osadníci nadále přicházejí na okupovaná území, s podporou své vlády zakládají své osady, které postupně začaly vážně ohrožovat i pouhou teorii, že by někdy samostatný palestinský stát mohl vzniknout.

Například největší z osad jménem Ariel zasahuje do palestinského území takovým způsobem, že podle slov bývalého izraelského ministra zahraničí Šlomo Ben Amiho vážně ohrožuje samotnou kontinuitu budoucího palestinského státu.

A i kdyby tento stát měl vzniknout, poloha osad předznamenává jeho budoucí podobu. Což v případě izraelské separační bariéry, která v 85 procentech prochází palestinským územím, označil Mezinárodní soudní dvůr za hlavní důvod jejího rozporu s mezinárodním právem.

↗

Palestinci žijící na Západním břehu patří mezi občany druhé kategorie. Foto middleeasteye.net

Základem postoje Evropské unie ke konfliktu mezi Izraelem a Palestinou vždy bylo odmítání uznat jakoukoli změnu hranic oproti těm z roku 1967 bez toho, aby se na ní dohodly obě strany konfliktu.

Obzvlášť v době, kdy členové izraelské vlády i prezident tvrdí, že osady jsou součástí Izraele, který se jich nikdy nevzdá, nikdo nemůže pochybovat, že Izrael jejich výstavbou změny Palestincům vnucuje.

Okupace nebo demokracie

České novináře při kritice Evropské unie neobměkčuje ani to, že se její diplomacie tímto rozhodnutím snaží izraelské vládě znepříjemnit porušování mezinárodního práva a kroky zabraňující vzniku palestinského státu, které tak jsou v přímém rozporu se zahraničněpolitickými cíli Evropské unie.

Jedním z důvodů, který je k takové kritice vede, je přesvědčení, že Izrael palestinská území ve skutečnosti neokupuje. Taková ostatně je i pozice izraelské vlády a její propagandu na svých vystoupení v České republice šíří také izraelský velvyslanec Gary Koren.

Takový předpoklad je sice v rozporu se všemi myslitelnými pravidly mezinárodních vztahů, ale ty, kteří si dokáží představit život v nějaké alternativní dimenzi (a v pražských redakcích takových lidí sedí očividně opravdu hodně) a přece jen ho považují za pravdivý, je třeba upozornit, že s pádem „mýtu“ izraelské okupace jasně padá také další základ izraelské propagandy — tedy, že Izrael je jedinou demokracií na Blízkém východě, což ve svém článku ostatně tvrdí i Marek Švehla.

Pokud by totiž území Západního břehu nebylo okupované, bylo by ho třeba vzhledem k tomu, že je pod izraelskou kontrolou, označovat přímo za součást státu Izrael. Kdyby takový alternativní vesmír existoval, tak by sice jakékoli označování zboží z izraelských osad bylo zbytečné, ale zároveň by to znamenalo, že okolo 2,5 milionu Palestinců by se stalo občany druhé kategorie uvnitř tohoto alternativního Izraele.

Palestinci, kteří žijí na územích Západního břehu, totiž nesmějí volit a platí pro ně jiné — mnohem přísnější — zákony než pro občany první kategorie, dnes osadníky. Zároveň miliony Palestinců nesmí používat ty samé silnice jako občané první kategorie, při pohybu po Západním břehu a východním Jeruzalému musí na rozdíl od nich přecházet přes kontrolní body, mají mnohem horší přístup k přírodním zdrojům než občané první kategorie a především nesmí stavět na mnoha územích, kde to oni smí.

Když navíc Palestinci svůj domov i bez povolení postaví, vystavují se nebezpečí jeho demolice tak jako stovky dalších Palestinců, které demolice postihují každý rok. Zatímco domovy postavené bez povolení občany první kategorie jsou postupně legalizovány.

Takový Izrael s nějakými třiceti procenty méněcenných obyvatel by v žádném případě nebylo možné označovat za demokracii, natož ho přirovnávat k evropským státům. Naopak by se mnohem více podobal Jihoafrické republice v době apartheidu. Otázkou, na kolik Izrael je nebo není demokracií, se ostatně ve svém komentáři pro New York Times zabýval ředitel izraelské lidskoprávní organizace B’Tselem a nakonec Izrael nazval pouhou šarádou demokracie.

Sebeostrakizace izraelského vedení

Zmíněný výčet diskriminací vůči Palestincům je mnohem delší a na okupovaných územích pro ně platí i dnes. Ty tak z Izraele dělají velmi častý terč kritiky mezinárodních lidskoprávních organizací jako Amnesty International nebo Human Rights Watch.

Toto porušování lidských práv Palestinců se právě díky osadám ještě dále prohlubuje. Izraelská vláda jejich zaváděním totiž chrání osadníky, kteří tvoří 12 procent obyvatel okupovaných palestinských území.

Nicméně kdyby ani toto nezmírnilo kritiku českých novinářů, kteří jsou jindy na porušování lidských práv velmi citliví, je třeba dodat ještě fakt, že Světová banka spočítala škody, které ze všech izraelských omezení vůči Palestincům plynou, na 35 procent palestinského HDP za každý rok již skoro půl století dlouhé okupace.

Ředitel blízkovýchodní pobočky vlivného think tanku Evropská rada pro zahraniční vztahy Izraelec Daniel Levy ve svém článku píše, že Izrael by měl být rád, že na jeho stavbu osad, které si izraelská vláda chce nechat, a tudíž anexe, Evropská unie nereaguje sankcemi tak jako na ruskou anexi Krymu.

Levy také dodává, že Evropská unie by po izraelských politicích za jejich výroky měla chtít omluvu. Liberální izraelský Haaretz pak evropský krok ve svém editorialu označil za varování od evropských přátel Izraeli, jehož vláda jej mílovými kroky oddaluje od společenství západních států.

↗

Podle Daniela Levyho může být Izrael rád, že proti němu Evropská unie nezavedla sankce. Foto souciant.com

Toto varování očividně nezafungovalo a izraelská vláda se rozhodla své mílové kroky ještě prodloužit. Zatímco někteří izraelští evropský krok přirovnali k holocaustu ihned poté, co unijní iniciativa vešla najevo, jiní svou rétoriku postupně stupňují.

Izraelský premiér Netanjahu si nepřímé přirovnání k holocaustu nechal na konferenci, kde přímo před zraky evropského velvyslance naznačoval, že se Evropská unie vrací do doby nacismu. Evropský krok navíc označil za ohavný, což je slovo v diplomacii užívané pro násilné činy nebo teroristické útoky.

Izraelská vláda se navíc rozhodla potrestat šestnáct zemí Evropské unie, jejichž ministři zahraničí letos v dubnu podepsali dopis šéfce evropské diplomacie Mogheriniové, ve které ji vyzvali, aby označování výrobků z osad zavedla. Izraelská opatření, která se České republiky týkat nebudou, zahrnují důtku pro velvyslance těchto zemí v Izraeli, omezení setkávání jejich představitelů s izraelskými vládními činiteli a omezování povolení pro tamní politiky pro vstup na okupovaná palestinská území.

Netanjahu se taky rozhodl povolit další rozšíření osad v okupovaném východním Jeruzalémě, kterou před několika lety jeho předminulá vláda pozastavila kvůli zlobě amerického prezidenta Obamy.

Ministryně spravedlnosti Šakedová navíc získala vládní podporu pro svůj návrh, aby všechny dokumenty a všichni pracovníci izraelských občanských organizací financovaných ze zahraničí měli v rámci oficiální činnosti jasné označení. Ne náhodou je většina ze zahraničí financovaných NGO levicová a vystupuje proti okupaci a rozšiřování osad.

Pokud tak dochází k ostrakizaci Izraele, tak její iniciátoři nesedí v Bruselu ani žádném jiném městě Evropy a nejsou jimi ani evropští levičáci, jak naznačuje Marek Švehla. Viníky situace je třeba hledat v posledních izraelských vládách a především v premiéru Netanjahuovi.

Zatímco liberálové v Izraeli si to uvědomují a tak jako izraelská nevládní organizace Peace Now! evropské rozhodnutí vítají, protože může přispět k přehodnocení izraelských aktivit a návratu mezi západní státy, ti samí čeští novináři, kteří se také tak rádi označují za liberály, zaujímají přesně opačné pozice.