Přisuzovat v umění prvenství je ošemetné. Většinou se dopustíme křivdy. Z časového odstupu jsou ale viditelné jisté kontury, které dávají konečný tvar všemožným postupům, stylům, a v důsledku i smysl zprvu zdánlivě nesmyslným experimentům. Co se ve své době zdálo marginální, nesrozumitelné, výstřední, je dnes velmi ceněno, hodno pozornosti a obdivu! Umění je živý organismus a bez provokatérů s touhou po jinakosti by svoji životaschopnost ztratilo. Mementem je kapela Pan Sonic, jejíž kapitola se uzavřela v roce 2010.

Vnímat prolínající se zvukové křivky, vibrace, echa, kombinace a do jisté míry náhodné střety byl zážitek především naživo. Pan Sonic evokují zvuk staré tovární haly někde ve východní části Berlína nebo uhelnou elektrárnu kousek od polárního kruhu, dovedou ale být i subtilnější a jemnější, více smysloví. A také humorní.