Festival, na který se jezdí zažít, že jiný svět je možný

Rudolstadstký festival hudby a tance se stal slavností pro lidi, kteří nesnášejí kapitalismus i kvůli jeho špatné hudbě, od níž si sem jezdí odpočnout; a také se ujistit, že jiný lepší svět je možný.

Jakub_cb

Jakub Patočka

19.06.2016 13:38

Festivaly

13392301_10209301523873487_6637804262900789611_o

a jejich publikum


Blíží se festivalová sezóna. Připravili jsme soubor textů o tom, že na festivalech – na rozdíl od koncertů – není nejdůležitější, koho tam uvidíte, ale s kým se tam potkáte. A k čemu vás to může vést. Dají se festivaly pořádat jako příspěvek k snahám o to, aby byl svět lepší?

Přinášíme komentář k brněnskému Ghettofest, popis DIY sousedského festivalu pořádaného v malé moravské vísce v podstatě na koleně, úvahu nad specifickým publikem Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou a konečně recenzi unikátního publika unikátního festivalu v německém Rudolstadtu, kde „všude potkáte lidi, kteří milují hudbu a nesnášejí kapitalismus“.

Protože festivaly se bez ohledu na svou velikost dají pořádat i jako příspěvek k snahám o to, aby byl svět lepší. A upřímně řečeno: jinak to snad ani nemá smysl.

Tak jako každý rok i letos vyrazí nepočetná, ale odhodlaná skupinka lidí z Moravy, ba i z Čech, první červencový víkend do durynského Rudolstadtu zažít něco, co u nás nikde jinde zažít nemohou. I když se jedná o neopakovatelnou, ničemu nepodobnou událost i kvůli hudbě, jak o tom rok co rok píšeme, tentokrát se zastavme u jiného k ničemu nepřirovnatelnému fenoménu, jímž je festivalové publikum.

Sami organizátoři o tom vědí a tak v loňském roce, u příležitosti čtvrtstoletí existence festivalu potiskli festivalová trička nápisy, které komentují právě specifický druh lidí, kteří do Rudolstadtu přijíždějí. Slovní hříčky jsou obtížně přeložitelné, ale nějak jsme se o to s pomocí přítele Šíchy, který německy na rozdíl ode mě umí, aspoň v několika případech pokusili.

***
VŠUDE TU
potkáš LIDI,
kteří milují HUDBU
nesnášejí kapitalismus
a při „tom“
myslí i na odpady.

HIER TRIFFT
man überall LEUTE,
DIE MUSIK lieben,
den kapitalismus hassen
und bet "Tüte"
an Verpackungsmüll denken.

***
SEM bych jel,
i kdyby
Heineho park
byl parkovištěm,
TRŽIŠTĚ
supermarketem
a Heidecksburg
skákacím hradem.

HIER käm ich
sogar her,
wenn der
Heinepark
ein Parkplatz wär,
der MARKT ein
Baumarkt
und die Heidecksburg
eine Hüpfburg

***
TADY si
ODPOČINU
od špatné
HUDBY

HIER erhol ich
MICH
von schlechter
MUSIK



Vypadá to tam takto. Video Bunte Lebendigkeit, YouTube

V těch průpovídkách organizátoři festivalu poodhalili snad nejvíc o svých pohnutkách, které letitý návštěvník jinak může jen vypozorovat z péče, jež se tu věnuje různým mimořádně sympatickým detailům. Vše, čím nám jsou západoevropské země milé, zde lze zažít v mimořádně koncentrované podobě.

V hudební dramaturgii festival obvykle nemá žádné vyloženě bombastické taháky, může si to dovolit, protože lidé sem už prostě jezdí za vyzkoušenou brilantní dramaturgií a za atmosférou. I tak si festival může dovolit mimořádnou kvalitu, jen se zkrátka vyhýbá pozlátku. Zázemí bohaté společnosti štědře podporující kulturu je tu samozřejmě důležité, Německo i Durynsko na to mají, neboť se tu na rozdíl od českých zemí vybírají slušné korporátní daně.

Začíná to tedy už tím, že festival díky svému přístupu výzdobou jevišť dělá dlouhý nos na všechny potenciální sponzory, kteří by chtěli mít na pódiích svá loga. Nedostanou nic: prostor za umělci tu pořád zkrášlují jen obrázky rázovitého lipského umělce, který se o výtvarnou tvář akce stará už od roku 1990.

A tak to pokračuje se vším. Od stánkům s občerstvením přes nabídku zboží v pouličních stáních až po uličku, kde se prodávají hudební nástroje, všude se zásadně dbá na to, aby pokud možno vše, co se prodává, mělo základ v dobrém řemesle, nikoli v obchodním propočtu.

Velice pěkně se tu všude myslí na děti, ale festival má svůj půvab i v tom, že se ho neúčastní ani nijak málo seniorů. Po pětadvaceti letech existence je to vlastně čtyřgenerační akce: mladí, které sem před dvaceti lety brali jejich rodiče, už dneska přivážejí svou vlastní drobotinu. A ti, kterým v devadesátých letech bylo čtyřicet či padesát, se sem dnes mohou jezdit ujistit, že je pořád ještě na světě místo, kde jsou po jeden víkend v roce věci zcela v pořádku.

Festival pro lidi, kteří nesnášejí kapitalismus
Základem koncepce rudolstadtského festivalu je osvěta. Proto se v dramaturgii tolik dbá na to, aby si odsud lidé odnesli o hudbě poučení. Rudolstadtský festival se soustředí na živou hudbu a rozvíjení její tradice. Zprostředkuje setkání s hudbou, která se ještě předává z generace na generaci jako součást kulturního bohatství, s písněmi, které rodiče učí své děti a které si lidé v komunitách po celém světě dodnes společně zpívají.

Přitom se neomezuje pouze na etnologický základ takové hudby, nearchivuje, nevytváří skanzen, není folkloristický. Nejedná se mu o to zakonzervovat tradiční svět. Snad za tím stojí vědomí, že to není možné a v některých ohledech ani žádoucí. Snahou má tedy být najít co nejprospěšnější spojení tradičního s moderním. Platí to všude. Rudolstadtský festival se o to pokouší ve světě hudby.

A tak nabízí průřez nejrůznějšími přístupy k rozvíjení původní tradice, zažít tu lze nejroztodivnější fúze, včetně třeba rapu s dechovkou. Základem dramaturgie je ryzost umění, pronikavost, přesvědčivost, poctivost.

Kromě toho se osvěta promítá i v tom, že každý rok se tu větší pozornost věnuje některému nástroji, jedné zemi a jednomu tanci. Překrásně vypravený program obsahuje ke každému ze tří témat obsáhlý a bohatě obrazově doprovázený esej. Kdo chce, může se tanci během festivalu naučit.

To vše ale ještě neodpovídá na otázku, proč organizátoři pokládají za správné totožnost svého publika popsat jako „lidi, kteří nesnášejí kapitalismus“ a „jezdí si odpočinout od špatné hudby“, což spolu v jejich pojetí patrně blízce souvisí. Jezdí sem nakonec rok co rok na pětadvacet tisíc lidí a jistě ne všem taková definice jejich totožnosti musí být příjemná.

Pro organizátory je takové sebevymezení ale zjevně důležité, a zkoumám-li sama sebe, i pro mě to vystihuje důvod, proč mám čas rudolstadtského festivalu za posvátný, proč se na něj rok co rok vracím jako na pouť. Součástí „osvěty“ je tu totiž i všechna popsaná péče o dílčí detaily – od výzdoby jevišť, přes péči o děti, až po charakter pouličních stánků – pořadatelé Rudolstadtu vědí, že nejen hudba sama, ale i způsob jejího prožívání je součástí kultury, tvořící mentalitu společenství. Hudba přece tradičně zprostředkovávala setkání s posvátným.

Jako osvěta tu tedy má působit nejen hudební program, ale prožitek celku. A takový úmysl prostě nedovoluje, aby pódia zdobila loga korporací, anebo přijmout za mediálního partnera instituci projevující šovinistické názory.

Živá hudba v tradičních kulturách, jež se v Rudosltadtu ze všech možných konců zkoumá, byla příliš vážnou – doslova svatou – věcí, než aby její prožitek bylo možno oddělit od jiných stránek existence. Organizátoři to vědí a chovají se podle toho. A my tam kvůli tomu jezdíme.


A co si myslíte vy? Diskuse (5 příspěvků)

Petrasek Milan - penzista

Pozor Pátek, 1.Července 2016, 08:48:29

Pan šéfredaktor se vydal do rádoby veřejněprávní rozhlasové stanice ČR+.
V 09:30 bude rozprávět s panem Neffen - majitelem hlídacího psa neoliberalismu.

Aleš Morbicer - Ostrava

Pondělí, 11.Července 2016, 07:36:32

Nádhera.
Trochu mi to připomíná Prázdniny v Telči, kam jsem kdysi dávno rád jezdil.

Shodou okolností na A2 vyšel report z jiného německého festivalu s výrazným antikapitalistickým zaměřením -- z Fusion.

http://a2larm.cz/2016/07/fusion-jina-party-je-mozna/

Ale kromě této shody v deklarovaném politickém postoji, se ty dva festivaly drasticky liší.

Rudolstadt je městský festival, pódia stojí přímo na náměstích, ale hudba není omezená jen na oficiální pódia, rozlévá se samovolně a svobodně dál do ulic, můžeme vidět skupinky muzikantů hrát u podloubí nebo na zahrádce kavárny.
Publikum je skutečně čtyřgenerační.
Hudební škála široká, lze slyšet i symfonický orchestr nebo v článku zmiňované fusion, třeba dub´n´dechovka. :))
Večer utichá, přes den se probouzí
Vyloženě přátelská atmosféra.

Na Fusion je taktéž vyloženě přátelská atmosféra. Drogama dokonce vyhoněná až do jakési extatické podoby.
Nicméně festival je mimo lidská sídla, je obehnaný plotem, a jak je uvnitř přátelský, navenek se do dálky několika kilometrů projevuje několikadenní nepřetržitou hlukovou agresivitou, která v noci plaší domácí zvířata a nedá lidem spát...
Publikum je jednogenerační.

Jsou to jiné světy.

Aleš Morbicer - Ostrava

Pondělí, 11.Července 2016, 07:41:10

P.S. Abych snad nebyl nařčen, že nemám rád moderní elektronickou hudbu -- není to pravda. I když dnes už dávám přednost klasice a jsem audiofil milující ticho a kvalitní nahrávky, mám rád třeba psytrance, dnes už mrtvou odnož elektroniky, která se zrodila v 90. letech v indickém státě Goa, kde nonstop pařila zlatá mládež celého světa...

Petrasek Milan - penzista

Do generační propasti lze letos nahlédnout Pondělí, 11.Července 2016, 14:25:22

dokonce i ve vítězném filmu v Cannes.
Film "Toni Erdmann" od Maren Andes prý zachytil jak neuvěřitelně komicky, tak hluboce tragicky střet protagonistů New Economy a generace 68.
Nabídl kritiku mentality těch, kteří přivedli na svět dnes všudypřítomnou neoliberální revoluci.
A to způsobem velké literatury - žádnou z postav neobvinil a žádnou z postav nezatratil.
Letos půjdu do kina.......bych dodal.

Aleš Morbicer - Ostrava

Úterý, 12.Července 2016, 11:50:0

Propast nepropast, jedno je jisté. Tahle generace kapitalismus neporazí. A to ani náhodou.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.