Šest knih svobody a snů

Milena Bartlová vybrala šest zásadních knih, které promlouvají o válce a snech, revoluci i lásce.

Milena_bartlova

Milena Bartlová

13.08.2016 08:00

Štěstí z šesti: Knihy

Knih3

Loňský srpen byl na stránkách Deníku Referendum ozvláštněn seriálem Místa v rámci naší „lajfstajlové“ rubriky Štěstí z šesti. Třicítka autorek a autorů čtenářům tehdy den co den představovala zajímavé místo jako tip pro letní toulku.

Letošní srpen bude ve znamení seriálu s podobně lakonickým názvem: Knihy. Každý srpnový den představí jedna autorka či autor osobní hitparádu šesti nejzásadnějších beletrií svého života.

Související

Štěstí z šesti

Šest knih buřičů a mystiků

Štěstí z šesti

Šest knih mého života

Štěstí z šesti

Nespravedlnost a revolta

Štěstí z šesti

Co číst?

Štěstí z šesti

Opomíjené příběhy

Štěstí z šesti

Když máte příběh

Štěstí z šesti

Příběhy statečných žen

Štěstí z šesti

Šest mých knih

Štěstí z šesti

Šest odstředivých knih

Štěstí z šesti

Banalita zla a zapálených aut

Štěstí z šesti

Ráj srdce

Štěstí z šesti

Mám ráda nebezpečné ženy

Štěstí z šesti

Od Zeyera ke Glukhovskému

Štěstí z šesti

Knihy o hledání svobody

Štěstí z šesti

Knihy o základech

Štěstí z šesti

Zbytečně moc literatury

Šest umělecky nejlepších, nejmilejších, nejzajímavějších nebo nejoriginálnějších beletristických knih? Každý výběr by byl jiný. Přidržím s tedy kategorie „nejzásadnějších“ knih v chronologické řadě a vynechám nejen Shakespeara (protože dramata), ale i Zen a umění údržby motocyklu (protože to asi není tak úplně beletrie) a Malého Bobše od Josefa Věromíra Plevy (protože tu už o něm moc hezky psal Ondřej Vaculík).

Rudyard Kipling: Knihy džunglí
Ty na mne měly úplně nejsilnější vliv. Otec se totiž rozhodl, že když má tří-čtyřletému dítěti číst, tak bude předčítat knihy, které ho samotného budou bavit. Že byl Kipling lepší ve srovnání s jeho oblíbeným Brehmovým Životem zvířat, to jsem cítila hned. Vím, že Kipling je ošklivý imperialista, ale nemůžu si pomoct. Později jsem si zamilovala i úžasný překlad Jaroslava Tafela autobiografické Kiplingovy knihy Stopka a spol. Pocit, že normální a lepší je žít v džungli a ne ve městě, mne od té doby neopustil.

Karl Bruckner: Sadako chce žít
Přiznám se, že jsem jméno autora i přesný titul musela teď vygůglit. Na rozdíl od ostatních z mého výběru jsem ji četla jen jednou a strašně dávno, ale na začátku srpna mi vždycky znovu běhá mráz po zádech ze sugestivního líčení absolutní šílenosti atomové smrti v Hirošimě.

Jsem generace, která ještě vyrostla ve stínu opravdové války a čím jsem starší, tím důležitější mi to připadá. Taky díky téhle knize se nedokážu zpětně posmívat těm slavným školním cvičením civilní obrany; pokyn lehnout si nohama ke směru výbuchu mi připadal docela rozumný.

Božena Němcová: Babička
Trochu zástupně za celé sebrané spisy Boženy Němcové, které jsem přečetla, když jsme na podzim 1968 byli v tříměsíční emigraci v Glasgow a žádné jiné české knihy tam nebyly. Těžké a komplikované osudy žen, nesamozřejmost českého národa, možnost náboženství bez církve a nezbytnost iluzí v životě – je tam všecko. Dodnes se snažím každé vánoce aspoň kus Babičky přečíst.

Dharmové tuláky jsem četla počátkem osmdesátých let anglicky jako manifest svobody, kterou dávají hory, beatnický buddhismus, alkohol a drogy. Foto ikewrites.com 

Boris Pasternak: Doktor Živago
A to včetně básní, některé z nich umím rusky nazpaměť a vybavují se mi jako komentáře životních situací či zahlédnutého světla v mracích. Četla jsem nejprve slovenský překlad Zory Jesenské a Dominika Tatarky, pak ruské exilové vydání, a teprve v devadesátých letech překlad Jana Zábrany a Jiřího Kovtuna. Chaos, živelnost a síla revoluce i lásky v jednom; a nemusíme hned všemu rozumět... Kdybych měla jmenovat jen jednu knihu, byla by to tato.

Jack Kerouac: Andělé pustiny, Dharmoví tuláci 
Četla jsem to počátkem osmdesátých let anglicky (Desolation Angels, Dharma Bums) jako manifest svobody, kterou dávají hory, beatnický buddhismus, alkohol a drogy. Jakou svobodu jsme si udělali, takovou jsme měli: žádná televize, žádné oficiální knihy, filmy a populární hudba, celkem paralelní svět... takže vlastně ani nevadilo si o těch šílených sanfranciských večírcích jenom číst.

Ludvík Vaculík: Český snář
Četla jsem nejdřív průklepový samizdat a pak exilové vydání z Toronta. Ten šok, že kniha nemusí být jen fikční svět, ale že může být o tom, co se kolem mne skutečně děje! To, co jsme společně minulý měsíc fakt zažili, se přitom dá vyprávět několika různými způsoby: tak kde je ta realita a co je jenom „pouhý sen“? Historickou pamětí i sny se zabývám dodnes.

A co si myslíte vy? Diskuse (4 příspěvky)

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pondělí, 15.Srpna 2016, 09:26:14

Děkuji vám, paní Bartlová, že jste zmínila Babičku. Čtu ji od osmi let. V pozdějších letech už to vlastně bylo skoro zbytečné, protože se, spolu s dalšími knihami, jaksi přesunula do mého nitra, kde zůstala.
Dnešní mládí už moc nejsou schopni ji číst, protože neznají ty reálie, bez kterých se to nedá. Škoda.

Michael Kolařík - Student, Ostrava

Paní Hájková, Pondělí, 15.Srpna 2016, 22:18:4

já, jako dnešní mladý, jsem četl Babičku někdy v osmnácti, a souhlasím s vámi. Prakticky jsem to nebyl schopen číst.

A to se mi, prosím, docela líbila Divá Bára, a nevadilo mi V zámku a podzámčí. Ale Babička už na mne byla prostě moc.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Úterý, 16.Srpna 2016, 07:39:40

Já považuji sdílení představ o životě předků, jimiž nemyslím jen ty pokrevní, a udržení jakéhosi povědomí o jejich světě za něco velmi důležitého a pozitivního. Udržet kontinuitu s tím, co bylo. Bez toho se totiž ztrácí smysl, proč vlastně žijeme.
To povědomí nemusí být jen vědecké (a většinou ani není), ale třeba umělecké.
Nebo i náboženské.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Úterý, 16.Srpna 2016, 10:24:7

Když už paní Bartlová zmiňuje tu nesamozřejmost českého národa, tak mi nedá, abych sem ještě nepřidala jednu Bezručovu báseň, kterou nosím v hlavě od té doby, co pan Borzič napsal, že v téhle zemi se lidé až zoufale neumějí radovat ze života.
Prostě jsem si na ni vzpomněla.

Jen jedenkrát

Už nevím, kdy a kde
jsem slyšel jednou vypravovat pověst.
Kdes na severu země
je smutné údolí, sevřené vrchy;
to smutné jest a temné,
neb žádný den tam nezasvitne slunce.
Tam smutný žije národ
u věčném sněhu v začouzených jurtách,
kol ohně sedí muži,
jimž zlata dražší bývá každé slovo,
za nimi teskné ženy
a vzad se tisknou v kožešiny děti.

Tu nevím, jak se stalo,
či snad se vymkla ze své dráhy země,
v den jeden svitlo slunce:
A celý národ poděšený září
vráz prchl v černé jurty
a balvany zavalil každý východ,
a tváří klesl k zemi,
k démonu neznáma posílal prosby,
by šetřil jejich žití…
A zatím venku
slunečná záře sžehla věčné sněhy
a půda nedotknutá
pode rty slunce dala fial květ. -
Bůh slunečný když viděl
to mrtvé ticho a bázlivé prosby,
údolí přešel
a nikdy víc v tu nepohleděl stranu. -

A když strach přešel
a ze stanů se odvážili lidé
a zřeli vlahou zemi,
květ neznámý a vůni fial čili,
a zřeli, že se dobrý bůh
na ně podíval, jimi uražený,
a viděli v své duši,
že nikdy den ten nevrátí se zpátky,
tu smutek hlubší žití
vráz schýlil hlavy zasmušilých mužů
a šíje teskných žen,
a v dvojnásobném dále žili smutku,
neb cítili, že jednou
jas žití šel kol jejich mračné země,
a jejich přešel vinou -
a víc se nenavrátí!

*

Jen jedenkráte kolem mne šla láska.
Vlas černý pad jí k pasu
a sladkým hlasem hovořila ke mně:
"Vy dobrého jste srdce
a s vámi bude štastna každá žena" -
a krátký plachý pohled,
jenž více řek než její sladká slova,
jež řekla sladkým tónem,
jak mluví se v mé vlasti u Těšína,
šel s její řečí! -
A já, jenž dávno vypil
až v hořké kvasnice života číši
a z knihy žití bílé vyrval listy,
já řekl drsným tónem,
tak jak mluví dav černých mužů hore
tam pod ostravskou plání:
Bez konce, slečno, s oným půjde štěstí,
jenž bude vaším mužem, -
však na strom zvadlý nepřipínám růži.
A já ji miloval a ona se mi vdala!
Tak můj krb vyhas, v srdce lehly stíny,
a smutek bez konce jde mojím žitím,
když vzpomenu si často,
že sladkým krokem kolem mne šla láska,
a já přirazil dveře svojí chaty,
a nikdy víc se nenavrátí zpátky!

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.