Kolumbové putující za překročením každodennosti

Proč jezdíme na Folkové prázdniny do Náměště nad Oslavou? Kdo jsme a co nám tam tolik vábí? Muzikanti a zpěváci u ohně, řeka tiše plynoucí pod středověkým mostem, hvězdy na vesmírné klenbě nad kaplí na Špitálku. A ještě něco navíc.

Plocek_cb

Jiří Plocek

19.06.2016 12:46

Fireshot_screen_capture_103_-_galerie_-_kategorie__27__7__2015__odvaha_a_origin__-_www_folkoveprazdniny_cz_index_php_galerie_folkove-prazdniny-2015

Co nás všechny spojuje? Co v Náměšti vlastně hledáme? Foto Archiv Folkových Prázdnin

Festivaly

13392301_10209301523873487_6637804262900789611_o

a jejich publikum


Blíží se festivalová sezóna. Připravili jsme soubor textů o tom, že na festivalech – na rozdíl od koncertů – není nejdůležitější, koho tam uvidíte, ale s kým se tam potkáte. A k čemu vás to může vést. Dají se festivaly pořádat jako příspěvek k snahám o to, aby byl svět lepší?

Přinášíme komentář k brněnskému Ghettofest, popis DIY sousedského festivalu pořádaného v malé moravské vísce v podstatě na koleně, úvahu nad specifickým publikem Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou a konečně recenzi unikátního publika unikátního festivalu v německém Rudolstadtu, kde „všude potkáte lidi, kteří milují hudbu a nesnášejí kapitalismus“.

Protože festivaly se bez ohledu na svou velikost dají pořádat i jako příspěvek k snahám o to, aby byl svět lepší. A upřímně řečeno: jinak to snad ani nemá smysl.

Byl jsem požádán, abych se pokusil popsat publikum Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou, festivalu, k němuž mám z těch českých nejniternější vztah. Jak ale na to?

Dotazníkové šetření jsem neuskutečnil, návštěvníků jsem se ani letmo nevyptával. I když, mnohé z nich znám, potkáváme se v Náměšti víceméně každý rok jako jedna hodně velká rodina. Opravdu, Folkovky jsou svým způsobem rodinný festival.

A to nejen proto, že se tam mnozí známe navzájem, ale i doslova: na ten týden tam přijíždějí celé rodiny, aby si udělaly společné prázdniny s aktivním programem. Kempují, chodí na výlety, nebo se přes den zúčastňují s dětmi dílen, jichž je v programu ohromné množství: výtvarných, řemeslných, tanečních, muzikantských.

A v pozdní odpoledne se pak všichni sejdou v zámeckém parku (když je hezky) nebo v zámecké jízdárně (když prší) na koncertu. Vytrvalci pak ještě po pěti hodinách programu, v němž se střídají muzikanti na hlavním pódiu s muzikanty či divadélky v menším stanu, zamíří na dramaturgickou tečku, předpůlnoční nokturno v odsvěcené kapli poblíž náměstí.

A největší vytrvalci se setkají ještě poté za kaplí u kempu ke společnému hraní a zpívání. Třeba až do rána. Kolikrát tam skončí i toho dne vystupující muzikanti.

Napadá mne metoda, jak publikum Folkovek charakterizovat i bez dotazníků. Spočívá v odpovědi na tyto otázky: Co nás všechny spojuje? Co v Náměšti vlastně hledáme?

Mám možnost porovnávat s festivaly, které znám důvěrně, a které svým způsobem mají k Folkovým prázdninám blízko, protože v jejich dramaturgii je cosi společného: lidová hudba jako tradice a inspirace. Na jedné straně je to náš největší folklorní festival ve Strážnici, na straně druhé proslulý festival v německém Rudolstadtu.

Do Strážnice jezdí milovníci tradičního folkloru, kteří tu chtějí každý rok nalézt svou jistotu – konzervativní pojetí, kde kroje jsou upravené, jak mají být, kde se tancují tradiční tance těmi správnými kroky, kde se zpívají písně příslušné té národopisně správné oblasti. Občasné výstřelky technologické či scénické jenom potvrzují pravidlo konzervativní dramaturgie. A večer se člověk rozpustí ve zpívání a muzicírování v zámeckém parku, napojí se na zemitou energii folkloru. Nádhera.

Do Rudolstadtu jezdí objevitelé hudby světa. Nadšení průzkumníci, kteří tak úplně nevědí, co je čeká, ale jsou otevřeni všemu – třeba tradičním formám hudby saharských Beduínů stejně jako etnickému mixu s rockovou rytmikou z Londýna. Přes den se toulat světem, prožívat, poznávat, dělat si poznámky, kupovat cédéčka. V noci se pak vyskákat v pulsujícím parku nebo se jen s pohárkem piva či vína nechat unášet vlnami rytmů nabitých nespoutanou energií. Vlastně nejen unášet, ale přímo odnášet! Až třeba do stanu v kempu. Říká se tam tomu chill out.

Do Náměště jezdí také Kolumbové, podobně jako do Rudolstadtu, ale trošku jiní, ne možná tak nadšeně roztoužení, ale jakoby přiměřeně naladěni tomu malému nádhernému městečku, jemuž sluší noční klid spíše než divoké dunění rockové rytmiky. Přes den až do noci objevujeme, učíme se, poznáváme, prožíváme opojení z jiných světů – hudební dramaturgie je z velké části podobná té rudolstadtské.

Můžete se ocitnout v Africe, na Sardinii stejně jako v americké Louisianě. Ale něco je jiné: návštěvník Folkovek také úplně neví, co jej čeká, Folkové prázdniny jsou vším možným, jen ne festivalem věnovaným výhradně českému folku. Poutník za hudbou se tu vydává do širého světa směrem, jehož azimut udal průzkumník, hlavní dramaturg Michal Schmidt se svými poradci.

Avšak cesta je současně okótována i značkami, jež odkazují k prověřeným domácím hodnotám (významní čeští a moravští folkoví bardi, stálice rockové a alternativní hudební scény, tradiční moravská muzika). V žádném okamžiku se tak poutník nedostává mimo systém souřadnic a není zahlcen informacemi a zážitky, což se v Rudolstadtu může stát, a proto je dobré pak v noci vše vyplavit mohutnými vlnami energie.

V Náměšti toho není potřeba, noční program směřuje ke klidu, k vědomí sounáležitosti – s muzikanty a zpěváky u ohně, s řekou tiše plynoucí pod středověkým mostem, s hvězdami na vesmírné klenbě nad kaplí na Špitálku. Jestli někdo chce zažít okamžiky transcendence, onoho překročení každodenního pozemského bytí a splynutí s všehomírem, tak na Folkových prázdninách je to možné. A takovou potřebu máme i my, co tam jezdíme. Publikum Folkovek.


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.