Myšlenka doučovat děti ze sociálně znevýhodněného prostředí vznikla na Katedře sociální pedagogiky Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Dosud je v České republice jedinou katedrou, která organizuje doučování pro sociálně znevýhodněné děti. Toto doučování probíhá bezplatně.

Hlavním uváděným cílem doučování je zvyšování školní úspěšnosti žáků ze sociálně znevýhodněného prostředí. Ale lze nalézt i cíle nikde oficiálně neuváděné, jako například zvyšování tolerance ve společnosti. Studenti pak mohou získat odbornou praxi, zažít reálné pedagogické situace, poznat různá rodinná prostředí, do kterých by se jinak pravděpodobně nikdy nedostali, nebo ověřit si své schopnosti. Pro děti doučování znamená nejen zlepšení školního prospěchu, ale i zvýšení motivace se vzdělávat, získávání sebedůvěry, nového kamaráda i většího společenského rozhledu. Student docházející do rodiny má často vliv i na celé rodinné prostředí.

Cílovou skupinou se staly děti ze sociálně znevýhodněného prostředí, děti cizinců, děti se specifickými poruchami učení a děti s poruchou autistického spektra. Drtivá většina dětí navštěvuje základní školy a jen nepatrné množství z doučovaných jsou středoškoláci. Do doučování mohou být děti přihlášené svými rodiči, sociálními pracovníky, pedagogy, neziskovými organizacemi, pracovníky pedagogicko-psychologických poraden, vychovateli.

Doučování tedy probíhá v domácnostech nebo v zázemí neziskových organizací. Na základních školách vznikají za účelem doučování takzvané školní kluby.

V rodinách se začalo doučovat v roce 2002 a předmět si zapsalo osmnáct studentů. Předmět byl pro ně volitelný a doučovali buď za kredity, nebo byl hrazen ze strukturálních fondů OPVK. Brzy se rozkřiklo, že Katedra sociální pedagogiky organizuje doučování, a počet přihlášených dětí se začal zvyšovat. Přibývalo i množství studentů, kteří se rozhodli předmět doučování zapsat, ale jejich počet nebyl a dosud není dostačující.

V současnosti je zhruba čtyři sta padesát dětí zapsaných jako žadatelé o doučování (včetně školních klubů) a doučuje tři sta studentů Masarykovy univerzity. Jde o studenty z nejrůznějších oborů a z různých fakult. Většinu však vždy tvořili studenti Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, pro mnohé z nich se v podzimním semestru 2016 stalo doučování na dva semestry povinným předmětem.

Jak to celé funguje

Na začátku semestru je studentům poskytnut seznam dětí se základními charakteristikami (třída, doučované předměty, specifika), a ti si ze seznamu dle vlastního uvážení vyberou, koho budou následující semestr doučovat. Na první schůzce sepisují s rodinou, organizací nebo školou, ve které doučují, smlouvu ujednávající podmínky doučování. Obsahuje pravidla, která musí splňovat jednotlivé strany, aby doučování mohlo bez větších problémů probíhat. Pokud tyto podmínky nejsou plněny, od doučování  se odstupuje.

Studenti doučují dvě hodiny týdně a na konci každé lekce vyplňují záznamový arch o tom, co v dané lekci probírali a jaké pomůcky použili. Na konci každého semestru odpovídají elektronickou formou na otázky, jak doučování probíhalo, zda vidí pokroky, jaké mají připomínky a podobně. Tyto materiály odevzdávají a na jejich základě se jim udělují zápočty.

Samotné doučování je podporováno mnoha způsoby. Pokud si studenti nejsou jisti, že zvládnou sami vstup do prostředí rodiny, mohou využít možnosti doprovodu do rodiny, který zajišťuje kontaktní pracovnice. Na začátku semestru jsou jim také rozesílány reflexe, které napsali studenti doučující stejné dítě v předchozím období. Dále mohou studenti navštěvovat nepovinné supervize, odborné přednášky a individuální konzultace.

Supervize slouží k sebereflexi a k rozebírání konkrétních situací z praxe. Odborné přednášky jsou zaměřené na témata, se kterými se studenti během doučování setkávají, například téma romská rodina, muslimské tradice a specifika, inkluzivní vzdělávání, matematika, český jazyk. Také mohou komunikovat s vyučujícími dětí (pokud se s nimi nesetkávají na půdě školy, ve které doučují) pomocí takzvaného deníčku, ve kterém si s učitelem vyměňují potřebné informace.

Jak vnímají doučování studenti

Od studentů máme mnoho kladných ohlasů. Pochvalují si především možnost přímé pedagogické praxe, kterou dosud považovali za nedostatečnou. Dále vyzdvihují možnost ověřit si své znalosti, dovednosti a pedagogické schopnosti. Mají možnost seznámit se s odlišnými kulturami i poprat se s jazykovou bariérou.

Objevuje se však i kritika. Někteří studenti považují individuální výuku za zbytečnou, neboť přece budou během své učitelské kariéry stát před celou třídou dětí. K čemu je tedy doučovat dítě samostatně, když praxe bude zcela odlišná?

Odpovědi jsou nasnadě. Je potřebné umět pracovat s jednotlivými dětmi, aby jim pedagog dokázal pomoct s individuálními vzdělávacími problémy, aby dokázal zvládnout kolektiv, aby dokázal rozpoznat jejich potřeby. Vnímání třídy jako homogenního celku je již překonáno. Nastupuje paradigma individuálního přístupu ke všem žákům.

Samotné doučování je často provázeno obavami z prostředí, do kterého naše studenty posíláme. Tyto obavy mají nejen studenti, kteří doučují, ale především jejich rodiče. Rodiny, ve kterých doučování probíhá, jsou ověřené. Jen ojediněle student zjistí, že v domácnosti jsou pro doučování nevyhovující podmínky. V tomto případě se doučování dítěte přesouvá do základní školy, kterou navštěvuje, do neziskové organizace působící poblíž domova dítěte nebo knihovny. Pokud student doučovat v prostředí rodiny nechce, má možnost doučovat ve výše zmíněných školních klubech či neziskových organizacích. S prostředím rodiny tak přichází do kontaktu pouze zprostředkovaně, skrze rozhovory se svěřeným dítětem.

Společná radost

Často nám veřejnost klade otázku: „Co dělají jejich rodiče? Proč se s dětmi neučí sami?“ Jak už jsem zmínila, děti, které jsou doučované, pocházejí buď ze sociálně znevýhodněného prostředí, mají nějakou specifickou poruchu učení, poruchu autistického spektra,  jejich rodiče jsou cizinci (někdy ani samotné děti neumí česky). Rodičům pro doučování vlastních dětí často chybí potřebné znalosti, schopnosti, chybí jim jazyková a kulturní vybavenost a někdy se setkáváme i s nezájmem o vzdělání dětí. Většina rodičů se však o prospěch svých dětí zajímá, ale na to, aby je doučili, sami nestačí. Dokladem může být i to, že děti nejčastěji do doučování přhlašují právě rodiče.

Doučování se osvědčilo, což dokládají nejrůznější výzkumy i zvyšující se zájem rodičů o doučování. Nelze postihnout přesné výsledky doučování, někdy se zlepší známka, jindy se dítě přestane bát chodit do školy kvůli předmětu, u kterého má pocit, že ho nezvládne. Často studenti doučují úplné základy, neboť žáci nezvládají aktuální látku právě proto, že jim základy chybí.

Některé děti se neumí učit, nevědí, jak si uspořádat čas, a tak jim studenti pomáhají s jakýmsi řádem. Mnozí studenti si zapisují předmět doučování opakovaně a zůstávají „u svých“ dětí i několik let. Cítí, že jsou potřební a nápomocní. Mají radost, když se svěřeným dětem daří, a možná i to je základem pro každého pedagoga. Umět učit tak, aby děti znalosti a dovednosti pochopily a využily, nalézat s dětmi kladný vztah a mít společnou radost z dosažených úspěchů.